Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z březen, 2015

Kapitola desátá

Obrázek
Následující den, 12. leden, 12:50 na severním konci třetího patra druhé školní budovy. V počítačové místnosti, kde byl trochu slyšet hukot polední přestávky, narovnala Asuna sedící na židli záda. Na pravém rameni svého blejzru, součásti školní uniformy, měla kulovitý přístroj o asi sedmi centimetrech v průměru, připevněný byl popruhem. Základ byl z rozřezaného hliníku a kupole z průsvitného akrylu. Byla vidět čočka uvnitř. K zástrčce dole byly připevněny dva kabely. Jeden byl připojený k mobilnímu telefonu v kapse Asunina blejzru a druhý k počítači na stole poblíž. Kazuto a dva další studenti, kteří spolu s ním měli předmět mechatronika, spolu před počítačem mluvili, znělo to trochu jako nějaká zaříkávadla.

Kapitola devátá

Obrázek
Ve chvíli, kdy Asuna tu velkou nemocnici uviděla, měla zlé tušení, že Yuuki trpí nějakou vážnou chorobou. Přesto když od doktora jasně uslyšela název nemoci, stejně nedokázala dýchat. Přes sklo se podívala na Yuuki ležící na posteli. Cítila se být úplně ztuhlá. Přemýšlela, jestli je to pravda. Yuuki, silnější než všichni ostatní, živější než všichni ostatní, ať už dělala cokoli, ve skutečnosti ležela mezi mnoha přístroji. Asuna odmítala ten fakt přijmout, ať už kvůli rozumu nebo emocím. —Jsem tak blbá. Nic jsem nevěděla a nesnažila se ji pochopit. Křičela ve svém srdci a ty slzy, které ronila předtím, než zmizela, znamenaly…

Kapitola osmá

Asuna se podívala na papír ve své ruce a zkontrolovala, že rukou psané jméno je stejné jako to napsané vodorovně na zdi velké budovy. Město Jokohama, prefektura Kanagawa. Budova se nacházela na místě obklopeném mnoha zelenými kopci. S poměrně malou výškou, dvěma křídly a tichem okolních kopců to tu nevypadalo metropolitně. Ale vážně Asuně trvalo se sem dostat méně jak půl hodiny z jejího domu v Setagaje pomocí Východní expresní dráhy. Budova byla nová, koupala se v zimním slunečním svitu. Zdi měly hnědou barvu. Vážně to vypadá jako místo, kde jsem tak dlouho spala, pomyslela si Asuna, když dávala papír zpět do kapsy. „Jsi tady, Yuuki…?“ zašeptala. Chtěla ji potkat, ale přesto měla pocit, že by na druhou stranu bylo lepší, kdyby tu dívka nebyla.

Kapitola sedmá

Obrázek
Asuna palcem otevřela zátku lahvičky a spolykala modrou tekutinu uvnitř. Pak zkontrolovala zbývající množství lektvarů na manu. Lektvary v kapsách během čtyřicet minut dlouhého intenzivního boje vyčerpala, zbývaly jí jen tři. Siune, která vedle ní také působila jako léčitelka, zbývá nejspíš stejné množství jako Asuně. Těch pár lidí, kteří měli na starost útok, vypadalo unaveně. Snažili se, co mohli, aby unikli vyhnutelným útokům schémat černého obra, ale jedovatému dechu na velký dosah se vyhnout nedokázali. A jeho dva kovové řetězy se bláznivě točily kolem ve všech směrech. Když se tyhle útoky objevily, tak Asuna a Siune sesílaly léčivá kouzla nejvyšší úrovně, takže jim MP kolísalo jako tekoucí voda.