S překladem si teď kvůli škole a práci dávám nucenou pauzu, od pondělí 18. se zase pustím do překladu. Další část určitě ještě v červnu.

pátek 6. dubna 2018

Koncert černé a bílé, část devátá

A za chviličku už bude konec! Takže nebudu zdržovat a přeji příjemné počtení!

Děkuji Kioshimu za korekturu!

Jelikož jsme prohlásili, že deset úkolů kampaně na tomto podlaží splníme do pěti večer dvacátého prosince – od toho prohlášení nám zbývalo jen čtyřicet hodin – vrátili jsme se do tábora temných elfů, doručili předmět veliteli a dokončili tak úkol Infiltrace. Pak jsme hned vyrazili na další misi.
Sedmá kapitola, Sbírka motýlů, byla krátkým oddechovým úkolem, během kterého jsme měli najít a porazit obřího motýla, jehož vypustili lesní elfové, aby jim přinášel informace. S dobrým skillem Vrhání nožů by to bylo snazší, ale neměl jsem teď volné místo, a tak jsme se za motýlem hnali nočním lesem, zvedali kameny a házeli je na něj.
V osmé kapitole, Západním duchovním stromu, si velitel temných elfů už přečetl a zpracoval přísně tajné rozkazy lesních elfů, které jsme mu donesli, a byl připravený vést útok na základnu lesních elfů. Napřed ale chtěl tajně přesunout Nefritový klíč do stanoviště na čtvrtém podlaží. Asuna, Kizmel a já jsme, společně se třemi vojáky temných elfů, zamířili k duchovnímu stromu, za jehož pomoci elfové cestovali mezi podlažími.
Tyhle doprovodné mise samozřejmě nikdy neproběhly úplně hladce. Cestou ke stromu na západním okraji lesa nás přepadla záhadná skupina v černém. Z čtyř maskovaných útočníků – kteří se ve hře jmenovali Neznámí záškodníci – jsme hravě vyřídili tři. Asuna i já jsme byli nad očekávanou úrovní pro tenhle úkol a měli jsme pomoc elitní rytířky Kizmel. Čtvrtý záškodník ale hodil kouřovou bombu a zmateným elfím vojákům ukradl klíč.
Já samozřejmě věděl, že nás přepadnou, a chtěl jsem zkusit porazit všechny čtyři, ale tento boj se nedal vyhrát. Těla těch tří hned zčernala a rozptýlila se, takže jsme nepoznali, kdo to byl.
V devátém úkolu, Pronásledování, jsme měli pronásledovat zloděje lesem. V betě tenhle úkol trval od rána skoro až do večera. Trvalo to tak dlouho, protože najít uprostřed hlubokého lesa „Zářící signál“, skvrnu od svítící tekutiny, kterou v malé lahvičce hodil jeden z elfích vojáků na zloděje, bylo neskutečně těžké.
Devátou kapitolu jsme začali po poledni devatenáctého a já očekával, že skončí až pozdě v noci. K mému překvapení – ačkoli jsem to teď už mohl očekával – se ukázalo, že je Kizmelina pomoc nedocenitelná. Převzala velení skupiny a při každém odbočení hned ukázala ve směru zářícího světla, takže jsme jeskyni, ve které se zloděj skrýval, našli ve dvě odpoledne.
Jako další jsme měli podat zprávu veliteli, a tak jsme se vrátili do tábora, kde jsme se najedli a odpočinuli si. Večer jsme byli připraveni na desátý, a tedy poslední úkol kampaně na třetím podlaží, Znovuzískání klíče. Byl to náročný úkol, během kterého jsme museli prozkoumat velkou jeskyni, ačkoli ne tak velkou jako je labyrint. Tenhle úkol byl příliš velké sousto, než abychom ho dokončili ještě dnes, zvlášť, když náš den začal ještě před úsvitem. Po poražení obřího krabovce, bosse prvního patra jeskyně, jsme se vrátili do tábora.
V jedenáct v noci jsme do něj dorazili a postupně se vykoupali. Kizmel se tentokrát rozhodla přidat se během koupele k Asuně. Naneštěstí jsem neměl jak zjistit, co přesně se za látkou stanu děje jen podle krátkých výkřiků, šplouchání a občasného smíchu. Po pozdní večeři jsme šli spát a probudili jsme se brzy ráno dvacátého prosince. Po rychlé údržbě zbraní u kováře a doplnění zásob v obchodě s předměty jsme si to rázně zamířili k druhému patru velké podzemní jeskyně.
Od návratu do tábora nás už trojice elfích vojáků nedoprovázela, ale koordinovat bojové manévry vysoké úrovně bylo jen ve třech vlastně snazší. Proklestili jsme si cestu skrz hmyzí a zvířecí monstra, až jsme dorazili ke skrýši maskovaného zloděje ve spodku jeskyně.
Připlížili jsme se k oknu něčeho, co vypadalo jako jídelna, a podívali se oknem dovnitř. Tam bylo dalších pět zlodějů, akorát bez masek. Nebyli to lesní elfové a rozhodně ne elfové temní. Byla to úplně jiná rasa s tmavě fialovou kůží, která vypadala, že hnije, a s jaksi démonickými rysy.
Informace u jejich kurzorů je identifikovaly jako Padlé elfí válečníky. Kizmel vypadala nervózně, ale nebyl čas se zastavit a vyptávat se jí. Pokračovali jsme kupředu a vyhráli jsme několik nevyhnutelných bojů, až jsme dorazili k finálnímu bossovi jeskyně a úkolu, Padlému elfímu veliteli.
Byl to náročný protivník s velkým množstvím poskoků, ale my měli úrovně na realistickém limitu tohoto podlaží, takže nás doopravdy neohrožoval. Když ho Asuna úderem svého Rytířského rapíru zabila, velitel nás naposledy proklel a rozptýlil se.
V zadní části místnosti byla hora pokladů i Nefritový klíč. Tentokrát jsme klíč dopravili až k duchovnímu stromu, což značilo konec předlouhé kampaně – alespoň pro třetí podlaží.
Asuna a já jsme si chtěli plácnout v uznání dobře odvedené práce, když nás Kizmel překvapila svým prohlášením.
„Asuno… a Kirito,“ pronesla pomalu a opatrně, světlo si hrálo na jejích krásných fialových vlasech. „Teď je jisté, že se padlí spřáhli s lesními elfy. Musíme tedy rychle doručit tento klíč do pevnosti na dalším podlaží. Věřím, že tento úkol budu muset dokončit já…“
„Co?“
Asuna vytřeštila oči a udělala krok vpřed. Na tváři měla nervózní úsměv někoho, kdo čekal, co se stane. „P-pak půjdeme s tebou. Kdyby tě zase přepadli.“
„Děkuji, Asuno. Tvá nabídka je velmi laskavá.“
Kizmel se zastavila, pak ale došla k Asuně a vzhlédla.
Byli jsme kousek od vnějšího kraje Aincradu a před námi se rozkládala jen čirá modř. Sukovitý kmen duchovního stromu byl úplným opakem kobaltového nebe za ním.
U kořenů pět metrů širokého stromu byl velký dutý suk, který vedl do vykotlaného vnitřku. Na rozdíl od stromů v Zumfutu ale tenhle nebyl vyřezán lidskýma rukama. V temnotě uvnitř díry pulzovalo modré světlo. Kolem stromu tvořily mechem obrostlé kameny zeď. Ke stromu vedla jen jedna brána, hlídána čtveřicí strážců temných elfů.
Tento strom je teleportační branou elfů. Lesní elfové mají svůj vlastní strom na druhé straně podlaží. Během bety jsme samozřejmě dost spekulovali o tom, jestli by se ty stromy daly použít k obejití labyrintu. Jedna gilda dokonce shromáždila třicetičlennou přepadovku, která strom přepadla, ale čtveřice strážců je snadno přemohla. Hádal jsem, že i kdyby uspěli, uvnitř stromu by se nic nestalo.
Kizmel se dívala na strom a její další prohlášení můj několik měsíců starý předpoklad potvrdilo.
„…Bohužel mohou branou duchovního stromu projít jen lidé Lyusuly…“
Asuna to čekala. Po několika dlouhých chvílích ticha přikývla. „Aha…“
„Ano,“ odvětila Kizmel ve vší vážnosti. Elfka na chvíli mlčela, pak se otočila a objala Asunu. Šermířka krátce vykulila oči překvapením, ale hned objetí vrátila.
Kizmel měla ústa hned vedle Asunina ucha a zašeptala do něj natolik hlasitě, abych to také slyšel: „Poté, co jsem před měsícem ztratila sestru, jsem čekala, až najdu místo na smrt. Když jsem zkřížila meč s tím bílým rytířem Kales’Oh, myslela jsem si, že svou sestru znovu spatřím. Ale… objevila ses ty s Kiritem a zachránili jste mě. Musela vás dovést až ke mně…“
Nevěděl jsem, jestli bylinkářka Tilnel v Aincradu kdy existovala. Nebylo jak zjistit, jestli temní a lesní elfové bojovali, když kolem nebyli hráči. Ty vzpomínky, včetně Tilnel, mohly být do Kizmelina programu prostě implementovány, aby dokreslily její příběh a dodaly mu život.
Ale přísahal bych, že jsem ve vzduchu vedle Kizmel a Asuny uviděl bledé mihotání. Možná to bylo jen světlo prosvítající skrz větve duchovního stromu. Anebo možná…
„…Ještě se uvidíme, že ano,“ zamumlala Asuna do Kizmeliných vlasů. Elfka energicky přikyvovala.
„Rozhodně. Svatý strom nás svede dohromady.“
Sevřela ji pevněji, pak ji pustila. Kizmel se ještě jednou usmála na Asunu a pak se podívala na mě.
Očekával jsem potřesení rukou, možná plácnutí… ale Kizmel bez zaváhání přešla až ke mně a také mě objala. Chladný a hladký kov její zbroje a čerstvá vůně jehličí způsobily, že mi přišlo, že jsem hluboko v lese.
„Až se příště setkáme, Kirito, řeknu ti více o svých snech,“ zašeptala. Dal jsem paže kolem jejích zad.
„Jo, to zní dobře.“
„Je to tedy slib.“
Ještě jednou mě stiskla a pak pustila. Udělala krok zpět, pak další a zvedla pravou pěst k levé straně hrudi v gestu salutování. S Asunou jsme ji bez přemýšlení napodobili.
„A nyní… tohle je sbohem. Mrzí mě, že vás nedoprovodím k Pilíři nebes, ale věřím, že máte schopnosti na to tamější stráže přemoci. Udělejte tak a vyjděte výše. Budu na vás čekat na čtvrtém podlaží.“
„Dávej na sebe pozor, Kizmel,“ řekla Asuna. Rytířka se usmála a pak se otočila na patách. Dlouhý plášť za ní pleskal, když šla rázným krokem k bráně. Strážci před ní ustoupili, Kizmel prošla a oni se vrátili na svá místa.
Vešla do suku duchovního stromu, aniž by se otočila, a zmizela v temnotě. O několik vteřin později zazářilo bledé modré světlo mnohem jasněji.
Na levé straně mého zorného pole zmizela s krátkým zazvoněním třetí HP linka, která tam poslední týden byla.
Odměna za dokončení kampaně elfí války na třetím podlaží nakonec neobsahovala nic užitečného pro poražení bosse.
Když nám velitel v táboře poděkoval za naši službu, mohli jsme si vybrat odměnu z více jak půltuctu vybavení. Pečlivě jsem procházel všechny specifikace a doprovodné texty, ale nenašel jsem ani jedno slovo, které by naznačovalo nějaké spojení s bossem podlaží.
Nakonec jsem si vybral kožené boty s bonusem k rezistenci proti Pádu a nějakým bonusem ke skoku (po tom, co jsem po duelu s Mortem uklouzl). Asuna si vybrala nový plášť ze stejného materiálu, z jakého byl Kizmelin. Nenápadně zářící fialový plášť dával dobrý bonus ke Skrývání a zvyšoval Obratnost, ačkoli zdaleka ne tolik jako originál.
Až dosud byly naše interakce s velitelem temných elfů velmi povrchní – prostě to byly interakce s NPC. Když jsme si vybrali odměny, zvedl se ze své židle a se starostlivou tváří pronesl: „My elfové žijeme dlouho, ale čepele nám ublíží stejně tolik jako ostatním, dost hluboké zranění nás zabije. Nebyli jsme obdařeni houževnatostí trpaslíků a lidí. Padlí elfové, s nimiž jste bojovali v podzemním bludišti, jsou potomci těch, kteří chtěli využít magii Svatého stromu k tomu, aby byla jejich těla čepelemi neproniknutelná. To se stalo před Velkým rozdělením a byli za to vyhoštěni. V tomto zámku jich je mnoho a jejich spolupráce s lesními elfy při hledání klíčů mi dělá veliké starosti. Jsme předvojový útvar, a tak tu nyní zůstaneme a než se vrátíme do naší pevnosti na čtvrtém podlaží, budeme sledovat stopy padlých. Velmi oceníme, pokud nám budete pomáhat i nadále.“
S Asunou jsme si vyměnili krátký pohled a společně jsme přikývli.
„T-to moc rádi.“
„Uděláme, co budeme moct.“
„Dobrá. Vaše pomoc je požehnání… myslím, že generál pevnosti vás odmění přímo královsky. Vezměte si toto doporučení.“
Velitel ze svého stolu vybral srolovaný pergamen a nabídl mi ho. Poděkovali jsme mu za odměnu navíc a chtěli jsme odejít, když velitel znovu promluvil.
„Vyšplháte Pilířem nebes ke čtvrtému podlaží?“
„A…ano, máme to v plánu.“
„Dávejte si tedy pozor na jedovatý útok strážného zvířete. V táboře byste si měli připravit mnoho lektvarů s protilátkami.“
„M-moc děkujeme za radu,“ poděkoval jsem a uklonil se. Odešli jsme ze stanu.
Jakmile jsme vyšli ven, ozvala se trubka oznamující, že je poledne. Udělal jsem několik kroků k lákavé vůni jídelního stanu, pak jsem se podíval na Asunu.
„…Ne že bych za tu radu nebyl vděčný, ale…“
„Teď je těžší říct, že by nebyla pravda, že nám odměny z úkolu pomohly s bossem…“
Během včerejška jsem Asuně řekl o svém duelu se šermířem / válečníkem se sekyrou Mortem na břehu řeky a o jeho podezřelých činech.
Morte se přidal k Brigádě dračích rytířů a pomáhal jim s kampaní – to mi potvrdila Argo. A to, že melouchařil s Aincradskou osvoboditelskou silou, kde používal jiný typ zbraně, byla rozhodně pravda.
Ale tušil jsem, že Kibaóův náhlý zájem o kampaň a jeho pevné přesvědčení, že je odměna z kampaně zásadní k porážce bosse, jsou založeny na informacích, které mu dal Morte. Doufal jsem, že kdyby se ukázalo, že to byla jen lež, Kibaó by začal vyzvídat, odkud to Morte věděl. Ale takhle…
„Žádný z předmětů, který jsme za úkol mohli získat, neměl žádný speciální efekt proti bossovi. A protože Kibaó řekl, že předměty, které z elfího úkolu získáš, jsou nezbytné… tak by se dalo říct, že ty informace byly lež…“
„Pravda… ale kdyby někdo tvrdil, že je ta nápověda o protijedech odměna, bylo by o dost těžší to úplně odepsat,“ odpověděla Asuna skoro hned, její rychlý mozek nezaostával za její postavou soustředěnou na rychlost. „Můžeš na poradě večer jen říct, jak přesně se vše stalo. Když budeme Morteho pozorně sledovat, možná na sobě dá něco vědět. No ale, pojď, najíme se a před odchodem si odpočineme. Snad nás nechají použít Kizmelin stan.“
„…T-to je pravda.“
Ačkoli jsme stan, jehož majitelka teď byla na čtvrtém podlaží, použít mohli, budeme teď pod stejnou střechou spát jen my dva. Rozhodl jsem se na to nepoukazovat a následoval jsem Asunu do jídelního stanu.
Když Asuně došlo, že ve stanu budeme jen my dva, neměla naštěstí po ruce žádné ovoce, takže po mně hodila jen měkkým polštářem.

Pět večer.
Na poradním místě v Zumfutu pomalu začínala druhá strategická porada.
Lindova BDR a Kibaóova AOS dokončily mapování labyrintové věže až k místnosti bosse v nejvyšším patře. BDR byla u dveří o chvilku rychleji, takže už podruhé za sebou bude poradu i přepadovou skupinu vést Lind.
Mě s Asunou překvapilo to, že Morte na poradě nebyl. Nejspíš změnil všechno své vybavení – v bezpečí města se mohl vybavit i zbraněmi, na které neměl skill – a sundal si svou kroužkovou helmu. V přestrojení se mohl vmísit do davu v podobě, ve které jsem ho nepoznal. Asuna ale řekla, že podle ní tu mají obě gildy stejné členy jako během boje s bossem druhého podlaží.
Porada začala tím, že se určil čas pro zítřejší ranní boj s bossem. Pak jsme přešli k opravdové strategii. Argo už vydala svou strategickou příručku na bosse. Podle informací z beta testu jsme se rozdělili do part podle svých rolí.
Jakmile část s otázkami a odpověďmi skončila, požádal mě Lind, abych promluvil. Samozřejmě chtěl, abych promluvil o odměnách za kampaň. Postavil jsem se a pověděl základní linku úkolů. Když jsem došel k části o padlých elfech, dav zneklidněl. Někteří chtěli vědět víc, ale rozhodl jsem se to co nejvíc zkrátit, jelikož jsem věděl, že Argo brzy vydá druhý svazek své příručky na elfí válku.
„Tak popořadě – žádný předmět neměl přímý vztah k bossovi podlaží. Ale po tom, co jsme si vzali předměty, nám elfí velitel dal ohledně bosse radu.“
Celý dav mlčel, nikdo si tu informaci nechtěl nechat ujít.
„Ehm… řekl, abychom si s sebou vzali spoustu lektvarů s protijedem, protože boss používá jedovaté útoky… to je vše.“
Teď to ticho bylo trapné. Byla to tak očividná a základní rada – kdo by si do velkého boje nevzal hromadu protijedů? Odkašlal jsem si a ještě něco dodal, abych nepoškodil velitelovu čest.
„Jen abyste věděli, boss v betě neměl žádný šílený jedovatý útok. Je to možná změna v tomhle boji, takže je nejspíš dobrý nápad si vzít co nejvíc protijedů. Nechám na Lindovi a Kibaóovi, aby rozhodli, jestli je tahle rada ‚odměna za úkol, která je k porážce bosse zásadní‘, anebo není.“
Zase jsem se posadil a všichni na poradě si začali něco povídat. Někteří si mysleli, že je celkem zklamání, že tam nebyly tajné zbraně proti bossovi, jiní tvrdili, že tahle informace je užitečnější než nějaký předmět. Mezi těmi s druhým názorem se nejvíc nechal slyšet Joe z AOS, který ječel, že kdyby teď udělali kampaň všichni, mohli by zjistit ještě i něco důležitějšího.
Kibaó ho zase jediným příkazem umlčel. Když se skupina utišila, Lind diskuzi ukončil tím svým pevným vedením.
„Dnes večer půjdeme do všech obchodů s předměty, i do těch na nižších podlažích, a seženeme na zítřek víc než dost lektvarů. Naši operaci začneme podle plánu, v devět ráno. Sejdeme se u severní brány Zumfutu. Pak společně odcestujeme do Desselu, města nejblíž labyrintu. Po krátké přestávce vejdeme do věže. Pokud půjde vše podle plánu, bosse porazíme kolem druhé odpoledne.“
Odmlčel se a prohlédl si přes čtyřicet členů, kteří tu byli. Pak povzbudivě vykřikl: „Zítra večer oslavíme vítězství v hlavním městě čtvrtého podlaží! No tak, lidi… vyhrajeme to!“
Během minulé porady jsem sledoval Lindovu řeč na jevišti a myslel jsem si, že aby nahradil Diavela, bude muset ujít ještě dlouhou cestu.
Ale ačkoli se Diavelem nestal, měl Lind svou vlastní roli. Byla mnohem zásadnější než moje, protože já od těch skutečně důležitých věcí stále utíkal. Měl roli, kterou někdo převzít musel, pokud vážně chceme dosáhnout dalekého stého podlaží.
Mezitím se někteří snažili zaplnit role, na které by nikdo neměl ani pomyslet. Morte se snažil způsobit rozepře mezi BDR a AOS. Muž v černém ponču přesvědčil Legendární hrdiny, aby okrádali ostatní hráče. Ať už měli jakékoliv úmysly, určitě se teď nezastaví. Budu muset hrát svou roli i nadále, abych se s jejich budoucími intrikami mohl vypořádat. I vyděděnec přední linie mohl svým způsobem pomoct.
Spolu s ostatními jsem zvedl pravou pěst k rovné ploše kamene a oceli sto metrů nad námi a pevně jsem hluboko uvnitř svíral nově nalezené odhodlání.

V 13:12 druhého dne, středu 21. prosince 2022, byl Nerius, zlý ent, boss třetího podlaží Aincradu, přepadovou skupinou o čtyřiceti dvou lidech a sedmi partách poražen.
Velké stromové monstrum náhodně používalo jedovatý skill ve velkém rozptylu, který v betě neměl. Naše zásoby protijedu ale nedošly. Asunin Rytířský rapír dle očekávání předčil co do uděleného poškození všechny ostatní přítomné zbraně a zbytek skupiny jen žasl.
Boj trval čtyřicet tři minuty. Stejně jako na druhém podlaží tu nebyly oběti na životech.
Morte, bojovník se sekyrou, v přepadové skupině nebyl.

14 komentářů:

  1. Jů ono to funguje xD Děkuju za další pokračování :D

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad.
    Oprava: "si velitel lesních elfů už přečetl a zpracoval přísně tajné rozkazy lesních elfů, které jsme mu donesli"
    Počítám, že je velitel temných elfů, aby to dávalo smysl.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to tak, jak říkáš... ale to se divím, že tam těch záměn není víc, pořád jsem to tam pletla nějak :D

      Vymazat
    2. :) Chybička se vloudí, ale i tak báječný překlad.

      Vymazat
  3. Takhle brzo jsem tu další část nečekala...dopr...:D

    OdpovědětVymazat