sobota 28. července 2018

Barkarola pěny, prolog

Korekturu provedl Kioshi  díky moc!

Mlčky jsem se díval na kamenné dveře s nádechem do modra.
Byly na konci točitého schodiště, které spojovalo čtvrté podlaží Aincradu s doupětem bosse třetího podlaží. Za těmito dveřmi je hráči doposud neposkvrněné teritorium nového podlaží. Jsem jedním z hráčů přední linie – a vstoupit jako první do nových a neprozkoumaných končin patří k mým největším radostem.
Ale tři schody před dveřmi jsem se zastavil. Po několika desítkách vteřin už nebavilo mou hnědovlasou parťačku čekat na to, až vyjdu o schod výše.
„Jak dlouho tam budeš jen tak stát? Reliéf na dveřích si prohlížíš už snad dost dlouho. Nebo se bojíš toho, že je to čtvrté podlaží?“
Ta otázka vešla jedním uchem tam, ale než vylétla druhým ven, můj mozek se na ni upnul. Otočil jsem se na šermířku.
„…Co myslíš tím, že je to čtvrté podlaží?“
Šermířka se na mě podívala napůl otráveně a napůl škádlivě.
„Však víš, někteří lidi jsou už takoví. Nechtějí pokoj v třináctém nebo čtvrtém patře hotelu, protože si to asociují se smrtí. Patříš mezi ně??“ [Číslo 4 má v japonštině výslovnost, která připomíná slovo smrt, někteří pověrčiví lidé se mu tedy vyhýbají.]
Konečně jsem pochopil, co tím myslí. Rychle jsem zavrtěl hlavou. „A-ani náhodou. Vždyť vidíš, že jsem celý v černém. Myslíš, že bych tuhle barvu nosil, kdybych byl pověrčivý?“
„No, tak proč tu jen tak stojíš?“
„Ehm, to proto, že…,“ zamumlal jsem a znovu jsem se podíval na masivní dveře.
Tři metry vysoké dvoukřídlé dveře byly zdobeny mnoha detailními reliéfy. Ty se na každém podlaží různily, jelikož se nějak týkaly tématu či příběhu podlaží, na které vedly. Takže na dveřích před druhým podlažím byla býčí hlava, protože druhé podlaží bylo „kraví podlaží“, jak jsme mu přezdívali. Dveře k „podlaží lesa a elfů“ vyobrazovaly dva rytíře, kteří bojují pod velikým stromem.
Uprostřed masivních dveří přede mnou byla řezba cestovatele, který vesloval na malé lodi, jež připomínala gondolu.
„Je na tom obrázku něco zvláštního? Copak jsi ho neviděl už v betě?“ zeptala se, její rozčilení teď bylo na šedesáti procentech. Pomalu jsem zavrtěl hlavou.
„Ne… tohle ne. Ty dveře jsem viděl… ale ne tenhle reliéf.“
„Hm? Co tím myslíš?“
„Ten obrázek je jiný. V betě tu byl cestovatel, který procházel prázdným kaňonem. Ale tady je na lodi…“
Zmateně naklonila hlavu ke straně. Její dlouhé vlasy se zavlnily a odrazily bledé světlo potemnělého schodiště.
„Jaké bylo v betě čtvrté podlaží?“
„Ehm… celé podlaží bylo vlastně sítí kaňonů, které byly na dně písčité. Musela jsi jimi cestovat, ale kvůli tomu písku se jimi špatně chodilo.“
„Tak to pak chápu, že tu byl obrázek muže v prázdném kaňonu. Ale jestliže se ten obrázek změnil, pak…“
Došla na vrcholek schodiště a dala ruku na reliéf gondoly uprostřed dveří. Zatlačila.
S těžkým žuchnutím se obě křídla masivních kamenných dveří začala rozevírat do stran. Rychle jsem vyběhl po několika posledních schodech, abych stál vedle šermířky.
Dveře se pomalu otevíraly a do chodby se vlévalo zářivé odpolední světlo, které mě oslepilo. Přimhouřil jsem oči, aby se oči mohly přizpůsobit, ale než se to stalo, uslyšel jsem zvuk.
Znělo to jako hluboké a tiché turbulence, do kterých se mísilo vysoké zurčení.
Voda.
Když mé oči světlu přivykly, neuviděl jsem před sebou vysušené kaňony, které jsem si pamatoval, ale divoký a spádný horský potok.
Na rameni mě poklepala ruka.
„No, tak tohle bychom měli,“ pronesla šermířka. Kdovíproč zněla spokojeně.

16 komentářů:

  1. Děkuju jsem natěšenej na další podlaží.

    OdpovědětVymazat
  2. Další patro Aincradu. Výborně. Těším se na pokračování. :)

    OdpovědětVymazat
  3. díky moc :-) sice se nemůžu dočkat 13 knihy ale sao postup je taky moc dobrej :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No nevím, podle počtu komentářů mám dojem, že na 13 se moc lidí netěší :D

      Vymazat
    2. Je to věc názoru, osobně mám alicizaci radši, je taková víc epic v tom jak drží Kirito to své "tajemství" a vlastně celej kontakt mezi Zemí a Podsvětím. Ale někdo má radši Aincrad, a asi je to plno lidem jedno nebo se nevyjádřili. Samozřejmě si ty překladatelka takže to rozhoduješ ty, avšak myslím že by bylo nejlepší překládat kapitoly 50-50 aby nemuseli dlouho čekat.
      Dík za překlad

      Vymazat
    3. Anonymní: střídat kapitoli to moc neurychlí spíš bych řekl naopak :-) takhle jak se to střídá po celých knihách mi přijde lepší.

      Cindý: nevim jak většina, ale já si v poslední době nové části čtu na mobilu, cestou do práce a pak většinou zapomínam komentovat :-)

      Vymazat
    4. Já právě nevím, kdo má co radši (a ankety od GDPR na bloggeru pro jistotu nejsou :D), takže se řídím spíše počtem komentářů (protože shlédnutí nepovažuju za úplně směrodatný údaj, vzhledem k tomu, kolik botů sem zřejmě leze). Já chápu, že ne každý vždy napíše komentář, ať už se mu nechce nebo na to zapomíná, to mi nevadí - ale když pak vidím, že SAOP dostává víc komentářů, myslím si, že to lidi prostě baví víc.

      Momentálně mám v plánu to střídat po knihách (s tím, že SAOP má teď, tuším, 6 knih), protože je to pro mě snazší. Střídat po kapitolách mi nepřijde úplně šťastné, protože SAOP mívá mnohem různorodější délky kapitol (a taky jich mívá víc, přijde mi) než hlavní série. Navíc bych musela častěji mentálně přepínat (ten styl mi přijde trochu jiný, SAOP je takové lehkovážnější + je tam trochu jiná "terminologie". Když použiju nějaký termín, např. název skillu, v rámci jedné knihy, je pro mě snazší si ho na zbytek knihy zapamatovat. Kdybych to střídala po kapitolách, tak přes tu kapitolu z druhé série zapomenu, co že to bylo.). Snažím se teď překládat, kdykoli mám volný čas (ale zase tolik ho bohužel není + mě celkem udolává to vedro), takže SAOP3 by snad mělo být hotové koncem října nebo během listopadu. Pak bude vycházet zase 13. kniha. (Přičemž říjen/listopad jsou spíše jen orientační údaje, třeba pro ty, co SAOP nečtou. Nejsou závazné! :D)

      Vymazat