sobota 18. října 2014

Kapitola jedenáctá

„Brášku na kameře ještě nezachytili—“ řekla Leafa a potřásla svým blonďatým culíkem s lehce zeleným nádechem. Silica vedle ní zahýbala kočičíma ušima, které jí vycházely ze světle hnědých vlasů.
„To bych nečekala… myslela jsem si, že se do boje vrhne a ukáže, co všechno umí.“
„Ne, ne, ne. Nemysli si, že je takový. Je to vážně stratég. Možná se někde schovává a čeká, až se sníží počet účastníků, než se zapojí,“ řekl nenuceně Klein, který byl za barovým pultíkem v rohu pokoje. Asuna sedící uprostřed pokoje s Leafou a Silicou se kysele usmála, když to uslyšela.
„Kirito-kun by něco takového neudělal… myslím,“ řekla tiše. V tu chvíli začala malá pixie na Asunině levém rameni mávat membránami svých tenoučkých křídel. Byla to AI Yui, Asunina a Kiritova «dcera».
„Správně. Tatínek by se určitě dostal za nepřítele rychlostí, kterou by kamera ani nepostřehla, a rychle by zaútočil!“ prohlásila Yui svůj logický závěr. Lisbeth, která seděla nalevo, se začala smát.
„Ahaha, to je taky dost možný. A navíc má místo pistole meč ve světě plném pistolí a pušek.“
V tu chvíli si všichni představili Kiritovu situaci a pokoj se naplnil srdečným smíchem. Dráček ‚Pina‘ ležela stočená na Siličině klíně.
Už tomu bylo dlouho, co se jich pět lidí a pixie shromáždilo pohromadě. Teď nebyli ve skutečném světě, ale ve VRMMORPG «ALfheim Online». Na mapě rozlehlého virtuálního světa ALO byl gigantický «Světový strom», a dokonce i město ve vzduchu nazývané «Město Yggdrasil». Kirito a Asuna si společně pronajali pokoj na okraji města a ten se dnes stal místem setkání.
Uvnitř byl pokoj celkem velký, jak by se také dalo očekávat při jeho ceně 2 000 Yrd měsíčně. Dřevěná podlaha se zářivě leskla a uprostřed stála pohovka. U zdi byla osobní barová přepážka a na poličkách mnoho lahví vína. Ty našli mezi hromadou zboží, kterou Klein získal ve virtuálním světě ze zemí devíti různých ras a z podzemního Jötunheimu. Říká se, že existuje úžasný předmět, který ‚nikoho neopije, a přesto chutná lépe než třicetiletá skotská‘. Jistě, nezletilá Asuna hodnotě těch vín ještě nerozuměla.
Jižní zeď pokoje byla celá ze skla a normálně dovolovala nádherný výhled na Město Yggdrasil. Ale dnes si noční scenérii města neužívali. To proto, že se skleněná zeď mohla přeměnit ve velkou obrazovku, která právě teď vysílala výjev z jiného světa. Televizní síť «MMO Stream» živě vysílal turnaj «Třetí Bullet of Bullets» v «Gun Gale Online».
Dnešním hlavním cílem bylo fandění Kiritovi, který se beze slova šel turnaje zúčastnit, a také kritika jeho vzhledu. Naneštěstí tu nebyl jejich přítel, bojovník se sekyrou Agil, protože ve skutečném světě vedl kavárnu-bar a právě teď mu nastala nejrušnější doba. Asuna doma nebyla, ale přihlásila se z patra z jeho obchodu, «Kavárny u Kostek». Díky tomu mohla chytit Kirita, který byl někde uprostřed města, a dát mu pořádnou lekci.
„Ale proč si Kirito přesunul postavu z ALO do GGO jen kvůli nějakému turnaji?“ zeptala se zmateně Lisbeth. V ruce měla sklenici plnou hroznového vína v barvě nefritu. Leafa po její levici se podívala na Asunu. Jen Asuna, Leafa a Yui věděly, že Kirito plní žádost jednoho známého z ALO, vodního Undine mága «Chrysheighta». Tu postavu ovládal úředník z ‚Virtuální divize‘, Kikuoka Seijirou. Požádal Kirita, aby prozkoumal GGO. Leafa se na Asunu podívala, jako by jí chtěla říct ‚Nechám to na tobě‘, takže Asuna chvíli přemýšlela, než odpověděla.
„No… vypadá to, že má nějakou zvláštní práci. Slyšela jsem, že má prozkoumat nějaké VRMMO, nebo spíš to, jak je to právě s «propojením Semínka». GGO je jediná hra se «systémem převodu peněz», takže proto byla vybrána.“
Tohle jí řekl Kirito, ale Asuna si nemyslela, že je to pravda. Rozhodně necítila, že by jí Kirito lhal, ale to neznamenalo, že před ní neskrýval něco zásadního. Před několika dny jí po rande Kirito řekl, proč musí změnit hru a Asuna v té chvíli podle jeho výrazu, tónu a přístupu poznala, že se něco děje.
Tehdy si řekla, že se moc vyptávat nebude, protože Kirito musí mít důvod, kvůli kterému nemůže říct vše. A navíc Asuna věřila, že ten důvod určitě nezradí její důvěru.
A tak řekla Asuna jen ‚hodně štěstí‘ a sledovala Kirita odcházet. Teď mohla akorát být s několika dobrými přáteli, čekat ve vzdáleném světě a dívat se na živé vysílání—
Ale nemohla popřít, že byla kvůli něčemu posledních několik dnů plná úzkosti.
Ne že by Kiritovi nevěřila, jen měla jakousi zlou předtuchu. Něco se nejspíš stane, ne, určitě se něco stane. Bylo to jako kdysi v Aincradu v labyrintu, když byli obklíčeni velkým počtem monster mimo dosah Hledání a postupně se dostali mezi ně—
Asunin hlas a výraz by její starosti příliš ukazovat neměly, ale Lisbeth byla její dobrá kamarádka a šestým smyslem vycítila, že je něco špatně. S dvojznačným výrazem přikývla.
„Aha… práce. Přeci jen si hned zvykne na každou hru, takže se na něco podobného dost hodí…“
„Ale nemusí se najednou účastnit PvP turnaje, ne? Kdyby šlo jen o průzkum, mohl by na ulicích mluvit s hráči,“ promluvil Klein čekající u zdi. Všechny čtyři, včetně Asuny a Leafy, se zaobíraly stejnou otázkou. O chvíli později promluvila koktavě Silica.
„Možná že… chce v tom turnaji vydělat hodně peněz a vyzkoušet ten systém převodu peněz? Slyšela jsem, že minimální kurz převodu je docela vysoký…“
Yui na Asunině rameni hned reagovala: „Oficiální stránky žádné záznamy nemají, ale podle novinek na jiných stránkách je nejmenší možná hodnota pro výměnu 100 000 kreditů v GGO, kurz k jenu je sto ku jedné, takže ze sta tisíce kreditů by byl tisíc jenů. Operující společnost zřejmě posílá přidanou hodnotu digitálních peněz hráčům přes jejich e-mail. Výhrou v turnaji jsou 3 miliony kreditů, po převodu tedy 30 000 jenů.“
Yui to řekla poměrně jednoduše, ale šlo o výsledek hledání rozsáhlou databází sítí. Ani «experti na vyhledávání» se jí schopností hledat a detailní přesností informací nevyrovnali. Není divu, že jí Kirito často žádal, aby za něj udělala úkoly, a vlastně ji o to občas požádala i Asuna a ostatní.
„Děkuji, Yui-chan,“ pohladila Asuna pixie po hlavě prstem. Chvíli pak přemýšlela.
„Vypadá to, že systém převodu peněz až tak složitý není… také jsme posílali zakódované digitální peníze přes e-mail. Kirito-kun by to osobně zkoumat nemusel…“
„Možná ho nalákalo těch třicet táců za výhru,“ poznamenal otevřeně Klein a všichni se pokřiveně usmáli. Lisbeth hned zareagovala s ‚Kirito není jako ty‘ a normálně pokračovala.
„Ale ve velkém PvP turnaji je normálně nemožný se dobře umístit, když se budeš někde schovávat. Pamatuju si, že ALO mělo takový turnaj, kde když se lidi schovali na stejném místě, tak se automaticky aktivovala nějaká vyhledávací magie a nedovolila jim se schovat, ne?“
„…A popravdě, bráška na to ani nemá osobnost. Když uslyší někoho bojovat, tak nebude mít tolik trpělivosti, aby jen čekal a někde se schovával,“ Leafina slova byla opravdu přesvědčivá, což se dalo čekat, protože s Kiritem dlouho žila pod jednou střechou. Všichni věděli, že Kirito takový vážně je.
Během jejich přemýšlení problikávalo na velké obrazovce, která by měla být široká přes 750 centimetrů, mnoho živých vysílání. Byla to střílečka, takže normálně se vysílání nahrávalo někde zpoza hráče. Kamera byla tedy za hráčem a na spodku obrazovky se ukazovalo hráčovo jméno. Ale obrazovka rozdělená do šestnácti různých vysílání nikdy neukázala ‚Kiritovo jméno‘. Obvykle byli ukazováni bojující lidé, a tak věděli, že během uplynulých třiceti minut Kirito ještě nebojoval.
Že by byl po přesunu ze světa plného mečů a magie opatrný v neznámém světě pistolí a pušek? Ale Kirito, kterého znala, je člověk, který přijme jakoukoli výzvu bez ohledu na okolnosti. Přesně jak řekla Leafa, je vzácné se zúčastnit tak velkého turnaje, a pro něj tedy nemožné nepotkat během třiceti minut hráče – stejně jako je pro něj nemožné se jen skrýt. Kdyby se vydal bojovat proti favoritu turnaje a byl poražen se vší parádou – to by se hodilo k jeho osobnosti, ale seznam účastníků na pravé straně obrazovky ukazoval, že Kirito je stále ‚Naživu‘.
„…Takže je pro něj něco důležitějšího než se pořádně zapojit do turnaje?“ zamumlala Asuna, když prostřední ze šestnácti obrazovek ukázala boj v plném proudu.
Hlavní hráč v něm zapojený se jmenoval ‚Dyne‘. Připravil svůj kulomet na konci červeného zrezivělého kovového mostu a pálil. Ale jeho nepřítel v modré a bílé snadno vyskočil na most jako Cait Sith a přibližoval se k němu. Pak vypálil z velké zbraně, kterou by použili takoví ti kriminálníci v hollywoodských filmech, a dorazil Dyna.
Lisbeth zřejmě sledovala stejnou obrazovku, pískla.
„Páni, tak ten je super. Vypadá to, že je i GGO docela zajímavé. Nevím, jestli bych si dokázala vyrobit nějaké pistole…“
Lisbethina postava byla, stejně jako v SAO, kovář. Její rasa byla Leprochaun. A to znělo přesně jako ona, až se Asuna zasmála.
„Hele, ani nemysli na to, že by ses do GGO přesunula. V Novém Aincradu nám pořád zbývá dost podlaží k prozkoumání!“
„Správně, Liz-san! Brzy otevřou i dvacáté a další podlaží!“ přidala se i Silica sedící vedle Leafy, aby ji zastavila. Lisbeth zvedla ruce a vzdala se.
„Jasně, jasně. Jen myslím na to, že ‚jsou někteří lidé hrozně silní bez ohledu na to, o jakou hru jde~‘. Ten modrej chlap by měl teď být jedním z favoritů turnaje…“ promluvila, zrovna když «modrý chlap» na té stejné obrazovce spadl.
Kamery se hned soustředily na toho modrého hráče, který spadl na zem. Bylo tam jméno ‚Pale Rider‘.
I když spadl, nezdálo se, že by byl mrtvý. V tu chvíli vyšlo z díry po kulce v jeho pravém rameni nepatrné jiskření. Zřejmě se nemohl hýbat.
„To je přesně jako vzdušná magie «Pečeť bleskové opony»…“ řekla sylfí kouzelnice-bojovnice Leafa. Klein hned zatřásl těmi červenými vlasy, které díky nekvalitní čelence mířily nahoru, a řekl: „To nenávidím nejvíc. A navíc, ta schopnost stopování je už dost dobrá, ne!?“
„Ty nenávidíš všechna oslabující kouzla! Co kdyby sis trochu zvýšil protimagickou schopnost?“
„Fůůn, koho to zajímá? Válečník jako já si skill se slovem ‚magie‘ nevybere. Nevybral bych si ho, ani kdybys mě jinak zabila!“
„Říkám ti, že ve starých RPG znalo hodně válečníků černou magii!“
Asuna se jen pokřiveně usmívala, když viděla třenici mezi Kleinem a Lisbeth. Natáhla pravou ruku k obrazu, který stálo za to sledovat, pak roztáhla dva prsty. Obraz Pale Ridera na zemi se hned zvětšil a ostatní obrazovky byly odsunuty stranou.
Od jeho ochromení uběhlo více jak deset vteřin, ale na kameře se nikdo neobjevil. Viděli jen zem v barvě čaje, kovový most, řeku pod ním tekoucí a les na druhé straně, který byl rozmazaný prachem—
*PAM!*
Při tom nečekaném zvuku sebou pět lidí překvapeně trhlo. V tu chvíli se na levé straně obrazovky ukázala černá látka. Kamera zajela dozadu a konečně se objevila nová postava.
„…Přízrak…?“ patřil ten chraplavý hlas Lisbeth, Silice – nebo přímo Asuně?
Byl to muž s tmavě šedým potrhaným pláštěm tancujícím ve větru. Jeho hlava byla zcela zakrytá stínem, takže na ni vůbec nebylo vidět, až na červené oči hluboko uvnitř, které vypadaly jako bludičky. Až moc se podobal monstrům typu duchu v Aincradu, se kterými měli všichni v minulosti problémy.
Asuna zamrkala a znovu se podívala na obrazovku. Jistě, že to nebyl přízrak, ale hráč účastnící se turnaje. Ten muž v potrhaném plášti musel být ten, který elektrickou kulkou znehybnil Pale Ridera. Kouzelníci-bojovníci v ALO používali mnoho poutacích kouzel z dlouhé vzdálenosti, aby nepřítele zastavili a dorazili ho z blízka. Ve hře to bylo docela oblíbené rozdělení skillů.
Muž v potrhaném plášti jako by potvrzoval Asuniny myšlenky, natáhl pravou ruku do pláště poblíž své hrudi a vytáhl černou pistoli. Ale jestli je tohle hlavní zbraň, která zvládne udělit zranění, tak je to trochu… no…
„…Trochu otravný, ne?“ zapochyboval Klein v rohu místnosti, který zřejmě myslel na to samé. Promnul si bradku a řekl: „No, ta odstřelovačská puška na jeho rameni vypadá mnohem silněji. Nebylo by jednodušší dorazit nepřítele jí…?“
„Možná jsou ty kulky drahé? Není to v ALO podobně? Pro velké kouzlo potřebuješ hodně katalyzátorů.“
Všichni zvažovali, co Leafa řekla. Muž v plášti klepl do kohoutu za černou pistolí a namířil na Pale Ridera, který stále ještě ležel.
Ale vypadalo to, že si nepřítele dobírá – nebo možná obecenstvo, protože spoušť hned nezmáčkl. Zvedl levou ruku a udělal něco nečekaného. Ukázal palcem na čelo, hruď a levé a pravé rameno v tomhle pořadí.
V tu chvíli—
Asuna ucítila hluboko v mysli malé otupění.
Nebyl to jen nějaký zvláštní znak. Byl to obyčejný «kříž». Viděla to nejen v západních filmech, ale i u mnoho profesionálních hráčů zaměřujících se na léčení ve VRMMO, kteří tak často sesílali magii. Kdyby to viděl opravdový křesťan, určitě by z toho byl velmi nešťastný, ale Asuna křesťankou nebyla a ten pocit teď nebyl jen vztek nebo neštěstí. Kdyby to měla říct – bylo to, jako by její prsty rozvázaly uzel, který neměl být rozvázán…
Asunino tělo se nevědomky napjalo a ona vytřeštila oči. Sledovala, jak muž v plášti na obrazovce dokončuje symbol kříže a pak pokládá levou ruku na bok pistole. Udělal půl kroku zpět pravou nohou, otočil se bokem k Pale Riderovi a zmáčkl spoušť—
„Ach…?“ zavolal někdo překvapeně.
Muž v plášti zřejmě nad něčím přemýšlel a náhle se ohnul dozadu.
Už o desetinu vteřiny později věděla Asuna spolu s ostatními, proč to udělal. Z místa mimo záběr vyletěla velká oranžová kulka. Prolétla těsně kolem otevřeného pláště místem, kde měl ještě před chvílí muž srdce, a vydala se do prázdného vzduchu…
Někdo musel na muže vystřelit zdálky. Asuna viděla, že kulka zřejmě vycházela zleva od něj. Vyhnul se útoku v takovém úhlu a tak rychle, že věděla, že je to dost působivé, i když se to odehrálo v jiném herním světě.
Muž v plášti se vyhnul náhlé kulce a pak jako bez života tělo narovnal. Krátce se podíval nalevo. Kvůli stínu v kapuci nebyla vidět jeho tvář, ale Asuna cítila, že se výsměšně usmívá.
Tehdy projela Asuninou myslí ostrá bolest.
—Co se to děje? Co je to za pocit? Je tohle… vzpomínka? Ale jak… Nikdy jsem v GGO nebyla. Ani jsem neviděla záběry ze hry…
Muž v plášti vypadal, jako by chtěl Asuniny pochybnosti postřílet, znovu svou pistoli zvedl.
Tentokrát spoušť zmáčkl, bez problémů mířil na nehybného hráče na zemi.
Suchý výstřel. Prázdná bronzová nábojnice vyletěla a přistála na holé zemi vedle.
Kulka zasáhla ležícího Pale Ridera přímo doprostřed těla, vytvořila na něm jiskru. Ale nevypadalo to jako nějaký silný zásah, který by zcela vyčerpal HP.
O vteřinu později Pale Rider Asuně dokázal, že se nemýlila. Konečně se vzpamatoval z paralýzy a otočil se, dal svou velkou zbraň v pravačce přímo na hruď muže.
„Páni, pěkný návrat na scénu…“
Asuna také předvídala, že to bude tak, jak Lisbeth řekla.
Nicméně…
Nejenom, že nevyletěla střela a neobjevily se jiskry, ale ani nezazněl zvuk zmáčknuté spouště. Pale Riderova brokovnice se odkutálela na zem.
Pak její majitel pomalu padal vpravo – a nakonec znovu spadl na zem.
Pod stříbrnošedou helmou viděla Pale Riderův tenký nos a pevně sevřené rty. Ty se třásly a náhle se otevřely. Pak z hloubi jeho hrdla vyšla tichá, intenzivní emoce. Instinkty Asuně napovídaly, že hráč ovládající tu postavu opravdu zažíval šok a strach.
„C… co se to děje?“ zeptala Leafa a zakryla si rukou ústa. Tehdy se stalo ještě něco nečekanějšího. Pale Rider, ležící na zemi jako placka, zmrzl, jako by někdo zmáčkl tlačítko pro pauzu, a zmizel se zvláštním efektem bílého výboje.
Ten efekt zůstal ve vzduchu i po zmizení postavy, pak se z něj stalo slovo. Ale na slovo ‚Odpojen‘ došlápla tmavě černá bota. Muž v plášti zakryl levou ruku znovu pod pláštěm a vyšel kupředu.
Zřejmě věděl, kde je kamera, protože pistoli v pravé ruce zvedl a namířil jí na obrazovku. Asuna měla náhle pocit, jako by zeď mezi světy GGO a ALO – ne, jako by zeď mezi skutečným a virtuálním světem byla zničena, že to na její pravé tělo míří hlaveň. Po zádech jí přejel mráz.
V temnotě kapuce zablikaly červené svítící oči. Tehdy se z obrazovky ozval robotický, zadrhávající se hlas.
„…Mé jméno, a jméno téhle pistole, je «Death Gun»… «Death Pistol»!“
Ten robotický hlas měl v sobě pokřivenou a silnou emoci. Při tom hlase se v Asuniných vzpomínkách vytvořila velká trhlina.
Vzalo jí to dech a zrychlilo tep. Její oči sledovaly skrytou tvář, kterou na obrazovce nešlo vidět, ta tvář spustila čelist. Znovu zazněl ten hlas.
„Jednoho dne, se před, vámi objevím, znovu. A pak, touhle zbraní, vám přivodím, smrt. Mám, takovou, moc.“
Černá pistole vydala tichý zvuk. Kdyby teď zmáčkl spoušť, kulka by možná opravdu proletěla imaginární obrazovkou. Asuna ztratila pocit bezpečí. Muž v plášti jako by znal její strach a hluboko v kapuci se usmál. A pak řekl: „Nezapomeňte. Nic, neskončilo. Nic, ještě, neskončilo— it’s showtime—“
Při těch zadrhávaných anglických slovech jako by Asuna obdržela smrtelný zásah.
—Já ho znám.
Rozhodně. Už jsem ho potkala. Dokonce jsem s ním mluvila. Ale kde…
Ne, odpověď znám. Ve vznášejícím se zámku… V Aincradu. Ne v tom bezpečném duplikovaném světě, co se teď vznáší na obloze v ALO, ale v tom skutečném, unikátním světě, kde jsem strávila dva roky. «Sword Art Online» není u konce. Tohle teď právě řekl.
—Kdo je to? Který hráč ovládá tu postavu v plášti…?
Asuna vypadala ztraceně, ale přemýšlela rychle. Málem vyskočila z pohovky, když slyšela, jak něco tvrdě dopadlo na zem.
Ohlédla se a zjistila, že to byl Klein, který seděl na barové stoličce. Pustil křišťálový hrnek z pravé ruky a ten spadl na zem. Rozbil se do mnoha úlomků a zmizel. Ale vůbec mu nezáleželo na tom, že zničil část drahého setu vyrobeného hráčem. Oči pod čelenkou byly celé vytřeštěné.
„Hej, co to děláš…“ bručela Lisbeth, ale Klein ji zastavil hlubokým a chraplavým hlasem.
„Ne… nemožný… ten chlap… blbost…“
Při těch slovech Asuna skutečně vyskočila z pohovky. Otočila se a zakřičela na Kleina: „Kleine, ty ho znáš? Kdo to je?“
„Ne, ani ne… na jeho starý jméno si nepamatuju… ale… rozhodně…“
Šermíř měl v očích hluboký strach, podíval se na Asunu a domluvil: „Ten chlap… je člen «Rozšklebené rakve».“
„…!“
Asuna zalapala po dechu, stejně tak i Lisbeth a Silica. I ty dvě dívky, které žily na středně obtížných podlažích, věděly o zvěrstvech té brutální vraždící červené gildy «Rozšklebené rakve» a zanechalo to v nic hluboký dojem.
Asuna jim bezděčně položila dlaně na ramena a bázlivě se zeptala Kleina: „Ne… neříkej… že je to ten jejich vůdce, ten s tím řeznickým nožem…?“
„Ne… to byl «PoH». Mluvil úplně jinak. Ale… ‚it’s showtime‘ je přesně ta fráze, co ‚PoH‘ rád říkal. Tenhle by měl být někdo vysoce postavený, co s ním často byl…“ odpověděl Klein a zaúpěl, znovu se podíval na obrazovku. Udělala to i Asuna a zbývající tři dívky.
Uprostřed velké obrazovky držel muž v plášti dál svou černou pistoli a začal se pohybovat směrem pryč. Jeho pohyb byl klouzavý a připomínal přízrak. Dorazil k mostu v rohu obrazovku. Ale nepřešel jej, šel kolem jeho obvodu, až se dostal k řece. Muž v tmavošedém plášti hned vešel do stínu kovového mostu způsobeného červeným západem slunce a zmizel.
V tu chvíli prolomil Leafin slabý hlas těžkou atmosféru v místnosti: „No… co je tahle «Rozšklebená rakev»…?“
„No…“
Silica sedící vedle ní, Leafy, jediné přítomné, která nebyla původním hráčem SAO, řekla o zvěrstvech zabijácké červené gildy a o jejich porážce.
Leafa se při poslechu kousala do rtu a svýma nefritově zelenýma očima se dívala přímo na Asunu.
„Asuno-san, myslím, že bráška asi ví, že tenhle člověk je v GGO.“
„Co…?“
„Včera v noci se vrátil hrozně pozdě a mně přišlo, že je na něm něco zvláštního… možná… to šel do GGO urovnat…“
Při těch slovech Asuna ztuhla. Tentokrát to byla Lisbeth, kdo ji uchopil za ruku. Snažila se ji tak uklidnit. Zatřásla svými krátkými růžovými vlasy a zeptala se: „Ale v tom případě… co ta práce? Nešel Kirito do GGO kvůli nějaké žádosti?“
Správně. A požádat ho měl Kikuoka Seijirou z Virtuální divize. Jelikož patřil do «Záchranných sil obětí v SAO incidentu», měl by znát vztah mezi Rozšklebenou rakví a jinými gildami.
Ale Kiritovo převedení postavy a existence toho muže v plášti není jen shodou náhod. Musí tu být nějaké spojení, něco, kvůli čemu si Kikuoka všiml GGO a požádal Kirita o pomoc.
Asuna se donutila zhluboka nadechnout, pořád se držela Lisbethiny ruky, která zase držela tu její.
„Odhlásím se a zkusím zkontaktovat toho, kdo tu práci Kiritovi-kun nabídl.“
„Co? Asuno-chan, ty ho znáš?“
„Jo. Všichni ho znáte… Zavolám ho sem, aby se přiznal. Určitě je za tím on. Yui-chan, mohla by ses podívat na záznamy z GGO, jestli tam nebudou nějaká data o tom muži v plášti, než se vrátím?“
„Jasně, maminko!“
Černovlasá pixie přeletěla z jejího ramene na stůl a zavřela oči – začala tedy prohledávat důležité informace přes rozlehlý tok sítě.
„…Dobře, tak na mě tedy všichni prosím počkejte!“
Poté, co Asuna domluvila, pohodila svými akvamarínovými vlasy, přeskočila pohovku a rychle vyvolala své okno. Znovu na všechny přikývla a hned zmáčkla tlačítko odhlášení.
Asunino tělo okamžitě obklopily barvy duhy, její duše letěla ze Světového stromu ve virtuálním světě do vzdáleného skutečného světa.

12 komentářů:

  1. Díky díky díky :) Navidenou v pátek ;)
    R

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevím kdo je P, všimol som si ho a tak som začal aj ja dávať podpis od teraz :) Takže ja som R Roman ;)

      Vymazat
    2. Uuu můj první následovník ;) jinak díky za kapitolku
      -P

      Vymazat
  2. Ahoj Cindý. Díky za překlad, mám tu zas nějaké opravy.
    1.) Tehdy si řekla, že se (na )moc vyptát nebude, protože Kirito musí mít důvod, kvůli kterému nemůže říct vše.
    2.) A tak řekla Asuna jen ‚hodně štěstí‘ a sledovala (Kirita odejít.) ((jak Kirito odchází.))
    3.) Ani «experti na vyhledávání» se ((je))jí schopností hledat a detailní přesností informací nevyrovnali.
    4.) No... více chyb jsem nenašel. :-)
    S pozdravem Cindýn osobní korektor Hontech. :-D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 1 a 2 jsem upravila, 3 je dobře ;) Místo "jí" se dá dosadit "Yui". Kdyby tam bylo její, bylo by "schopností" jen "schopnosti". Nad tou větou jsem přemýšlela právě docela dlouho, původně byla ještě jinak :D

      Vymazat
    2. U té 3.) jsem myslel: Ani «experti na vyhledávání» se její schopností hledat a detailní přesností informací nevyrovnali. :-)

      Vymazat
    3. Já vím, jaks to myslel, ale tak to být nemá :D

      Vymazat
    4. Ahoj Cindý, promiň já jsem si tvou předchozí odpověď špatně přečetl.
      To víš pracovní víkend a pondělí nic moc. :-(

      Vymazat
  3. 4.) Viděla to nejen v západních filmech, ale i u mnoho profesionálních hráčů zaměřujících se na léčení ve VRMMO (Nemělo tam být "mnoha profesionálních hráčů")?

    OdpovědětVymazat