úterý 3. února 2015

Kapitola třetí

Dvacáté čtvrté podlaží Aincradu bylo vodní; z většiny pokryté vodou. Bylo v podobném stylu jako nyní nepřístupné jezerní město «Selmburg» na jednašedesátém podlaží, kde Asuna kdysi žila.
Hlavní ostrov se jmenoval «Panareze». Byl to malý, uměle vytvořený ostrov uprostřed velkého jezera, spojen s mnoha dalšími ostrůvky pomocí vznášejících se mostů, které se táhly všemi směry.
Asuna se dívala na veselý Panareze na druhé straně jezera, položila hlavu na Kiritovo rameno.
Seděli právě na jižním břehu ostrova jen trochu severně od hlavního ostrova. Velký strom za nimi pučel, vlnky jim omývaly nohy. Přes jezero letěl navzdory tomu, že byla zima, teplý vítr, tráva kolem nich šustila.
„Hele, pamatuješ? Jak jsi byl poprvé u mě doma,“ zvedla tvář a zeptala se. Kirito odpověděl s mírným úsměvem.
„Nebudu se chlubit, vím, že mám špatnou paměť—“
„Ech—“
„—Ale tu chvíli si pamatuju jasně.“
„…Vážně?“
„Samozřejmě. Tehdy jsem získal super vzácnou ingredienci a tys z toho udělala dušené. Ach… to maso bylo tak dobré… I teď na něj pořád myslím.“
„No! Pamatuješ si jen jídlo!“ našpulila Asuna rty a bouchla Kirita do hrudi, ale v hlase měla náznak úsměvu.
„…Taky na to často myslím.“
„No vidíš, tak to nemůžeš vyčítat ostatním… Hele, je možné udělat to dušené i ve skutečném světě?“
„Uch~ hm… v podstatě je to jako kuře, možná, kdybych zapracovala na omáčce… Ale asi je lepší, aby to zůstalo jen v našich vzpomínkách. Jídlo, které už znovu nikdy neochutnáš, není to skvělé?“
„Mm, jo, to je fakt.“
Když viděla, jak Kirito přikývl trochu s politováním, usmála se ještě jednou. I Kirito se usmál a promluvil, jako by ho náhle něco napadlo: „Ach, no jo… Hele.“
„Copak?“
„Našetřili jsme docela dost Yrdů, takže co kdybychom si koupili dům v Selmburgu, až bude otevřeno šedesáté podlaží výš? Býval to tvůj domov.“
„Tohle~“
Asuna o Kiritově nabídce chvíli přemýšlela, pak zavrtěla hlavou.
„No, ne. Nemám na to nijak zvlášť dobré vzpomínky. Použij ty peníze, abys pomohl Agilovi otevřít obchod v Algade.“
„Pomoct oživit ten bezcharakterní obchod… Úrok bude deset procent za každých deset dnů…“
„Uá, zacházíš moc daleko.“
O vzpomínkách na Aincrad by mohli mluvit věčně. Jak se tak usmívali a mluvili, všimla si Asuna, jak přibývá hráčů, kteří z Panareze letěli na tento ostrůvek. Všichni letěli nad dvojicí k velkému stromu uprostřed ostrova.
„Ach, už je skoro na čase. Musím jít,“ řekla Asuna, pořád trochu neochotná, že se musí rozdělit s teplem vedle ní. V tu chvíli promluvil Kirito s vážným výrazem na tváři.
„Asuno. Jestli jdeš bojovat s Absolutním mečem…“
„…Ech?“
„Ehm… No, ne, je… to vážně silný hráč, opravdu,“ zakoktal Kirito; Asuna naklonila hlavu ke straně.
„Už jsem o té síle slyšela od Lisbeth a ostatních. A navíc byl poražen i Kirito. Už od začátku jsem necítila, že bych mohla vyhrát. Prostě chci ten meč vidět… A navíc nemůžu uvěřit tomu, že by Kirito-kun vážně prohrál.“
„Zrovna teď je tu plno lidí silnějších jak já. No, ale i mezi nimi je Absolutní meč něco extra.“
„No jo, Leafa říkala, žes během boje něco říkal. Co to bylo?“
„Ach, tohle, pořád mi to dělá trochu starosti…“
„Copak?“
„Tak různě…“
Asuna si bystře všimla jakési úzkosti v Kiritově pohledu. Byla čím dál tím víc zmatenější, zamrkala.
Je jedno, jak je Absolutní meč silný, tohle už není SAO. I když se včas nevzdáte a ztratíte veškeré HP, tak budete na místě oživeni, pokud někdo zakouzlí oživovací kouzlo. A i když kvůli smrtící penaltě ztratíte zkušenosti, musíte jen několik hodin lovit, abyste je získali zpět.
Kirito však tiše řekl něco, co Asuna nečekala.
„Ptal jsem se – ty v tomhle světě naprosto žiješ, viď? Odpověď byla jen tichý úsměv a šíleně rychlý útok. Ta rychlost… prolomila limit…“
„…To jako že je to vážně závislák?“ naklonila Asuna hlavu při otázku. Kirito v odpověď rychle zavrtěl hlavou.
„Ne, nemluvím o jistém VRMMO světě, mluvím o celém «serveru Semínka»… Ne, i to je špatně. Spíš bych měl říct produkt prostředí vytvořený ponořením… Tak jsem to cítil.“
„Co… to znamená?“
„—Bude lepší nedělat tak rychlé úsudky. Chci, abys zbytek cítila sama. Myslím, že to pochopíš, až budeš bojovat.“
Asuna zamrkala, když ji Kirito pohladil po hlavě, ze stromu za nimi byl neustále slyšet zvuk přistávajících lidí. Pak zaslechli hlasitý hlas.
„Na chvíli jsem vás spustila z očí a vy jste odběhli až sem!“
Když Asuna uslyšela zvuky kroků na trávě, rychle se zvedla.
Lisbeth s šaty v podobě zástěry vyšla zpoza stromu, stála s rukama v pase, shlížela na Asunu.
„Pardon, že vás ruším, když jste tak zaneprázdnění, ale už je skoro na čase.“
„V, vím.“
Nadzvedla se křídly na zádech a okamžitě se postavila, rychle si ještě zkontrolovala vybavení. Vesta prošitá stříbřitě modrou nití a stejná sukně. Vysoké boty a rukavice z kůže vodního draka. Z pásku na meč jí od pasu visel rapír s křišťálovou rukojetí. Každý z těch kousků byl nejvyšší kvality, jaká se teď dala získat. Pokud prohraje, nebude se moct vymlouvat na své vybavení.
Dokončila kontrolu věcí jako magické doplňky, kterými byla vybavena, a podívala se na hodiny.
Do tří odpoledne ve skutečném světě ještě trochu času zbývalo. Asuna pohlédla na Kirita, který stál po jejím boku, otočila se; na Lisbeth, Siliku a Leafu za ní, stejně jako na Yui na její hlavě. Řekla: „—Tak tedy pojďme.“

Letěli nízko v řadě, směrem ke středu neobydleného ostrova. Jak se pohybovali stromy táhnoucími se do dáli, brzy uviděli velký kopec. Větve z velkého stromu na úpatí se natahovaly všemi směry, velká skupina hráčů se již shromáždila v kruzích v jeho okolí. Ozývalo se hlasité povzbuzování, dunící jako cunami.
Všimli si prázdného místa v obecenstvu a přistávali, když z vysoka spadl hráč, přitom křičel. Tvrdě dopadl hlavou napřed k úpatí stromu, zvedl se velký oblak prachu.
Šermíř, který vypadal jako Salamandr, ležel na zemi natažený docela dlouho, než konečně zatřásl hlavou a zacukal tělem. S výrazem, který stále ukazoval náraz dopadu, zvedl obě ruce a zakřičel: „Prohrál jsem! Vzdávám se! Kapituluju!“
Ve stejnou chvíli zazněl zvuk označující konec duelu, tleskání a povzbuzování zesílilo.
Úžasný, to je už šedesátý sedmý vítězství v řadě, tak tohohle člověka nikdo nezastaví, nespočet takových křiků chvály a stížností se míchal dohromady. Asuna přimhouřila oči a podívala se nahoru, snad aby se ujistila o vítězi.
V slunečním světle padajícím dolů skrz větve velkého stromu se ve spirálách snášela dolů silueta.
Absolutní meč byl menší, než si představovala. Kvůli tomu jménu si Asuna představovala, že to bude obří muž překypující svaly, ale Absolutní meč se dal považovat za docela hubeného člověka. Postupně se dokreslovaly detaily, jak se Absolutní meč v protisvětlu objevoval.
Kůži měla mléčně bílou s nádechem fialové, což je pro Impy charakteristické. Dlouhé vlasy měly lesklou a nádhernou fialově černou barvu. Obsidiánová zbroj, která jí zakrývala hruď, se nepatrně boulila, blůza a větrem šlehané šaty pod zbrojí byly oboje chrpově fialové. U pasu jí visela tenká, černá pochva.
Neporažená šermířka «Absolutní meč» se před Asuniným ochromeným pohledem rychle zatočila, načež lehce přistála na špičkách. Nadzvedla lem své sukně, dala levou ruku před hruď a udělala pukrle jako herečka. Muži kolem znovu pískali a jásali.
Absolutní meč lehce přikývla a narovnala se, její tvář byla plná úsměvů, nevinně udělala znamení V prsty. Byla jasně nižší než Asuna. Měla ďolíčky ve tvářích, trochu zvednutý nosík a velké, zářivé oči svítily jako ametysty.
Asuna se ze svého ochromení stále ještě nevzpamatovala, šťouchla Lisbeth loktem do břicha.
„…Hele, Liz.“
„Co je?“
„Absolutní meč – je holka?!“
„Eh, no, já ti to neřekla?“
„Ne, neřekla! …Aha, že by…“ podívala se tentokrát na tvář Kirita, který stál po jejím druhém boku.
„Kirito prohrál, protože…“
„Ne, tak to není,“ zavrtěl Kirito vážně hlavou. „Nešel jsem na ni lehce, protože je to holka. Bojoval jsem dost vážně. Opravdu… Alespoň do poloviny.“
„Kdo ví?“ otočila se od něj Asuna povýšeně.
Během té chvíle se Salamandr postavil, usmíval se i přes svou prohru. Potřásl si s rukou Absolutního meče, pak se otočil a vrátil se do řad obecenstva. Dívka s červenou čelenkou v tmavých vlasech na sebe seslala léčivé kouzlo nízké úrovně a rozhlédla se.
„Tak, je tu nějaký další vyzyvatel?“ měla vysoký, rozkošný hlas mladé dívky. Její tón byl jasný a nevinný, těžko jste si ho mohli přiřadit k ostřílenému válečníkovi.
ALO nepodporovalo změnu pohlaví, takže to opravdu byla žena, ale náhodně generované virtuální tělo neodráželo věk a fyzický vzhled člověka. A přesto realističnost osobitého stylu «Absolutního meče» způsobila, že lidé věřili, že tohle je její pravý věk a vzhled.
‚Proč nejdeš‘, ‚Ani náhodou, zabila by mě za pár vteřin‘, takové rozhovory přicházely ze všech stran, ale nikdo se nepřihlásil. Tentokrát to byla Lisbeth, kdo šťouchal Asunu do břicha loktem.
„Hele, jdi…“
„Ne… Počkej, napřed se musím vzpamatovat z toho šoku….“
„To zvládneš během duelu s tou holčinou. Tak běž, šup!“
„Uá.“
Buch, strčila jí do zad a Asuna spadla o několik kroků dopředu. Rychle roztáhla křídla, aby zastavila pád. Narovnala se a zjistila, že se dívá tváří v tvář dívce, jíž se přezdívalo Absolutní meč.
„Slečno, chcete to zkusit?“
Asuna se škubaně usmála, mohla udělat jen: „Tohle… No, proto tu jsem,“ jen tak tiše odpovědět. Předtím si Absolutní meč představovala jako velkého a zběsilého muže, takže se připravovala na dynamický boj slovy, ale příliš mnoho věcí otřáslo jejím klidem.
Okolní jásot se ještě znásobil. Mnoho lidí vědělo, že je Asuna častým vítězem měsíčního turnaje, slyšela, jak hlasy volají její jméno.
„Dobře!“ luskla dívka prsty a kývla směrem k Asuně.
Ta dýchala zhluboka, zklidnila si myšlenky a rozešla se ke středu lidské zdi. Okolní hlasy postupně utichly, tak se napřed ujistila o podmínkách boje.
„Mohla bys popsat pravidla?“
„Jasně. Můžete používat magii a předměty, jestli chcete. Ale já, budu používat jen tohle,“ poklepala dívka, ke které se osobní zájmeno «boku» [Znamená , obvykle používané chlapci; neformální] opravdu hodilo, na jílec svého meče levou rukou, když odpovídala. Její téměř naivní sebevědomí provokovalo Asuninu vůli bojovat.
…V tom případě nebude používat ani jiné různé způsoby omezení, jaké způsobuje magie na dálku. Přímý boj mezi šermířkami je přesně to, co jsem si přála, zašeptala Asuna sama sobě a položila pravou ruku na jílec svého rapíru.
Absolutní meč nahlas promluvila s ještě větším klidem.
„No jo. Slečno, boj na zemi nebo ve vzduchu, jaký chcete?“
Asuna si původně myslela, že to bude samozřejmě vzdušný boj, otázka ji překvapila a zastavila od vytažení meče z pochvy.
„…To je asi jedno?“
Absolutní meč se široce usmála a přikývla. Asuna si nedokázala pomoct, přemýšlela, jestli to není nějaký trik. Ale v úsměvu impí dívky nebyla žádná zlomyslnost. Ona prostě jen věřila, že vyhraje, ať už to bude jakýkoli souboj.
Jestli je to tak, nepůjdu na ni zlehka. S tou myšlenkou Asuna odpověděla: „Tak teda boj na zemi.“
„Dobře. Skákat můžete, ale použít křídla ne!“ souhlasila okamžitě Absolutní meč a složila charakteristická stínová křídla na zádech. Barva křídel ve tvaru netopýřích hned vybledla a křídla byla téměř neviditelná. Asuna také použila příkaz, aby svá křídla deaktivovala: její lopatky se zcela stáhly a tak dvě vteřiny zůstaly. Zpoza ní vyšel cinkavý zvuk, tak Asuna věděla, že její křídla zmizela.
«Dobrovolný let» bez joysticku ovládla Asuna víceméně první den po připojení do ALO jako normální hráč, teď nebyly její vzdušné techniky o nic horší než ty veteránů, kteří hráli ještě před přidáním Aincradu.
Přesto pohyby, které si její tělo během dvou let boje v SAO osvojilo, vůbec nezeslábly, přesně jak by se dalo čekat. Popravdě, boj na zemi byl těžký. Pohybovala prsty u nohou a cítila tvrdost země pod podrážkami.
Asuna se pak podívala na «mnohobarevný ukazatel» dívky známé jako Absolutní meč.
Tohle malé okno se hned ukázalo u lidí, na které se soustředila vaše pozornost. Kromě ukázání jména cíle, jeho HP, MP a malých ikon pro buffy [pozitivní efekty kouzel] a debuffy [negativní efekty kouzel] ukazovala barva okna i to, jaký je váš vztah s cílem. Stejná rasa, neutrální rasa, nepřátelská rasa, přítel, ve stejné gildě, partě a tak podobně; to vše měnilo barvu okna, proto se tomu říkalo mnohobarevný ukazatel.
Tohle bylo ovšem poprvé, co se Asuna a dívka setkaly, tak se její jméno neukázalo, nad linkou HP nic nebylo. Na levé straně byla ovšem malá ikona. Tomu se říkalo «emblém gildy». Jak název napovídá, znamenalo to, že Absolutní meč patří do gildy. Emblém se dal různě měnit, dívčin byl velice roztomilý, s růžovým srdcem a dvěma bílými křídly po jeho stranách. Asuna členkou žádné gildy nebyla, takže na svém ukazateli emblém neměla. Několikrát se ona a její přátelé o založení gildy zmínili, ale z nějakého důvodu to vždy zůstalo bez následného činu.
I ta dívka se nejspíš dívala na Asunin ukazatel, její pohled se soustředil kousek stranou; pak se ovšem svýma krásnýma, fialkovýma očima podívala znovu přímo na Asunu. Usmála se, mávla pravou rulou a umně manipulovala se systémovým oknem, které se objevilo. Pak se v Asunině zorném poli ukázala žádost o duel, společně se srdceryvným zvukovým efektem. Na vrchním řádku stálo—
Yuuki tě vyzývá.
ユウキ, čteno jako Yuuki, bylo nejspíš jméno postavy té dívky. Roztomilé, přesto působivé, to jméno se k ní vážně hodilo.
Stejně jako v SAO se na spodku okna daly vybrat tři módy. Odshora to bylo takhle: «Mód prvního úderu», «Mód prohra v polovině» a «Mód naprostá prohra», V předchozím Aincradu se v podstatě všechny duely odehrávaly v módu prvního úderu. Ztráta veškerého HP byla samozřejmě naprosto mimo úvahu, a i v módu prohry v polovině bylo možné snížit něčí HP do nebezpečné zóny, pokud byl poslední útok kritický zásah.
Ale teď byl jasnou volbou mód naprosté prohry.
Asuna v koutě mysli cítila změnu v tom čase, když mačkala OK. Jméno Yuuki se objevilo na mnohobarevném ukazateli dívky. Ukazatel, na který se dívala ona, by měl také ukázat jméno Asuna.
Okno nabízející duel automaticky zmizelo, nahradil jej desetivteřinový časovač. Asuna a dívka – «Absolutní meč» Yuuki – vytáhly meče z pochvy ve stejnou chvíli, překryly se dva jasné zvonivé zvuky *ka-čink*.
Zbraň Absolutního meče byl úzký, jednoruční, dvousečný rovný meč. Byl průsvitný s nádechem obsidiánově černé, stejně jako její zbroj. Podle záře a detailů byla zbraň na víceméně stejné úrovni jako Asunin rapír. Ovšem nejspíš neměla žádné přídavné efekty, které byly vlastní vzácným, legendárním zbraním.
Yuuki dala meč před sebe ke svému pasu, přirozeně spustila své tělo. Asuna naopak dala pravou ruku k boku, rapír držela téměř kolmě. Jásání okolí v tu chvíli ustoupilo jako odliv.
Zhluboka se nadechla a vydechla, počítadlo dosáhlo nuly.
Ve, chvíli, kdy se objevilo slovo DUEL, dupla Asuna do země vší silou. Uzavřela vzdálenost asi sedmi metrů během okamžiku a stočila své tělo doprava.
„Ha!“ po tom krátkém výkřiku vyletěla Asunina pravá ruka kupředu jako šíp. Bodnutí plná točivé a setrvačné síly dvakrát vystřelila nalevo od středu těla Absolutního meče, další bodnutí důmyslně vystřelilo po krátké chvilce na pravou stranu. Spíš než skill meče to byla normální dovednost, a spíš než rychlá byla přesná. Kdyby se vyhnula doprava, aby ji nezasáhla první dvě bodnutí, nedokázala by se vyhnout tomu třetímu.
Yuučino tělo se pohnulo lehce doprava, aby se dvěma prvním bodnutím vyhnulo, přesně jak si Asuna myslela. A jak se pohyb zastavil a ona přešla do zóny úderu třetího zásahu—
Špička jejího rapíru už měla trefit zbroj hrudi, když se Yuučina pravá ruka nezřetelně pohnula. Zároveň se na pravé straně Asunina rapíru objevily jiskry a trajektorie bodnutí se trochu změnila.
Absolutní meč přesně vykryla její rapír, který zrovna ultra vysokou rychlostí prováděl bodnutí; její mozek tohle pochopil, když špička jejího rapíru škrtla o zbroj Absolutního meče a narazila do vzduchu.
Očekávala protiútok, kůže na Asunině krku znecitlivěla. Kdyby teď přitáhla svůj rapír zpět, byl by její postup ztuhlý. Následovala setrvačnost svého útoku, zatvrdila své srdce a stočila se doleva.
Zároveň jí do zorného pole skočilo černé světlo, které jí mířilo na krk.
„——!!“
Rozechvění naplnilo Asunino tělo, když čelila té děsivé rychlosti světla. Zatnula zuby a stočila své tělo, co to jen šlo, síla vyvinutá její pravou nohou téměř seškrábla povrch země.
Tření trávy, která jí pod nohama hojně rostla, bylo nižší než u skály nebo holé země. Tahle hodnota Asunu zradila a její pravá noha uklouzla. Její tělo se hned nenadále naklonilo.
Naštěstí se meč Absolutního meče jen otřel o Asuninu hruď. *Cink!* Náraz došel až k jejímu uchu. Kdyby vlasy mohly přijímat nárazy, Asuniny dlouhé, světle modré vlasy by měly jen poloviční délku. Koutkem oka viděla, jak se vzduchem šíří vypuštěná energie.
Asuna nabyla zpět své rovnováhy, botou dupla do země a skočila doprava. Ještě jednou se odrazila levou nohou a zastavila se docela daleko.
I když byla Asuna skloněná v očekávání útoku, Absolutní meč měla na tváři stále stejný úsměv. Zastavila se a znovu zvedla meč ke svému pasu. Asuna zklidnila tep svého srdce a také se usmála – ale ve skutečnosti jí po zádech stékal studený pot.
Trajektorie bodnutí, které k ní letěly, byly jen pouhými body. V podstatě jste se mohli vyhnout jen prací nohou, ale Absolutní meč přesně odrazila Asunin rapír.
Asuna nebyla ani tak oněmělá z rychlosti jejího protiútoku jako z té úžasné reakční rychlosti. Sice slyšela, jak je rychlá, ale její výjimečně roztomilý vzhled ji zaskočil. Myslela si, že Kirito prohrál kvůli nepozornosti nebo zdrženlivosti při boji s dívkou, ale to bylo naprosto nezasloužené. Ani on nedokázal úspěšně zablokovat Asunino bodnutí, když do něj vložila plnou sílu; ani jedenkrát.
Asuna se znovu zhluboka nadechla a zadržela dech. Byla to opravdu děsivá protivnice, ale vzdát se jen po jediném kole by byla ostuda.
Nečekaně jí v uchu zazněl zvuk.
—Jaký meč. Taková věc je jen hra…
Asuna zatnula zuby a odhodila hluk ve své mysli. Tenhle svět byl skutečný svět, boje tady byly skutečné boje. Tak se k tomu musí chovat.
Asuna zatřásla svým rapírem, jako by se snažila sama sebe pobídnout. Zvedla rapír k pravému rameni a soustředila se na svou protivnici.
Jestli normální dovednosti nefungují, tak se teď musí připravit na risk používání skillů meče. Ty mají nastavený čas vzpamatování se, pokud se oponent všem zásahům vyhne, tak určitě obdrží smrtící protiútok. Musí vymyslet, jak zničit postoj Absolutního meče a vytvořit tak situaci, kdy se rozhodně trefí. Asuna sevřela svou levou pěst.
Znovu dupla do země a skočila, tentokrát měla mysl úplně čistou. Něco, co jen málokdy cítila během bojů ve světě ALO, pocit, že jí nervy hoří, jak jí zrychlují myšlenky, pohltilo její tělo.
Tentokrát skočila kupředu i Absolutní meč. Její usmívající se koutky byly pryč, v ametystových očích měla zář.
Obsidiánový meč zavyl příčně shora zprava. Asuna ho odklonila zleva. Do pravé ruky jí přišel náraz, ze kterého tuhla krev, společně s jiskrami a kovovým hlukem. Absolutní meč využila zablokovaného meče a ještě jednou rychle mávla, jako kdyby necítila váhu své zbraně, útočila znovu a znovu. Byla tak rychlá, že ve chvíli, kdy jste její útok uviděli, nebylo už možné zareagovat. Asuna se pohledem zcela soustředila na svou oponentku, předpovídala směr dalšího útoku podle jejích pohybů, buď je blokovala, nebo se jim vyhnula. Občas se jejich meče střetly a škrtly o tělo té druhé, takže obě dívky ztratily trochu HP, ale žádný čistý náraz nenastal.
Asuna uspěchaně mávala mečem a cítila neklid.
Vskutku, útočná a reakční rychlost Absolutního meče Yuuki byla docela děsivá. Jen podle té rychlosti byla výš než Kirito. Asuna přesto dokázala vzdorovat, nejen díky velkým bojovým zkušenostem, které nasbírala v SAO, ale i proto, že útoky její protivnice byly příliš přímé. Od začátku do konce nepoužila jediný klam, který by celý ten rytmus hned rozhodil.
Asuna cítila, že Yuuki nejspíš nemá moc zkušeností v boji s hráči. Pokud je to tak, má šanci na výhru, pokud ji překvapí, i kdyby jen na okamžik.
Vstoupila do mezery mezi tříúderným kombem přicházejícím zprava shora, zleva shora a zleva, Asuna nemilosrdně zaútočila na hruď Absolutního meče. Obě byly téměř zakleslé do sebe. Takhle se ani jedna nemohla vyhnout útoku jen pomocí práce nohou.
Asuna se sklonila, rapír v její pravé ruce mířil přímo do středu těla protivnice, odhodlaně bodla kupředu—
Absolutní meč zareagovala a zablokovala rapír zezdola nahoru—
V tu chvíli Asuna náhle stáhla svou pravou ruku zpět a ve stejnou chvíli sevřela pěst a udeřila Absolutní meč do pravého boku. Byl to «boxovací» skill, který se naučila při návštěvě tréninkové oblasti dalekého hlavního města Gnómů. I když v úderu nebyla žádná síla, protože se nevybavila vybavením kloubového typu, které bylo pro útok třeba, způsobil trhnutí, který by bez skillu nebyl možný.
Dong, narazila levá pěst a Absolutní meč vykulila šokovaně oči. Tohle byla její první a poslední příležitost. Asuna neváhala a aktivovala svůj čtyřúderný skill meče, «Čtyřnásobnou bolest».
Asunin rapír červeně zazářil a její pravá ruka, ovládaná systémem, projela vzduchem jako blesk.
Byla si jistá, že se trefí. Postoj protivnice byl již zničen, a co se týkalo vzdálenosti, tak se nemohla vyhnout.
Nicméně. Asuna nechala systém zrychlit svou pravou ruku a podívala se Absolutnímu meči do tváře. Znovu se jí rozechvělo tělo. I když měla Absolutní meč vykulené oči, nebyla v nich ani stopa po panice. Soustředily se na špičku rapíru.
Viděla snad ta bodnutí—?
Ve chvíli, kdy Asuně proběhla myslí tato myšlenka, vyrazila pravá ruka Absolutního meče kupředu.
Čtyřikrát zazněl tvrdý, skřípavý zvuk, jako kdyby byl meč položen na brusné kolo. Asunino čtyřúderné kombo bylo přesně vykryto nahoře, dole, vlevo a vpravo, netrefila se ani jednou. Viděla jen tenký paobraz podobající se inkoustu, který zůstával po čepeli Absolutního meče.
Když byl vykryt její poslední úder, zůstala Asuna několik desetin vteřiny ztuhlá v pozici, kdy měla pravou paži nataženou – ten nezdolatelný čas vzpamatování se přemohl Asunu. Absolutní meč tu šanci nenechala proklouznout mezi prsty.
S cinknutím přitáhla svůj obsidiánový meč k sobě, fialově zazářil.
Protiútok – skill meče!
„Ááá!“
Poprvé během toho boje vydala Yuuki úžas budící řev. Pak bodla kupředu rychlostí, které by bylo velmi těžké se vyhnout, i kdyby se Asuna stále ještě nevzpamatovávala ze svého skillu; zasáhla Asunino rameno. Sjela přímo dolů vpravo a bez chvíle čekání vykonala pětiúderné kombo. Všechny údery krásně trefily cíl, Asunino HP se rychle snížilo a dostalo se do žluté oblasti. O takovém skillu meče pro jednoruční meč nevěděla, což znamenalo, že to musel být «Originální skill meče». Vážně sestavila tak rychlé pětiúderné kombo—
Zatímco byla Asuna napůl otřesená a tohle si myslela, světlo Yuučina meče nevybledlo; zvedla jej nahoru doleva.
Pěti údery to nekončilo. Skill pořád pokračoval. Asuna konečně překonala čas vzpamatování se, vzchopila se a znovu se zatřásla.
Jestli ji Yuuki bodne ještě pětkrát, tak její HP rozhodně klesne na nulu. Bylo ovšem nemožné se vyhnout.
Spíš než aby se snažila zbytečně utéct a nechala se trefit do zad, bude lepší hazardovat, i když má jen malou šanci. Asuna vložila všechnu svou sílu do pravé ruky a znovu aktivovala skill meče. Jediný pětiúderný OSM, který úspěšně sestavila, nazvaný «Hvězdná slza».
Červený a modrý záblesk se zaklesly do sebe. Yuučin meč šel od Asunina levého ramene dolů doleva, jeho špička se překřížila s předchozím úderem a vytvořila kříž.
Asunin rapír však konečně trefil Absolutní meč. Pětiúderný bodavý skill vykreslil vrcholy hvězdičky a proťal černou zbroj.
Vyměnily si pět úderů a nastala chvíle ticha. Ani jedna z nich nepadla.
HP Absolutního meče se snížilo o více jak polovinu a zežloutlo. Asunino už bylo v červené zóně a zbývalo jej jen maličko. Asuna, jejíž data postavy byla zděděna ze SAO, měla vyšší HP než hráči ALO. Ohromné desetiúderné kombo jej zvládlo téměř všechno odstranit. Síla OSM Absolutního meče byla vážně děsivá, nicméně…
Ne. Yuučin dlouhý meč stále vydával fialovou záři, skill meče neskončil.
Znovu přitáhla svůj meč k sobě a zamířila přímo doprostřed Asunina těla, do středu kříže.
Takže tohle je to zázračné OSM, které dala Absolutní meč v sázku? Asuna si hluboce povzdechla.
Síla a rychlost převyšovaly zdravý rozum, navíc tu byla ta krása, která první dvě hodnoty zanechávala v dáli. Nelituji, že prohraji s takovýmto skillem meče. To pronesla Asuna ve svém srdci a čekala přitom na poslední úder.
Jedenáctý zásah zuřivě sestoupil – ale náhle se zastavil těsně předtím, než Asunu proťal. Násilně přerušená podpora systému vydala jasný záblesk a do okolního vzduchu vypustila náraz, až tráva kolem spadla ve tvaru kruhu.
„—?!“
Absolutní meč bůhvíproč složila svou zbraň před Asuninýma ohromenýma očima a rychle k ní šla. Levou rukou poplácala Asunu po rameni, přitom se zářivě usmívala. Otevřela rty a energicky promluvila: „Jo, to bylo super! Rozhodla jsem se, že to budeš ty!!“

„Co… é…?“
Asuna už byla zcela ztracená, mohla jen ochromeně vykřiknout.
„Jak, to… Co se stalo s posledním úderem duelu…?“
„Já už jsem s bojem spokojená. Chcete pokračovat do konce?“ zeptala se s úsměvem. Asuna mohla jen zavrtět hlavou. Kdyby Absolutní meč nezastavila poslední úder, dostalo by se Asunino HP určitě na nulu.
Dívka, ke které se vážně hodilo zájmeno «boku», vesele přikývla a dál mluvila.
„Vždycky, vždycky jsem hledala někoho silného. A konečně jsem někoho našla! Hele, slečno, máte teď něco na práci?“
„No… uh. Ne…“
„Tak pojďte na chvíli se mnou!“
Absolutní meč Yuuki s cinknutím vrátila svůj meč do pochvy u pasu a energicky natáhla pravou ruku. Asuna také dala prozatím svůj meč do pochvy a nejistě ruku chytila.
Yuuki v tu chvíli roztáhla svá záda a aktivovala příkaz, který rozvinul její křídla. Objevila se průsvitná křídla ve tvaru těch netopýřích, maličko jí nadzvedla tělo.
„Ach, jasně.“
Asuna rychle roztáhla své lopatky, nechala si narůst křídla a odrazila se od země. Yuuki se znovu usmála, sevřela Asuninu ruku, otočila se a zrychlila nahoru jako raketa.
„Hele, Asuno, kam to jdeš?!“
Ohlédla se za pronikavým hlasem a uviděla Lisbeth s napůl překvapeným a napůl užaslým výrazem ve tváři, která na ni křičela s rukou u pusy. Leafa, Silica i Yui na Kiritově hlavě vypadaly ochromeně, jen černě oděný Spriggan se klidně usmíval, jako by už tak nějak tušil předem, že to tahle dopadne.
Asunu jeho výraz povzbudil; usmála se a zhluboka se nadechla.
„Jo tohle… Pak ti dám vědět!“ zakřičela na Lisbeth. Yuučina křídla pak vydala fialovou zář a hned vstoupila do prudkého zrychlení. Táhla Asunu za její pravou ruku; ta zoufale mávala křídly na zádech, následovala mladou záhadnou šermířku.

Absolutní meč letěla přímo na jih přes jezero dvacátého čtvrtého podlaží, skrz otvor v hranicích Aincradu a bez zaváhání i ven do prázdného prostoru.
„Uáá!“
Asunu udeřily do tváří husté mraky. Dál se pohybovaly v tom čistě bílém prostoru, až po několika vteřinách protrhly vrstvu mraků a před nimi se objevilo táhnoucí se azurové nebe.
Vpravo dole zahlédla koutkem oka zelený kužel, který se táhl pod místem, kde proťaly vrstvu mraků. Byl to vršek světového stromu, tyčící se ve středu Alfheimu. Při pohledu přímo pod sebe slabě viděla modrou plochu. Podle kruhového tvaru vydlabaného z pobřeží to vypadalo, jako že Aincrad zrovna poletuje nad «Srpkovitým zálivem» v teritoriu rasy Undine.
Asuna přemýšlela, kam to letí, když se Absolutní meč před ní náhle stočila o devadesát stupňů a vyletěla nahoru. Asuna otočila tělo a před očima se jí objevil Aincrad, jeho obří, zahnuté tělo tyčící se jako sráz. Absolutní meč letěla stále výš, míjela jedno sto metrů vysoké podlaží za druhým.
—Přesto se do Aincradu můžete zvenčí dostat jen na ta podlaží, která již mají aktivovanou teleportační bránu. Vnější prostory těch podlaží, které to tak ještě nemají, jsou nastaveny jako nepřístupné zóny. Asuna si trochu dělala starosti a chtěla se ujistit, že Yuuki ví, co dělá, ale zrovna když se nadechla s tím, že zakřičí, změnil se úhel jejich letu znovu o devadesát stupňů.
Absolutní meč zřejmě mířila na sedmadvacáté podlaží. Jestli se Asuna nemýlila, tak právě tady byla nynější přední linie. Prosmýkly se mezerou v mechem porostlé zdi a s prásknutím vletěly dovnitř. Okolí hned ztmavlo.
Dvacáté sedmé podlaží Aincradu je zemí neutuchající temnoty. Ve vnější straně bylo jen několik málo otvorů a ani během dne zde v podstatě nesvítilo slunce. Ze stropu visel nespočet hrbolatých stalaktitů, nad nimi se sem a tam objevil velký světelný drahokam, který mlhavě modře zářil. Připomínalo to podzemí gnómského teritoria na severu Alfheimu.
Impí dívka, jejíž vidění bylo téměř tak dobré jako sprigganské, táhla Asunu za ruku a prolétávala mezi stalaktity. Čas od času se před nimi objevila skupinka «Chrličů», ale Yuuki boj nezajímal. Obratně se vyhýbala jejich průzkumnému dosahu a letěla dál.
Poté, co vletěly do rokle, která se brzy objevila, pomalu plachtily, asi minutu, až spatřily městečko na spodku širokého, kruhovitého údolí. To bylo hlavní město dvacátého sedmého podlaží, zvané «Ronbaru».
Uličky a schodiště se složitě proplétala městem, které vypadalo jako vytesané ze skály; nad nimi svítila oranžová světla. Měla uklidňující účinek, jako táborový oheň hořící během mrazivé noci.
Yuuki a Asuna zanechávaly během letu v temnotě fialové a modré světelné stopy. Pomalu přistály na kruhovém náměstí uprostřed města.
Do uší jí vnikla tichá BGM, která naznačila, že vstoupily do města. Nos jí polechtala vůně hovězí pečeně – o tom Asuna přemýšlela, když s ťuknutím přistála na kamenné dlažbě.
Nadechla se a rozhlédla se. Ronbaru je město temných elfů, a snad kvůli tomu tu nebyla jediná velká budova. Malá dílna, obchod a hostinec byly z modrozeleného kamene, úzce spojené. Pod oranžovým světlem to vypadalo jako z pohádky a výhled měl v sobě život nočního festivalu.
Když během SAO čistili tohle podlaží, zůstali tu lidé jen krátce, protože zde nebylo nic důležitého. I Asuna si pamatovala jen to, že v tomhle městě zůstala několik dní. Ale teď, jelikož to byla přední linie, se tu pyšně procházelo mnoho hráčů, zbroje jim cinkaly. Všichni vypadali velice popudlivě a měli kolem sebe těžkou atmosféru válečníků. Asunino srdce se při pohledu na to naplnilo směsicí touhy a hořkosti.
Asuna zůstala na přední linii, dokud se nedostali ke dvaadvacátému podlaží, aby mohla získat dřevěný dům; pak se už jen stěží účastnila bojů s bossem. Měla pocit, že radost ze «vstupu do nového města» by měla být zanechána jen dobrodruhům Nového Aincradu. Kromě toho nepatřily její vzpomínky na přední linii zrovna k těm nejšťastnějším.
Zavřela oči a lehce zatřásla hlavou, aby své myšlenky rozehnala. Podívala se k Absolutnímu meči, která stála hned vedle ní.
„…Hele, proč jsi mě sem dovedla? Je tady ve městě něco?“
Absolutní meč se v odpověď na její otázku usmála a znovu zatáhla za Asuninu paži.
„Napřed ti představím svoje společníky! Tudy!“
„Ach, počkej…“
Následovala záda Absolutního meče, která se náhle rozeběhla, a dostala se do jedné z úzkých uliček, které se paprsčitě táhly z náměstí.
Vyběhly a seběhly schody, přeběhly přes most a pokračovaly tunelem, až dorazily před něco, co vypadalo jako hotel. Odsunuly ceduli ve tvaru hrnce z litiny a s nápisem «HOSTINEC», vešly dveřmi. Prošly kolem pospávajícího NPC s vousy a pokračovaly dále do hospody a restaurace. V tu chvíli—
„Ahoj, Yuuki! Našla jsi někoho?!“ potkal hlas halasného chlapce dvojici.
Kolem kulatého stolu uprostřed krčmy sedělo pět lidí. Nebyli to žádní náhodní lidé. Absolutní meč se před ně postavila, rychle se otočila k Asuně, natáhla pravou ruku, narovnala hrudník a řekla: „—Představím vás. Tohle je moje gilda, moji společníci ze «Spících rytířů».“
Znovu se otočila, tentokrát ukázala na Asunu.
„A tohle je—…“ tady se zastavila. Yuuki shrbeně ucukla, zakoulela očima a rozkošně vystrčila jazyk.
„…Promiň, pořád jsem se tě nezeptala na jméno.“
Pětice hráčů krásně s rachotem spadla do židlí. Asuna se při pohledu na tohle nedokázala nezasmát, po úkloně jim řekla své jméno: „Ráda vás poznávám. Jmenuju se Asuna.“
Malý Salamandr, nalevo dál od Asuny, se se značnou energií postavil. Mával s oranžovými vlasy uvázanými v culík na temenu hlavy a rázným hlasem promluvil: „Jsem Jun! Ahoj, Asuno-san!“
Po jeho boku byl obří Gnóm. Pod vlnitými vlasy barvy písku měl zářivé oči, díky kterým vypadal přátelsky. Zatáhl své vystupující břicho, uklonil se a klidným tónem se představil: „Ach, no, já jsem Tecchi. Snad spolu budeme vycházet.“
Jako další se postavil hubený leprochauní mladík. Jeho čisté, mosazně zbarvené vlasy a kulaté brýle s obroučky ze železa mu dodávaly vzhled studenta. Vykulil své malé oči, uklonil se a během nervózního představování se zrudl: „Já, já jsem, teda, no, jmenuju se Talken. Doufám, že nám budeš moct… Au!!“
Za ten výkřik na konci věty mohla hráčka sedící po jeho levici, která mu silně botou kopla do holeně.
„Tak dost, Tale, přestaň být takový! Vždycky se tak chováš před holkama!“ promluvila působivým a znepokojeným tónem, pak se s cinkotem zvedla ze židle. Vykulila oči a usmála se na Asunu, prohrábla si černé vlasy, které se rozprostíraly jako slunce, a udala své jméno: „Jsem Nori. Ráda tě poznávám, Asuno-san.“
Podle černé pleti a šedých křídel byla Spriggan, ale její silné obočí, rty a velké tělo jako by vůbec sprigganí nebyly.
Poslední byla Undine hráčka jako Asuna. Dlouhé, světle modré vlasy, které byly téměř čistě bílé, jí visely přes ramena. Klidné, hluboké modré oči pod padajícími řasami krásně zářily. Dlouhý nos, třpytivé rty a překvapivě štíhlé tělo dávaly dojem výborné Undine léčitelky.
Žena se mrštně postavila a klidně se představila: „Ráda tě poznávám. Jsem Siune. Děkuji, žes sem přišla.“
„A nyní—“
Skočila nakonec Absolutní meč doprava, postavila se vedle pěti lidí a se zářícíma očima řekla: „Já jsem i vůdce gildy, Yuuki! Asuno-san…“
Vyšla kupředu a chytila Asunu za ruce.
„Snažme se společně!“
„Snažme se… o co?“ usmála se Asuna a otázala se. Yuuki to poněkud překvapilo, znovu vystrčila jazyk.
„Ech, já ti to ještě neřekla!“
Prásk! Všech pět znovu spadlo do židlí. Asuna se už neudržela. Nahlas se zasmála a ve veselém smíchu ji následovala i Yuuki a ostatní.
Když se Asuna nakonec přestala smát, rozhlédla se po členech «Spících rytířů»— a pak znovu ucítila mrazení v zádech.
Všichni byli hrozivě silní. Asuna to cítila z jejich pohybů. Všech šest bylo zcela přivyklých na pohyb ve VR světě. Kdyby pozdvihli své zbraně, nejspíš by byli stejně silní jako Absolutní meč.
Asuna, a nejspíš i Kirito, Liz a ostatní, o existenci tak silné skupiny vůbec nevěděli. Jestli také převedli své postavy z jiného světa jako Absolutní meč, museli být ve VR světě, ze kterého pocházeli, slavná skupina.
Proč se přesunuli do ALO, odhodili své známé postavy a veškeré předměty… Nad tímhle Asuna přemýšlela, když se Absolutní meč – Yuuki – konečně přestala smát, poškrábala se po hlavě ozdobené červenou čelenkou a s rozpaky řekla: „Promiň, Asuno-san. Dovedla jsem tě sem, a ani jsem neřekla proč. Byla jsem hrozně nadšená, že jsem konečně našla někoho skoro tak silného jako já a prostě… Takže, znovu tě požádám o laskavost. Já… prosím, pomoz nám!“
„Pomoct… vám?“ naklonila Asuna hlavu s otázkou a hned ji napadla spousta možností.
Nejspíš se nejednalo o obyčejný lov kvůli penězům, předmětům či skill bodům. Gilda už byla na tak vysoké úrovni, že přidání Asuny by toho moc nezměnilo.
Těžko se dalo uvěřit i tomu, že by chtěli nějaký určitý vzácný předmět nebo obydlí. Tohle se liší od SAO, kde se samotné informace prodávaly za vysokou cenu, tuny informací o ALO byly zdarma na externích webových stránkách. Kdybyste se jimi řídili a dali se do toho, mohli jste získat téměř jakýkoli předmět. Vůbec to nemělo takovou cenu jako ta «síla», kterou Absolutní meč hledala; ta totiž nebyla jen číselná, ale skládala se i z umění boje samotného. To se hodí spíš v boji s hráči než monstry. Navíc i představila svoji gildu, takže to bude nějaký velký boj, spíš než duely jeden na jednoho, kterých se Absolutní meč dosud účastnila – jednoduše řečeno to bude boj bez pravidel proti jiné gildě.
Nad tímhle Asuna přemýšlela, když se lehce kousla do rtu a nervózně řekla: „Tohle… jestli potřebujete pomoct v boji proti jiné gildě, tak promiň…“
V bojích proti hráčům, kde neplatí pravidla soutěží a systémová pravidla duelů, vždy zůstanou nějaké špatné pocity. Jistě, hráči, kteří na to po chvíli nezapomenou, jsou v menšině, ale jestli by to v budoucnu mohlo přidělat potíže jejím přátelům a nejenom jí, nemůže se do toho nechat zatáhnout.
Takže i když se Asuna během lovu setkává s nerozumně se chovajícími lidmi, nezvedne proti nim svůj meč.
Aby tohle co možná nejlépe vysvětlila, otevřela Asuna znovu ústa. Oči Absolutního meče se však na okamžik vykulily, pak hned zavrtěla hlavou.
„Ne, my nebojujeme proti ostatním. To… no, my… Možná se budeš smát…“
Absolutní meč sklonila hlavu, rozpačitě našpulila rty, vzhlédla k Asuna a řekla něco nečekaného.
„…To, my chceme porazit bosse tohohle podlaží.“
„Aha… Co?!“ vyhrkl Asunin hlas, tohle rozhodně nečekala. Původně si myslela, že uslyší ještě horší cíl než konflikt mezi gildami, ale ukázalo se, že jde o porážku bosse podlaží, což je hrozně normální a čestný cíl. Hráči, kteří teď byli na přední linii, měli bezpochyby stejný cíl.
„Bosse…? Bosse v nejzazší části labyrintu…? Ne nějaké pojmenované monstrum, které se za určitou dobu oživí?“
„Ach, ano. Toho, který se dá porazit jen jednou.“
„Aha… Vážně… boss, jo~“
Asuna se tiše podívala po tvářích dalších pěti členů gildy. Všichni mrkali a čekali na její odpověď.
Takže se chtějí přidat ke gildě, která se tvoří speciálně kvůli porážce bossů podlaží, «čistící gildě». Zrovna převedli postavy z jiné hry a nemají žádné známé, chtějí tedy, aby je představila skupinám veteránům – tak takhle to je?
„Tohle… No, Abs… Ne, Yuuki, když jsi tak silná…“
Takový vývoj Asuna tak trochu nečekala, zavřela oči, začala myslet jinak a tu možnost opravdu zvážila. Asi 80% hráčů na předních liniích Aincradu pocházelo z ALO a 20% jich přišlo ze SAO. Skupiny z ALO a SAO udržovaly příměří, čistící skupina byla docela namíchaná. Ale hned po aktualizaci byl vztah mezi nimi velmi napjatý. To proto, že jedna strana byla první hra s AmuSphere a druhá první skutečná VRMMO; jak «víly», tak «šermíři» měli vážně velká ega. Stejně jako Asuna.
Tentokrát přišla nepozvaná skupina z jiné hry a říkala ‚Nechte nás se přidat‘; k čistící skupině se taková skupina nemohla přidat snadno. Síla «Absolutního meče» Yuuki však byla výjimečná. Jestli je těch dalších pět na podobné úrovni a ukážou to ostatním, mohlo by to vyjít.
„Nu… mapování tohohle podlaží už skoro u místnosti bosse, nevím, jestli se můžete přidat k boji, pokud se tak náhle zeptáte. Ale jestli to nevyjde tentokrát, tak se můžete přidat na začátku dalšího podlaží, s vaší silou byste se mohli k boji s bossem přidat… V razii může být maximálně 49 lidí, tak nevím, jestli se vás může přidat všech šest…“ promluvila Asuna po chvíli přemýšlení a když došla až sem—
Yuuki znovu stydlivě ucukla, řekla něco, co Asuna rozhodně nečekala.
„No. Je to trochu jinak. Nechceme se přidat k velké skupině… Chceme bojovat jen nás šest a ty.“
„…É, co?!“ vyletěl z Asunin úst zatím nejhlasitější zvuk, který vydala od chvíle, co byla do hostince dovedena.
Důvod byl jednoduchý.
V porovnání s původním SAO byla monstra strážící cestu k dalšímu podlaží v Novém Aincradu o dost silnější. Jistě, podstatné změny v systému se jednoduše nedaly porovnat, ale s opatrností se bossové v minulosti dali porazit bez jediné oběti, zatímco noví bossové kosili hráče jako obilí při sklizni, používali hrozivě silné útoky a skilly. Byli až nelogicky silní.
Musela se samozřejmě změnit i strategie. Do razie nashromáždili maximální počet lidí a léčitelé byli připraveni na smrt; taková byla dobrá strategie. Soustředili se spíš na to, aby 10 lidí průběžně dávalo 11 bodů zranění, než aby někdo obětoval život kvůli 10 bodům zranění. Poslední razie, které se Asuna účastnila, byla na jednadvacátém podlaží, ale i když to bylo tak nízké podlaží, vytvořili 7 part o sedmi lidech, přesto nesčetněkrát čelili nebezpečí vyhlazení.
A síla bossů byla u každého dalšího podlaží samozřejmě vyšší. Konec dvaceti podlaží, která se otevřela během Vánoc, se pomalu přibližoval; slyšela však, že dvacáté šesté podlaží vyčistili jen tak, že shromáždili elity několika velkých gild.
Takže je jedno, jak jsou Yuuki a ostatní silní, ani když k nim připočteme Asunu; porazit bosse v sedmi lidech se dá považovat za nemožné.
Asuna vybírala slova, aby tohle krátce vysvětlila.
„…Takže… se sedmi lidmi myslím, že to není možné…“
Když tohle dořekla, podívali se členové gildy jeden na druhého, z nějakého důvodu se rozpačitě zasmáli. Yuuki promluvila jako jejich představitel.
„Jo, rozhodně to není možné. Vlastně jsme zkusili i bosse dvacátého pátého a šestého podlaží.“
„É?! Jen… jen v šesti?!“
„Jo. Fakt jsme se snažili… ale naše lektvary na HP a MP prostě nestíhaly. A když jsme vydělávali a tak, porazila už bosse velká skupina.“
„Ach… vážně… Vy to fakt myslíte vážně.“
Asuna se znovu pozorně podívala na tváře každého ze šestice.
Rozhodně se to dalo považovat za bláznivě těžkou výzvu, ale jejich odvaha se jí líbila. Hráči zvyklí na hry poznají, co je možné a co ne, nemožné věci hned vzdají. Rostoucí vůle boje členů «Spících rytířů» odrážela něco opravdu čerstvého – a v Asuniných očích trochu nostalgického.
„Ale… proč? Proč nechcete jít s ostatními gildami a chcete porazit bosse sami?“
Jasně, po porážce bosse jen jednou gildou získáte nenormální částku peněz, vzácné vybavení a předměty. Ale měla dojem, že za takovým cílem se šestice nežene.
„To… tohle…“
Yuuki vykulila své ametystově zbarvené oči, pohnula ústy, jako by chtěla něco říct. Nic však neřekla. Několikrát otevřela a zavřela ústa, jako by ji něco dusilo, jako by nedokázala nalézt ta správná slova.
Teď promluvila vysoká Undine vedle Yuuki, zvaná Siune, aby jí pomohla.
„Tohle vysvětlím. Napřed se ale posadíme.“
Sedm lidí včetně Asuny se posadilo kolem stolu a NPC jim přineslo pití, která si objednali. Siune lehce překřížila prsty na stole, začala tichým hlasem mluvit.
„Možná sis toho už všimla; nesetkali jsme se v tomhle světě. Potkali jsme se v online komunitě mimo hry… a hned jsme spolu začali vycházet a stali se z nás přátelé. Už jsou to… asi dva roky.“
Siuniny řasy poklesly, jako by vzpomínala. Na chvíli přestala mluvit.
„Vážně jsme byli nejlepší přátelé. Společně jsme navštívili mnoho světů a prošli jsme mnohými dobrodružstvími. Naneštěstí můžeme v naší cestě pokračovat jen do jara. Všichni… toho mají hodně. Tak jsme se rozhodli, že ještě předtím, než se rozdělíme, si vytvoříme vzpomínku, na kterou rozhodně nezapomeneme. Mezi nespočtem VRMMO světů najdeme ten nejradostnější, nejkrásnější, nevzrušující a společně tam něco dokončíme. Proto jsme postupně převáděli postavy na různá místa a pak jsme našli tenhle svět.“
Siune se rozhlédla po tvářích svých společníků. Jun, Tecchi, Talken, Nori a Yuuki, tváře všech pěti se leskly, přikývli. Siune se něžně usmála a dál mluvila: „Tenhle svět – Alfheim, domov víl a stejně tak i vznášející se zámek Aincrad – je fantastický. Nikdy nezapomeneme na dobu, kdy jsme tu létali krásnými městy, lesy, nad loukami a kolem Světového stromu – a taky v okolí tohoto města. Chceme udělat už jen jednu věc… Chceme v tomhle světě zanechat své otisky.“
Siuniny modré, mírně přivřené oči zasvítily vážnou září.
„Jestli porazíme bosse, zůstanou naše jména na «Monumentu šermířů» v Černoželezném paláci na prvním podlaží ve «Městě Začátků».“
„Ach…“
Asuna na chvíli vykulila oči, přikývla. Na to skoro zapomněla. Jména hráčů, kteří porazí bosse, jsou zaznamenána v Černoželezném paláci. Asunino jméno stálo ve sloupci jednadvacátého podlaží.
„Tohle… I když je to jen sebeuspokojení, tak chceme, aby tam naše jména byla, za každou cenu. Ale je tu jeden háček. Když bosse porazí jedna parta, zaznamenají se jména všech členů, ale když jich bude víc, budou tam jen jména velitelů.“
„Ach… tak takhle je to. Ano, rozhodně je to nějak tak,“ odpověděla Asuna, zatímco přemýšlela o interiéru Černoželezného paláce.
«Monument šermířů» je 3D objekt ve virtuálním světě, takže jeho velikost je limitována. Nakonec se dostanou až na sté podlaží, takže na monumentu není dost místa na to, aby se zachovala jména všech hráčů razie na každém podlaží. Nanejvýš mohlo být zaznamenáno sedm jmen pro podlaží. Takže jak Siune řekla, jména všech členů budou vyryta na monumentu jen tehdy, pokud jedna parta porazí bosse, jinak se nahrají jen jména velitelů part.
Siune se na chvilku odmlčela, jako by čekala, až to Asuna pochopí. Pak mírně přikývla a mluvila dál.
„Takže jestli tam chceme zanechat jména všech členů «Spících rytířů», můžeme bojovat jen v jedné partě. Zoufale jsme to zkoušeli na dvacátém pátém a šestém podlaží, ale vždycky jsme prohráli jen o vlásek, ať už jsme dělali cokoli… Pak jsme během diskuze došli k závěru. Horní limit party je sedm lidí, pořád ještě máme volné místo. Možná je to troufalé, ale rozhodli jsme se najít někoho, kdo je stejně silný jako Yuuki, nebo i silnější než ona, která je mezi námi nejsilnější, a požádat toho člověka, aby se k nám přidal.“
„Aha… Tak takhle to je.“
Asuna se zhluboka nadechla a zadívala se na bílý ubrus.
Zanechat jména na «Monumentu šermířů». To bylo pochopitelné přání.
Nejen VRMMO, všechny online hry vyžadují po hráčích dost času a na jaře hodně lidí končí kvůli tomu, že nastupují do vyššího stupně vzdělání [školní rok začíná v Japonsku na jaře] nebo do zaměstnání. Je nevyhnutelné, aby se rozpustilo mnoho menších gild s důvěrnými vztahy, které fungovaly léta. Přání vyrýt tuhle vzpomínku na památník, který bude existovat až do konce tohoto světa, je jen přirozené.
A navíc ani Asuna nevěděla, jak dlouho bude ještě moct hrát ALO. Jestli přejde její matka k tvrdšímu přístupu, možná jí bude zakázáno používání AmuSphere. Zbývá jí jen omezený čas, proto chce strávit každou minutu a vteřinu něčím smysluplným; tahle její myšlenka byla stejná jako jejich.
„…Tak co? Souhlasíš? Převedli jsme sem postavy teprve nedávno, takže možná nedokážeme získat dost dárků jako poděkování…“
Asuna natáhla ruce a zarazila Siune od toho, aby otevřela okno s obchodem a naznačila tak sumu.
„Ach, ne, míst, kde je třeba peněz, je jako hor, takže si peníze nechte. Jako odměnu si vezmu třeba to, co padne z bosse…“
„Takže souhlasíš?“
Tváře Siune a ostatních pěti se rozjasnily. Jak se tak na ně Asuna dívala, přestala přemýšlet o tom, jak to mohlo takhle skončit. Napřed se jen trochu zajímala o ty pověsti o záhadném mistru meče «Absolutním meči». Pak byla roztržitě dovedena ze soutěžního místa na přední linii, představena Yuučiným společníkům, a dokonce pozvána, aby se přidala k boji s bossem. To vše se stalo během méně jak hodiny. Do toho tryskového vývoje zatáhla Asunu «Absolutní meč» Yuuki, která kulila své jiskřící, ametystově zbarvené oči, co to jen šlo, a čekala na Asuninu odpověď. Mohli byste říct, že je netrpělivá, a stejně tak byste mohli říct, že je neústupná, ale takové zvláštní setkání také patřilo k jedné z radostí, které se ve VRMMO naskýtaly. Nejdůležitější bylo – že hluboko v srdci jí vyklíčil nejasný, přesto jednoznačný pocit. S těmi záhadnými šermíři se rozhodně dokáže spřátelit.
„No, to… počkejte chvíli.“
To proto, že se nemohla chovat lehkovážně. Asuna se znovu zhluboka nadechla, zadívala se na sklenici na stole a uklidnila své lehce chaotické myšlenky. Pochyby a překvapení dala stranou, chvíli se soustředila na cíle Yuuki a ostatních.
Před dlouhou dobou, jako zástupce vůdce gildy, která již neexistovala, naplánovala Asuna mnoho razií na bosse.
Nepamatuje si, kolik hodin strávila diskuzí s ostatními gildami a sólo hráči, kdy na sebe štěkali, dokonce i boj oddalovali a prosili o pomoc, když nebylo dost lidí. V tom světě se tak snažila kvůli jediné podmínce, která se musela dodržet. Nesměl být jediný mrtvý.
Ale teď se vše změnilo. Hráči ve svém elfím domově museli dodržovat jen jedno pravidlo a jedno právo; a to užívat si. Můžete si užívat hru, když si řeknete, že pokud nemáte šanci na výhru, tak prostě ustoupíte? Yuuki s ostatními už bojovala s bossy na dvacátém pátém a šestém podlaží; jen v šesti lidech si zřejmě vedli dost dobře.
Spíš než abyste mysleli na to, co se stane, jestli neuspějete, byste prostě měli jít bez přemýšlení. Tak tvrdě nehrála už dlouho. Jestli je boss vyhladí, ztratí jen trochu zkušeností.
„…Jestli to chcete udělat, uděláme to. Tentokrát dáme stranou něco jako procento úspěchu,“ zvedla Asuna tvář a rošťácky se usmála. Na Yuučině rozkošné tváři vykvetl v tu chvíli úsměv. Při ohlušujících výkřicích radosti svých pěti společníků se naklonila kupředu a vzala Asunu za pravou ruku na stole.
„Děkuju, Asuno-san! Už od začátku našeho boje jsem věděla, že to řekneš!“
„Říkej mi jen Asuna,“ usmála se Asuna. Yuuki se také usmála.
„Tak ty mi říkej jen Yuuki!“

Potřásla si rukou s pěti lidmi, kteří rychle natáhli paže, a napila se přípitku nově objednaného ovocného piva. Pak se Asuna zeptala Yuuki na něco, co ji zrovna napadlo.
„A vlastně, Yuuki-sa… Yuuki, tys v těch duelech hledala někoho silného, viď?“
„Ach, ano.“
„V tom případě už jsi přede mnou určitě potkala dost silných lidí. Třeba Spriggana v černém s jednoručním mečem, pamatuješ si na něj? Myslím, že by byl užitečnější než já…“
„Ach—…“
Jen tohle stačilo, aby si Yuuki na Kirita vzpomněla. Přikyvovala a z nějakého důvodu se s velmi složitým výrazem držela za paži.
„Pamatuju si. Ten byl taky vážně moc silný!“
„Tak… Proč jsi ho nepožádala o pomoc?“
„Jo…“
Yuuki byla nezvykle tichá, po tváři jí přelétl záhadný úsměv.
„Myslela jsem, že to s ním nepůjde.“
„Proč… Proč myslíš?“
„Uvědomil si, jaké je naše tajemství.“
Yuuki a Siune už o tom zřejmě nechtěly víc říct, nebylo, jak se dozvědět něco navíc. Možná se to «tajemství» týká mimořádné síly Absolutního meče Yuuki. Asuna nad tím přemýšlela, ale vůbec neviděla, čeho si tak Kirito mohl všimnout.
Naklonila hlavu ke straně a přemýšlela, když Leprochaun Talken promluvil, snad se snažil změnit téma: „Tak… ta razie, jak… jak to zorganizujem?“
„Ach… Nech mě přemýšlet…“
Asuna spláchla otázky, které se jí nashromáždily v ústech, ovocným pivem, pak zvedla ukazováček.
„Nejdůležitější je pochopit útoky bosse. Vyhnout se, když se máte vyhnout, zablokovat, když máte zablokovat a útočit vší silou, když máte útočit, tak budeme mít šanci na výhru. Problémem je, jak seženeme potřebné informace… Nejspíš bude k ničemu ptát se velkých gild, které se na lov bossů specializují. Myslím, že jednou budeme muset bojovat s vědomím toho, že se necháme vyhladit.“
„Jo, to nám vůbec nevadí! Jen… Na předchozím podlaží a na tom předtím porazily bosse jiné gildy hned po našem vyhlazení,“ zatvářila se Yuuki sklíčeně, salamandří mladík Jun na druhé straně stolu pokračoval.
„Když jsme se tam o tři hodiny později dostali, už byl konec. Nejspíš nad tím jen moc přemýšlím… ale mám pocit, jako by čekali, až nás boss vyhladí.“
„Vážně…“ dala si Asuna ruku vedle pusy a zamyslela se. Nedávno slyšela něco o hádkách kvůli raziím. Šlo hlavně o tom, jak se velké gildy chovaly příliš nadřazeně, ale vážně by si taková skupina všímala gildy s jen šesti lidmi? Taková informace se však nedá ignorovat.
„Dobře, tak si kvůli tomu uděláme přípravu pro vyzvání bosse hned po vyhlazení. Kdy máte čas?“
„Ach, promiň. Talken a já v noci nemůžeme. Co zítra v jednu?“ omluvila se vysoká Sprigganka Nori a prohrábla si krátké černé vlasy.
„Dobře, to mi vyhovuje. Takže se tu setkáme zítra v jednu?“
Fajn, dobře, odpověděli všichni různě. Asuna se dívala na přikyvující «Spící rytíře», znovu se usmála a hlasitě pak promluvila: „—Tak do toho dáme vše!“

Asuna pohladila Yuuki po hlavě, která pořád mluvila o tom, jak je vděčná. Zdráhavě odešla z hostince a napřed se vrátila za Liz a ostatními. Nejspíš je ten nečekaný výsledek překvapí. Asunino srdce bušilo, když šla rychle k teleportační bráně na náměstí v Ronbaru.
Spoléhala na svou nespolehlivou paměť, když procházela uličkami, až se před ní náhle objevilo slavnostní náměstí. V tu chvíli se to stalo.
Píp, jako by byl stisknut vypínač. Celý svět ztmavl. Její smysly zmizely a Asuna zůstala v naprosté temnotě.

8 komentářů:

  1. Děkuji za překlad Cindý :-) Ahoj Romane :-D
    1.) …V tom případě nebude používat ani já různé způsoby omezení, jaké způsobuje magie na dálku.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za preklad Cindý :) A děkuji za korekci Hontech :D
    R

    OdpovědětVymazat
  3. 2.) Ozývalo se hlasité povzbuzování, dunící jako cunami. (tsunami ?)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tsunami i cunami jsou správně, viz http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=cunami&Hledej=Hledej

      Vymazat
  4. ok, ale je to takové zvláštní.

    OdpovědětVymazat