středa 26. prosince 2018

Doslov

Od minule uběhl celý rok. Děkuji ale, že jste si třetí knihu série Sword Art Online: Postup přečetli! No, jsem rád, že jsme letos prošli alespoň jedno podlaží. Pokud bych tohle tempo udržel i příští rok dobře, přiznávám, že doufám, že tu hru trochu urychlím
Tak tedy. Podtitul knihy zní „Barkarola pěny“, což bych měl asi vysvětlit, protože v textu to nikde zmíněné není. Barkarola je druh klasické skladby, znamená to něco jako „píseň člunu“. Tento titul jsem vybral, protože Kirito a Asuna na čtvrtém podlaží používají loď přesně tak jednoduché to je!
Vždy jsem chtěl napsat příběh o cestování po mapě po lodi. V RPG je to klasické vozidlo (ačkoli nevím o moc MMORPG, kde by hráč mohl loď vlastnit). A lodě mám rád i v reálu. Ale poslední dobou jsem jel jenom trajektem. Před pár lety, když se všichni začali hrozně zajímat o rybaření, jsem si koupil nafukovací člun. Docela mě bavilo s ním sjíždět řeku Arakawa. Ale byla otrava ho připravovat a ukládat, takže mě to brzy omrzelo na druhou stranu je pořádná rekreační loď nebezpečně drahá, nemluvě o přístavních poplatcích a palivu. Pokud by se mi to však někdy poštěstilo, průkaz způsobilosti na loď bych si pořídil.
Pardon, to jsem dost odbočil. Tématem třetí knihy je tedy loď nebo možná scenérie Aincradu. Dosud jsem scenérii příliš nepopisoval, ale tentokrát jsem se o to snažil více. Doufám, že jste si Rovii, město na vodě, a hrad Yofel na jezeře, dokázali živě představit. Kvůli tomu jsem ale musel poskytnout jen hrozně krátký a osekaný popis boje proti bossovi
Pokud však v boji proti bossovi nehrozí veliké nebezpečí, není moc o čem psát. Nevím jistě, jestli chci, aby to na každém podlaží bylo jako na druhém, kde jsme téměř přišli o celou přepadovku. Dále nás čeká páté podlaží, což je hezký milník, tak možná uvidíme silnějšího bosse!
A teď ještě má poděkování. Mám pocit, že tentokrát nejde ani tak o poděkování jako spíš o omluvu abecovi za ještě úžasnější ilustrace – a to navzdory těsnému rozvrhu – a mému vždy zdvořilému a nápomocnému redaktorovi, panu Mikimu. Omlouvám se a děkuji! A s vámi čtenáři se snad uvidím i příští rok!


Reki Kawahara, listopad 2014

2 komentáře: