sobota 21. února 2015

Kapitola pátá

„Tak, Yuuki, Jun a Tecchi jsou na boj zblízka, Talken a Nori na boj ze střední vzdálenosti a Siune je podpora.“
Asuna si položila bradu na ruku, rozhlédla se po ozbrojených Spících rytířích. Když se včera představovali, měli lehké, obyčejné oblečení, ale teď se všichni převlékli do vybavení na starobylé úrovni.
«Absolutní meč» Yuuki měla stejně jako včera černou poloviční zbroj a úzký dlouhý meč. Salamandr Jun měl měděně červenou plnou zbroj, která se k jeho malé postavě nehodila, a na zádech mu visel velký meč, dlouhý skoro jako on sám.
Vysoký Gnóm Tecchi byl vybaven podobně, s tlustou plátovou zbrojí a měl i velký štít podobný dveřím. Za zbraň si vzal těžce vypadající kladivo, na kterém byly výběžky.
Talken, Leprochaun s brýlemi, měl na svém drobném těle měděně žlutou lehkou zbroj, za zbraň měl děsivé dlouhé kopí. Po boku mu stála Sprigganka Nori, chovající se jako jeho sestra, v pohodlné, nekovové zbroji a s dlouhou kovovou holí, která se téměř dotýkala stropu.
Jako sesilatel kouzel vypadala jen Undine Siune, v bílé a námořnicky modré róbě v kněžském stylu, s kloboukem, který se nadouval jako dort; v pravé ruce měla stříbrnou hůl. Celkově to byla docela vyvážená parta, ale jediná slabina se dala najít v podpoře.
„Tak to bude asi lepší, když se přidám k zadní řadě.“
Asuna se rozhodla změnit svou zbraň na krátkou hůl, která zlepšovala magii. Sundala si rapír společně s opaskem na meč z pasu, Yuuki se omluvně shrbila.
„Promiň, Asuno. Musíš být vzadu, i když umíš tak dobře používat rapír.“
„Ne, stejně si moc nemůžu dovolit přijímat útoky. Jun a Tecchi se naopak budou muset nechat mlátit, tak byste se na to měli radši připravit,“ usmála se nezbedně, podívala se na těžce oděnou dvojici. Fyzicky různě velcí Salamandr a Gnóm se na sebe podívali, ve stejnou chvíli si poklepali na hruď.
„Jo-jo, nech to na nás!“
Všichni se rozesmáli, když uslyšeli Junova energická, přesto zakoktaná slova.
Osmého ledna 2026. Středa.
Byl poslední den zimních prázdnin. Asuna souhlasila, že půjde do hostince v «Robraru», hlavním městě dvacátého sedmého podlaží, v jednu odpoledne a setká se znovu se Spícími rytíři. Měli samozřejmě za cíl utkat se společně s bossem v nejhlubší části labyrintu.
Asuna věděla, že od ní očekávají strategii, která využije jejich talentů místo toho, aby se jen soustředili na statistické bojové schopnosti. Yuuki a ostatní byli nejspíš stejně silní nebo silnější než Asuna, alespoň co se čisté síly týče. Asuna ovšem měla znalosti a zkušenosti, které jim chyběly.
Napřed se musela obeznámit s detaily postav a s vybavením, pak rozhodnout základní formaci.
Rozhodla se, že se přidá do zadní řady, proto Asuna otevřela okno s předměty, sundala si rapír, dala jej do inventáře a pak si vybrala hůl. Vypadala jako větev, na špičce byly dokonce i lístky. Na první pohled vypadala dost chatrně, ale ve skutečnosti to byla větev z vrcholku Světového stromu. K tomu, aby ji získala, musela uniknout zuřivým útokům obřího strážného draka.
„Tak,“ řekla Asuna a klepla svou holí do země, „půjdeme se podívat na místnost bosse!“

Společně vyšli z hostince v Ronbaru a vyrazili do neutuchající noci.
Jak by se dalo od Spících rytířů čekat, všichni zvládali dobrovolný let, a Asuna znovu obdivovala hladkost jejich pohybů. Vůbec nevypadali jako někdo, kdo je v ALO nováček. Spíš než aby byli zvyklí na VRMMO hry, přivykli si na jejich samotný základ, FullDive technologii. Pravda, několik málo takových hráčů bylo, ale i přes její rozsáhlé herní zkušenosti jich znala osobně jen pár.
Co tu gildu vytvořilo, co takhle svedlo dohromady šest lidí. Když se nad tím zamyslela, tak dnes bylo osmého ledna, lidé začínali chodit do školy a do práce. Asunina škola měla volnější výuku, proto třetí semestr začínal až zítra, ale jinak by bylo dost těžké sehnat v takový den všech šest členů gildy.
Když zvážila jejich výjimečnou sílu, bylo by normální dojít k závěru, že je to závislá skupinka, která trávila veškerý volný čas ve hře. Ale Asuna cítila, že takhle to není. Na tvářích Spících rytířů neviděla ty náruživé sebekritizující výrazy gild, které podobné skupiny nedokázaly skrýt. Všichni si hrozně přirozeně užívali hru.
Asuna přemýšlela nad tím, jací lidé to byli ve skutečném životě; tím se v minulosti nikdy nezabývala. Yuuki, letící vepředu, zakřičela svým obvyklým, rázným hlasem: „Vidím to, ten labyrint!“
Při pozorném pohledu šlo zahlédnout velkou věž za nezalomenými vrcholky hor. Kuželovitá věž se natahovala nahoru ke spodku dalšího podlaží. Mnoho krystalových hexagonálních hranolů o velikosti menších domů se táhly kolem úpatí věže, mlhavě ji ozařovaly modrým fosforeskováním. Ve spodku věže se náhle otevřel vchod do labyrintu, vedl do temnoty.
Zastavili se a chvíli plachtili, dívali se po siluetách monster nebo jiných part u vchodu.
Jistě, že už informovala Lisbeth a ostatní o dnešní «náhlé razii na bosse». Všichni byli překvapení, když slyšeli o nečekané žádosti «Absolutního meče», ale hned se nabídli, že pomohou. Asuna byla ráda, ale jejich cílem bylo vytvořit poslední vzpomínku. Proto by bylo lepší se do toho moc nemíchat. Její přátelé hned pochopili její váhání a naplnili jí inventář až po limit lektvary, které vlastnili, a pak ji sledovali odejít.
Kirito, který měl od začátku toho všeho zamyšlený výraz, vypadal chvíli ponořen do myšlenek, ale pak ji povzbudil úsměvem a pomohl jí přesvědčit Yui, aby s ní nešla. Asuna trochu cítila, že pomoc jiné gildě je zrada, ale její přátelé ji přesto podpořili. Asuna ve svém srdci znovu svým přátelům poděkovala, pomalu sestoupila k labyrintu.
Po přistání na břidlicově šedé zemi napodobila Asuna šestici a vzhlédla k obří věži. Viděla věže táhnoucí se k vyššímu podlaží už mnohokrát, společně se SAO už to bylo více jak několik desítek takových pohledů, ale ta nepopiratelně majestátní silueta ji vždy zaplavila úplně jinými pocity, než když se dívala z nebe.
„…Tak jak jsme se dohodli, budeme se teď snažit vyhnout bojům s normálními monstry a pokusíme se rychle dostat k bossovi,“ promluvila Asuna. Tváře Yuuki a Asuny se napjaly; všichni tiše přikývli. Natáhli ruce k pasům nebo za záda, s cinknutím vzali své zbraně do ruky.
Undine Siune, která měla zkušenosti s magií, zvedla svou stříbrnou hůl a úspěšně seslala několik podpůrných kouzel. Těla těch sedmi obklopilo světlo, pod jejich HP linkami se rozsvítilo několik ikon statusů. Pak zakouzlila Sprigganka Nori kouzlo, které jim všem poskytlo noční vidění. Asuna také uměla několik podpůrných kouzel, ale Siune ta kouzla měla na vyšší úrovni, tak to nenechala na ní.
Po dokončení příprav se po sobě znovu podívali a přikývli. Vešli do labyrintu, Yuuki šla jako předvoj první.
Krátce po tom, co prošli vchodem, ustoupila přírodní jeskyně uměle vytvořenému tunelu vydlážděnému břidlicí. Okolní teplota výrazně poklesla, chladný, vlhký vzduch se otíral o Asuninu kůži. Prošli si tím i v SAO. Vnitřek labyrintů byl nerozumně velký a levely monster se nedaly porovnat s těmi na pláních. Navíc, stejně jako v labyrintech na povrchu Alfheimu, zde nelze létat. I když si už v informačním centru koupili data mapy, stejně jim bude trvat alespoň tři hodiny, než se dostanou k místnosti bosse.
—Tohle očekávala, nicméně.
Obří dveře na konci chodby se jí před očima objevily jen krátce po hodině. Asuna byla znovu oněmělá z jejich síly. Každý z nich bojoval velice dobře, ale mnohem pozoruhodnější byla jejich spolupráce. Bez jediného slova, jediné pozvednuté ruky nebo pohybu Yuučina tělíčka se zastavili, když se měli zastavit, zaútočili, když měli zaútočit. Asuně vlastně stačilo jen zůstat vzadu party a následovat je. S monstry se setkali jen třikrát a pod Asuniným vedením snadno vyhráli tak, že během okamžiku zabili vůdce a zbytek monster tím zmátli.
Asuna, oněmělá úžasem, zašeptala k Siune, když mířily chodbou k místnosti bosse.
„Jsem… tu vážně třeba? Mám pocit, jako bych vám vůbec neměla s čím pomoct.“
Siune vykulila oči a silně zavrtěla hlavou.
„Ne, tak to není. Díky tvým pokynům jsme se ani jednou nedostali do pasti a měli jsme jen pár bojů. Při předchozích dvou pokusech jsme bojovali s monstry a docela nám trvalo, než jsme se k místnosti bosse dostali.“
„…To je skvělé… —Hele, Yuuki, zastav,“ promluvila Asuna trochu zvýšeným hlasem. Tři lidé v předvoji se hned zastavili.
Byli asi v půlce chodby vedoucí do místnosti bosse, už viděli i detaily děsivého zdobení na kamenných dveřích. Na obou stranách chodby stály v pravidelných intervalech sloupy, ale v jejich stínech nebylo vidět monstra.
Yuuki a Jun se v překvapení otočili, Asuna si dala ukazováček ke rtům a dívala se do místa naproti poslednímu sloupu nalevo. Jediný zdroj osvětlení v chodbě pocházel z modrých ohňů v nádobách na vrcholu sloupů. I s Nořinou magií nočního vidění bylo těžké zaznamenat drobné pohyby v třepotajících se stínech na kamenných zdech. Asuna však intuitivně cítila, že něco v dosahu jejího dohledu je špatně.
Asuna jim naznačila, aby šli zpět, a zvedla hůl v pravé ruce. Rychle utvořila poměrně dlouhé kouzlo, levou ruku držela na úrovni hrudi dlaní nahoru.
Když dořekla kouzlo, objevilo se jí v dlani pět průsvitně modrých ryb s ploutvemi podobnými křídlům. Zvedla je k tváři a jemně je odfoukla do směru cíle.
Jedna ryba po druhé pak hned vystřelily kupředu, plavaly vzduchem v přímé linii. Tohle bylo přivolání používané proti kouzlům skrývání, «Hledač». Pět ryb se paprsčitě rozptýlilo, dvě z nich vstoupily do třepotajícího vzduchu, který Asunu zajímal.
Modré světlo se s prásknutím roztříštilo. Hledači zmizeli, uvnitř třepotajícího vzduchu se objevila zelená membrána, která se rychle rozpustila a zmizela.
„Ach!“ vykřikla překvapeně Yuuki. Naproti sloupu se hned objevili tři hráči, i když tam ještě před chvílí nic nebylo.
Asuna se rychle znovu podívala. Dva Impové, jeden Sylf, všichni v lehké zbroji a s dýkami. Přesto měly jejich zbraně docela vysokou kvalitu. Neznala je, ale poznala gildovní emblém vedle jejich ukazatelů. Kůň vedle štítu. Byl to emblém velké známé gildy, která od dvacátého třetího podlaží čistila labyrinty.
V labyrintech je neslušné se skrývat, pokud kolem nejsou žádná monstra. Zdravý rozum napovídá, že to by byl znak PK. Asuna znovu pozvedla hůl, aby skupinku chránila před útoky na dálku, Yuuki a ostatní členové party po jejím boku si také připravili zbraně.
Ale navzdory jejím očekáváním jeden z těch tří rychle zvedl ruku a zakřičel: „Přestaňte, přestaňte! Nechceme bojovat!“
Asuna cítila, že jeho nervozita není hraná. Snížila svou ostražitost a také zakřičela: „Tak prosím dejte svoje meče do pochev!“
Ti tři se po sobě podívali, hned své různé dýky dali do pochev. Asuna se pootočila k Siune a zašeptala: „Kdyby chtěli svoje zbraně znovu vytáhnout, hned zakouzli «Vodní pouta».“
„Dobře. Uá, tohle je moje první PvP v ALO. Jsem vážně nervózní.“
Oči Siune a ostatních zářily spíše nadšením než nervozitou. Se slabým, hořkosladkým úsměvem se Asuna otočila k trojici, pomalu udělala několik kroků blíže a řekla: „Jestli tu nejste kvůli PK… Proč se schováváte?“
Znovu se po sobě podívali, pak odpověděl Imp, který byl nejspíš jejich velitel.
„Máme se tu sejít. Byl by problém, kdyby na nás zaútočila monstra předtím, než dorazí naši parťáci, tak jsme se schovali.“
„…“
Znělo to rozumně, ale nedokázala setřást pocit, že je na tom něco divného. Kouzla na skrývání spotřebovávala hodně many, a to dost rychle, takže se každých pár vteřin musely používat drahé lektvary. Pokud se navíc dostali do nejhlubší části labyrintu, neměli by mít potíže s vyhýbáním se bojům s monstry.
V jejich slovech však větší vadu nenašla. I když je mohli zabít a odstranit tak potencionální problémy, tak v budoucnu by musela čelit mnoha problémům, kdyby se dostala do sporu s velkou gildou.
Asuna spolkla své pochyby a lehce přikývla.
„Jasně. —Přišli jsme vyzvat bosse. Jestli nejste připraveni, můžeme jít a vyzvat ho jako první?“
„Ach, jasný.“
Napřed myslela, že se je pokusí odradit, ale hubený Imp překvapivě odpověděl hned. Mávl ke svým dvěma společníkům, trojice se vrátila ke dveřím.
„Tady počkáme na naše kamarády. No, tak hodně štěstí a sbohem,“ usmál se Imp a dal signál svému sylfímu společníku. Sylf jednou přikývl, zvedl ruce a nacvičeným způsobem začal sesílat kouzlo.
Hned se u jeho nohou zvedl zelený vír, obklopil trojici. Když zeslábl a houpavě zmizel, už je nebylo vidět.
„…“
Asuna se znovu podívala směrem, kde byla trojice skrytých hráčů, ale hned pokrčila rameny a podívala se na Yuuki. I přes napjatý rozhovor nevypadala dívka s přezdívkou Absolutní meč vyděšeně, její velké, fialové oči zářily, když se s nakloněnou hlavou podívala na Asunu.
„…No, tak půjdeme a podíváme se dovnitř, hezky podle plánu…“
Yuuki se šťastně usmála a přikývla: „Ano, konečně jdeme! Dáme do toho všechno, Asuno!“
„Neříkej, že ‚se podíváme dovnitř‘, zaútočíme a hned ho dostaneme,“ řekl Jun poněkud velkolepě. Asuna se na to mohla jen usmát.
„Ano, to je samozřejmě ideální výsledek, ale nemusíte teď používat drahé předměty na obnovení HP a MP. Stačí jen, abyste se snažili v rozsahu toho, co zvládneme já a Siune léčit, ano?“
„Ano, slečno učitelko!“
Asuna píchla prstem Juna do čela, když žertovně odpověděl. Otáčela se, aby se postupně podívala na dalších pět lidí, dál mluvila.
„I když zemřete, tak se hned nenechte oživit do města. Zůstaňte a dobře se podívejte na útočná schémata bosse. Jestli nás vyhladí, vrátíme se do Ronbaru na uloženou pozici společně. —A naše formace: Jun a Tecchi se budou soustředit na tankování úplně vepředu, občas použijí Provokování, aby vygenerovali Nenávist. Talken a Nori budou útočit ze stran. Yuuki bude útočit podle libosti, pokud možno bosse oslabí. A Siune a já budeme zezadu dodávat podporu.“
„Dobře,“ odpověděl jejich mluvčí, Tecchi, hlubokým hlasem.
Siune rychle obnovila všechna podpůrná kouzla. Dva kluci v předvoji se přesunuli kupředu. Tecchi zvedl obdélníkový štít v levé ruce, dal kladivo v pravé na rameno a postavil se vedle Juna před obří dveře. Pak se otočil a podíval se na Asunu.
Ta v odpověď přikývla, Jun, který měl velký meč také na rameni, dal levou ruku ke dveřím, nahrbil rameno a zatlačil.
Dvojité černé, vybroušené kamenné dveře chvíli v odporu skřípaly, ale pak se celou chodbou rozeznělo hřmotné zvonění, když se pomalu začaly otevírat do stran. Uvnitř byla naprostá temnota—
Zrovna když si tohle pomyslela, rozhořely se dvě nádoby bílými plameny, brzo je následovaly dvě delší vlevo a vpravo. S krátkým zpožděním se rozsvítil nespočet plamenů, vytvořil kruh. Tahle světelná show je na každém podlaží, čas od rozsvícení prvního plamene po objevení bosse se dá považovat za čas přípravy na razii.
Místnost bosse byla zcela kruhová. Podlaha byla vydlážděna vyleštěnými černými kameny, poměrně volná. Na nejzazší zdi se nacházely dveře, které skrývaly schody vedoucí k dalšímu podlaží.
„—Jdeme na to!“ zakřičela Asuna. Jun a Tecchi vběhli do místnosti. Zbývající pětice je následovala a hned se pustila do akce.
Hned, jak všichni dorazili na své domluvené pozice a připravili si zbraně, vzedmul se z prostředku místnosti velký, hrubý mnohoúhelník. Černé mnohoúhelníky podobné krychlím do sebe narážely a vytvářely podobu velké humanoidní siluety, na krajích se tvořily nesouměrné tvary, množství informací se neustále zvyšovalo.
Nakonec se nespočet úlomků rozptýlil ve vzduchu a boss se materializoval.
Černý obr vysoký přes čtyři metry. Na těle plném svalů mu rostly dvě hlavy a čtyři paže, v každé z nich měl barbarsky vypadající tupou zbraň.
Obr udělal krok dopředu, místnost se hned otřásla, jako kdyby probíhalo zemětřesení. V porovnání s dolní částí těla byla hruď nepravidelně velká; přestože bylo celé tělo nakloněné kupředu, hlavy měl boss pořád docela vysoko nad Asunou a ostatními.
Pohrdavě se podíval na vetřelce svýma čtyřma červeně zářícíma očima a surově zařval. Horní paže držely beranidlům podobná kladiva, dolní mávaly tlustými řetězy dost silnými na to, aby k zemi ukotvily křižník—

6 komentářů:

  1. Arigatou Cindý ;) Zdarec Hontech :)
    R

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj a díky za překlad. Σ:-)
    Její přátelé hned pochopili její váhání a naplnili jí inventář až po limit lektvary, které vlastnili, a pak ji sledovali odejít. 'Tady si nejsem jistý, jestli není lepší - a pak ji sledovali jak odchází. '

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To by bylo spíš 'sledovali, jak odchází'. 'Sledovali ji, jak odchází', mi taky nezní nijak extra... Ono celkově je to zvláštní formulace, hlavně mi přijde, že z toho vyznívá, jako by odcházelo nadobro, což není pravda...

      Vymazat