Kapitola čtrnáctá
Se Sinon jsme se rozdělili a já vyšel z jeskyně. Červená barva západu slunce byla téměř pryč. Na noční obloze zůstaly jen poslední stopy po fialové. Myslel jsem si, že ve světě GGO je vždy západ slunce, tak mě trochu překvapilo, že tu je i noc. Vzhlédl jsem. Po zamyšlení jsem si ale uvědomil, že ve skutečném světě je kolem deseti večer, tak jasně, že noční obloha bude tmavá. Vypadalo to, jako kdyby v nebi žádné hvězdy nebyly. Podle všeho se v tomhle světě dříve odehrála nějaká velká galaktická válka a civilizace se dala na ústup. Lidé se teď musí spoléhat na pozůstatky minulé technologie, aby přežili. Při pohledu na rozlehlou noční oblohu se člověk musel až zamyslet, jestli byly planety v galaxii zničeny. Náhle na jihozápadě zazářilo světélko v nekonečné temnotě. Meteor – jistě, že tohle to nebylo. Byl to umělý satelit. Od doby, co ho minulá civilizace vystřelila nahoru, tam byl, aniž by ho někdo používal, a dál posílal informace. 21:45. Čas pro sedmý «Satelitní sken» třetí