S překladem si teď kvůli škole a práci dávám nucenou pauzu, od pondělí 18. se zase pustím do překladu. Další část určitě ještě v červnu.

úterý 23. prosince 2014

Kapitola patnáctá

Od chvíle, kdy byla přemístěna z ostrova «ISL Ragnarok» do čekací arény, se Sinon neustále dívala na hodnocení a odpočet do odhlášení, mezitím se snažila uklidnit.
Turnaj byl u konce, ale záležitost s «Death Gunem» ne. Death Gunův komplic by ve skutečném světě mohl být stále poblíž. Kirito řekl, že brzy dorazí policie, ale odhlásí se ve stejnou dobu jako Sinon. A navíc musí zkontaktovat svého známého, to taky zabere alespoň deset minut. A během té doby se Sinon musí ochránit sama.
Napřed musí zkontrolovat, jestli je její pokoj bezpečný. Pak řekne Shinkawovi Kyoujimu, aby k ní přišel. I když by mohl narazit na Death Guna, tak oni nepoužívají pistole nebo nože, ale injekční stříkačky s jedem – alespoň podle Kirita – takže nebudou náhodně vstřikovat drogy do nespících lidí. Ale přesto mu chtěla Sinon samozřejmě říct, aby byl opatrný.
Velké stopky rychle proletěly kolem, do odhlášení zbývalo deset vteřin.
Naposledy se podívala na velkou obrazovku s výsledky.
Sinon a Kirito, kteří vyhráli ve stejnou chvíli, zářili na nejvyšším stupínku. I když bylo jejím cílem v GGO, aby se právě tam objevilo její jméno, naneštěstí se tenhle výsledek nejspíš nebude počítat. Bylo to příliš neobvyklé, takže bude muset své naděje upnout na čtvrtý turnaj.
Druhé místo nebylo. Třetí místo obsadilo jméno postavy Death Guna, «Sterben». Sinon nevěděla, jak by se to jméno mělo číst, ale věděla, že pro toho muže v plášti je «Death Gun» skutečné jméno, Sterben byl pro něj jen krytí.
Na čtvrtém místě byl «Yamikaze». Na něj vsadila většina lidí peníze, všichni si mysleli, že bude šampionem. Oficiální sázkové kanceláře si teď musely dost vydělat. Od pátého místa začínala běžnější jména, ale po jménech jako «Dyne» a «Kakouton» skončilo hodnocení na osmadvacátém místě.
Na spodku se ukázala jména dvou, kteří byli v průběhu odpojeni. «Pale Rider» a «Garret».
Takže v tomhle turnaji se Death Gunovou obětí stali dva lidé. Tudíž měl dva komplice. V jaké organizaci ti tři byli ve VRMMO, jaké zkušenosti měli, že by se podíleli na tak děsivém plánu…
Odpočet došel na nulu. Sinon necítila nadšení z vítězství, ale nepřirozený chlad.
Na Shino sestoupil pocit vznášení. Když zmizel, ležela už na posteli ve svém pokoji ve skutečném světě.
Ne – je možné, že to nebyl jen jeden člověk. Řekla si, ať hned neotevírá oči a nehýbe se.
Shino se vůbec nepohnula, jen zavřela oči a začala si všímat svého okolí.
Napřed jí do uší vešly nepatrné zvuky. První byl její vlastní dech a druhý docela rychlý tlukot srdce.
Pod stropem řvala klimatizace, která pokoji dodávala teplý vzduch. Slyšela i zvlhčovač, který bzučel. Dále pak vozidla v dálce a hluboký zvuk reproduktorů z pokoje v obytném domě.
—Ale jinak nic zvláštního neslyšela.
Tentokrát se Shino pokusila tiše zhluboka nadechnout. Její nos přijal částice vzduchu, byla tu nepatrná vůně. Shino věděla, že je to vanilkové mýdlo, které dala na skříňku, aby tam fungovalo jako osvěžovač vzduchu.
Nikdo další v pokoji nebyl.
I když takhle Shino přemýšlela, nedokázala hned otevřít oči. Možná ji sleduje někdo, kdo je hned vedle její postele – v srdci jí zůstával tento strach.
Ne, i když není v tomhle pokoji, může se schovávat v kuchyni nebo v koupelně… nebo na balkóně… dokonce i v malé skříni, je tu tolik míst, kde by se někdo mohl schovat. A je možné, že je i pod postelí. Ne, nechci vstávat.
Kirito – Kirigaya Kazuto – by měl právě teď kontaktovat policii přes svého známého, brzy uslyší sirény hlídkujících aut. Bude bezpečnější se tedy nehýbat.
Tohle si Shino pomyslela a chtěla pevně zavřít oči—
Stará klimatizace náhle snížila svou teplotu. Ledový vítr se dostal na Shinina nahá stehna. Studený vzduch jí pokrýval kůži, až jí začal svědit nos.
Shino nejspíš váhala tak dvě vteřiny. Pak se jí obočí a nos stočily, vydaly jasné kýchnutí, které bylo neuposlechnutím rozkazu majitele dýchací soustavy. Shino ztuhla, čekala, až z nějakého místa v pokoji přijde reakce.
Ale přesto se nic nepohnulo.
Shino kradmo otevřela pravé oko.
Do tmavého pokoje s vypnutým osvětlením se světlo dostávalo jen skrz mezeru v závěsech, pocházelo od pouliční lampy. Shino napřed zkontrolovala okolí, které okem viděla, pak pomalu otáčela hlavou, aby zkontrolovala celý pokoj.
Ale nevypadalo to, že by tu někdo byl. Sice zrovna kýchla, ale přesto postupovala Shino opatrně. Sundala si z hlavy AmuSphere a položila ho vedle polštáře. Silou břicha se zvedla a rychle se rozhlédla po celém pokoji.
—Nijak se nelišil od toho, než se ponořila.
Ať už to byla minerální voda na stole, velký reproduktor vedle stolu nebo školní taška na zemi, vůbec nic se nepohnulo.
Shino dala ruku na matraci a posunula se po posteli. Spolkla sliny a vystrčila tělo, aby se podívala pod postel. Samozřejmě tam nic nebylo.
Vzhlédla a zkontrolovala zatažené závěsy u okna.
Položila bosé nohy na zem, natáhla krk a snažila se zachytit nějaký pohyb v kuchyni. To místo bylo jen tři tatami podložky velké a nezdálo se, že by tam bylo nějaké místo vhodné k úkrytu.
Tehdy se Shino konečně postavila a bezděčně přešla ke zdi, zmáčkla vypínač. Pokoj se hned zalil bílým světlem, které osvětlilo i chodbu na konci kuchyně.
Při pohledu zblízka to vypadalo, že ani zámku na dveřích se nikdo nedotkl. Shino chvíli stála, než se ujistila, že zpoza zdi – z koupelny – nevycházejí žádné zvláštní zvuky. Přeci jen tu nic zvláštního nebylo. A tak se po špičkách vrátila do kuchyně.
Dveře koupelny byly pevně zavřené, ale ne zamčené. Uvnitř nebylo světlo.
Shino chytila hliníkovou kliku pravou rukou celou od studeného potu.
Zhluboka se nadechla, zadržela dech a odtáhla dveře koupelny stranou, levou rukou rozsvítila.
„…“
Shino chvíli beze slov zkoumala koupelnu.
„Proč děsím sama sebe…“ zamumlala. Koupelna v barvě rýže byla samozřejmě prázdná.
Tentokrát uvolnila krk a obě ramena, aby si tělo mohlo odpočinout od napětí. Udělala půlobrat a opřela se celým tělem o zeď, načež se posadila.
Nikdo jiný u ní v bytě nebyl, neviděla ani stopy po lidech, kteří by snad vstoupili.
Je sice možné, že vetřelec, který prolomil starý elektronický zámek, se přes telefon díval na živé vysílání GGO, a když viděl, že byl Death Gun poražen, odešel.
V tom případě by mohl být stále poblíž jejího bytu. Nemohla si být jistá, že se nevrátí, proto si musí pospíšit a zavolat Shinkawovi Kyoujimu a pozvat ho k sobě. Tak se Shino cítila, ale nemohla se k tomu moc donutit.
Podívala se na kuchyňský časovač na lednici. Fungoval i jako hodiny, čísla ukazovala, že je 22:07.
—Byly to dlouhé tři hodiny. Kelímek od jogurtu, který vyhodila do koše před ponořením, byl přímo před ní, ale připadalo jí, že tohle se událo už dávno.
A její srdce jako by cítilo, že se něco změnilo… Ale nezměnilo.
Alespoň zmizela úzkost, která v ní byla tak dlouho. Možná během té doby promrhala energii na úzkostlivý pocit toho, že musí zesílit. Cestičku vzhůru si musí vyšlapat pěkně pomalu.
„Fajn…!“ povzbudila se Shino tiše a vstala. Uvědomila si, že má hroznou žízeň. Přešla ke dřezu, do hrnečku napustila vodu z kohoutku a spolykala ji.
A když už chtěla vypít další hrnek—
BIM BAM. V tu chvíli zazněl zvonek.
Shino instinktivně napjala své tělo a pak se podívala na dveře. Hned si pomyslela, že ten člověk otevře dveře sám. Nedokázala se nadechnout.
Ale možná je to policie. Podívala se znovu na hodiny, ale od odhlášení neuběhly ani tři minuty, to by bylo moc rychlé.
Shino tam jen tak stála, když zvonek znovu zazvonil. Zadržela dech a kradmo se vydala ke dveřím.
Bude lepší dát na dveře řetízek. Tohle si pomyslela, opatrně natáhla levou ruku, ale zrovna když už se řetízku skoro dotýkala—
„Asado-san, jsi tam? To jsem já, Asado-san!“ zazněl z elektrického zámku s funkcí reproduktoru pronikavý chlapecký hlas. Shino ten hlas dobře znala.
Hned si úlevně oddechla. Postavila se na papuče a přiblížila tvář ke dveřím, z bezpečnostních důvodů vyhlédla ven. Na chodbě uviděla chlapce, kvůli efektu vydutí vypadal pokřiveně. Byl to kamarád, kterého k sobě chtěla zavolat – její bývalý spolužák, který Shino pozval do GGO, Shinkawa Kyouji.
„Shinkawo-kun…?“ zavolala přes reproduktor jeho jméno. V odpověď jí přišel poněkud váhavý hlas.
„No… prostě jsem ti chtěl poblahopřát… koupil jsem tohle ve večerce, jako takový symbol uznání…“
Po těch slovech se Shino znovu podívala kukátkem. Kyouji venku držel malou krabici s dortem.
„Ty, ty jsi vážně rychlý…“
Shino nad tím musela přemýšlet. I když zahrne čas, než se musela odhlásit, uběhlo od konce turnaje nejspíš pět minut. Ale on se pravděpodobně nedíval od sebe z domu, ale z parku poblíž, čekal, až bude moct koupit dort ve večerce, až už bude rozhodnuto. Pak sem co nejrychleji přišel. Jeho impulzivní chování bylo jako to, co by udělal AGI typ Spiegel.
Ale tohle znamenalo, že už mu nemusí volat. Shino vydechla a natáhla ruku ke dveřím.
„Vydrž. Otevřu ti,“ řekla a sklonila hlavu. Zjistila, že má na sobě stále tílko a kraťasy, které ukazují velkou část jejích stehen. Měla pocit, že je to docela odvážné, ale přesto jen pokrčila rameny a otevřela dveře.
Stál v nich usmívající se Shinkawa Kyouji. Měl na sobě džíny a vojenský kabát s peřím, který vypadal sice tlustě, ale ne, že by zvládl studený vzduch venku.
Shino se zatřásla kvůli studenému vzduchu, který se jí otřel o nohy.
„Uá, je zima. Honem pojď dovnitř.“
„Eh, ehm. Tak tedy s dovolením,“ přikývl Kyouji a trochu sklonil hlavu. Vešel do chodby s betonovou podlahou. Když uviděl Shino, přimhouřil oči, jako kdyby ho bolely.
„Co, co to… honem zavři dveře, jinak tu bude zima. Ach, a nezapomeň zamknout.“
Shino se z Kyoujiho očí cítila tak nějak v rozpacích, předstírala trochu vztek, aby ten pocit skryla. Pak se otočila a vešla do místnosti. Slyšela za sebou elektronický zvuk zamčení dveří. Shino se vrátila do pokoje o velikosti šesti podložek, vzala ze stolu dálkové ovládání a zvýšila teplotu vzduchu. Klimatizace přehnaně zavrčela a vydechla teplejší vzduch, který setřásl ten studený v místnosti.
Shino se rychle posadila na postel, vzhlédla a zjistila, že Kyouji stojí tak nějak ztraceně ve dveřích.
„Posaď se, prosím. Ach… chceš se napít?“
„Není třeba. To není třeba.“
„Jsem unavená. Když to říkáš, tak tu vážně nic není,“ řekla žertem a na Kyoujiho tváři se objevil úsměv. Položil dort na stůl vedle čajové soupravy a posadil se na polštářek vedle.
„…Promiň, že jsem přišel tak najednou, Asado-san. Ale… jak jsem řekl, vážně jsem to s tebou chtěl brzo oslavit.“
Zakryl si kolena jako dítě a pak vzhlédl k Shino.
„No… gratuluju, že ses stala šampionem BoB. Asada-san… Sinon byla vážně super. Konečně jsi nejsilnější střelec v GGO. Ale… věděl jsem to. Že jednou uspěješ. Protože máš skutečnou sílu jako nikdo jiný…“
„Díky…“
Shino byla poněkud v rozpacích, a tak zavrtěla krkem, který se jí vtahoval mezi ramena.
„Ale tentokrát tu byli dva vítězové… a jestli jsi viděl vysílání, tak víš, že se stalo dost divných věcí… možná ten turnaj bude prohlášen za neplatný…“
„Ech…?“
„No… jak bych ti to řekla…“
Chvíli nedokázala Shino vymyslet, jak má zmatenému Kyoujimu vysvětlit ten incident s «Death Gunem». Taky nevěděla úplně vše a nemohla s vysvětlením pokračovat. A – právě teď začínala přemýšlet o tom, jestli to není jen iluze.
Možná…
To vše byla jen náhoda…? Mohl výstřel ve virtuálním světě vážně zabít hráče jedem ve skutečném? Upřímně, Shino viděla jen to, jak se Pale Rider odpojil. Jestli jsou on a ten další odpojený hráč mrtví, tak by to znamenalo, že Death Gunovy zločiny jsou skutečné. Ale Shino nebude mít žádný důkaz, dokud neuslyší, že doopravdy zemřeli.
Policie dorazí během dalších deseti minut, pak bych to měla Kyoujimu všechno vysvětlit, ne? Pomyslela si Shino a změnila téma.
„No co… to nic. Jen tam byl vážně divný hráč. Ale byl jsi vážně rychlý. Turnaj skončil jen před pěti minutami.“
„Ach, no… byl jsem poblíž tvého domu a díval jsem se na vysílání přes mobil, abych ti hned mohl pogratulovat…“ řekl rychle Kyouji a Shino se nemohla neusmát, když ho takhle viděla.
„Myslela jsem si to. Venku je zima. Nastydneš. Udělám ti čaj, dobře?“
Ale Kyouji zavrtěl hlavou a zastavil tak Shino. Z jeho tváře se vytratil úsměv, vypadal tak nějak nervózně. Shino mohla jen mrkat.
„No… Asado-san…“
„Co, copak?“
„Viděl… jsem záznam z té jeskyně v poušti… ve vysílání…“
Shino z těch slov a Kyoujiho výrazu uhádla, co neřekl. Když si vzpomněla na to, co se v jeskyni stalo, musela se začervenat.
„To… to bylo…“
Shino na to vše zapomněla – nebo se spíš rozhodla na to zapomenout; ale ležela na Kiritových kolenech, když seděl u zdi, brečela a křičela. Kyouji ten záznam viděl. Mohla říct jen to, že byla vážně neopatrná a způsobila, že takhle skončilo hodně věcí.
Shino sklonila hlavu v omluvném gestu, ale Kyouji pokračoval. Myslela si, že se zeptá na její vztah s Kiritem, ale to, co řekl, ji překvapilo.
„Ten kluk… ti vyhrožoval, viď? Udělala jsi to jen proto, že na tebe něco má, že jo?“
„C, co?“ vzhlédla Shino překvapeně.
Kyoujiho oči vydávaly zvláštní světlo, když se v napůl klečící pozici naklonil dopředu. Z jeho nepravidelně pohybujících se rtů vyšel chraplavý hlas: „Vyhrožoval ti a dokonce jsi musela odstřelit hráče, proti kterému bojoval… ale tys ho uchlácholila a pak ho stáhla s sebou tím granátem, viď? Ale… nemyslím si, že to stačí, Asado-san. Jak jsem řekl… musíš mu ukázat nějaký postoj…“
„Ach… tohle…“
Shino nedokázala nic říct, zoufale se snažila vymyslet, jak by mu to vysvětlila.
„Ne… nevyhrožoval mi. Vím, že to v tom turnaji bylo fakt náhodný… ale během ponoření jsem málem měla panický záchvat… Vylila jsem si svůj vztek na Kiritovi… na tom klukovi. A vůbec jsem řekla trochu moc věcí.“
„…“
Kyouji vykulil oči a tiše poslouchal Shino.
„Ale… ten kluk mě štve, ale hrozně… mi připomíná mamku. Kvůli tomu jsem brečela jako dítě… je to vážně trapný, co?“
„…Asado-san… a… ale… tos udělala kvůli tomu záchvatu, viď? Necítíš… k němu něco, že ne?“
„Ech…?“
„Asado-san, řekla jsi, že chceš, aby na tebe počkal, že jo?“
Klečel a nakláněl se dopředu. Vypadal opravdu nervózně.
„Řekla jsi to, že jo? Že když počkám, tak budeš moje, viď? To… to proto jsem…“
„…Shinkawo-kun…“
„ŘEKNI TO! ŘEKNI, ŽE S TÍM KLUKEM NIC NEMÁŠ. ŘEKNI, ŽE HO NENÁVIDÍŠ!“
„Co… co je to s tebou… tak najednou…“
Shino si pamatovala, že řekla Kyoujimu ‚počkej na mě‘, když spolu byli před turnajem v parku.
Ale myslela tím ‚počkej, dokud se nezbavím svých démonů‘. Aby počkal, až se stane obyčejnou dívkou.
„A… Asado-san, teď když jsi šampion, jsi silná, už se to nezhorší. Tak už toho kluka nepotřebuješ. Vždy budu s tebou. Já… tě budu už vždycky ochraňovat,“ mumlal Kyouji, jako by při tom snil. Postavil se, zhoupl se k Shino a udělal několik kroků – pak náhle rozevřel náruč a Shino objal, vůbec přitom nezadržoval svou sílu.
„Úú…?“
Shino se cítila hrozně napjatá, zároveň byla hrozně překvapená. Kosti na pažích a břiše ji začaly bolet, vzduch byl vytlačován z jejích plic.
„…Shin… kawo—ku…n…“ zalapala po dechu Shino kvůli nárazu a síle. Ale Kyouji vyvinul ještě více síly a přimáčkl se na Shino, jako kdyby ji chtěl položit na postel.
„Asado-san… mám tě rád. Miluju tě. Moje Asado-san… moje Sinon.“
Kyoujiho chraplavý a přeskakující hlas nezněl jako vyznání lásky, ale jako kletba.
„Pře…staň…!“
Shino se snažila oběma rukama podepřít o postel. Pak vyvinula sílu na nohy a pravým ramenem odstrčila Kyoujiho hruď—
„…Přestaň!“ řekla chraplavě, ale konečně odstrčila Kyoujiho tělo. Rychle dýchala, skoro až popadala dech.
Kyouji se svalil na své místo a spadl dozadu. Strčil do čajové soupravy a s tichým bouchnutím shodil krabici s dortem.
Nezdálo se však, že by si toho Kyouji všiml, dál zíral na Shino. Jeho šokovaný výraz jako by ukazoval, že nemůže uvěřit tomu, že ho Shino odmítá.
Ty vykulené oči brzo ztratily svou zář. A z třesoucích se úst vyšel prázdný hlas: „To nepůjde, Asado-san. Nemůžeš mě zradit. Jen já můžu Asadu-san zachránit, tak se na jiný kluky koukat nemůžeš.“
Potom se k Shino přiblížil.
„…Shin, Shinkawo-san…“ zamumlala omráčeně Shino, stále překvapená.
Pravda, když ho kdysi pozvala na večeři, cítila v jeho očích nebezpečný impulz, stejně jako když ji objal v parku. Ale myslela si, že se s tím do jisté míry nedá nic dělat, vždyť je to kluk. Nedokázala si představit, že by se ten laskavý a neprůbojný Shinkawa mohl vymknout kontrole.
Shino se teď ale na posteli nemohla hýbat. Shinkawa na ni shlížel, v očích měl záhadný lesk, který nikdy předtím neviděla.
Přece mě Shinkawa-kun neznásilní…
Procházely Shinonou myslí přerušované myšlenky, strach prošel jejím tělem tak, že překonal náraz.
Nicméně—
I když se Shininy myšlenky ubíraly správným směrem, šlo o něco docela jiného.
Kyouji mírně otevřel ústa a ztěžka vydechl. Pak natáhl pravou ruku k vojenskému kabátu a vypadalo to, jako že něco drží.
V pravé ruce měl docela zvláštní předmět.
Bylo to asi dvacet centimetrů dlouhé, z průsvitného, mléčně bílého plastu.
Válec byl silný asi tři centimetry, ze zašpičatělým koncem. Vzadu šikmo vyčuhovala jakási rukojeť, tam měl Kyouji pravou ruku. Palec mu ležel na zeleném tlačítku na spoji mezi rukojetí a válcem.
Špička kulatého válce na sobě měla stříbrnou kovovou část, a to, čemu by se dalo říkat ostrá špička, mělo malý otvor. V podstatě to vypadalo jako dětská laserová zbraň, ale jistou funkci to i přes jednoduchý vzhled nezakrylo.
Kyoujiho pravá ruka se trochu třásla. Bezstarostně položil kulatý válec na Shinin krk. Z toho ledového pocitu vstaly Shino všechny chloupky na těle.
„Shin…kawo…kun…?“ vymáčkla jen stěží slova ztuhlými rty. Než mohla domluvit, začal Kyouji povídat hlubokým hlasem.
„Nehýbej se, Asado-san. Ani nemůžeš křičet. Tomuhle… se říká bezjehlová injekční stříkačka. Je v tom droga «Succinylcholine». Když se vstříkne, tak se svaly nemůžou hýbat a brzo se zastaví srdce.“
Kdyby měl její mozek opravdu mentální ochrannou schránku, tak už by v ní dnes měla několik vrstev proděravělých.
Z chladného vzduchu přicházejícího zpoza jejího krku jí zchladly končetiny. Shino si uvědomila, že jí končetiny tuhnou, když se snažila přimět svůj mozek pochopit, co tím Kyouji myslí.
Myslel tím to, že chce Shino zabít. Jestli ho nebude poslouchat, použije tu injekční stříkačku podobnou hračce a vstříkne do Shinina těla tu drogu s vážně dlouhým anglickým jménem, čímž jí zastaví srdce.
Jeden kout Shininy mysli se ptal sám sebe: Je tohle vtip? Jak by mohl Shinkawa-kun něco takovýho udělat? Ale Shininy rty se nepohnuly, jako kdyby vážily tunu. Chladný, tvrdý kov válce se tiskl k jejímu krku – přesněji pět centimetrů pod její levé ucho. Ten studený pocit odmítal možnost, že by si Kyouji jen dělal legraci.
Shino byla otočená tváří do světla, takže Kyoujiho výraz pořádně neviděla, přesto mu dál prázdně zírala do tváře. Jeho stále něžně vypadající kulatý obličej trochu zacukal bradou, bez kontroly ze sebe vystřelil hlas: „Je to v pohodě, Asado-san. Nemusíš se bát. Brzo… spolu budeme jako jeden. Chci ti nabídnout všecky pocity, co jsem nashromáždil~to všechno pro tebe. Jemně to do tebe vstříknu… takže tě to vůbec nebude bolet. Neboj se, prostě to nech všechno na mně.“
Shino vůbec nerozuměla tomu, co říkal. Znělo to jako japonština, ale zároveň i jako jazyk z jiné země. Dvě slova jí dál zvonila v uších.
Říká se tomu bezjehlová injekční stříkačka a může ti zastavit srdce.
Stříkačka, srdce. Jako kdyby… ta slova už někde slyšela.
V poušti pod nočním nebem tohle řekl v malé jeskyni chlapec, který vypadal jako dívka. Do «XeXeeDa» a «Usujia Taraka» někdo nejspíš vstříkl nějakou drogu, která způsobila zástavu srdce… ale to jako by se stalo v nějaké vzdálené říši snů.
V tom případě – to – to znamená…
Shininy rty se pohnuly jako ochromené, pak uslyšela vlastní chraplavý hlas: „To… to znamená… že… že jsi další «Death Gun»?“
Stříkačka na jejím krku sebou náhle cukla. Kyouji se obdivně usmál, jako obvykle, když se Shino mluvil.
„…He, tak tohle je fakt úžasný. Nic jinýho bych od Asady-san nečekal… prohlídla jsi tajemství «Death Guna». Správně. Jsem další «Death Gun». A před BoB jsem «Sterbena» ovládal já. Jsem fakt šťastnej, žes mě viděla střelit XeXeeDa v baru v Glockenu. Ale dneska chci být aktivní ve skutečným světě. Nemůžu dovolit, aby se jiný kluci dotýkali Asady-san. I když jsme bráchové.“
Ten bůhvíkolikátý šok znovu napjal Shinino tělo.
Kyouji se už dříve zmínil, že měl staršího bratra, ale řekl jen něco o tom, jak byl od dětství pořád nemocný a z domova se přesunul do nemocnice. Nikdy nic jiného neřekl a Shino se nikdy na nic neptala.
„B… brá… bráchové? V červené gildě v SAO… byl… tvůj bratr?“
Tentokrát Kyouji vykulil překvapeně oči.
„Páni, tak ty víš i tohle. To toho bráška Shoichi v turnaji řekl tolik? Možná tě obdivoval. Ale neboj, Asado-san. Nikomu nedovolím, aby se tě dotkl. Vlastně… jsem to do tebe nechtěl vstříknout. Bráška by se naštval… ale protože jsi v tom parku řekla, že budeš moje…“
Kyouji se odmlčel. Omámený úsměv z jeho tváře zmizel, výraz se mu vrátil do prázdného.
„…Ale… Asada-san a ten kluk, vlastně… tě musel nějak oblbnout. Nevím, co řekl, ale hned ho odeženu. Donutím tě na něj zapomenout.“
Stříkačku držel stále u Shinina krku, levou rukou popadl Shino za pravé rameno a takhle ji přitlačil k posteli. Pak na postel vylezl a přesunul se na Shinina stehna. Přitom pořád mumlal, jako by se oddával snění.
„…Neboj se, nenechám tě o samotě. Hned se pak k tobě přidám. Znovu se zrodíme v GGO… ne, ve víc fantasy hře, kde budeme manžel a manželka a budeme mít úžasný život. Zažijeme dobrodružství… a pak budeme mít děti. To bude super!“
I když Shino slyšela Kyoujiho nesmyslné bláboly, tak otupělá část jejího myšlení stále myslela – policie tu bude už brzo, tak s ním musím víc mluvit.
„Ale… jestli tu nejsi jako partner, tak tvůj bratr bude mít problémy, ne… a… a nestřelil mě ve hře. Jestli zemřu, budou lidi pochybovat o tý zvěsti o Death Gunovi, na který jste se tolik nadřeli,“ pohybovala Shino suchý jazykem. Kyouji přesunul stříkačku v pravé ruce na její klíční kost, napjatě se usmál.
„Neboj se. Dneska byly tři cíle, takže brácha sehnal ještě někoho. Dalšího člena jeho gildy v SAO. Měl by převzít moji pozici a… jak bych mohl nechat Asadu-san ve stejný kategorii jako odpad, XeXeeDa a Usujia Taraka? Asada-san nepatří Death Gunovi, ale mně. A až Asada-san odejde… odvedu tě do nekonečné propasti a půjdu hned za tebou. Tak tam na mě počkej.“
Kyoujiho levá ruka se opatrně přesouvala pod Shininým tílkem, od břicha směrem nahoru. Několikrát se dotkl konečky prstů, pak použil celou ruku.
Ze strachu a rozčilení měla Shino husí kůži, ale vážně chtěla pokračovat s mluvením. Jestli se pohne nebo zakřičí, tak ten zdánlivě něžný kluk před ní hned zmáčkne tlačítko stříkačky. Naneštěstí Kyoujiho hlas a výraz ukazovaly, že by to vážně udělal. A tak si musela Shino zachovat klid a pokračovat: „…No, no… ještě jsi tu stříkačku ve skutečném světě nepoužil, ne…? Po… pořád máš ještě čas. Můžeš začít od začátku. Nemysli na smrt… pořád máš ještě ten středoškolský ekvivalent testu obecných akademických schopností, ne? A pořád máš ještě doučování, nebo snad ne? Copak nechceš být doktor…?“
„Test obecných akademických schopností…?“ naklonil Kyouji hlavu ke straně, jako kdyby ten výraz slyšel poprvé. Několikrát si ho zopakoval, až řekl ‚ááá…‘. Jeho levá ruka opustila Shino a natáhla se do bundy.
Z kapsy vytáhl tenký list papíru.
„Chceš se podívat?“ zeptal se s výsměšným úsměvem, který nejspíš patřil jemu samotnému, a podal Shino list papíru.
Shino ten papír s jistými čísly znala – byly to výsledky přípravné zkoušky. Ale skóre a ohodnocení každého předmětu bylo tak špatné, že by tomu nikdo nevěřil.
„Sh… Shinkawo-kun… tohle je…“
„Vtipný, co? Že mají i takový hodnocení…“
„A… ale tvoji rodiče…“
Shino chtěla říct ‚tvoji rodiče tě i s takovými výsledky nechají hrát přes AmuSphere‘. Kyouji hned pochopil, co se chystala říct.
„Fufu, takový papír… si můžu vytisknout i sám. Kromě toho jsem řekl rodičům, že mám AmuSphere k dálkovému studiu. Nepomůžou mi s měsíčním poplatkem GGO, ale taková sumička se dá získat i ve hře… alespoň se měla dát získat…“
Kyoujiho úsměv náhle zmizel. Zamračil se a vycenil zaťaté zuby.
„…Už jsem měl po krk tohohle nudnýho světa. Moji rodiče… ti kluci ve škole, všechno jsou to hajzlové. Kdybych se stal nejsilnější v GGO… to by mi stačilo. To… právě «Spiegel» se měl stát nejsilnějším hráčem…“
Shino přes stříkačku na krku cítila, jak se Kyoujiho ruka třese. Zadržela dech, jako by se bála, že Kyouji zmáčkne tlačítko.
„Ale… XeXeeD, ten šmejd… lhal o tom, že je AGI typ nejsilnější… kvůli tomu zatracenýmu hajzlovi se Spiegel nemohl vybavit ani M16… kurva… kurva…“
Vztek v Kyoujiho hlase byl tak hluboký, že už by nikdo nepoznal ani to, že mluví o hře.
„Teď… už ani nedokážu vydělat na připojení… GGO je moje všechno… vzdal jsem se všeho v realitě…“
„…Tak proto… proto jsi zabil XeXeeDa…?“ zeptala se Shino, opravdu přemýšlela, jestli ho zabil kvůli tomuhle. Kyouji několikrát zamrkal a pak se omámeně usmál.
„Jo. Abych vytvořil legendu «Death Guna», nejsilnějšího v GGO… ne, ve všech VRMMO, tak on byl nejlepší obětí! Teď, když už jsem zabil XeXeeDa a Usujia Taraka, a když teď z turnaje zmizeli Pale Rider a Garret, tak už všichni ti blbci budou vědět, že Death Gun vážně může zabíjet. Nejsilnější… jsem nejsilnější…“
Kyouji nejspíš nedokázal udržet na uzdě nadšení, které v něm stoupalo, začal se celý třást.
„…Teď už nemusím trávit čas v tak nudným světě. Tady… Asado-san. Udělejme «další krok».“
„Shi… Shinkawo-kun…“ vrtěla Shino zoufale hlavou a prosila Kyoujiho.
„Ne. Ještě… můžeš jít zpět. Můžeš začít od začátku. Pojď se mnou a vzdej se…“
„…“
Ale Kyouji se jen podíval do dálky a zavrtěl hlavou.
„…Ve skutečným světě už nemám pro co žít. No tak, staň se se mnou jedním, Asado-san…“
Levá ruka začala hladit Shino po tváři, doprovázel ji slabý hlas. Jeho prsty projely kolem Shininých vlasů.
Kyoujiho konečky prstů byly velmi suché. Prasklinky na prstech pohladily Shininu jemnou kůži poblíž ucha, trochu ji to zabolelo. Kyouji si Shinina výrazu ale zřejmě nevšiml, pokračoval, jako by snil s otevřenýma očima.
„Asado-san… moje Asado-san… vždycky jsem tě měl rád… už od doby… kdy jsem slyšel o tvojí situaci… ve škole… vždycky…“
„…Ech…“
Shino chvíli váhala, než si uvědomila, co to Kyouji říká. Ale po chvíli přemýšlení vykulila oči.
„Co… co se… to děje…“
„Vždycky jsem tě měl rád… vždycky jsem tě obdivoval…“
„…Takže ty…“
Shino si v hlavě zamumlala ‚to není možný‘, pak se ale zeptala hlasem, který téměř mizel: „Tys… se mnou mluvil… protože jsi věděl o tom incidentu…?“
„Samozřejmě.“
Kyoujiho levá ruka pohladila Shininu tvář, jako kdyby uklidňovala dítě. Pak vášnivě přikývl.
„Myslím, že jsi jediná holka v celém Japonsku, co kdy použila skutečnou pistoli a někoho zabila. To je vážně super. Neříkal jsem, že má Asada-san skutečnou sílu? Proto jsem vybral «krátkou zbraň Typ-54» jako ultimátní zbraň «Death Guna». To Asadu-san obdivuju úplně nejvíc. Miluju tě… miluju tě… miluju tě víc než kohokoli jiného…“
„…Jak je tohle… možné…“
—Že vůbec existuje tak výstřední člověk.
Shino si kdysi myslela, že tenhle kluk je jediný kamarád, s kým by kromě svých příbuzných mohla vycházet. Ale jeho mysl už byla v jiném světě. Už od začátku mezi sebou měli obrovskou propast, která se nedala ani změřit.
Shinino srdce se nyní ponořilo do rokle zoufalství. Její zrak, sluch, všechny smysly ztratily na významu a svět ji postupně opouštěl.
V celém těle ztratila sílu.
V jejím vidění, které nedokázalo zaostřit, se Kyoujiho oči nad ní tyčily jako černé díry. Vypadaly, jako kdyby to byly tunely do hlubokého, temného světa—
Byly to oči toho muže.
Toho muže, který se skrýval ve stínech nočních ulic, za otevřeným oknem, za «Death Gunovou» maskou a ve vší temnotě, toho, který hledal příležitost se vrátit.
Shininy prsty hned zchladly. Přestala je cítit ve svém vědomí, celá její duše se scvrkla.
V nejhlubší části té schránky, které říkáme lidské tělo, byla uvězněná Shino v malé a stísněné temnotě, vrátila se do času, kdy byla dítě; stočila se do klubíčka. Nechtěla nic vidět a nic cítit.
Jejích prožitých šestnáct let bylo tak ledových a krutých. Čas jí vzal otce, kterého nikdy ani neviděla, matčino srdce a s velkou záští i část Shininy duše.
Dospělí, kteří ji v tomto světě viděli, se na ni dívali jako na nějaké podivné zvíře, v jejich pohledech cítila silné rozhořčení. Stejně staré děti se jí vysmívaly a ponižovaly ji.
Ale svět jako by nebyl spokojený s tím, že si vezme Shinin život, když už nic jiného nemá. Nechtěla přiznat, že tohle je jediná «pravda» tohoto světa.
Ale tohle nebyla skutečnost. Byly to jen věci, které se staly v tomto překrývajícím se světě. Takže by měl někde být i «svět, kde se nic nestalo».
Kde by neznala Shinkawu Kyoujiho, kde by si neprošla tím incidentem na poště, kde by její otec nezemřel při dopravní nehodě. Jistý svět, kde by žila obyčejná Asada Shino mírumilovný život. Shino se v temnotě stočila do klubíčka a postupně se z ní stávala neživá věc, ale její duše ji dál nutila hledat vlastní usmívající se tvář v teplém slunci.
V tuhle chvíli se Shino náhle chtěla kvůli té ironii hádat sama se sebou.
Jestli nebude schopna přijmout krutou realitu a unikne do fantasy, bude do jisté míry jako Shinkawa Kyouji.
Šikanován ve škole, to, jak se k němu chovali rodiče, těžký tlak zkoušek… Shinkawa Kyouji se vzdal těchto «skutečností» a šel si do virtuálního světa pro vykoupení. Kyouji věřil, že když ve virtuálním světě získá titul ‚nejsilnějšího‘, tak dokáže zakrýt své slabé já ve skutečném světě. Ale když to přání teď zmizelo, zhroutil se.
Stejně jako Kyouji toužila Shino po tom být nejsilnějším ve světě Gun Gale Online, cítila, že tenhle cíl vytvoří nějakou inspiraci, myslela si, že našla způsob, jak vyřešit vlastní problémy.
Ledově chladná ruka přicházející z Shininy bažiny vzpomínek ji konečně popadla a chtěla ji zatáhnout do temné propasti. Ona však nedokázala vzdorovat, ani nedokázala otevřít oči. Jakákoli snaha byla zbytečná.
Shino dokázala jen přerušovaně myslet, jako bublinky vody plující vzhůru v korytě řeky, ale náhle si vzpomněla…
Kdyby to byl on, co by udělal?
Ten kluk, který byl po dva roky zavřený ve virtuálním vězení, vzal tam několik životů a ve svém dlouhém boji ztratil důležité lidi. Musí toho litovat, že? Rozhodně by virtuální svět, který mu toho tolik vzal, nenáviděl, že?
Ne, to by neudělal. Ať už by čelil čemukoli, neopustil by své závazky. Protože to byl člověk, který dokázal vyhrát v souboji zoufalství proti Death Gunovi.
—Jsi vážně silný, Kirito.
Zamumlala Shino hluboko v temné propasti.
—Konečně jsi mě zvládl zachránit… ale já jsem zklamala tvoje laskavé úmysly. Promiň…
Kirito řekl, že k ní dostane policii, až se odhlásí. Nevěděla, kolik od jeho odhlášení uběhlo času, ale zřejmě už bylo příliš pozdě. Nevěděla, co by si myslel, kdyby věděl, že byla Shino zabita. Tohle jí vážně dělalo starosti…
Její myšlenky začínaly vytvářet řetězovou reakci, jistá obava ozářila temnotu v dívčině srdci jako slabá lampa.
Kirito – bude to konec, až ten válečník se světelným mečem zavolá svému známému? Možná ke mně přeci jen pojede. Ale i tak bude příliš pozdě. Kdyby se Kirito potkal s Shinkawou Kyoujim v tomhle pokoji, Kyouji by mohl něco udělat. Mohl by utéct nebo se přestat vzpírat… nebo by zaútočil na Kirita s tou stříkačkou v ruce? Podle toho, jak nenávistně se Kyouji ke Kiritovi choval, by nejspíš udělal to poslední.
Možná jí bylo předurčeno umřít.
Ale – když přemýšlela o tom, jak by to zahrnulo toho kluka – to by –
To by bylo něco úplně jiného.
…A přesto to jinak nejde.
Malá Shino ležící uprostřed temnoty byla celá stočená a odmítala očima nebo ušima přijímat nějaké informace. V tuhle chvíli si vedle ní klekla odstřelovačka s šátkem v barvě pouště, položila ruce na její útlá ramena a tiše řekla:
…Doteď jsme dávaly pozor jen samy na sebe, bojovaly jsme samy za sebe, takže jsme neslyšely Shinkawův vnitřní hlas. Ale – je možná trochu pozdě, ale měly bychom bojovat i za ostatní.
Shino pomalu otevřela oči, stále se propadala do temnoty. Natáhla se k ní bílá, štíhlá ruka. Shino ji stydlivě chytila.
Sinon ze hry se usmála a pomohla Asadě Shino ven. Pak pohnula růžovými rty a jasně řekla:
Tak, jdeme.
Obě se odrazily od temnoty a postupovaly ke světlu na vodním povrchu.

Shino zamrkala a znovu se vrátila do skutečného světa.
Kyouji stále držel stříkačku v pravé ruce a tlačil ji k Shininu krku, levou rukou se snažil Shino sundat tílko. Ale jednou rukou ho sundat nedokázal a na tváři měl kvůli tomu zoufalý výraz. Brzy začal škubat látkou, která neměla daleko k roztržení.
Shino předstírala, že ji zatáhl, a otočila se tělem doleva. Špička stříkačky sjela ze Shinina těla a zabodla se do postele.
Shino té šance hned využila a popadla válec levou rukou, pak pravou dlaní silně stlačila Kyoujiho spodní čelist.
‚Gu!‘, se zvukem nárazu se posunul Kyouji dozadu a váha tlačící na Shinino tělo zmizela. Pravou rukou několikrát stlačila a pak škubla stříkačkou v levé ruce. Jestli tuhle šanci nevyužije, tak její poslední naděje zmizí.
Kyouji ale popadl rukojeť svou lepší rukou a Shino jen popadla klouzavý válec levou rukou, takže byla v téhle přetahovací válce v nevýhodě. Kyouji se vzpamatoval a zatáhl pravou ruku zpět, levou mávl a přitom vydal divný zvuk: „Gu…!“
Jeho pěst dopadla na Shinino pravé rameno. Injekce jí vypadla z ruky a Shino se překulila z předního kraje postele. Zády narazila do psacího stolu, jeden šuplík vyklouzl a spadl. Všechny věci z něj se rozkutálely kolem.
Kvůli zraněným zádům nemohla Shino hned dýchat a jen lapala po dechu. Kyouji tiskl dolní čelist k posteli, ale pak zvedl hlavu a podíval se na Shino.
Jeho oči byly kulaté, strnulé rty mu zářily slinami. Podle krve na jeho rtech to vypadalo, že se kousl do jazyka. Brzy vypustil chraplavý hlas: „Proč…?“
Pomalu zatřásl hlavou, zřejmě tomu nedokázal uvěřit.
„P, proč to musí být takhle…? Asada-san má jen mě! Jenom já Asadě-san rozumím! Vždycky jsem ti pomáhal… vždycky tě ochraňoval…“
Při těch slovech si Shino vzpomněla na incident, který se odehrál před několika dny. Při cestě ze školy ji obklíčila Endou a ostatní holky a vydíraly ji. Kyouji šel zrovna kolem a zachránil ji—
Když na to tak vzpomínala, nebyla to náhoda.
Kyouji nejspíš sledoval Shino každý den poté, co odešla ze školy, až dokud nedošla domů, pak se přihlásil do GGO a čekal, že se přihlásí i Shino.
Tomu se dalo říkat jen šílenství. Shino si všimla, že je v něm něco trochu nebezpečného, ale téhle jeho děsivé povahy si nikdy nevšimla. Je to výsledkem toho, že nikdy nebyla k nikomu otevřená? I teď cítila Shino uvnitř sebe hořkost.
„Shinkawo-kun…“
Shino pohnula svými ztuhlými rty a promluvila: „…Všechno bolí… ale i tak mám tenhle svět ráda. A v budoucnu ho asi budu mít ještě radši. Takže… s tebou nemůžu jít.“
Přitom se Shino začala stavět. Pravou rukou se opírala o podlahu, její prsty ucítily něco těžkého a chladného.
Hned věděla, co to je. Byl to předmět, který vždy skrývala hluboko v tom šuplíku. Byl to symbol jejího strachu skutečného světa. Byla to cena za účast v druhém turnaji BoB – model zbraně, «Procyon SL».
Shino chvíli šmátrala prsty, pak to popadla a pomalu tu těžkou zbraň zvedla směrem na Kyoujiho.
Ta zbraň byla v jejích prstech nenormálně studená, jako led. Shinina pravá ruka jako by se hned zpomalila, po paži se jí plazila necitlivost.
Věděla, že tohle není chladný, mrazivý pocit ze skutečného světa. I když věděla, že je to z odmítnutí mysli, nedokázala tomu pocitu zabránit. Z hloubi její srdce jí vytékal nevysvětlitelný strach jako černá tekutina.
Zdálo se jí, že se čisťoučké bílé tapety třesou jako voda, začínaly se před ní objevovat šedé betonové spáry za zdí. Dřevěná podlaha bledla, stal se z ní zeleně lněný koberec. Vyčnívající parapet se stal přepážkou. Když se Shino vzpamatovala, byla uprostřed staré pošty.
Kyoujiho tvář, na kterou se zaměřila, náhle roztála. Pleť se změnila na mastnou a žlutou, se spoustou vrásek a sadou žlutých zubů v suchých ústech. Injekční stříkačka v jeho pravé ruce se přeměnila na starou automatickou krátkou zbraň, která černě zářila – a zbraň v Shinině ruce se stala tím samým.
Shino předvídala, co se stane dál, a ponořila se do extrémní paniky. Měla pocit, že se jí žaludek tlačí nahoru, všechny její svaly se napjaly.
Ne, nechci se dívat. Vážně chci odhodit tuhle Blackstar v mé ruce a vypadnout odsud.
Ale jestli teď uteče, tak vše jen promrhá. Zmizí vše, co je stejně tak důležité jako její život.
Když se zhoršila, bojovala se svým strachem jako Asada Shino, a jako odstřelovačka Sinon bojovala proti mnoha silným nepřátelům. Možná ty zkušenosti nikdy žádný výsledek nepřinesou. Ale—
Tahle takzvaná síla je proces pohybu kupředu.
Shino zatnula zuby a palcem natáhla pistoli. Zjevení před ní zmizelo s tím tvrdým a těžkým zvukem.
Kyouji, klečící na posteli, sledoval Procyon SL, kterým na něj mířila, a trochu ucouvl. Možná se bál, mrkal.
Otevřel ústa a pak z něj vyšel chraplavý hlas: „…Co chceš dělat, Asado-san. To… to je jen model zbraně, ne? Vážně si myslíš, že mě ta věc zastaví?“
Shino položila levou ruku na stůl, vložila sílu do svých nohou bez života, aby se postavila. Kyoujimu odpověděla: „Říkal jsi to. Mám skutečnou sílu. Řekl jsi, že nejsem jako jiné holky, že jsem už někdy někoho střelila.“
„…“
Kyoujiho tvář zbledla jako papír, napjala se. Couval.
„Tohle už není model. Až zmáčknu spoušť, tak vystřelím skutečnou kulku a zabiju tě.“
Shino mířila pistolí na Kyoujiho, pak se pomalu přesouvala do kuchyně.
„Ty… ty mě… chceš… zabít…?“ mumlal Kyouji, jako kdyby mluvil ze snu, pomalu vrtěl hlavou.
„Asada-san mě… chce zabít…?“
„Ano. Jen ty půjdeš do toho světa.“
„NE… NE… UŽ NECHCI… BÝT SÁM…!!!“
Kyoujiho oči ztratily veškeré známky vědomí. Prázdně vzhlédl do prostoru a na posteli se přesunul do kleku.
Jeho pravá ruka povolila a stříkačka neměla daleko k tomu, aby spadla na prostěradlo. Shino váhala, jestli nemá využít téhle chvíle k tomu, aby tu věc chňapla. Ale jestli Kyoujiho znepokojí, možná ztratí smysly a zaútočí. A tak se Shino dál pomalu pohybovala ke kuchyni.
Když už Kyoujiho neviděla, hned se odrazila a běžela ke dveřím.
Vzdálenost pouhých pěti metrů se zdála být tak daleká. Snažila se jít potichu, když se pohybovala po kuchyni. Vběhla do chodby a stoupla na její zem…
Podložka se sklouzla dozadu a Shino začala padat. Mávla pravou rukou, aby získala rovnováhu, model zbraně jí vyletěl a spadl do dřezu, vydal hlasitý zvuk.
I když zvládla nespadnout, narazila levým kolem do země, zabolelo to. Přesto se dál snažila natáhnout tělo a pravou rukou popadnout kliku.
Jenomže se ani nepohnuly. V tu chvíli si Shino všimla, že jsou dveře zamčené, zatnula zuby a odemykala.
KLAP. Zvuk odemykaných dveří se dostal k Shininým prstům—
A ledová ruka ji pevně chytila za pravý kotník.
„…!“
Shino zadržela dech a ohlédla se. Rozrušený Kyouji ležel na zemi a držel ji za nohu. Nevěděla, kam zmizela stříkačka.
Shino se ho pokoušela setřást, pohybovala svou nohou. Zároveň se rukou snažila otevřít dveře. I když se její prsty dotýkaly kliky, nedokázala ji chytit. To proto, že ji Kyoujiho ohromná síla táhla zpět.
Kyouji ji zatáhl několik centimetrů do kuchyně, ale Shino levou rukou chytila schod v chodbě, a tak vzdorovala.
Kdyby zakřičela, možná by se její hlas dostal ven. Ale zrovna když už chtěla vykřiknout, ucpalo se jí hrdlo a nedokázala se pořádně nadechnout, vydala jen chraplavý hlas.
Kyoujiho síla byla mnohem větší než obvykle. To hubené tělo, jen tak vysoké jako Shinino, získávalo tu sílu paže z ničeho. Shinina levá ruka byla nakonec odtáhnuta od schodu. Zatáhl ji hluboko do kuchyně.
Kyoujiho tvář se hned tiskla dolů. I když pevně stiskla pravou ruku a chtěla mu odstrčit spodní čelist, popadl jí Kyouji  levou ruku ve chvíli, kdy se dotkla kůže. Zápěstí jako by se jí ocitlo v pasti na myši, hluboko v mozku jí vybuchla ostrá bolest.
„AsadosanAsadosanAsadosan…“
Po chvíli si Shino uvědomila, že ten zvláštní zvuk, co ho Kyouji vydává, je vlastně její jméno. Kyoujiho tvář ztratila veškeré soustředění a jak se k ní přibližoval ústy, objevila se u nich bílá pěna. Měl vážně velkou pusu, se dvěma řadami zubů, které vypadaly, jako že ze Shino strhají kůži. Shino ho chtěla levou rukou odstrčit, ale Kyouji ji chytil svou pravou rukou.
Shininy ruce se nemohly hýbat, ale chtěla počkat, až se Kyouji přiblíží – pak ho kousne do krku. A zrovna, když se její ústa pro tu chvíli napínala—
Náhlý poryv studeného vzduchu přelétl Shino přes rameno. Kyouji vzhlédl za Shino, oči vykulené a ústa otevřená.
Shino začala přemýšlet nad tím, co se stalo, když se před ní vehnal černý vír ze dveří, které se kdovíjak otevřely – musel to být člověk, protože vrazil koleno Kyoujimu do tváře.
Dodo, s tím zvukem mohla Shino jen ohromeně sledovat záhadného vetřelce, který se s Kyoujim skutálel na zem.
Kyouji krvácel z nosu a pusy a na něm byl mladý muž, kterého nikdy dříve nepotkala.
Ten člověk měl trochu delší černé vlasy a na sobě měl podobně černý jezdecký úbor. Shino si pomyslela, že je to možná nějaký její soused, ale jakmile se ten chlap – nebo spíš kluk – otočil, aby zakřičel, hned věděla, kdo to je.
File:Sword Art Online Vol 06 -371.jpeg„HONEM VYPADNI, SINON! SEŽEŇ POMOC!“
„Kiri…“ zamumlala prázdně a honem se postavila. Věděla, že odsud musí co nejrychleji zmizet, ale její nohy prostě nestíhaly.
Nakonec Shino popadla kraj dřezu a zvládla se postavit. Tak osobně přišel z Očinomizu. To znamenalo, že tu brzo bude i policie. V tu chvíli se Shino donutila pohnout svými slabými nohami ke vchodu. Vyběhla několik kroků—
Pak si Shino vzpomněla na něco důležitého.
Kyouji měl smrtící zbraň. Musí Kirita varovat.
Otočila se a chtěla zakřičet—
Kyouji, ležící na zemi, úplně ztratil smysly a vydal výkřik jako divoké zvíře. Odstrčil Kirita, vyměnili si místa.
„TAKŽE JSI TO… TTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTT
YYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYY
YYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYY!!!“
Kyoujiho řev zněl jako ozvěna z velkého reproduktoru, hlasitost byla tak vysoká, že málem ničila ušní bubínky lidí poblíž.
„NEPŘIBLIŽUJ SE K MOJÍ ASADĚ-SAAAANNNN!!!“
Kirito se zapřel, ale Kyoujiho levá pěst trefila jeho tvář a vydala těžký zvuk nárazu. Kyouji pak sáhl pravou rukou do kapsy své bundy a vyndal tu primitivní injekční stříkačku ve tvaru pistole.
„KIRITO—!“ zakřičela Shino, když…
„JDIIIII K ČERTUUUUUUUUUUUU!!!!!!!!!!!!!“ zařval Kyouji.
Bjucu~ vysokotlaká stříkačka se zabodla do Kiritovy hrudi, do trička, které se ukázalo pod jezdeckou bundou, vydala tichý, přesto pronikavý a jasný zvuk.
Děsivé na tom bylo to, že se ten zvuk vážně podobal vysoce výkonným tlumičům na střelných zbraních.
Jistě, Shino znala jen zvukový efekt imaginárních zbraní v Gun Gale Online a neměla ponětí, jak to vlastně zní ve skutečném světě. Ale jelikož ten zvuk znala, znamenalo to pro ni, že musí konat a čelit hrozbě. Ve chvíli, kdy se vzpamatovala, zjistila, že běží dopředu.
Udělala několik kroků, prohnala se kuchyní a bezděčně hledala nejefektivnější zbraň. Nakonec vybrala rádio na stole, pravou rukou vzala za držátko.
Tenhle přístroj používala Shino už dlouho a dalo by se říct, že měl svůj příběh. Byl neobvykle veliký, asi jako moderní reproduktory na zeď. Shino svým pasem podepřela ten obdélníkový tvar vážící méně jak tři kilogramy a rychle jím mávla za sebe—
Pak využila odstředivou sílu, aby zasáhla Kyoujiho levou tvář, na které byl úsměv, jako kdyby už ztratil poslední zbytky rozumu.
Shino necítila téměř žádný šok nebo vůbec nějaký pocit, když ho trefila, ale když pak Kyouji rychle odletěl, narazil hlavou na kraj postele, což vydalo těžký zvuk, který jí zřetelně zůstal v uších.
O půl vteřiny později zaúpěl Kyouji, zraněný na obou stranách hlavy, a spadl na zem. Jeho pravá ruka povolila a odkutálela se od ní vysokotlaká stříkačka.
Shino nevěděla, jestli ta věc může vstřikovat látky několikrát, ale radši ji vzala. Kyoujimu už byla vidět bělma, jeho sténání naznačovalo, že je mimo. Teď se zřejmě nedokázal hýbat.
Napadlo ji, že by mu měla svázat páskem nebo něčím ruce, ale napřed musela udělat něco důležitějšího. Otočila se…
„Kirito…!“ vykřikla tiše a klekla si vedle chlapce.
Vypadal stejně něžně jako jeho postava ve hře. Poznal Shino a chraplavým hlasem promluvil: „Měl jsem… si myslet… že bude mít tu stříkačku…“
„Kam? Kam ti to vstříkl?“
Shino injekční stříkačku odhodila a rychle rozepnula zip Kiritovy bundy.
Musím zavolat do nemocnice. Ale napřed musím udělat nějakou první pomoc. Co mám ale dělat, abych ten jed dostala z jeho hrudi— plnila se Shinina mysl náhodnými myšlenkami, začaly se jí třást prsty.
Pod bundou měl vybledlé modré triko, přímo na srdci byla skvrna, o kterou si dělala starosti. Nevěděla, jakou «schopnost proniknutí» ta stříkačka má, ale určitě ji nedokáže zablokovat tenké tričko.
„Nemůžeš zemřít… nemůžeš takhle zemřít!“ naříkala Shino slabým hlasem, když mu z kalhot rolovala tričko nahoru.
Hned se ukázalo Kiritovo ploché břicho a hrudník, pleť docela dost bílá na kluka. Ale kousek od středu hrudi, tam, kde byla skvrna na tričku – tam bylo něco přichyceného.
„…?“
Shino se zmateně dívala na ten předmět.
Bylo to kulaté, v průměru to mohlo mít asi tři centimetry. Stříbrná kulatá destička na sobě měla ze žluté gumy odsávací čepičku. A na kraji kulaté destičky bylo něco, co vypadalo jako jamka, ale nic na tom nebylo.
Kovový kruh byl na povrchu úplně mokrý, tekla z něj řídká tekutina. Průsvitná tekutina by měla být smrtící látka «Succinylcholine», o které Kyouji mluvil.
Shino se rychle rozhlédla po zemi. Našla krabičku s kapesníčky, dva vytáhla a opatrně odsála tekutinu. Dala tvář jen několik centimetrů od Kiritovy hrudi a pozorně hledala, zda nebyla někde kolem záhadné destičky vstříknuta vysokotlaká tekutina.
Ale nevypadalo to, že by Kiritova hruď utrpěla nějaké zranění. Stříkačka zřejmě projela trikem a trefila kovový kruh, který byl jen několik centimetrů široký. Vstříknutá tekutina byla zablokována tímto pevným předmětem. Zkusila položit na destičku ruku a hned ucítila silný a rázný tlukot srdce.
Shino zamrkala a přesunula oči nahoru, uviděla, že Kirito úpí a nechává oči zavřené.
„Hele… poslouchej…“
„Úú… nedám to… nemůžu dýchat…“
„Hele, poslouchej.“
„…Sakra… právě teď… mě nenapadají… žádná poslední slova…“
„Co to máš na sobě přilepené?“
„…Co?“
Kirito znovu otevřel oči, sklonil hlavu a podíval se na vlastní hruď. Pak se v překvapení zamračil a prstem pravé ruky se dotkl kulaté kovové destičky.
„…To jako že… to narazilo do tohohle?“
„Vypadá to tak… co se to děje?“
„…No… to by měla být elektroda z EKG….“
„C… co? Proč máš něco takového… máš špatné srdce….?“
„Ani ne… to bylo jen kvůli «Death Gunovi»… jo, no jo, panikařil jsem, takže kabel vypadl a tohle na mě zůstalo…“
Kirito rázně vydechl a pak tiše řekl: „Fakt… bál jsem se skoro až k smrti…“
„To…“
Shino oběma rukama popadla Kirita za límec a zvedla ho.
„—TO JÁ BYCH TOHLE MĚLA ŘÍKAT! JÁ… JÁ JSEM MYSLELA, ŽE JSI MRTVEJ!!“
Po tom křiku zmizelo veškeré její napětí a Shino náhle před očima ucítila temnotu. Pomalu zavrtěla hlavou a podívala se na Kyoujiho, který omdlel nedaleko.
„Je… pořád naživu?“ zeptal se Kirito. Shino plaše natáhla ruku a chytila Kyoujiho za povadlé pravé zápěstí. Naštěstí jasně cítila pulz. Shino myslela na to, že by ho měla svázat, ale když měl teď zavřené oči, nedokázala se na něj přímo podívat, dokázala se jen dívat stranou. Už na Kyoujiho nechtěla myslet. I když v tom nebyl vztek ani smutek, měla v sobě pořádnou prázdnotu.
Shino si klekla a prázdně zírala na vysokotlakou stříkačku, která se odkutálela na zem – měla by jí říkat opravdový «Death Gun». O několik vteřin později nakonec promluvila: „No… díky, žes přišel pomoct…“
Kirito se usmál jako obvykle a zavrtěl hlavou.
„Neboj… moc jsem nepomohl… a skoro jsem přišel pozdě, tak promiň. To proto, že Kiku… můj známý tomu vysvětlení moc nerozuměl… jsi v pořádku?“
Shino přikývla.
V tu chvíli jí začala z očí vytékat tekutina.
„Ech… to je zvláštní…“
I když měla prázdnou mysl a nedokázala přemýšlet, padaly jí slzy po tvářích a pokračovaly dále na zem.
Shino zůstala tiše, dál jí z očí stékaly slzy. Věděla, že kdyby zkoušela mluvit, rozbrečela by se.
Ani Kirito nic neudělal, zůstal v tichosti.
Po chvíli si Shino všimla sirén policejních aut přicházejících z daleka, ale její slzy se vůbec neblížily konci. Velké slzy tiše padaly dolů a ona si to uvědomila – že ta prázdnota v její hrudi pochází z velké ztráty.

4 komentáře:

  1. Ahoj Cindý a Romane. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Ahojte Cindý Hontechu. Díky moc za preklad ;)
    R

    OdpovědětVymazat
  3. Veselé Vánoce a šťastný nový rok, spousty anime a mangy, přeje
    \/\/\/\/\/\/\/\/\/
    > /\_/\ <
    > ( °x° ) <
    > /*¤*\ <
    > Hontech <
    /\/\/\/\/\/\/\/\/\

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj Cindý. Ještě jsem našel jednu chybu:
    Pod stropem řvala klimatizace, která pokoji dodávala teplý zvuk. (vzduch)

    OdpovědětVymazat