čtvrtek 22. ledna 2015

Kapitola první

Dvacáté druhé podlaží Nového Aincradu bylo zcela pokryté sněhem.
Ve vnějším světě byl začátek ledna, ale i když byla zima, tak v Tokiu jen stěží klesne teplota pod nulu kvůli globálnímu oteplování v posledních letech.
Alfheim přesto zažíval velké mrazy, možná aby se tím ukázala pracovní morálka společnosti. Teplota v severní části od Světového stromu obvykle spadne na deset dvacet stupňů pod nulou. Právě teď se vznáší Aincrad nad Teritoriem Gnómů, na dalekém severu světa. Teplota na každém podlaží byla tak nízká, že jste viděli rampouchy i během dne.
Ale i když byla taková zima, že by říčka zamrzla až na dno, tak chlad nemohl proniknout do domu stráženého tlustými dřevěnými zdmi a velkým ohništěm.
Před osmi měsíci – v květnu 2025 měla hra ALfheim Online doposud největší aktualizaci – «Vznášející se zámek Aincrad».
ALO původně fungovalo na duplikovaném systému smrtící hry «Sword Art Online». Proto měl server kompletní kopii Aincradu, kam bylo SAO zasazeno. V minulosti provozovala ALO společnost «RECTO Vývoj». Ale když nová společnost koupila jak software, tak hardware, nejenom, že nevymazala Aincrad a data postav původních hráčů SAO, ale také směle navrhla, jak by mohl Aincrad existovat po boku ALO.
Jistě, zároveň se výraznou aktualizací snažila bojovat proti klesajícímu počtu hráčů, kteří odcházeli kvůli experimentům na lidech prováděných RECTO Vývojem. To ovšem rozhodně nebyl jediný důvod. Za novou společností stáli veteránští MMO hráči, kteří hráli už od dob 2D a nesnesli pomyšlení na smazání spletitě navrženého zámku – to Asuna slyšela od Agila, který se znal s někým z té společnosti.
Se znovuzrozením Aincradu si Asuna v srdci vytyčila malý cíl a začala hrát jako Undine léčitelka a uživatelka rapíru. Její cíl byl jasný: našetřit dost Corů, ne, Yrdů, dosáhnout dvaadvacátého podlaží jako první a koupit malý dřevěný domek hluboko v jehličnatém lese. Před dlouhou dobou v jiném vznášejícím se zámku si během dvou krátkých týdnů vytvořila právě na tom místě rodinu a prožila tam krásné, šťastné a mírumilovné dny.
Poslední květnová aktualizace otevřela prvních deset podlaží. V září se otevřela podlaží 11 až 20. A pak, na Štědrý den – v noci dvacátého čtvrtého prosince se otevřely dveře vedoucí na jednadvacáté podlaží. Asuna, společně s Kiritem, Kleinem, Agilem, Lisbeth, Silikou a Leafou vytvořili sedmičlennou partu a vyrazili na další podlaží hned, jak skončilo vyhlášení oslavující otevření.
Dvaadvacáté podlaží bylo řídce obydlené podlaží pouze s lesy. Na hlavní ulici vesnice bylo dost míst k pronájmu, takže nikdo nejspíš nebude chtít ten stejný dům. Přesto se divočinou jednadvacátého podlaží prohnali jako tornádo a vyzvali bosse, kterého našli na konci labyrintu společně s dalšími partami. Klein později dosvědčil, že i když Asuna použila polovinu svých skill bodů na podporu, byla ještě působivější, když bojovala v čele padesátičlenné skupiny, než tehdy, kdy byla zastupující vůdce «Rytířů krve».
Poté, co odkopla bosse jednadvacátého podlaží, kterého sama porazila, se vehnala do dřevěného domku a stiskla tlačítko OK, aby potvrdila transakci. Asuna tehdy plakala štěstím. —Tu noc, poté, co oslava skončila a jejich přátelé odešli, měla přípitek s Kiritem a Yui, která se vrátila do své dívčí podoby, a znovu plakala. Tohle se před jejich přáteli drželo v tajnosti.
Asuna si sama nebyla moc jistá, proč je tomu místu tak oddaná. Pro ni a pro chlapce, do kterého se skutečně zamilovala, i když jen ve virtuálním světě, to bylo místo, kde se po překonání těžkostí konečně usadili a strávili tam krátkou chvíli štěstí. Znělo to jednoduše, ale Asuna cítila, že nejde jen o tohle.
Pro Asunu, která často nedokázala ve skutečném světě najít místo, kam by se vracela, to byl nejspíš «domov». Malé, vřelé místo, kde mohla dvojice ptáků složit svá křídla, schoulit se a spát. Místo, kam se mohla vracet její duše.
Po vší té námaze se stal dřevěný dům i místem, kde se mohli sejít jejich přátelé. Jen málokdy neměli žádnou návštěvu. Asuna se zcela oddala vybavování domku, všechny přitahoval už i jen jeho vzhled. A navíc kamarádi ze SAO i noví přátelé z ALO často přicházeli, aby ochutnali Asunou připravovaná jídla. —Jednou, kvůli špatnému načasování, zažili jídlo plné napětí, když je navštívili sylfí lord Sakuya a salamandří generál Eugene.
Dnes – tedy šestého ledna 2026 – se kolem stolu, který «vyrůstal z domu» setkalo několik známých tváří.
Po Asunině pravici seděla krotitelka Silica, která měla trojúhelníkové uši vyhrazené pro Cait Sithy. Zrovna zírala na svůj domácí úkol z matematiky na holografickém monitoru a fňukala. Podobně se mračila na svou slohovou práci z angličtiny i sylfí mág a šermířka Leafa po její levici.
Naproti ní seděla s překříženýma nohama leprochauní kovářka Lisbeth, začtená do románu koupeného ve hře, upíjela k tomu malinový nápoj.
Ve skutečném světě byly teprve čtyři hodiny odpoledne, ale v Alfheimu plyne čas odlišně. Nebe bylo téměř celé černé, světlo odráželo padající sníh. I když jste neslyšeli vítr, tak vám muselo být jasné, že venku mrze až praští, ale krb v domě praskal. Navíc z velkého hrnce, kde se vařilo dušené, vycházela teplá vůně.
Stejně jako její kamarádky měla Asuna ruce na virtuální klávesnici. V oknech prohlížeče vznášejících se kolem ní si zobrazovala různé stránky, úspěšně dokončovala svůj referát.
I když matka neschvalovala, že dělá ve VR světě věci, které by mohla dělat v realitě, práce zde byla z dlouhodobého hlediska efektivnější. Její oči a ruce se neunavily a dost informačních stránek, které se do jejího UXGA [Ultra XGA – grafické rozlišení 1600x1200 pixelů] displeje nevešly, se vznášely na snadno viditelných místech.
Asuna tohle kdysi řekla své matce a nechala ji vyzkoušet FullDive program věnovaný textové editaci, ale ta se hned po několika minutách odhlásila s tím, že se jí z toho točila hlava. Od té doby to ignorovala.
Opravdu byli tací, kterým se ve virtuálním světě točila hlava, ale Asuna, která tam po dva roky «žila», si prostě nedokázala představit, jaké to asi je. Její prsty se hbitě a bez chybičky pohybovaly, její práce se postupně blížila zakončení—
Tehdy ucítila, jak se jí něco náhle opřelo o pravé rameno.
Podívala se a všimla si Siličiny černé hlavy s krátkými vlasy, která se jí opírala o rameno, trojúhelníkové uši sebou cukaly. Spala se spokojeným výrazem ve tváři.
Asuna se zasmála, jemně levou rukou poškrábala Siliku po uších.
„Haló, Siliko. Jestli budeš spát teď, tak nebudeš spát v noci.“
„Mm… Mňau…“
„Do konce zimních prázdnin zbývají tři dny. Musíš si udělat úkoly.“
Nakonec trochu zatahala Siliku za uši a ta se překvapením probrala. Několikrát s užaslým výrazem zamrkala, zatřásla hlavou a podívala se Asuně do tváře.
„Ú… úú… jsem tak unavená,“ zamumlala, otevřela svá malá ústa s bílými zuby a zívla. Všichni Cait Sith hráči, které Asuna znala, byli v tomto domě ospalí, až se Asuna zamýšlela, jestli to je nějaká rasová vlastnost.
Podívala se na holografický monitor před Silikou a řekla: „Není tahle stránka skoro u konce? Proč se do toho nedáš a nedokončíš to?“
„Fu… fuáh…“
„Není tu moc teplo? Mám trochu snížit teplotu?“
Lisbeth, která to zaslechla, se usmála a odpověděla: „Ne, tím to není, myslím, že je to tamhletím.“
„Tamhletím…?“
Asuna se ohlédla, všimla si, jak Leafa ukazuje na něco u východní zdi u krbu.
„Ach… tak takhle to je…“ přikývla s pochopením Asuna, když se tam podívala.
Před červeně zářícím krbem stálo velké houpací křeslo ze dřeva.
Zabořený v něm seděl «Spriggan» s lehce tmavou pletí a krátkými černými vlasy, spokojeně spal. Jeho dříve rozcuchané vlasy teď zůstávaly dole, ale jeho bystrá a trochu potměšilá tvář byla stejná jako předtím. Není třeba říkat, že to byl Kirito.
Na břiše mu pohodlně spal malý, světle modrý opeřený drak, stočený do klubíčka, s hlavou schovanou v načechraném ocase. Drak «Pina», Siličina parťačka už od SAO.
Ještě menší víla s nevinnou tváří spala na měkkém peří Piny jako na posteli. Dívka s dlouhými, rovnými, lesklými černými vlasy a ve světle růžových šatech byla Kiritova «Navigační pixie» a zároveň Asunina a Kiritova ‚dcera‘, AI «Yui» vytvořená pro starý SAO server.
Kirito, Pina a Yui, naskládaní jako trojvrstvý dort, šťastně spali v houpacím křesle, vydávali jakýsi magický hypnotický efekt. I Asuna se cítila ospale, když se na něj dívala i jen několik vteřin.
Kirito spal vlastně docela dost. Skoro jako kdyby dospával ten čas, který si vypůjčil v SAO, kdy kvůli prozkoumávání labyrintu zapomínal spát. V tomto domě, hned, jak z něj Asuna spustila oči, se zabořil do svého oblíbeného houpacího křesla a okamžitě usnul.
Navíc Asuna neznala nic hypnotičtějšího než tvář Kirita spícího v křesle.
Během SAO, ať už v dřevěném domě nebo v patře Agilova obchodu, kdykoli Kirito houpal křeslem, tak se téměř vždy Asuna posadila a pospávala spolu s ním. Takže to Asuna zažila a chápala, proč jsou Silica a Leafa v pokušení usnout.
Záhadou bylo, že Pina, jejíž činy by měly být založeny na jednoduchých algoritmech, sletěla ze Siličina ramene a stočila se na Kiritovi, kde i usnula, kdykoli narazila na to, jak spal.
Kvůli tomuto se začalo pochybovat, zda spící Kirito nevydává nějakou «hodnotu ospalosti». Vlastně, Asuna, která ještě před chviličkou psala plnou rychlostí svůj referát, se zničehonic cítila tak nějak líně…
„Hej, Asuno-san, neusínej! Ach, ani ty, Liz-san!“ zatřásla Silica Asunou, která zvedla hlavu.
Ve stejnou chvíli se nejistě probudila i Lisbeth na druhé straně stolu, zamrkala a rozpačitě se usmála. Prohrábla si své kovově růžové vlasy, typické pro Leprochauny, a neochotně vysvětlila: „Proč jsem tak ospalá, když se na to podívám… Že by to bylo tou iluzionární magií, co jsou v ní Spriggani tak dobří?“
„Haha, jak by se tohle mohlo stát. Uvařím trochu čaje, aby rozehnal tu ospalost. I když jsem navzdory tomu, co říkám, vlastně jen líná.“
Asuna se postavila a ze skříňky za ní vyndala čtyři hrnky. Byly to magické šálky, které «nalily 99 různých druhů čaje při jediném poklepání». Získali je v nedávném úkolu.
Položila hrnky a ovocný koláč na stůl. Všechny čtyři, včetně Siliky, která měla se setřesením ospalosti docela potíže, si hned vzaly k pití teplou, vonící tekutinu.
„A když už jsme u toho.“
Tehdy se Lisbeth nad něčím zamyslela a řekla:
„—Slyšela jsi o «Zekken», Asuno?“

„Povídá se o tom už od začátku roku… začalo to asi před týdnem…“ řekla Lisbeth a přikývla na Asunu, jako kdyby si něco potvrzovala.
„Jasně, proto o tom nevíš. Od konce roku jsi byla v Kjótu.“
„Nepřipomínej mi tu tak nepříjemné věci,“ zamračila se Asuna a Lisbeth se hlasitě rozesmála.
„Nu, není to lehké, být ze známé rodiny.“
„Vážně to není lehké. Celý den musíš sedět v kimonu a vítat lidi, a i když se chceš přes noc ponořit, tak to místo dodnes není připojené na bezdrátovou LAN. Vzala jsem si s sebou AmuSphere, ale bylo to úplně zbytečný,“ vydechla dlouze a dopila čaj.
Koncem minulého roku byla Asuna zpola donucena jet se svou rodinou do hlavního domu Yuukiových, tedy do domu prarodičů z otcovy strany. Musela vyjádřit své díky příbuzným, kteří si o ni po dva roky, kdy byla ‚v nemocnici‘, dělali starosti. Nedokázala tedy říct, že by jí to vadilo.
Když byla Asuna mladší, považovala trávení s hlavní rodinou za přirozené, byla šťastná, že se setká se sestřenicemi a bratranci stejného věku.
Ale zhruba začátkem nižší střední školy se začala Asuna cítit omezována tímto zvykem.
Hlavní rodina Yuuki se, bez přehánění, starala o banky v Kjótu už dvě stě let, houževnatě přežila reformy a války, nynější generace otevřela pobočku v Kansai. Její otec, Yuuki Shouzou, dokázal vybudovat «RECTO», společnost zabývající se výrobou elektroniky, během jedné generace díky finanční asistenci hlavní rodiny. Při pohledu na rodokmen jste viděli samé prezidenty společností a byrokraty.
Proto bylo jen samozřejmé, že Asunini bratři, bratranci a sestřenice byli všichni «nejlepší studenti» v «dobrých školách». Během banketů seděly děti vedle sebe a jejich rodiče mluvili o tom, jak jejich děti obdržely ceny v nějaké soutěži nebo jak vysoko se umístily v národní zkoušce. Ačkoli se to zdálo být hezké, jen se bez konce snažili přetrumfnout jeden druhého. Asuna si postupně začala všímat zášti ve svém okolí, jako kdyby každoroční organizace tohoto večírku měla děti ohodnotit.
Od listopadu 2022, to byla zima jejího třetího ročníku nižší střední školy, byla Asuna uvězněna v SAO, dokud nebyla v lednu 2025 osvobozena Kiritem. Tohle byl tedy její první novoroční pozdrav po čtyřech letech. V sídle v kjótském stylu v hlavním domě měla Asuna kimono s dlouhým rukávem, opakovaně se zdravila s mnoha příbuznými, začínaje s prarodiči. Nakonec měla pocit, že se z ní stala NPC recepční.
Setkání s bratranci a sestřenicemi, které dlouho neviděla, mělo být šťastnou událostí. Měli radost z Asunina návratu, ale přesto viděla Asuna v jejích očích něco, co nenáviděla.
Všichni Asunu litovali. Cítili soucit, smutek, že Asuna předčasně vypadla ze soutěže, která začala už při jejich narození. Rozhodně to nepřeháněla. Snadno to poznala, už od dětství lehce četla ve výrazech lidí.
Jistě, že nynější Asuna měla úplně jinou osobnost než tehdy. V tom světě existoval chlapec, který Asunu nevysvětlitelně změnil. A tak se lítost jejích sestřenic, bratranců, strýčků a tet jen lehce otřela o Asunino srdce. Navíc byla «šermířka», člověk, který bojuje tak, že používá vlastní síly. Ta víra podporovala Asunino srdce, nezměnila se, ani když ten svět zmizel.
Ale její bratranci a sestřenice považovali VRMMO hry za jedovaté a té hodnotě nerozuměli. To platilo i pro její matku, která byla vždy trochu nešťastná, když trávila čas s hlavní rodinou.
Posedlost jít na dobrou univerzitu a najít si dobrou práci už neexistovala. Asuna měla svou nynější školu vážně ráda a měla ještě rok na to, aby pomalu našla, co bude chtít dělat. Jistě, vytvoření rodiny ve skutečném světě s klukem jen o něco málo mladším než ona sama bylo jejím konečným cílem.
—Tohle si Asuna myslela, když dál s úsměvem odpovídala na různé otázky svých příbuzných. Nejvíc nesnesitelné bylo, když poslední noc v Kjótu byla s bratrancem o dva roky starším než ona sama.
Jeho jedinou povinností bylo pomáhat v bance hlavní rodiny, takže o sto šest mluvil o tom, jak je profesionální, jak už se rozhodl, jakou pozici v podniku převezme a jak výjimečný bude. Ze začátku Asuna jen nasadila úsměv obdivu, ale podezřelé bylo, jak všichni odešli a nechali je tam o samotě. Začala přemýšlet, jestli nemají dospělí nějaké pochybné záměry…
„Hele, Asuno, posloucháš?“ kopla ji Lisbeth pod stolem a Asuna se vrátila k sobě.
„Ach, promiň. Vzpomněla jsem si na něco fakt nepříjemného.“
„Copak? To ti v Kjótu domlouvali sňatek?“
„…“
„…Proč jsi ztuhla… Že by…“
„Ne, ne. To nic!“ zavrtěla Asuna rychle hlavou. Poklepala na stranu nyní prázdného hrnku a hodila do sebe zvláštní fialový čaj. Vzhlédla a nuceně změnila téma.
„Velmi silný… Dělá Absolutní meč PK?“ [Player killing, zabíjení hráčů]
„Hm, je spíš na PvP [hráč versus hráč]. Kousek na sever od hlavní ulice dvacátého čtvrtého podlaží je ostrůvek s velkým stromem, taková turistická atrakce, ne? Absolutní meč pod tím stromem bojuje každý den ve tři odpoledne s kýmkoli, kdo bojovat chce.“
„Ó~ Takže Absolutní meč je ten typ, co se účastní soutěží?“
„Ne, zřejmě je to nová tvář. Ale skilly má na dost vysokém levelu, takže má možná převedenou postavu z jiné hry. Na začátku měl Absolutní meč inzerát na «MMO Zítra», že hledá vyzyvatele. Asi třicet lidí tam šlo s tím, že je to jen trochu moc sebevědomý nováček, který hned prohraje, ale…“
„Místo toho byli poraženi?“
„Všichni, krásně. A zřejmě to žádný nováček není, Absolutnímu meči nikdo nestáhl více jak 30%.“
„To je trochu neuvěřitelné,“ vložila se do toho náhle Silica, která doposud jedla ovocný koláč.
„Trvalo mi asi půl roku, než jsem mohla pořádně bojovat ve vzduchu. Ale ten člověk si sem postavu převedl teprve nedávno, a přesto létá tak dobře!“
Takzvané «převedení» byl systém převedení postavy pro VRMMO jako ALO, které měly za platformu «Semínko». Převedení zachovalo «sílu» hráče, ale peníze a vybavení jsou ztraceny a jisté skilly jsou redistribuovány.
„Bojovala jsi s Absolutním mečem?“ zeptala se Asuna Siliky. Ta hned vykulila oči a zavrtěla hlavou.
„Jak bych mohla? Považovala jsem to za nemožné, už jen když jsem se na jeden duel dívala. Ale Liz-san a Leafa-san s Absolutním mečem bojovaly. Jsou docela troufalé, že tam šly.“
„Ticho.“
„Víš, každá zkušenost se hodí.“
Asuna se usmívala, když poslouchala Lisbeth a Leafu špulící rty. Byla ale trochu překvapená.
Lisbeth, jejíž rasa příliš nebojovala a upřednostňovala kování, nebyla takovým překvapením, ale Leafu, top hráčku mezi Sylfy, moc hráčů ve vzdušném souboji porazit nedokázalo. Absolutní meč je tu nově, takže tohle bylo neslýchané.
„To zní docela vážně. Hmm, trochu mě to zaujalo.“
„Haha, věděla jsem, že to řekneš. Hodně silných lidí, kteří jsou v měsíčním turnaji vždy vysoko, třeba lordové a generálové jako Sakuya a Eugene, se nemůžou účastnit pouličních bojů kvůli svým pozicím.“
„Ale když lidi vidí, jakou má Absolutní meč sílu, tak přeci nebudou vyzyvatelé, ne? Liší se to od velkých soutěží, copak tu není velká penalta zkušenostních bodů, když prohraješ v pouličním boji?“
„Vůbec ne. Všichni se toho hazardu účastní s nadšením.“
Znovu se do toho vložila Silica.
„Co? To se hraje o nějaký silný vzácný předmět?“
„Není to předmět. Absolutní meč hraje o «Originální skill meče». Super silný, je na úrovni zakončovacího útoku.“
Asuna si nemohla pomoct, ale chtěla zkopírovat Kiritův zvyk pokrčení ramen a zahvízdnutí. Nicméně se zastavila.
„Takže je to OSM. Jaký typ? Kolik zásahů?“
„Hmm, vypadá to, že to je prostě pro jednoruční meče. Šokující kombo o jedenácti zásazích.“
„Páni~!“ vykřikla tentokrát opravdu reflexivně.
Klíčovým systémem v nyní neexistujícím SAO jsou ‚Skilly meče‘.
Je to sada ‚skillů‘ pro nespočet zbraní. Bylo plno skillů – od silných jednoúderných útoků po nával mnoha útoků. Na rozdíl od normálních útoků se vaše tělo začne hýbat automaticky ve chvíli, kdy zaujmete počáteční pozici. Nejvyšší systémovou rychlostí pak pokračuje, dokud skill neskončí. Úžasné světelné a zvukové efekty doprovází zásahy a dovolují uživateli okusit radost toho, že je super válečníkem.
A co se týče Alfheimu – nová společnost učinila troufalé rozhodnutí ohledně velkých aktualizací zavedení Aincradu. Zavedli skilly meče tak, jaké byly původně.
Takže v novém ALO nastala obří revoluce celého bojového systému, od úplných základů. To by někteří hráči samozřejmě nemuseli přijmout s nadšením, ale odpůrci se stali víceméně otroky vzrušení, jakmile si skilly meče jednou zkusili.
V ALO byly předtím nádherné efekty vyhrazeny výhradně magii, která měla i lepší dosah a přesnost, takže jen málo lidí si vybralo specializaci v boji na blízko. Proto by se dalo říct, že příchod skillů meče vše vyrovnal. I když už tomu bylo půl roku, nový bojový systém se «vzdušnou mobilitou» a «skilly meče» byl stále tématem mnoha diskuzí.
Tyto skilly meče propůjčené od předchozí hry ovšem odvážné organizátory neuspokojily.
A tak vyvinuli a začlenili nový prvek, systém «Originálních skillů meče».
Jak název napovídá, jedná se o ‚osobní skill meče‘. Není to již existující skill meče, který má všechny své části nastavené už od začátku, jsou to skilly, které si hráči sestavují sami.
Když byl tento prvek oznámen, tak se mnoho hráčů rozuteklo do ulic a divočiny a oháněli se mnoha zbraněmi, aby získali úžasné zakončovací útoky.
—A všichni byli hluboce zklamáni.
Zaregistrování OSM (Originálního skillu meče) bylo opravdu jednoduché.
Napřed otevřete menu, přesunete se do OSM panelu, vstoupíte do nahrávacího módu skillu meče a zmáčknete Start. Poté prostě jen budete mávat zbraní podle libosti a nakonec zmáčknete Dokončit. To je vše.
Ale je tu tvrdá podmínka, aby systém ten «zakončovací útok, který jste si vymysleli» uznal.
Jednotlivé seky a bodnutí jsou téměř všechny registrovány v již existujících skillech meče. Takže jestli chcete sestavit OSM, musí to být kombo. Ale v té sérii pohybů nesmí být ani chybička v různých aspektech jako je střed gravitace a trajektorie. Navíc musí být rychlost téměř stejně tak vysoká jako u hotového skillu meče.
To znamenalo „musíte vykonat kombo, které by bez systémové podpory mělo být nemožné – a to bez podpory systému“. Taková tvrdá podmínka by se dala považovat za protiklad.
Tuhle bariéru šlo překonat jen jediným způsobem, a to nespočetným, opakovaným tréninkem. Až dokud si vaše nervy zcela zapamatují sérii akcí.
Téměř všichni hráči tenhle nudný úkol nevydrželi a vzdali se snu, že budou mít ‚svůj vlastní zakončovací útok‘. Ale část dříčů zvládla vytvořit a zaregistrovat své OSM, získali tak čest, která by ve středověku patřila mistrovi nějakého stylu umění s mečem. Někteří hráči vlastně rozběhli gildy s názvy jako [00ryuu] a někteří si ve městě dokonce otevřeli dódža.
Tohle umožnil prvek ‚Zdědění skillu meče‘ v OSM systému. Původce OSM mohl svůj skill rozšířit mezi hráči za pomoci ‚Manuálu skillu‘.
Kromě PvP [hráč vs hráč] bylo OSM dost význačné i v PvE [hráč versus prostředí (monstrum)]. Proto je všichni chtěli. Zdědit skill vyšlo na docela velký balík peněz. Manuály skillů pro «zakončovací útok» nad pět zásahů byly právě nejdražší věcí v ALO. Všichni věděli, že dosud nejsilnější OSM bylo osmiúderný «Požár vulkánu», který sestavil salamandří generál Eugene. Teď neměl o peníze nouze, takže svůj skill nikomu nepředal. Asuna zvládla vytvořit pětiúderný skill po několika měsících tvrdé práce, ale to její sílu už vyčerpalo a ani nepřemýšlela o tom, že by zkusila vytvořit další.
A právě teď se objevil Absolutní meč, záhadný šermíř s kombem o výjimečných jedenácti zásazích.

„No, tak to chápu, že má tolik vyzyvatelů. Už ten skill někdo viděl?“
Všechny tři hned na Asuninu otázku zavrtěly hlavami. Lisbeth odpověděla za všechny.
„Hmm, zřejmě to někdo během těch úplně prvních dnů viděl, ale ne v opravdovém boji… Spíš nikdo Absolutní meč nedonutil to OSM použít.“
„Ani Leafa?“
Leafina ramena v odpověď poklesla, zavrtěla hlavou.
„Boj byl vyrovnaný a HP nás obou bylo na asi 60%... A pak mě porazil normální skill.“
„Ach… —A vůbec, pořád jsem se nezeptala na to nejdůležitější. Jaké je Absolutní meč rasy a jakou má zbraň? Jak je to?“
„No, Absolutní meč je Imp. Používá jednoruční meč, ale skoro tak tenký jako je tvůj rapír— A celkově je Absolutní meč dost rychlý. Normální útoky má skoro tak rychlé jako skilly meče… Tak rychlé, že jsem Absolutní meč skoro ani nedokázala sledovat. Tohle je úplně poprvé, co se mi něco podobného stalo, tak mě to fakt překvapilo.“
„Takže rychlostní typ, jo? Jestli se ani Leafa nedokáže vyrovnat pohybům Absolutního meče, tak já nejspíš taky nemám šanci… —Ach,“ vzpomněla si Asuna náhle na něco důležitého.
„Když už mluvíme o rychlosti, je tu ještě jeden hráč, co se zdá být spíš podvodník, tamhle spí. Co Kirito-kun? Myslím, že on se o tyhle věci docela zajímá.“
Lisbeth, Silica a Leafa se podívaly jedna na druhou a hned se hlasitě rozesmály.
„—Co, copak?“
Leafa se dívala na šokovanou Asunu; zachichotala se a řekla něco opravdu překvapivého.
„Hahaha. —Bráška už s Absolutním mečem bojoval. A taky krásně prohrál.“
„Jak…“
Prohrál. Ten Kirito.
Asuna byla na několik vteřin ztuhlá, naprosto užaslá.
V Asunině srdci byl Kirito jako šermíř synonymem pro «naprosto nejsilnějšího». Z lidí, co Asuna znala v SAO i ALO, porazil Kirita v duelu jen vůdce Rytířů krve, Heathcliff, a to jen kvůli ochraně systému; byl to totiž Game Master.
I když tohle Asuna Lisbeth a ostatním neřekla, kdysi už s Kiritem v SAO vážně bojovala.
To se stalo ještě předtím, než si začali rozumět, tehdy Asuna, jakožto zastupující vůdce Rytířů krve, rozdávala příkazy v přední linii.
Diskutovali o tom, jak porazit silného bosse na jednom podlaží; několik sólo hráčů vedených Kiritem se postavilo na odpor gildám vedeným Rytíři krve, ty totiž upřednostňovaly rychlost. Strany se nedokázaly dohodnout na kompromisu, takže se o tom nakonec muselo rozhodnout duelem mezi představiteli obou stran.
V tu dobu se Asuna o Kirita již zajímala, ale také se chtěla té myšlenky zbavit. Tehdy věřila, že nelze tolerovat upřednostňování osobních pocitů před vyčištěním hry.
Měla pocit, že ten duel je dobrá šance, jak porazit tu slabost ve svém srdci. Porazí Kirita, efektivně porazí bosse a zase se vrátí ke svému chladnému já.
Asuna ovšem nevěděla o síle skryté za Kiritovou nespolehlivě vypadající tváří.
Duel byl vážně vášnivý. Když se jejich meče střetly, zmizely Asuně nezbytné myšlenky z hlavy; tělo jí naplnila jen radost z boje s dobrým protivníkem. Měla pocit, jako kdyby bojovala přímo se svými nervovými impulzy, což nikdy předtím necítila. Duel trval asi deset minut, ale Asuna čas vůbec nevnímala.
Pak Asuna prohrála. Kirito udělal až příliš realistickou fintu – proč pochopila až později –, když «vytáhl druhý meč ze svých zad a zaútočil», Asuna ten útok reflexivně zablokovala a tak poskytla Kiritovi ji krásně trefit.
Po tom boji se Asuniny city nakonec staly něčím, čeho se nemohla vzdát, a v jejím srdci zůstal hluboký dojem z Kiritova meče.
—Nejsilnější šermíř. Až do dneška o tom nezapochybovala, i když «Černý šermíř» ze SAO už zmizel.
Proto se Asuna znepokojila, když slyšela, že Kirito proti ‚Absolutnímu meči‘ prohrál.
Přesunula pohled z Leafy k Lisbeth a otřeseně se optala: „Kirito-kun, on… Myslíš to vážně?“
„No~ Ano…“ zamračila se Lisbeth a pokrčila rameny.
„Víš, zrovna já ani u takové úrovně boje nepoznám, jestli to myslí vážně nebo ne… Ale Kirito neměl dva meče, takže v tomhle ohledu nešel naplno… Navíc, no…“ odmlčela se Lisbeth, její oči odrážely světlo z krbu. Dlouze se zadívala na Kirita; ten se spokojeně usmíval.
„Tohle si myslím. V normální hře už Kirito nejspíš nebude bojovat vážně. Na druhou stranu hraje Kirito vážně jen tehdy, když už hra není hrou, když se z virtuálního světa stane ten skutečný… Proto je lepší, když se neobjevují situace, kdy by musel bojovat vážně. Vůbec je to ten typ, který se vždycky zaplete do něčeho nebezpečného.“
„…“
I Asuna se chvíli dívala na tvář spícího černovlasého šermíře, přikývla.
„Ach… Máš pravdu.“
Leafa a Silica na stranách pomalu s různými pocity přikývly.
Dočasné ticho prolomila Kiritova sestra ve skutečném světě, Leafa.
„—Tohle je jen můj dojem… Ale myslím, že to bráška bral vážně. Aspoň mám pocit, že na to nešel zlehka. Navíc…“
„…Co?“
„Nevím tohle jistě, ale chvíli před tím, než ten duel skončil, se jejich meče zaklesly do sebe a bráška jako by Absolutnímu meči něco řekl… Hned potom se od sebe vzdálili a bráška už se nedokázal vyhnout útoku Absolutního meče a prohrál…“
„Hm… Tak co řekl?“
„Jde o to, že mi to nechtěl říct, ani když jsem se zeptala. Ale mám pocit… že na tom něco je.“
„Vážně? Nejspíš by to nevyšlo, ani kdybych se ho ptala já.“
Asuna se podívala na svou ruku a zamumlala: „…Tak to asi zbývá jen zeptat se přímo Absolutního meče.“
Lisbeth nadzvedla obočí, když tohle uslyšela.
„Takže vážně chceš bojovat?“
„I když si nemyslím, že vyhraju. Myslím, že tenhle Absolutní meč je v ALO kvůli něčemu. Něčemu jinému než kvůli pouličním bojům.“
„No, taky si to myslím. Ale aby ses dozvěděla kvůli čemu, musíš být stejně dobrá jako Kirito. Co tvoje postava? S jakou půjdeš?“
Asuna se nad Lisbethinou otázkou chvíli zamýšlela. Kromě Undine uživatelky rapíru «Asuny», která byla převedena ze SAO, si vytvořila i nový účet a trénovala novou postavu od začátku: Sylfku «Eriku». Důvod k tomu byl opravdu jednoduchý: taky občas chtěla změnit svůj vzhled.
Erika se specializovala na boj zblízka a většina jejích skill bodů byla věnována dýkám, takže se na duely hodila mnohem víc než Asuna, která byla z poloviny léčitelkou. Asuna však pokrčila rameny a hned odpověděla.
„Vezmu tuhle, jsem na ni víc zvyklá. Absolutní meč je rychlostní typ, takže vítězství se rozhodne spíš během chvilky než přes zranění za sekundu. Jdete taky?“ rozhlédla se. Lisbeth, Silica a Leafa přikývly ve stejnou chvíli. Silica šťastně zamávala svým ocasem.
„Jasně! Tenhle zápas přece nemůžu vynechat,“ řekla.
„Nevím, jestli se tomu bude moct dát říkat zápas… No, tak je rozhodnuto. Absolutní meč je na ostrově na dvacátém čtvrtém podlaží kolem třetí odpoledne, že jo? Tak se tam potkáme v půl třetí,“ tleskla Asuna; pak přivolala menu a podívala se na čas ve skutečném světě.
„Sakra, už je šest, za chvilku bude večeře.“
„Tak se pro dnešek rozloučíme,“ uložila Leafa okno před sebou a rychle se sbalila. Rozloučila se s těmi třemi, pak se sylfí šermířka tiše přikradla k houpacímu křeslu, chytila ho zezadu a divoce jím zatřásla.
„Bráško, vstávej! Je čas jít!“
Asuna se při pohledu na tu scénu usmívala, náhle si na něco vzpomněla a podívala se na Lisbeth.
„Hele, Liz.“
„Copak?“
„Před chvílí jsi řekla, že Absolutní meč má převedenou postavu… Když je tak silný, znamená to, že… je to někdo ze SAO?“
Lisbeth s vážným výrazem na tváři přikývla na šeptanou odpověď.
„Taky jsem si to myslela. Ale když jsem se Kirita po jeho boji s Absolutním mečem zeptala, co si myslí…“
„Co Kirito-kun odpověděl…?“
„Řekl, že není možné, aby byl Absolutní meč původní hráč SAO. A jeho důvod…“
„…“
„Řekl, že kdyby byl Absolutní meč v tom světě, tak by «Dvojitou čepel» nedostal on, ale Absolutní meč.“

6 komentářů:

  1. Ahoj Cindý. Děkuji za překlad. :-)
    1.) I kdyžjsem navzdory tomu, co říkám, vlastně jen líná.“
    2.) ale odpůrci se stali víceméně otroci vzrušení, jakmile si skilly meče jednou zkusili.
    Samozřejmě nezapomínám ani na tebe Romane. ;-D

    OdpovědětVymazat
  2. Super kapitola :D těším se na pokračování
    -P

    OdpovědětVymazat
  3. Ahojte, díky moc za preklad ;)
    R

    OdpovědětVymazat
  4. 3.) „To je trochu neuvěřitelné,“ vložila se do toho náhle Silica, která doposud jedna ovocný koláč.

    OdpovědětVymazat