pátek 27. února 2015

Kapitola šestá

„Áááááááááááá, prohráli jsme, prohráli!!“
Nori, která se vrátila jako poslední, bouchla Talkena do zad a hlasitě zakřičela.
Nacházeli se v obří budově ve tvaru kupole naproti náměstí Ronbaru. Jich sedm bylo přesunuto k Úložnému krystalu vztyčenému na trochu snížené podlaze uprostřed místnosti. To samozřejmě znamenalo, že je zuřivé útoky černého obřího bosse dvacátého sedmého podlaží vyhladily.
„Ugh— a to jsme se tak snažili…“
Yuučina ramena poděšeně poklesla, Asuna ji hned popadla za límec.
„Fue?“
Asuna táhla překvapenou Yuuki za sebou a běžela k jednomu rohu místnosti.
„Všichni rychle sem!“
Jun a ostatní, kteří se původně chtěli vrátit do hostince kvůli odpočinku a zamyšlení se nad právě uplynulým bojem, tam běželi s otevřenými ústy.
Nikdo další u «Bodu znovuzrození» nebyl, ale Asuna pro jistotu všechny shromáždila na místě, odkud nemohli být zvenku slyšet, a řekla: „Nemáme času nazbyt. Pamatujete si ty tři před místností bosse?“
„Jo, pamatuju si je,“ přikývla Siune.
„Jsou to zvědové gildy, která se specializuje na lov bossů, mají za úkol sledovat hráče mimo alianci, kteří bosse vyzývají. Museli vás vidět na předchozím podlaží a tom předtím, než jste vešli do místnosti bosse.“
„Ech… Ani jsme si jich nevšimli…“
„Obávám se, že jejich cílem není vás před bojem s bossem zastavit, ale sehnat informace. Tohle je trochu nezdvořilé, ale používají malé gildy, jako jsou Spící rytíři; jsou pro ně obětní pěšci, podle kterých zjistí útočná schémata a slabosti bosse. Takhle nemusí ztrácet zkušenosti z penalty smrti a dost ušetří na lektvarech.“
Obrýlený Talken zvedl pravou ruku a zeptal se: „A-ale dveře se zavřely hned potom, co jsme vešli do místnosti bosse. Náš, náš boj ani nevidí, tak jak ty informace shánějí?“
„To byla moje chyba… Těsně před koncem boje jsem si všimla malého, šedého čolka vrtícího se okolo Junových nohou. Je to temná magie «Nahlížení» — kouzlo, které přivolá fámula, který se dá ‚přilepit‘ k určitému hráči, takže se sesilatel kouzla může dívat z perspektivy toho hráče. Ve chvíli seslání se na asi vteřinu objeví ikona označující debuff…“
„Ech, to je zlý, vůbec jsem si toho nevšiml,“ překryl Junovu tvář pocit viny. Všichni ho lehce poplácali po zádech.
„To neříkej, měla jsem vás předem varovat. Nejspíš se to stalo, když Siune obnovovala všem podpůrná kouzla, těsně předtím, než jsme vešli do místnosti bosse. V tu chvíli se objevilo tolik ikon, že je normální, že sis nevšiml jedné navíc.“
„…A vůbec, že by…“
Yuučiny oči se vytřeštily, zatnula ruce před hrudí a vykřikla: „To, že bossové dvacátého pátého i šestého podlaží byli poraženi hned po našem vyhlazení, to nebyla náhoda!“
I když byl Yuučin hlas poměrně překvapený, nebyla v něm ani stopa po zlosti nebo nenávisti. Asuna přikývla, znovu k ní cítila respekt: „Nejspíš máš pravdu. Vaše vytrvalé útoky odhalily i nejposlednější z posledních útoků bosse, proto ho dali na jeden zátah.“
„To, to znamená…“
Siune se zamračila a zašeptala: „Že jsme jim znovu posloužili jako obětní figurky…?“
„Jak je tohle…“
Zrovna když už ramena zbývající pětice padala jako v odpověď na Nořin povzdech, bouchla Asuna do Yuučiny zbroje.
„Ne, pořád ještě máme šanci!“
„É…? Asuno, co tím myslíš…?“
„Teď je asi půl třetí, i velká aliance bude mít problém sehnat desítky lidí, nejspíš jim to zabere aspoň hodinu. Hned se do toho pustíme— Poslouchejte, dokončíme tenhle rozhovor během pěti minut a do místnosti bosse se dostaneme za dalších třicet!“
„Éééé—?“
I tahle skupina plná nejlepších hráčů vykřikla údivem, když jim ten čas sdělila. Na Asunině tváři se objevil úsměv, když se po nich rozhlédla – pyšný úsměv, výjimečně podobný tomu jednoho jistého člověka.
„Zvládneme to. A— rozhodně bosse porazíme v tomhle počtu.“
„Vá- vážně?“
Yuuki se naklonila tak moc dopředu, že nosem málem narazila do Asuny. Asuna se k ní postavila čelem a přikývla.
„Musíme jen klidně útočit na slabé místo. Tohle je moje strategie. Boss tohohle podlaží je typ obr. I když jsou ty jeho paže docela problém, je pořád jednoduší než ti, co vlastně ani nemají předek nebo zadek. Útočná schémata jsou mávání dolů kladivy, metání ocelovými řetězy a útok se skloněnou hlavou. V půlce zdraví začne používat dechový útok na velký dosah, a když je v červené zóně, použije osmizásahový skill meče, kdy využije všechny svoje zbraně…“
Asuna dala na zem holografický obraz, přepnula na vstupní obrazovku a rychle vyvolala obrázky útočných schémat bosse. Pak vyjmenovala možnosti, jak se těm útokům bránit.
„…Takže Jun a Tecchi můžou útoky ocelových řetězů ignorovat a soustředit se na kladiva. Další slabý bod – když kladiva dopadnou na zem, trvá mu asi 0,7 vteřiny, než se zase vzpamatuje. Nori a Talken by toho měli využít a použít silné skilly. A i zezadu je dost míst, kde se dá útočit. Yuuki může zůstat za jeho zády a použít útočné typy skillů meče. Ale pozor, řetězy můžou jít i dozadu. A obrana proti tomu dechovému útoku…“
Tohle bylo poprvé od jejích dob zástupce velitele Rytířů krve, co takhle moc mluvila na strategické poradě. Na tohle myslela, když jim dál rychle vysvětlovala strategii. Šestice ji bedlivě poslouchala a přikyvovala.
Asuna se cítila jako učitelka, hned dokončila strategickou poradu během čtyř minut. Pak otevřela svůj inventář, aby materializovala velké množství lektvarů, které koupila z jejich rozpočtu a které dostala od Lisbeth a ostatních.
Všechny možné skleněné lahvičky se s cinknutím objevily na zemi. Asuna rozdělila lektvary na HP podle toho, kolik zranění obdrželi v právě proběhlém boji, lektvary na manu dala do tašky k sobě a Siune. A tak byly jejich přípravy kompletní.
Asuna narovnala záda, znovu přelétla očima po všech tvářích, usmála se a kývla na ně: „Říkám to znovu, jestli jste to vy… Ne, jestli jsme to my, tak bosse určitě porazíme. To vám já, která tady bojuju už dlouho, zaručuji.“
Yuučin obvyklý zářivý, nevinný úsměv se jí hned roztáhl po tváři, sebevědomě řekla: „Cítila jsem to správně, je super, že nám pomáháš. I když selžeme, tak se můj názor nezmění. Děkujeme—— Asuno.“
Dalších pět lidí společně přikývlo. Siune, která byla zřejmě zástupce velitelky, dodala svým jasným, jemným hlasem: „Jsem ti vážně vděčná. Znovu jsem se ujistila, že Yuučino rozhodnutí tě sem přivést bylo správné, jsi člověk, na kterého jsme dlouho čekali.“
Asuna se zoufale snažila potlačit pocity, které se v ní vzedmuly, zvedla prst a mrkla: „…Taková slova si nechte pak na oslavu. Teď… do toho znovu dáme vše!“

***

Znovu letěli z ulic Ronbaru do labyrintu neuvěřitelnou rychlostí. Letěli všemi možnými zkratkami, všimla si jich monstra na pláni. Ale skupinka používala Noriny iluze a kolem monster se jen prohnala.
Dostat se k věži jim trvalo jen pět minut, bez zaváhání vletěli do vchodu. K vrchnímu patru uháněli nejkratší cestou. I když se nemohli prohnat kolem monster v úzkém labyrintu, Absolutní meč Yuuki aktivovala svou schopnost a hned rozpůlila vůdce nepřátel.
Stopky ukazovaly pár vteřin po dvaceti osmi minutách, když se před nimi konečně objevila chodba vedoucí do místnosti bosse. Ta dlouhá a úzká cesta byla zatočená lehce doleva, spirálovitá cesta vede do středu věže.
„Díky bohu. Ještě máme dvě minuty!!“ zakřičel Jun nadšeně a proběhl kolem Yuuki.
„Hej, počkej!“ zvedla Yuuki pravačku a vyběhla za ním
Tak to bychom tu měli být ještě před aliancí gild. Pomyslela si Asuna a také se zoufale rozeběhla. Skupinka pak běžela v kruhu chodbou, až dorazila před brány vedoucí k místnosti bosse—
„…!!“
Ale ze scény před bránou Asuna polkla. Jun a Yuuki, kteří běželi vepředu, botami zaskřípali o zem a hned zastavili.
„Co… Co se to děje…!?“ zamumlala prázdně Nori vedle Asuny.
Zhruba dvacet hráčů blokovalo posledních třicet metrů vedoucích do místnosti bosse, a tedy i samotný vstup.
Byli různých ras, ale všichni měli jednu věc společnou; a to že měli vedle kurzoru gildovní emblém, stejný jako trojice skrývající se u dveří.
—Nestihli jsme to!? Nečekala jsem, že za tak krátkou dobu seženou tolik lidí… naříkala Asuna hluboko uvnitř, ale pak si uvědomila, že je něco špatně. Pořád tu bylo příliš málo lidí na to, aby bosse porazili. 20 lidí, 3 party. Nebylo tu dost lidí na sedm part, kterých by muselo být celkem 49.
Nejspíš tu ještě nebyli členové, kteří by se měli boje účastnit. Bylo docela odvážné vybrat si za místo setkání nejhlubší část labyrintu, což napovídalo, že jsou docela netrpěliví.
Asuna šla vedle Yuuki, která nervózně mumlala, zašeptala jí do ucha skrytého pod tmavě fialovými vlasy: „Neboj se. Vypadá to, že pořád máme šanci.“
„…Vážně?“
Yuuki si konečně úlevně oddechla. Asuna jí lehce poklepala na rameno a rychle přešla ke skupině. Pohledy ostatních part se soustředily na Asunu a její přátele, přesto v nich nebylo překvapení ani napětí. Spíš jako by se těšili na představení, které každou chvíli začne.
Asuna jejich výrazy ignorovala a postavila se přímo před dav, promluvila ke Gnómovi, který vypadal, že má nejdražší zbroj: „Promiň, ale chceme vyzvat bosse. Můžete nám uvolnit cestu?“
Gnóm však založil své silné paže, jako by se snažil předvádět, řekl něco, co Asuna nečekala: „Promiň, to místo je teď zapečetěné.“
„Zapečetěné… Jak to myslíš?“ vymáčkla ze sebe Asuna po chvíli ticha, co nedokázala nic říct. Gnóm přehnaně zacukal obočím, pak výjimečně klidným tónem odpověděl: „Naše gilda jde za chvíli bojovat. Ještě se připravujeme. Prostě chvíli počkejte.“
„Chvíli… jak dlouho?“
„No asi hodinu.“
Asuna teď konečně pochopila jejich úmysl. Byla to jen skupina zvědů poslána před místnost bosse, aby sehnala informace. Kdyby se objevily jiné skupiny, které by snad bosse mohly porazit, zkusili by svým počtem prosadit fyzickou barikádu.
Poslední dobou slýchala o tom, že gildy s vysokými levely dělají problémy; přivlastňují si lovná místa. Nečekala ale, že zkusí tak bezostyšně okupovat.
Nepodobalo se tohle Armádě, která barbarsky vládla starému Aincradu?
Asuna se snažila potlačit svůj hněv, nakonec klidným tónem promluvila: „Tak dlouho čekat nemůžeme. Jestli chcete hned jít bojovat, tak prosím, ale jestli ne, pusťte nás, prosím.“
„Máš sice pravdu…“
Ale Gnóm nestoudně pokračoval: „Ale my přišli první. Postavte se do řady.“
„Tak jste se měli připravit před příchodem. Musíme čekat hodinu, i když můžeme jít útočit hned. To je nefér.“
„Nemůžu ti pomoct, i když si budeš stěžovat. To jsou příkazy nadřízených. Jestli nesouhlasíš, běž na velitelství gildy a zkus vyjednávat. Je ve Městě Yggdrasilu.“
„ZABERE HODINU SE TAM DOSTAT!!“ zakřičela konečně Asuna, tohle už udýchat nezvládla. Pak se kousla do rtu a zhluboka se nadechla, aby se uklidnila.
Je jedno, jak moc budou vyjednávat, ta parta jim zřejmě neuhne. Co mají dělat?
Nevěděli, jestli by nabídka přenechání části dropu bosse a výdělku vyšla. Nejspíš ne, protože porážka bosse není jen o dropu, ale i o zkušenostech a skutečné odměně – zanechání jmen na Památníku šermířů. Takové podmínky oni nejspíš nepřijmou.
Být to jiná VRMMO, mohli by si stěžovat GM o takových činech, které jasně porušovaly etiketu internetových her. Ale hráčské dohady v ALO se měly urovnávat mezi hráči. GM se v podstatě starali jen o systémové chyby.
Gnóm se podíval na Asunu, které docházely nápady, myslel si, že vyjednávání skončilo. Obrátil se, aby se vrátil ke svým společníkům.
V tu chvíli vykřikla Yuuki, která stála za Asunou.
„Hele, ty…“ použila «Absolutní meč» svůj energetický hlas. Gnóm se zastavil a otočil.
„Takže ty nás nenecháš projít, ať už budeme žádat jakkoli, že?“
„—Upřímně, přesně tak,“ zamrkal Gnóm, když slyšel Yuučina přímá slova. Hned se mu však vrátil jeho arogantní přístup a přikývl. Yuuki se jen usmála.
„Vážně? Tak to se nedá nic dělat. Můžeme jen použít sílu.“
„Co… co!?“
„Éé!?“
Vykřikli šokovaně Gnóm i Asuna ve stejnou chvíli.
ALO byla skutečně hra, která se prodávala hlavně díky tomu, že ‚v neutrálních oblastech můžete bezpodmínečně útočit na hráče‘. Všichni hráči se uchýlí k použití zbraně, pokud mají zapotřebí ventilovat své nespokojení, tento zákon zřejmě existoval i v herních pokynech.
Útočení na hráče však bylo často skryté tabu i přes to, že se nejednalo o pravidlo. Hráči si museli být vědomi toho, zda neútočí na velkou gildu. I kdyby vyhráli, mohla by příslušná gilda poslat velkou útočnou sílu kvůli odplatě, někdy se nenávist přenesla i na internetovou komunitu mimo hru. Teď by moc hráčů na velkou gildu nezaútočilo, snad až na hráče, kteří se od začátku chtěli věnovat PK.
„Yu… Yuuki, to je…“ otevřela Asuna pusu dokořán, ale přesto nedokázala promluvit, protože nevěděla, jak to vysvětlit. Yuuki se však jen usmála a poplácala ji po rameni: „Asuno, ostatní občas pochopí, jak něco myslíš, jen když jim to ukážeš silou. My bychom jim teď, například, měli ukázat, jak vážně to myslíme.“
„Jo, to máš pravdu,“ přikývl souhlasně Jun za nimi. Asuna se otočila a zjistila, že všech dalších pět členů drží své zbraně, jako by to bylo normální.
„Všichni…“
„Ti lidé, co to tu pečetí, by měli být připraveni bránit to místo do posledního muže,“ podívala se Yuuki znovu na Gnóma, naklonila hlavu ke straně a pokračovala: „Není to tak?“
„Ach… ehm, my…“
Drobná Impka hned vytáhla svůj dlouhý meč od pasu před mužem, který se stále ještě nevzpamatoval z překvapení, a namířila jím k nebi. Úsměv jí zmizel ze rtů, oči ukázaly odhodlaný záblesk—
„Tak vytáhni svou zbraň.“
Gnóm, pohlcen Yuučiným charismatem, sundal svou velkou bojovou sekeru od pasu a snadno přešel do útočné pozice.
V další chvíli se drobná Impka prohnala celou chodbou jako vzdušný vír.
„NUÁÁ…!!“
Gnóm konečně pochopil, co se děje, poškrábal si nos a zakřičel, přesunul velkou sekeru ve svých rukách. Ale jeho pohyby byly vážně příliš pomalé. Yuučin obsidiánový dlouhý meč za sebou zanechal tmavou stopu, když se zezdola vyšvihl nahoru a zabořil se přímo do středu jeho hrudi.
„GŮŮ!!“
Yuuki tím zásahem přinutila Gnóma, mnohem svalnatějšího než ona sama, ztratit rovnováhu. Pak pokračovala rovným řezem nahoru. Dlouhý meč vydal těžký zvuk, sekl do gnómova ramene; jeho HP se drasticky snížilo.
„NUÓÓÓÓÓ!!“ zařval muž naštvaně a zvedl bojovou sekeru, chtěl ji zhoupnout dolů na Yuuki. Byl to velitel jednotky známé gildy, takže jeho útoky byly rychlé. Ale «Absolutní meč» Yuuki jen dál beze spěchu pohybovala svých mečem.
*BUM!* Rozezněl se pronikavý kovový zvuk, trajektorie jeho sekery se trochu změnila, prošla kolem Yuučiny červené čelenky několik centimetrů nad hlavou. Zbraně mohou normálně využít skill «Vykrytí», jen když čelí zbrani podobné váhy. Yuučin tenký dlouhý meč, který se na pohled nijak nelišil od rapíru, však velkou bojovou sekyru odrazil. To díky bleskové rychlosti pohybu. Je nemožné být tak tak hbitý, pokud není postava, nervy a AmuSphere, které je spojuje, všechny jako jedno.
Kolik zkušeností musela nasbírat, aby se dostala na takovou úroveň? Asuna se vážně užasle dívala na Yuuki bojující před ní. Yuučin meč v tu chvíli začal vydávat modrou zář. Aktivovala skill meče.
Nohy gnómího válečníka nebyly stabilní, jelikož mu byl zrovna vykryt útok, do kterého vložil plnou sílu. Píchnutí, horizontální seknutí, řez dolů a nahoru; čtyři útoky vybuchly, byly mířeny na jeho tvář. Světle modrá prodloužená špička meče obklopila gnómovo tělo a vydala jasnou zář. To byl skill se čtyřmi rovnými útoky, «Svislý čtverec».
„GUÁÁ…!!“ zakřičel Gnóm, jak bylo jeho tělo odhozeno o několik metrů dál a on přistál na zemi. HP linka se hned propadla do červené zóny. Musel si to uvědomit, jelikož se jeho oči dívající se na horní pravý roh vytřeštily.
Jeho oči se vrátily k Yuuki, výraz na obličeji ze z překvapení změnil v hněv.
„To… to je ubohý, takhle najednou zaútočit…!“
Když jejich velitel začal náhodně pořvávat, tak se asi dvacet jeho spojenců zřejmě vzpamatovalo a přešlo do bojového módu. Ti vepředu se rozptýlili a vytáhli své zbraně.
Asuna instinktivně vytáhla svou hůl Světového stromu a zopakovala si, co jí Yuuki řekla.
Asuno,ostatní občas pochopí, jak něco myslíš, jen když jim to ukážeš silou.
To rozhodně nebyla nějaká náhodná myšlenka, ale víra té záhadné dívky Yuuki. Vždy ten příklad následovala. Vyzvala k boji na ulici nespočet lidí a takhle s nimi komunikovala.
…Aha… v tom máš docela pravdu…
Zamumlala Asuna beze slov. Její tvář bezděčně ukázala úsměv. Jestli bude dál couvat, protože má strach z boje proti ostatním nebo z pomsty, tak bude důvod hraní VRMMO ztracen. Meč u jejího pasu není jen ozdoba, a rozhodně to není žádné břímě.
Asuna udělala s odhodláním krok kupředu a dorazila vedle Yuuki. Jun a Siune stáli vedle Asuny, Tecchi, Nori a Talken vedle Yuuki.
Možná si převaha, kterou skupinku sedmi převyšovala tři ku jednomu, něčeho všimla, protože ucouvli.
Napjatou atmosféru pak prolomily—
Ne nepřítel vepředu, ale mnoho kroků, které přicházely. Gnómí válečník se podíval za Asunu a ostatní a ukázal úsměv vítězství.
„…!“
Asuna zalapala po dechu a pomyslela si Proč v takhle blbou chvíli?, otočila hlavu. Objevilo se před nimi mnoho barevných sutan. Většina gildovních emblémů byla «Střelec», ale bylo tam i pár «Štítů a koní». Takže sem přišla druhá polovina aliance, na kterou Gnóm čekal, mělo by jich být asi třicet.
Yuuki je sice tak silná, ale bude těžké vyhrát, pokud je mají z obou stran nepřítele, celkem sedmkrát tak velkého. Kouzla a šípy, které mohou být vyslány zezadu, budou bohatě stačit na to, aby jim snížily HP až na nulu.
—To všechno jen proto, že jsem váhala…
Zalitovala Asuna, kousla se silně do rtu. Kdyby hned od začátku následovala Yuučinu víru, mohli prolomit zeď dvaceti lidí před nimi a vstoupit do místnosti bosse.
Asuna se chtěla omluvit, když jí Yuuki, po její levici, poklepala na ruku. Impčiny emoce převedla kůže ve virtuálním světě.
—Promiň, Asuno. Stáhla tě moje nedočkavost. Ale nelituji toho. Od chvíle, co jsme se potkaly, jsem tě neviděla ukázat tak krásný úsměv.
Asuna chytila Yuučinu ruku a odpověděla na tohle zašeptání, které jako by se jí objevilo v mysli.
—To já bych se měla omluvit, že jsem nedokázala pomoct. Na tomhle podlaží to možná nezvládneme, ale bosse toho příštího rozhodně porazíme.
Siune a zbytek zřejmě interakci dvojice cítili, všichni přikývli, utvořili kruh a postavili se čelem k nepřátelům na obou stranách. Třicet lidí, kteří sem spěchali, zřejmě pochopili nynější situaci a vytáhli zbraně.
Právě teď mohou jen bojovat až do konce. Asuna se tak rozhodla a zvedla svou krátkou hůl, aby vyřkla útočné kouzlo. Když uviděl její čin, projevil válečník s drápy, Caith Sith, svou masožravou povahu a zařval: „BUDETE VZDOROVAT AŽ DO KONCE…“
—Ale zrovna když chtěl prohlásit vítězství za své.
Stalo se něco, o čem Asuna a ostatní hráči nesnili ani v nejdivočejších snech.
„Co… co je…?“
Jako první si té anomálie všimla Nori se schopností nočního vidění. O vteřinu později ten jev spatřila i Asuna.
V tu chvíli byly nepřátelské síly už dvacet metrů před nimi, ovšem za nimi, na stáčející se zdi chodby, byl jakýsi… spíš jistý člověk ženoucí se tímto směrem. Jelikož byl opravdu velice rychlý, bylo vidět jen černý stín.
To je «Běh po zdi», který mohou použít všechny víly s lehkou váhou. To jsou jen Sylfové, Undine, Cait Sithové, Impové a Spriggani. Normálně je limit deset metrů, ale stín před nimi jich uběhl už asi třicet. To je velice náročný čin, který se dá zvládnout jen při přehnané rychlosti běhu.
Když si tohle uvědomila, nebo spíš už ve chvíli, kdy uviděla to nejasnou postavu, věděla Asuna, kdo je tím vetřelcem.
Postava běžela vážně rychle, hnala se po zdi, kolem posil, snadno přistála na zemi. Jeho rychlost zpomalila s množstvím jisker způsobených chodidly, která se třela o zem.  Dorazil mezi hlavní silu a Asuninu partu, zastavil se čelem k partě.
Měl na sobě těsně padnoucí černé kožené kalhoty a dlouhý černý kabát; černé vlasy sčesané stranou a trochu větší jednoruční meč na zádech.
Černá kožená pochva na sobě měla jasně bílý emblém draka. Byla to značka «Lisbetina obchodu se zbraněmi», který se nacházel v ulicích Města Yggdrasil. Dlouhý meč byl vykován ze vzácného kovu z Jötunheimu; jednalo se o mistrovský kousek Asuniny blízké kamarádky.
Pravá ruka černě oděného šermíře se rychle natáhla ke světle modré čepeli na zádech, pak se *cink* zabořila do kamene vedle. Třicet veteránských průzkumníků se zastavilo, všichni byli jeho přítomností překvapeni.
Pak řekl nezvaný host slova, která byla ozvěnou těch, jaká slyšela Asuna od Gnóma.
„Promiňte, tohle místo je teď zapečetěné.“
Jeho hlas byl docela jasný, i když v něm nebylo stopy po degradaci, způsobil, že skupina třiceti lidí, kteří se zrovna objevili, dvaceti za Asunou a Spící rytíři zůstali naprosto beze slov.
Jako první na ten jeho vzdorovitý přístup zareagoval hubený Salamandr, který stál před posilami. Zatřásl svými tmavě červenými vlasy a nevěřícně se podíval: „Hele, hele, «Černoušku». Tolik nás zastavit ani nedokážeš, ne?“
Šermíř, kterému kvůli jeho černé garderobě říkali už všelijak, pokrčil rameny a odpověděl: „Vážně? Proč to nezkusíme?“
Tenhle přístup hroší kůže přiměl Salamandra, zřejmě velitele gildovní aliance, se kysele usmát a zvednout pravou ruku.
„Pravda. Tak to zkusíme… mágové, usmažte ho.“
*BAČK!* Jakmile tohle řekl, luskl prsty a zadní část skupiny začala hned rychle odříkávat svá kouzla. Ať už šlo o tu rychlost či hlasy, bylo snadné poznat, že jsou velice trénovaní. Asuna chtěla hned zakouzlit léčivé kouzlo, ale dvacet členů první skupiny se blížilo zezadu, takže nemohla.
V tu chvíli naklonil Spriggan hlavu lehce ke straně.
Od doby, co se znali, i když měl teď jinou postavu, viděla Asuna ten sebevědomý úsměv na jeho levé tváři už nespočetněkrát. V další chvíli vyletěla zpoza lidské zdi zář kouzel, hned zakryla ten úsměv černým stínem.
«Černý šermíř» Kirito viděl, jak na něj vyletělo sedm útočných kouzel s vysokou úrovní, a vůbec nezareagoval. Ne, bylo příliš pozdě na to, aby reagoval. Všechna ta kouzla byla typu «jediné střely», nebylo jak se jim vyhnout pohyb v téhle pět metrů široké chodbě, kde nemohl létat.
Kirito vytáhl svou meč a dal si ho na pravé rameno. V tu chvíli vydala čepel tmavě červený světelný efekt. Byl to skill meče—
V dalších chvíli všemožně barevná světla, exploze a šokované výrazy více jak padesáti lidí naplnila celou úzkou chodbu.
Kirito použil sedmiúderný skill «Smrtelné hříchy», aby vykryl všechna útočná kouzla, která na něj šla… nebo spíš aby je ‚rozsekl‘.
„Ne… nemožné…“ zamumlala i «Absolutní meč» Yuuki nevěřícně. Asuna chápala její pocity, ale kdyby ji překvapila tahle úroveň přehnanosti, lehkovážnosti a radikálních činů, nemohla by se zvát kamarádkou hráče VRMMO Kirita.
Byl to Kiritův vlastní skill vytvořený mimo systém, nazvaný «Ničitel kouzel».
Kiritovou specialitou ve starém Aincradu bylo používat skilly meče k útoku na slabá místa nepřítelovy zbraně místo na útočení na nepřítele, vnější systémový skill zvaný «Ničitel zbraně». Ten úžasný skill vyžadoval nadlidské reflexy a vysoce složité dovednosti míření, ale rozříznout kouzla v ALO bylo ještě těžší.
Útočná kouzla sama o sobě nejsou fyzickými objekty, vypadají jen jako masa světelných efektů, takže ‚určení nárazu‘ se podaří jen tehdy, když je zasažen střed kouzel. A navíc nemůže být střed kouzla zasažen obyčejným útokem, ale skillem meče, který jej trefí ve chvíli nejvyšší rychlosti. To proto, že pevná forma zbraně nemůže anulovat magii. Skill meče má však nějakou formu elementálního zranění; země, vody, ohně, větru, světla či temnoty. Snažit se zachytit střed kouzla bylo už i tak víc než šílené, a přitom použít mávnutí meče, které nemohlo být kvůli systémové podpoře ovládáno, bylo téměř nemožné.
Vlastně se Leafa, Klein a Asuna také pokoušeli naučit tenhle skill «Ničitel kouzel» s Kiritem, ale po třech dnech se museli vzdát. I Kirito sám poznamenal, že získal zkušenosti při ‚používání meče k rozříznutí kulek‘ v jiném světě zvaném «Gun Gale Online», když tam převedl svou postavu. Když slyšeli, jak Kirito s vážnou tváří říká ‚žádná rychlost nikdy nebude vyšší než kulka z pušky‘, tak i Asuna, která už byla na úrovni, kdy ji nemohlo nic překvapit, zůstala zaraženě stát.
Kvůli tomu se dalo říct, že Kirito byl nejspíš, ne, rozhodně jediný člověk, který v Alfheimu mohl používat «Ničitele kouzel». A tajně trénoval, nikdy to nepoužil v duelu nebo skupinovém lovu, takže tohle by mělo být poprvé, co to vidí velká gilda.
„…Co to má…“ zamumlal dlouhovlasý Salamadr, zpoza něj slyšeli hlasy ‚Rozsekl magii!‘, ‚To není náhoda, že ne‘, ‚Proto jsem řekl…‘ a všemožné další.
Ovšem jednalo se o gildu, která se specializuje na zabíjení bossů; zareagovali. Pod vedením Salamadra vytáhla přední řada bojovníků své zbraně, další ukázali svá kopí a šípy, zadní část skupiny začala zase zaříkávat. Tentokrát to nevypadalo na «jediné střely», ale «mnohostřely» a «oblastní střely».
Kirito se otočil, krátce kývl na Asunu, a levou rukou ukázal tři prsty.
Samozřejmě to nebylo znamení vítězství, znamenalo to ‚Pomůžu vám je zdržet tři minuty‘. Přirozeně si nemyslel, že sám porazí třicet nepřátel.
V tu chvíli Asuna konečně pochopila, proč se tu Kirito objevil.
Jakmile slyšel, že chce Asuna pomoct Spícím rytířům porazit tohle podlaží, věděl, že skupinku bude obtěžovat velká gilda. Nejspíš se potloukal vstupní oblastí labyrintu a všiml si pohybu velké gildovní aliance. A když uviděl, že Asuna a ostatní nedokáží takovému počtu dlouho vzdorovat, rozhodl se obětovat se, aby jim koupil čas.
Tři minuty. 180 vteřin. V lesním domku by to uběhlo mrknutím oka, ale při boji proti jiným hráčům to bude dlouho. Asuna nepochybovala o Kiritových schopnostech, ale vážně vydrží tři minuty proti tolika lidem? Bylo by moudré poslat někoho ze skupinky sedmi, aby ho sem bezpečně dovedl…?
Když nad tímhle Asuna váhala, přerušily jí myšlenky dvě věci.
První: Kirito si dal levou ruku za záda a chytil rukojeť druhého meče, který materializoval, s jasným zvukem ho vytáhl z pochvy. Byl to okouzlující zlatý dlouhý meč. Nevytvořil ho kovář; jednalo se o legendární zbraň původně zapečetěnou v nejhlubší části podzemního světa Jötuheimu, «Svatý meč Excalibur». Aby ten meč získal, přidal se Leafin kamarád, létající ďábel-bůh «Tonkii» k jejich partě a vynesl je k místu, kde se Excalibur ukrýval. Museli čelit téměř úplnému vyhlazení v bojích s bossy. Ale pohled na Kiritova záda s jeho dvěma meči byl tak spolehlivý, že Asuna cítila, že se tehdejší tvrdá práce vyplatila.
Tlak vydávaný zlatým mečem přiměl podporu pomalu ustoupit. Jako kdyby chtěl využít chvíle, kdy nepřítel zaváhal, ozval se přímo zezadu skupiny řev: „UVÓÓÓÁÁÁÁÁÁ!!! TAKY TU JSEM, I KDYŽ MĚ NEVIDÍTE!!!“
Ten poněkud neotesaný a chraplavý hlas bez pochyb patřil jejímu známému uživateli katany, Kleinovi. Asuna si stoupla na špičky, aby se podívala dozadu, jen tak tak viděla odstávající rovné červené vlasy svázané šátkem. Kirito zřejmě nebyl jediný, kdo přišel situaci v labyrintu okouknout. Ale proč se Klein objevil tak pozdě?
„JSI POMALEJ. COS TO SAKRA DĚLAL!?“ vykřikl na druhé straně lidské zdi Kirito, Klein mu zpoza zdi odpovídal.
„PROMIŇ, ZTRATIL JSEM SE!!“
Asuna málem spadla, ale naštěstí rovnováhu udržela. Všimla si malé postavičky mávající z Kiritova ramena. Byla to navigační pixie Yui, také jejich ‚dcera‘. Její roztomilý úsměv poslal do Asunina srdce paprsek tepla.
——Děkuju, Yui-chan, děkuju, Kleine.
——Miluju tě, Kirito-kun.
Zamumlala tajně ve svém srdci a pak zašeptala k Yuuki vedle sebe: „Budeme v pohodě, jestli to na nich necháme. Prostě se budeme soustředit na proražení těch dvaceti lidí před námi a zamíříme do místnosti bosse.“
„Dobře, jasně,“ zamrkala Yuuki několikrát, pak jasným hlasem odpověděla.
Otočila se, vypadala, jako že aktivuje skill meče, když zbraň zvedla nad hlavu. Jun a Siune po její pravici a Tecchi, Nori a Talken po její levici si všimli fialového světelného efektu a přešli do bojových pozic.
Dvacet členů předvojové skupiny ještě situaci pořádně nepochopilo. Gnómí válečník, ten vedoucí, si všiml činů Asuny a ostatních a připravil se k boji.
Když se za nimi ozval zvuk střetu magie a skillů meče, zakřičela: „…JDEM NA TO!“
S Yuuki ve vedení se sedmice rozprostřela do formace klínu a vyběhla kupředu. Gnóm a jeho následovníci zakřičeli a také vyrazili.
Když se strany střetly , *GAGÁÁNN!!* Vybuchl zvuk nárazu, ve stejnou chvíli se ukázalo několik světelných efektů. Začal chaotický boj, každý kout chodby se naplnil zvuky toho, jak čepele narážely jedna do druhé.
Asuna během duelu osobně zažila Yuučiny schopnosti a teď už dokázala říct, že všichni ostatní Spící rytíři byli na zhruba stejné úrovni. I když bojovali s hráči místo s monstry, dokázali se ohánět svými zbraněmi a bojovat.
Junův obouručný meč a Tecchiho těžký kyj využily své tíhy, aby nepřátele vepředu srazily dolů. Talkenovo dlouhé kopí a Norina čtvrtinová hůl zaútočily na otevřené místo. Yuuki využila svých úžasných schopností, aby se vyhnula několika přibližujícím se čepelím, vběhla do spárů nepřítele a ničivými seky zaútočila.
Spící rytíři statečně bojovali proti nepříteli, který je svým počtem převyšoval. Nicméně nepřátelskou skupinu na lopatky jen tak nepoloží – to především proto, že mágové vzadu dál odříkávali léčivá kouzla.
V tak velkém boji dojde i k nečekanému zranění. HP všech až na Yuuki se začala snižovat. Asuna a Siune začaly odříkávat svá léčivá kouzla.
V tu chvíli se k nim ze stínu vyřítily dva stíny ze směru nepřátel. Byli to asasínští hráči s ostrými dýkami a lehkou zbrojí.
Asuna si všimla, že to jsou ti dva Sylfové, kteří se před několika minutami skrývali před místností bosse, instinktivně změnila své kouzlo. Využila své speciality, rychlého odříkávání, a kouzlo zvládla za dvě vteřiny. Světelné proudy vody se objevily u nohou Sylfů a svázaly je; hráči spadli.
Využila té příležitosti, aby zašeptala k Siune, která zrovna dokončila léčivé kouzlo: „Zvládneš léčení sama?“
Undine o něco vyšší než Asuna hned přikývla.
„Jo, měla bych to zvládnout.“
„Tak já se postarám o jejich léčitele.“
Od začátku boje už je to pár minut, zvuky zezadu byly stále intenzivnější. Tohle je výsledek Kiritova a Kleinova útočení na nepřátelskou skupinu, aby jim zabránili v použití magie. Ale nemají léčitele, takže nemůžou vyléčit všemožná nečekaná zranění. Kirito řekl, že zvládne vydržet tři minuty, ale bude nejlepší, jestli se zvládnou prorazit během dvou, aby jim oběť oplatili. Měli by ten boj rychle skončit.
Asuna rychle přivolala své okno, dala hůl do inventáře a změnila svou zbraň na rapír, který používala s obzvlášť velkou oblibou. Hned stříbrně zazářil prostor u jejího pasu, materializoval se pásek z mitrilové nitě s pochvou na meč ze stejného materiálu.
*ŠČANK!* Vytáhla dlouhou, úzkou čepel. Napřed běžela ke dvěma Sylfům, které držela omezujícím kouzlem «Vodní pouta», nemilosrdně zaútočila na jejich životně důležitá místa a způsobila, že jejich HP linky okamžitě zmizely.
Podívala se skrz zůstatky postav, které se před ní roztříštily, a rozhlédla se, jak boj pokračuje. Vypadalo to, jako by každý kout chodby byl naplněn hráči zuřivě mávajícími čepelemi ve svých rukách, ale kdyby si měla vybrat, tak na pravé straně bylo méně lidí.
Zhluboka se nadechla, upravila svůj dech a silně se odrazila od země. Ve sprintu si dala rapír v pravé ruce k pasu. Jakmile dosáhla určité rychlosti, zakřičela na Yuuki, která bojovala zády k Asuně.
„YUUKI! UHNI!“
„He…!? —ÁÁ!?“
Yuuki lehce naklonila hlavu ke straně, a když zjistila, že k ní běží Asuna, rychle se vyhnula. Asuna mířila na gnómího vedoucího, který stál bez hnutí se sekerou venku, zabodla mečem přímo před sebe, přitom se dostala do postoje, kdy se ohýbala směrem dopředu.
*BÁÁ!!* Meč vydal nějaké bílé záblesky, několik světel obklopilo Asunu. Asuna hned ucítila vznášející pocit a hned jí narostl dlouhý ocas jako kometě, když hrozivou rychlostí vyběhla kupředu.
„UVÁÁÁÁ!!!“
Gnóm konečně pohnul obouruční sekyrou, chtěl ji použít jako štít. Asuna ale byla rychlejší a špička jejího rapíru se dotkla jeho těla.
Gnóm vypadal jako monstrum, které se přestalo ovládat; vyletěl do vzduchu. Díky Yuuki měl předtím HP už asi jen na půlce, takže se teď změnil ve žlutá světla, která se roztříštila ve vzduchu.
Asuna, která se změnila v bílou kometu, nezpomalila poté, co se vypořádala s jedním člověkem, a hned se dál hnala k léčitelům. Tři čtyři lidé v její cestě a jejich velitelé byli odhozeni. Někteří vyletěli do vzduchu, jiní se posadili na zem. Používala nejsilnější bodací skill na dlouhou vzdálenost pro rapíry, «Bleskový průnik». K tomuhle skillu bylo třeba hodně běhat, takže by ho v duelu jeden na jednoho použil jen málokdo. Ale při prorážení se lidmi byl velmi užitečný.
Hned se prolomila kovovou zdí zbroje a štítů, pak letěla dopředu ještě několik metrů. Teprve pak konečně přistála na zemi labyrintu. Použila podpatky svých bot jako brzdy, přičemž vytvořila spoustu jisker, jednou nohou klečela na zemi. Zvedla hlavu. Čtyři sesilatelé v róbách a sutanách na ni jen bezvýrazně shlíželi.
—Vypadá to, že ta přezdívka «Šílená léčitelka» bude teď ještě známější.
Pomyslela si Asuna, když silou stáhla rapír v pravé ruce zpět.
Nejdůležitější věcí ve skupinovém boji není schopnost členů bojujících vepředu, ale status podpůrné skupiny vzadu. Asuna vášnivě eliminovala nepřátelské léčitele, zatímco přední linii ničila Yuuki s podporou Siune a ostatních.
Celkem to zatím trvalo dvě minuty a osm vteřin.
Při ohlédnutí hned viděla, že Kirito a Klein pořád soustředěně bojovali proti posilám. Nepřítel ztratil už mnoho členů, ale barevné kurzory dvojice ukazovaly, že je jejich HP již u červené zóny.
Hluboko ve svém srdci poděkovala Asuna těm dvěma a Yui, která byla na Kiritově rameni jako taktický radar.
Hned se otočila a zakřičela na všechny Spící rytíře, kteří zvládli přežít: „FAJN, TEĎ ZAČÍNÁ HLAVNÍ PŘEDSTAVENÍ! JDEM PORAZIT BOSSE!!“
Šestice hned zakřičela svůj souhlas a odrazila se od země, aby se spolu s Asunou rozeběhla k černé bráně vedoucí do místnosti bosse.
Stejně jako při jejich první výzvě dal Jun levou ruku na bránu. Ta vydala těžký zvuk, obě křídla se otevřela, vystřelila dvě řady modrobílých plamenů.
Čas, kdy se plameny přetvářely v kruh, byl stejný jako ten, kdy brána zůstávala stále otevřená pro ty venku; nebylo však třeba čekat. Sedmice hned vletěla dovnitř. Asuna byla poslední, hned se otočila a zmáčkla kamenné tlačítko na pravé zdi. To zkrátilo minutové čekání na zavření brány.
Dveře vydaly hlasité bouchnutí, pomalu se zavřela jak levá, tak pravá strana. Intenzivní boj za nimi dosáhl kritického bodu.
Černě oděný šermíř, jehož HP již bylo jasně červené, zvedl pravou ruku. Pak ukázal dva natažené prsty, tentokrát skutečně ukazoval Asuně znamení vítězství.
Jakmile se brána od místnosti bosse zcela zavře, nebudou z chodby slyšet žádné hlasy. Nikdo nebude moct bránu otevřít, dokud boj uvnitř neskončí.
V naprostém tichu přibývaly plameny každé dvě vteřiny. Teď už byly zhruba v polovině místnosti. Takže měli asi padesát vteřin času, než se boss objeví.
„Všichni honem použijte lektvary k obnově HP a MP. Budeme se držet plánu z porady. Útočná schémata budou ze začátku snadná. Prostě se jim s klidnou hlavou vyhýbejte.“
Šestice na Asunina slova lehce přikývla, začali vytahovat červené nebo modré lahvičky.
Asuna si všimla, že po vypití lektvarů ještě pořád chtějí něco říct. Zmateně se na ně zadívala. Yuuki pak udělala krok dopředu jako jejich mluvčí: „Asuno… ti dva nám přišli pomoct a…“
„…Jo,“ usmála se Asuna a přikývla. Zrovna teď už by měli mít Kirito a Klein HP úplně na nule, měla by z nich být «Světla Ostatků». Ne, i kdyby tam takhle zůstali, nikdo by je neoživil, takže se vrátili na své místo oživení.
Myslela na to, jak si Yuuki a ostatní dělají starosti o to, že se z dvojice stali obětní beránci. Dál se na všechny dívala a jasným hlasem promluvila: „Porazíme toho bosse, abychom jim tu pomoc oplatili.“
„Ale… pořád se spoléháme na tebe a tvoje kamarády…“ kousla se Yuuki do rtu, vlasy s červenou čelenkou také zplihly. Asuna jen poplácala Yuuki po ramenech. Pořád měli deset vteřin do objevení bosse. Undine tu chvíli využila, aby řekla něco důležitého.
„Taky jsi mě naučila něco důležitého, Yuuki. Neřekla jsi, že «ostatní občas pochopí, jak něco myslíš, jen když jim to ukážeš silou»?“
Yuuki vykulila oči, ale Siune a ostatních pět lidí hned pochopilo, co se Asuna snažila říct. Víly se usmály a přikývly, když poslední plameny za nimi vyletěly do nebe.
„Tak, tohle je naše poslední šance! Ta gilda se určitě dá zase dohromady, zatímco my tu budeme bojovat. Musíme se snažit a ukázat jim znamení vítězství, až se dveře otevřou!“
Jako zastupující vůdce «Rytířů krve» také všechny povzbuzovala před bojem s bossem. Ale co tehdy Asuna říkala, jen její spolubojovníky více napjalo. Ta slova je přinutila pevně sevřít jílce, ale neozývala se jim v srdcích. To proto, že Asuna tehdy myslela jen na to, jak efektivně rozdávat příkazy, nikdy neukazovala své skutečné pocity.
…Yuuki, až tenhle boj skončí, řekni mi toho o sobě víc, kudy ses potulovala světem a jaká dobrodružství jsi zažila.
S těmito pocity popadla Asuna Yuučin ramenní chránič a udělala krok dozadu. Znovu uschovala svůj rapír a zvedla do výšky hůl Světového stromu.
Před nimi se začal ozývat hluboký řev, jak se začaly formovat mnohoúhelníky podobné kamenům. Boss se začal objevovat. Čtyřruký obr vyskočil, když humanoidní kvádry odletěly stranou.
„Fajn… zase budeme bojovat!“
Když uslyšeli Yuučin hrdinský hlas, zařvali všichni stejně hlasitě jako černý obr.

7 komentářů:

  1. Arigató Cindý ;) Hontech kde sa sereš???? :DDDD
    R

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Cindý a Romane. Σ:-) Děkuji za překlad. Omlouvám se za docházku, ale byl jsem pracovně v zahraničí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tohle nám už nedělej, mali sme o teba strach!! Alebo len ja?!?! :DDDDDDDDDD
      Tak vitaj späť ;)
      R

      Vymazat
    2. Tak to děkuji za přivítání. Σ:-)

      Vymazat
    3. Nemáš zač aj nabudúce :P
      R

      Vymazat