pondělí 6. října 2014

Kapitola desátá

Sinon z dlouhé chvíle vzdychla, stejně dlouho se pak snažila i vydechnout ledový vzduch z virtuálních plic.
Pomalu přizpůsobila svůj dech tepu srdce, zelený kruh se začal rozšiřovat a smršťovat.
Podívala se přímo do středu obrazovky. Ve křoví se pohyboval hráč. Držel maličkou útočnou pušku «Yatei», a i když neviděla žádné další podpůrné zbraně, měl na sobě různé nenormální vybouleniny. Možná zlehčil svou pušku na úplné minimum a používal hi-tech optický štít a zbroj s mnoha vrstvami proti živým kulkám, aby tu kapacitu naplnil. Navíc měl helmu s krytím obličeje a vypadal jako obří kanec. Jmenoval se «Shishigane» a jeho staty ukazovaly, že je to obranný hráč se zaměřením na VIT. I když se účastnil minulého finále, tak mu Sinon přímo nečelila.
Se vzdáleností přes 1 200 metrů ani protitanková odstřelovací puška «Ultima Ratio Hecate II» nezpůsobí smrtelné zranění přes tak silnou zbroj. Jistě, kdyby zasáhla dvakrát za sebou, tak už by to bylo něco jiného, ale nepřítel není žádný slimák. Po zásahu se určitě schová ve stínech a znovu se už neukáže. Jestli tu na něj bude čekat, tak sem určitě přijdou hráči, kteří slyšeli první výstřel, roj střel z kulometů kolem ní bude připomínat včelí úl.
Sinon ležela na břiše mezi velkou skálou a křovím, prst na spoušti. Tiše mumlala: „…Pojď sem.“
Jakmile se vzdálenost mezi ní a cílem sníží na osm set metrů, pak, věřila, dokáže prorazit nejtenčí částí zbroje, na tváři, a způsobit dost velké zranění na to, aby tohoto hráče dostala ze hry ven.
Sinonino přání se ovšem nesplnilo, jelikož se muž otočil a pohyboval se pryč od ní. Byl dost opatrný na to, aby si nasadil těžkou zbroj i na záda, takže se dá říct, že neměl žádné nekryté místo. Je to škoda, ale vypadá to, že bude nejlepší se kořisti vzdát a počkat na dalšího nepřítele. Sinon už dávala pravé oko od mířidla, když zjistila, že má muž na pravém zápěstí kulatou věc.
Byl to velký plazmový granát, měl dva. Nejspíš je používal jako další ochranu, protože žádné jiné podpůrné zbraně neměl. Ale v téhle hře mají tyhle «levné a účinné předměty» obvykle nějaký prvek nebezpečí. Sinon ztuhla a přimhouřila oko na mířidlu.
Pohybovala mířidlem dolů od mužových zad k dolní pravé oblasti, nakonec zamířila na třesoucí se kovovou kouli.
Nádech, výdech. Nadechla se – a přestala.
Obrazovka úspěchu jí smazala všechny náhodné myšlenky, tělo a ruka na odstřelovačské pušce se na chvíli spojí do jednoho, určí pěkný kruh. Dívka přirozeně zmáčkla spoušť.
Pak jí tělem projel náraz. Oči se hned zbarvily do bílé kvůli jiskrám, které odletěly od ústí hlavně. Zrak se jí však hned vrátil a podívala se mířidlem, zrakem, který znovu nabyl barev, viděla, jak granát na prvém zápěstí muže udělal ‚bum‘. Odvrátila tvář od pušky.
„Bingo,“ zamumlala, když uprostřed dalekého kopce nastal výbuch, všechny okolní stromy popadaly. O několik vteřin později se dostavil i zvuk zahřmění. Nepotřebovala se ani ujistit, že se mužovo HP snížilo na nulu.
V tu chvíli se Sinon postavila, narovnala nohy a vzala svou Hecate. Střela a záblesk hlavně prozradily její pozici. Několik minut po odstřelu je pro ostřelovače nejnebezpečnějších. Rychle se rozhlédla a rozhodla se, kudy půjde.
Všude po té cestě bylo křoví, takže nebude snadno objevena. Navíc by měli být hráči poblíž přilákáni k velkému výbuchu kančího muže. Ale i když tohle věděla, nezastavila se, utíkala déle než minutu. Pak si klekla ke kořenům velkého mrtvého stromu a oddechovala. Vzhlédla, skrz mezery mezi tlustými vrstvami mraků viděla krvavě červený západ slunce na západě.
Od začátku finále turnaje Bullet of Bullets uběhlo asi třicet minut.
Kančí muž už byl druhý, koho Sinon odstřelila a zlikvidovala, ale účastníci nepoznají, kolik je přeživších, dokud satelit neudělá svůj sken po patnácti minutách. Dívka vytáhla malý «Satelitní skener», aktivovala ho, aby se podívala na mapu celé oblasti a tiše čekala, až se informace samy načtou.
Čas na levé straně obrazovky ukazoval, že ve skutečném světě je 20:30, vysoce detailní mapa zobrazila mnoho blikajících světel. Bylo jich dvacet jedna, což znamená, že devět lidí bylo zlikvidováno. Sinon se dál dívala na obrazovku, snažila se zkontrolovat momentální možný vývoj.
Turnaj se odehrával na deset kilometrů širokém odděleném kruhovém ostrově. Na severu ostrova byla poušť, jih byl pokryt lesy a kopci. Uprostřed se nacházelo opuštěné město. Teď byla Sinon v nejjižnějších kopcích. Kousek na sever protékala řeka, oddělovala kopce od lesů.
Právě teď se v okruhu jednoho kilometru nacházely tři tečky. Sinon prstem klikla na světla, aby se jí zobrazila jména. Nejblíž byl «Dyne», pohyboval se severovýchodně, 600 metrů daleko. O něco víc na východě byl «Pale Rider», který «Dyna» pronásledoval. A poslední světlo bylo 800 metrů daleko ve skalnatých kopcích, úplně klidný «Lví král Richie».
Richie má těžký kulomet s velkou palebnou silou «Vickers». Možná chtěl zabrat nejvyšší místo v této oblasti a smést z povrchu všechny hráče, kteří se k němu jen přiblíží. V minulém turnaji použil stejnou strategii a nakonec se musel vzdát, protože mu došly kulky. Teď už by měl mít tohle ale nějak vyřešené. Tak či tak, nepřítele, který se nehýbe, může nechat být.
Problémem byla světla «Dyna», který zřejmě utíkal o život, a «Pale Ridera», který ho pronásledoval. Dyne nebyl jen vůdcem skvadry, do které Sinon patřila, ale také veterán, který se do finále BoB dostal třikrát. Měl útočnou pušku «SG 550» a specializoval se na boj na střední vzdálenost. Jeho osobnost se příliš respektovat nedala, ale nebyl to nepřítel, kterého byste měli podcenit.
A co se týče Pale Ridera, který pronásledoval Dyna, ten by neměl být brán na lehkou váhu. Popravdě, Sinon ho nikdy předtím nepotkala a samozřejmě s ním ani nebojovala. Byl vážně tak silný? Hodila se snad jeho zbraň k této krajině? Sinon podezřívavě přemýšlela a všimla si, že satelit v nebi zmizel, všechna světla na mapě poblikávala. Informace zmizí během deseti vteřin.
Sinon reflexivně zvedla ruku, připravená spočítat osmnáct dalekých teček. Ale když už její ukazováček málem dotkl obrazovky, zaťala ruku v pěst. To proto, že si všimla, že hledá jisté jméno.
„…Proč bych se vůbec měla takovým klukem zabývat,“ zamumlala Sinon tiše. Nebylo třeba, aby si o něj dělala starosti – o to, jestli je ten zavrženíhodný uživatel světelného meče «Kirito» naživu, či ne. Právě teď by se měla soustředit na kořist, která vstupovala do dosahu Hecate. Jestli se do dosahu dostane Kirito, tak prostě zamíří, střelí a bez pocitů skončí jeho život během okamžiku.
Blikající světla nakonec tiše zmizela. Sinon dala terminál znovu do sumky a rozeběhla se lesem.
Pod ní byl pozvolný kopec, naproti bujný les. Právě teď by Dyne a Pale Rider měli být v hluboké části lesa, přesouvat se ze Sinoniny pravé na její levou. Oba by měli mířit k řece, která se uprostřed dělí, a k mostu, který se přes řeku táhne. Opatrný Dyne se určitě snaží vyhnout rizikovému lesnímu boji a chce si vybrat boj na mostě, kde se větší rozhled skvěle hodí k utkání s pronásledujícím Pale Riderem.
Sinon byla mostu blíže než oni. Kdyby teď vyběhla, měla by se dostat k odstřelovací pozici jako první. Chtěla odtamtud sledovat jejich souboj a odstřelit vítěze hned, jak přestane dávat pozor.
Připravila si Hecate na pravé rameno, sklonila své tělo a znovu se rozeběhla lesem.
Zvládla se nějak bezpečně dostat skrz červené, čajově zbarvené kopce. Do Sinonina zorného pole vletělo odražené světlo od sytě červeného pruhu, vrhla se pod poslední keř.
Byla to řeka. Vytékala z jižních kopců, vznešeně se plazila prostředkem celé mapy a mířila k severu, nakonec zmizela v oblačném obzoru dalekých ruin opuštěného města.
Na druhé straně řeky byl les s mnoha starými stromy a kousek pod stromy viděla klikatící se kamennou stezku. Stezka se setkala s řekou o dvě stě metrů dále na sever od místa, kde se plížila Sinon, pojila se na jednoduchý kovový most. V tu chvíli by ti dva hráči měli běžet po stezce dolů—
Její intuice se zřejmě nemýlila, protože ze stínů velkých stromů rostoucích mezi stezkou a kovovým mostem vyběhla postava. Sinon si rychle připravila Hecate na zem a podívala se na stezku ještě předtím, než své oči spojila s otlučeným krytem mířidla.
Tělo na sobě mělo maskovací oblečení do lesa, zpod helmy vyčuhovala brada. Útočná puška SIG potvrzovala, že jde o Dyna. Plynule běžel po stezce jako veterán, po několika vteřinách z lesa vyběhl. Rychle přeběhl padesát metrů po kovovém mostu, na stranu, kde se ukrývala Sinon. Hned si lehl na zem na břicho.
„…Aha,“ zamumlala Sinon s respektem. Takhle mohl zaútočit na nepřítele, který chtěl přeběhnout kovový most. Přesto byl příliš neopatrný. Naprosto bezbranně ukázal záda nepříteli, který by se mohl skrývat na břehu řeky.
„Za všech okolností si musíš hlídat záda, Dyne,“ zamumlala Sinon, když se mířidlo samo narovnalo a zachytilo poněkud tvrdě vypadající tvář. Teď může zaútočit přímo, aniž by čekala, až spolu budou Dyne a Pale Rider bojovat. I když si Pale Rider Sinon všimne, musí přejít most, aby mohl útočit. Sinon byla jen dvě stě metrů daleko od kovového mostu, a i kdyby nepřítel běžel, co nejrychleji by jen mohl, věřila, že by ho zaručeně smrtelně zasáhla.
Jasně, bude mi jen líto těch, kteří se dívají živě.
Pomyslela si Sinon, když tiše položila prst na spoušť Hecate, ale v další chvíli…
Za sebou ucítila ledový chlad.
—Blbko! Zapomněla jsem si hlídat záda, protože jsem se soustředila na odstřel!
Křičela Sinon v hlavě, rychle dala ruku pryč od Hecate. Otočila se o sto osmdesát stupňů, jako by její tělo bylo pružinou, levou rukou vytáhla svou podpůrnou zbraň, samopal «MP7». Přitom její mysl vypustila kousky přerušovaných myšlenek.
Ale jak by mohl být někdo za mnou? Při kontrole na «Satelitním skeneru» před několika minutami tu byl jen Lví král Richie, ne? Nemohl přece seběhnout z kopce. A přece bych si všimla kroků nepřítele, kdyby běžel s těžkým kulometem. A vůbec, je v podstatě nemožné, aby se za mě dostal někdo jiný než Richie během tak krátké chvíle. Co se to děje— kdo je to—
Sinon se natáhla k MP7 za sebou, ačkoli byla opravdu překvapená, a zamířila černou hlavní přímo před sebe. Jistě, moc nedávala pozor, ale nedokázala uvěřit tomu, že by nad ní někdo získat převahu.
Teď se tomu přepadení vyhnout nemohla. Brzy vypotřebují všechny kulky v zásobníku, aby snížili HP toho druhého – Sinon se připravila na zmáčknutí spouště a zároveň připravovala i svou mysl.
Ale zrovna když už chtěla zmáčknout spoušť a vypálit kulku…
Útočník tiše zamumlal a zvedl pravou ruku, jako kdyby chtěl Sinon zastavit.
„Počkej!“
„Uááá…!?“
Sinon vykulila oči a přesunula oči od hlavně k tváři nepřítele.
Hned uviděla po pas dlouhé, zářivé černé vlasy, hladkou pokožku, bílou pod západem slunce, a dlouhé, úzké, zářící oči.
Její úhlavní nepřítel Kirito byl napůl natažený nad Sinon, v levé ruce držel svou pistole Five-SeveN a mířil na ni.
Když si Sinon uvědomila, co se děje, zažilo její srdce hned několik pocitů najednou, všechny se spojily v požár. Zapomněla na hlaveň před svýma očima a bezděky zatnula zuby, zle se na něj podívala a posunula se, aby mohla vypálit MP7 ve své levé ruce.
Ale Kirito znovu promluvil klidným hlasem, který Sinon zabránil vyvinout sílu v prstech.
„Počkej. Mám návrh.“
„…Jaký teď můžeš mít návrh…“ přela se Sinon tiše hlasem, který byl plný úmyslu zabíjet.
„Jak teď můžeš něco navrhovat a dělat nějaké kompromisy!? Můžeme jen čekat, kdo dřív umře!“
„Kdybych chtěl střílet, tak jsem to už mohl dávno udělat!“
Kiritova slova byla nezvykle napjatá, Sinon to donutilo zmlknout. Jako kdyby ho něco trápilo víc než to, že čelil hlavni.
A i když z toho neměla radost, věděla, že Kirito říkal pravdu. Mohl se snadno dostat k ní a bodnout ji do zad světelným mečem nebo ji střelit svou pistolí.
„…“
Sinon tak byla nucena zůstat zticha. Kirito znovu tiše promluvil.
„Nechci, aby nás ti dva slyšeli, jak na sebe střílíme.“
Kiritovy oči se hned podívaly za Sinon, na kovový most, kde už za chvilku začne další souboj.
„Eh…? Co tím myslíš…“
„Chci sledovat ten boj na mostě, dokud nebude rozhodnuto o vítězi. Nic do té doby nedělej, prosím.“
„…Sledovat? A co máš v plánu tak? Řekneš pak něco hloupýho jako ‚pojďme na sebe útočit‘?“
„Musíme sledovat situaci… ale pak odejdu, nezaútočím na tebe.“
„Ale já tě můžu odstřelit zezadu, víš?“
„S tím se nedá nic dělat. Vydrž to se mnou, prosím. Začíná to!“
Kirito se úzkostlivě podíval ke kovovému mostu a opravdu spustil levou ruku se svou Five-SeveN dolů. I když mu nepřítel mířil samopalem doprostřed čela, vložil pistoli zpět do pouzdra.
Sinon byla naštvaná, ale cítila, že se s tím nedá nic dělat. Ramena se jí uvolnila.
Kdyby vyvinula trochu síly na prst na spoušti, tak by dvacet čtyři kulek MP7 o velikosti 4,6mm mohlo vystřílet všechno Kiritovo HP. Sinon v Kiritovi viděla svého největšího nepřítele, proto se jí moc nechtělo skončit boj s ním takhle ledabyle.
Kirito se možná dokáže vyhnout Hecatinu odstřelu i bez trajektorie, plánovala už Sinon a vymýšlela všechny možné způsoby, jak by s ním mohla bojovat přímo. Kdyby měli bojovat, tak doufala, že ona a Kirito budou poslední dva stojící ze třiceti hráčů a odbojují vášnivý boj na život a na smrt, do kterého zapojí srdce a duši.
„…Budeš pak se mnou bojovat pořádně?“
„Jo,“ přikývl Kirito. Sinon sledovala jeho oči půl vteřiny a pak samopal sklonila. Prst ze spouště nesundávala jako ochranu před Kiritovým náhlým útokem, i když věděla, že je to nepravděpodobné. Kirito hned uvolnil celé své tělo a lehl si na břicho do křoví vedle Sinon. Z váčku u opasku si vyndal malý triedr a začal sledovat boj.
Ten jeho přístup, kdy ji vůbec nebral jako potencionální hrozbu, ji hrozně rozčílil a zároveň z něj byla dost nerozhodná. Proč se musí dívat, jak bojuje někdo jiný? A vůbec, kdy se objevil? Když se před několika minutami dívala na «Satelitní skener», tak Kiritovo jméno nebylo v okruhu jednoho kilometru.
Přesto Sinon své pochybnosti spolkla a dala si MP7 na levou stranu pasu. Pak chytila Hecate oběma rukama a mířidlem se dívala na bojující dvojici.
Na dlouhém kovovém mostě viděla Sinon Dyna v pozici na břiše. Byl docela nedaleko od ní. SG 550 měl nastrčenou u tváře, vůbec se nehýbal. Jeho nepřerušené soustředění ukazovalo, že by ho nikdo neměl podcenit. Jistě, Pale Rider, který dostal Dyna do tak obtížné situace, se určitě z lesa naproti jen tak snadno neobjeví.
„…Boj, na který se tak těšíš, možná ani nebude,“ zamumlala Sinon ke Kiritovi vedle ní, trochu si z něj utahovala. „Dyne nezůstane na břiše věčně. Jakmile se pohne, odstřelím ho.“
„No, v tom případě můžeš jednat… ne, počkej.“
Kiritova odpověď byla náhle plná napětí. Sinon bezděky oddálila oko od mířidla a vlastníma očima se podívala na kovový most.
V tu chvíli se na stezce vedoucí z hustého lesa objevila silueta postavy.
Byl to vysoký a hubený hráč, na sobě měl záhadné maskovací oblečení v modré a bílé. Kvůli černé helmě mu nebylo vidět do tváře. Byl ozbrojený brokovnicí «ArmaLite AR 17». Mohl to být – ne, určitě to byl «Pale Rider», který pronásledoval Dyna.
Dynovi ležícímu na druhé straně mostu okamžitě ztuhla ramena, ta neobvyklá atmosféra se hned natáhla i k Sinon v dálce. Naopak necítila žádný tlak z Pale Riderovy stojící pozice. Nezdálo se, že by se bál SIG v Dynových rukou, protože se snadno vydal po mostu.
„…Je silnej…“ řekla Sinon, nemohla to neříct. Kirito vedle ní se náhle trochu pohnul. Sinon se na něj krátce podívala, profil té dívčí tváře vydával velmi napjatý pocit. Takže Kirito sledoval toho Pale Ridera? I když to bylo poprvé, co Sinon viděla jeho jméno a tvář, jeho činy ukazovaly, že má jisté schopnosti.
GGO mělo pomocnou předpovědní schopnost «Linii kulky», která ve skutečném světě neexistovala. Není snadné se dostat k nepříteli se zcela automatickým kulometem. Normálně by tu byly nějaké překážky, za které by se mohl schovat, mohl by utíkat z krytu do krytu, nepřímo by se k nepříteli přibližoval.
Ale Pale Rider nenuceně vstoupil na kovový most, úplně bezbranný. Nebylo tu nic, krajina ani objekty, které by kulky zastavily. I Dyne, který utekl, aby tuhle situaci vytvořil, mohl jen zůstat ležet na zemi, byly na něm znát pochyby.
Dyne už nějakou dobu velel skvadře, takže jeho zkušenosti jej donutily opustit vnitřní pochyby. O vteřinu později vypálila jeho útočná puška SG 550 za pořádného rachotu hodícího se k švýcarskému stroji, který se hned rozšířil po povrchu řeky.
Pale Rider se však těm mnoha 5,5mm kulkám vyhnul tak, jak to Sinon nečekala. Běžel k lanu, které podpíralo most, a levou rukou po něm vylezl. Dyne se na něj rychle snažil zamířit, ale pro ležícího člověka je těžké zamířit na nepřítele nad sebou; druhá střelba minula. Pale Rider použil odraz lan ke skoku na most, dost blízko Dyna.
„STR typ s lehkým vybavením a 3D pohyblivostí, se kterou se může chlubit… je dost dobrej,“ mumlala Sinon. Dyne se mezitím postavil, aby dokázal, že podruhé se napálit nenechá, potřetí zmáčkl spoušť. Pale Rider však takový útok očekával. Mezi linií střelby a zemí byla malá mezera, modrá a bílá postava se hned rozeběhla kupředu, bez pádu se levou rukou podepřela o zem a rozkutálela se směrem k Dynovi. Postavil se jen dvacet centimetrů před ním.
„Kurva…!“ vykřikl bezděčně Dyne, rychle se snažil vyměnit prázdný zásobník pro třicet kulek. Nicméně…
ArmaLite v Pale Riderově pravé ruce vypustila tichý záblesk.
Při takové vzdálenosti nemohly kulky brokovnice zcela minout. Všude po Dynovi se objevily speciální světelné efekty a on spadl dozadu. Překvapivě se ale nezastavil, nabil a připravil se dát si zbraň k tváři – ale přišel druhý výstřel.
Pale Rider se znovu přiblížil a podruhé vystřelil, Dyne ztratil rovnováhu. Tohle bylo to děsivé na brokovnicích: kromě normálního zranění způsobují dlouhé prodloužení, takže jsou lidé neustále pod útokem.
—Nebylo třeba si dát SIG k tváři, protože plamen na ústí je při vypálení od pasu sakra silný.
Sinoniny myšlenky se ale do Dynova mozku dostat nemohly, a i kdyby, bylo příliš pozdě. Pale Rider se dál přibližoval a pomalu nabíjel AR17, načež potřetí zmáčkl spoušť přímo před Dynem. Nábojnice o ráži dvanáct vybuchla, vypustila déšť kulek a dostala Dynovo zbývající HP na nulu.
Nad neživě ležícím Dynem se pomalu otáčelo velké červené slovo [Mrtev]. Teď už byl vyloučen z finále. Do jeho konce se nebude moct odhlásit – to má zabránit výměně informací ve skutečném světě. Tahle «mrtvola» může jen sledovat živé vysílání ve svém vědomém stavu, dokud zápas neskončí.
„Ten modrej chlap je úžasnej…“ řekl Kirito vedle ní tiše. Sinon chtěla bezděky přikývnout v odpověď a hned se zamračila, když slyšela, co říkal dál.
„…Je tohle… jeden z těch, o kterých jsme v tom seznamu mluvili…?“
Sinon přepadlo podezření, ale hned si vzpomněla, že je «Pale Rider» jeden ze tří hráčů, o které si Kirito dělal starosti. Takže by Pale Rider mohl být tím cílem. Snažili se zabít jeden druhého v té VRMMO hře, kterou hrál dřív Kirito. Ta hra se jmenuje – ne, možná to je ta, co se tak nechvalně proslavila…
V tu chvíli zastavila Sinon své myšlenky.
Kirito má své problémy, ale ty jsou jen jeho. Nikdo jiný by se do toho neměl plést, nikdo jiný by za to neměl nést zodpovědnost.
Sinon vypadala, že chce setřást tuhle malou pochybu, vypnula pojistku Hecate. Tiše a jednoduše pak řekla: „Odstřelím ho.“
Nečekala na Kiritovu odpověď a položila prst na spoušť. Poté, co Pale Rider odstranil Dyna tak strhujícím útokem, odešel z mostu a zamířil k severu. Sinonino mířidlo hned zachytilo jeho hubená záda. Před přípravou vzala do úvahy směr větru.
V tu chvíli Kirito konečně chraplavým hlasem odpověděl: „Ach… rozumím. Ale jestli je to on…“
—A co má být, jestli je to on? Chceš mi říct, že by se na vzdálenost méně jak tři sta metrů a zády ke mně vyhnul mé odstřelovací specialitě «první výstřel bez Linie kulky»?
„…Přestaň vtipkovat,“ pohnula Sinon stěží rty, aby Kiritovi odpověděla, bez zaváhání začala mačkat spoušť—
Ale v tu chvíli…
Sinon uviděla v mířidle neuvěřitelný výjev.
Malá kulka vystoupila z Pale Riderova pravého ramene oděného v modrém a bílém maskování, ten vysoký a hubený muž byl odražen doprava, jako kdyby ho odkopla ta kulka, která jej zasáhla.
„„Ach…!““ vykřikli zároveň Sinon a Kirito, ten se díval svým triedrem zleva.
I když byla Sinon překvapená, tak se instinktivně soustředila na svůj sluch. Ano, to aby zjistila, odkud přichází zvukový efekt střely, která zasáhla Pale Ridera.
Nicméně…
Bez ohledu na to, jak Sinon natahovala uši, slyšela jen suchý vítr a vodu tekoucí řekou.
„…Zmeškala jsem to…?“ zamumlala Sinon. Kirito o tom zřejmě přemýšlel, tiše odpověděl.
„Ne, taky jsem nic neslyšel. Co se to děje…?“
„Napadá mě jen… že to byla laserová puška, která vydává velmi tichý zvuk… nebo živá zbraň s amortizérem. Ale…“
„C… co…?“
Sinon se podívala stranou a zahleděla se na překvapeného Kirita, přemýšlela nad tím, kolik ho toho musí učit, a začala s vysvětlováním.
„Je to inhibitor. Vybavení, která se dá před hlaveň, aby se potlačil zvuk výstřelu.“
„Takže, takže je to tlumič…“
„Jo, tak se tomu často říká. No, odstřelovací puška, která to má, dokáže do určité míry potlačit zvuk výstřelu. Ale ovlivní to přesnost, dostřel a je to docela drahý.“
„Aha…“ přikývl Kirito a jeho oči zalétly ke špičce Sinoniny Hecate II. Předek hlavně byl jen úsťovou brzdou, i amatér jako Kirito poznal, že to tlumič není. Sinon pokračovala, než stihl něco dodat.
„Ne že bych chtěla ušetřit, ale nehodí se to k mému stylu.“
Fůůn.
Odfrkla si a znovu se podívala do mířidla. Pale Rider spadl na zem a nevypadal, že se postaví; smrtelný zásah to ale nebyl. Kdyby ano, měl by nad sebou značku ‚mrtev‘, stejně jako Dyne jen o kousek dál. ‚Je na živu, tak proč neuteče nebo nebojuje‘—
A také měla další pochyby. Před deseti minutami nebyl na «Satelitním skeneru» nikdo další v okruhu jednoho kilometru. Takže záhadný odstřelovač trefil Pale Ridera z nějaké výraznější dálky. Ale v tom případě by použil větší ráži. V GGO platí, že čím větší je hlaveň, tím slabší je efekt tlumiče, takže by tím přesnost a dosah trpěly ještě víc. Ale žádná střela slyšet nebyla a ona nechápala proč.
Při přemýšlení si Sinon náhle vzpomněla, že podobně přemýšlela i o hráči vedle sebe, zřejmě je na čase se ho zeptat. Otočila se a tiše řekla: „…A vůbec, Kirito, odkud ses tu objevil? Před deseti minutami jsi tu nikde na satelitním skenu nebyl.“
„Eh…? Sledoval jsem toho Pale Ridera z asi pěti set metrů, takže bych měl na té obrazovce být… ne, áá, mám to.“
„Takže?“
„No, před deseti minutami jsem se brodil řekou. Možná mě satelit nenašel, protože jsem se schovával pod vodou…“
—TYS, TYS PLAVAL ŘEKOU!?
Sinon se ze všech sil snažila zadržet svůj hlas, naštěstí nevykřikla.
Je známo, že řeky a jezera nejsou v téhle hře nějaké zakázané zóny, když do nich spadnete, nezemřete. Ale HP ve vodě klesá a hráč díky váze vybavení na těle nemůže plavat. Je v podstatě nemožné, aby nějaký hráč tu širokou řeku přeplaval, jedině kdyby to byl jeden z těch žabích hráčů s dýchacím vybavením.
„Jak, jak jsi to udělal…?“ zeptala se nakonec s nesnázemi. Kirito jen pokrčil rameny a odpověděl.
„Jasně, že jsem si na tu dobu sundal všechno vybavení. Ve všech VRMMO založených na «Semínku» si můžeš sundat vybavení v osobním okně v záložce s předměty. Není třeba to nést, ne?“
„…“
Tohle by byl nejspíš vhodný příklad toho, kdo je tak překvapený, že ani nedokáže odpovědět. Zapomeňte na plavání, ta odvaha sundat si všechny zbraně a zbroj uprostřed bojiště, to je něco neuvěřitelného.
„…Lidé by určitě rádi viděli tvoji postavu ve spodním prádle.“
„Eeh, není živě ukázaný jen boj?“ odpověděl Kirito ve stylu nesnaž-se-mě-napálit. Sinon si jen chladně odfrkla a odpověděla.
„…No, takže «Satelitní skener» nechytí ty, kteří jsou pod vodou. To si budu pamatovat. Ale Pale Rider, kvůli kterému jsi přeplaval řeku, je sice silný, ale ne nějaký výjimečný hráč. Po zásahu kulky se ani nezvedne, vypadá to, že…“
Sinon chtěla říct ‚nepřežije‘, když ji Kirito přerušil, znovu zvedl svůj triedr.
„Ne… Nemyslím, že by se bál tak moc, že by se nedokázal postavit… podívej se na něj, nemá na svojí postavě nějaký divný světelný efekt…?“
„Ech…“
Sinon rychle zvětšila rozsah svého mířidla. Západ slunce byl dost silný, a tak to šlo těžce poznat, ale na bílomodrém maskování Pale Ridera byly všude namodralé jiskry. Sinon ten efekt už dříve viděla, byla to—
„P… paralyzující elektrická kulka…!?“
„Co, co je tohle?“
„Přesně jak jméno napovídá, je to unikátní kulka, která způsobí velký výboj elektřiny, když zasáhne cíl. Nabiješ ji jen do pušky s dost velkou ráží. I jediná kulka je hrozně drahá, takže se v PvP jen málokdy používá. Taková kulka se používá, jen když parta loví velké monstrum.“
Při Sinonině vysvětlování jiskry znehybňující Pale Ridera bledly. Za několik vteřin ten efekt zcela zmizí. Jeho HP se kvůli tomu nesníží, ale vážně netušila, proč by nepřítel tak složitě odstřeloval—
„—!“
Sinon ani nepoznala, jestli to zachvění pocházelo od ní nebo od Kirita vedle.
Dvě stě metrů na sever od schované dvojice byl velký kovový most táhnoucí se z východu na západ. Na západní straně byl mrtvý Dyne. Pale Rider byl sražen paralyzující kulkou, která přišla z lesa na východě. Byl teď pět metrů na sever od Dyna. A připravený se postavit.

Černá silueta vyšla ze stínu podpůrného kovového sloupu, což bylo přímo uprostřed mezi těly Pale Ridera a Dyna.
Na první pohled ta silueta nevypadala jako člověk (hráč). Postava byla skrytá v záhadné přítomnosti. Sinon se snažila dívat se co nejlépe a konečně pochopila, proč ho nevidí. Byl zakryt v šedém plášti s kapucí, která se kolem něj občas ve větru zatřepotala, jako kdyby byla z nějakého tenoučkého materiálu. Byl to Hejkal, oblek, který často nosí odstřelovači. Ne, mělo by se tomu říkat «Hejkalí plášť». Ale—
„…Od kdy tu čeká…?“ zamumlala bezděky Sinon. To ten chlap v plášti musel být ten, kdo střelil Pale Ridera. Ale kdy vyšel z lesa a přešel most? I když měl Hejkalí plášť s výjimečnou schopností maskování, tak se určitě nemohl pohybovat přes kovový most, aniž by si ho někdo všiml. Že by přeplaval řeku jako Kirito? Ale jestli to tak bylo, viděla by ho přivolat si okno a zkontrolovat vybavení postavy.
V příští chvíli otřáslo další ohromující odhalení všemi Sinoninými pochybami.
Potrhaný plášť se přesunul kupředu a odhalil hlavní zbraň schovanou v pravé ruce pod tělem.
„—«Tichý zabiják».“
Její hlas zněl jako zasupění.
Byla to velká odstřelovačská puška, dlouhá asi jako Hecate. I když ta zbraň byla užší než Hecate, měl na sobě mechanismus několik závěrů. Pokročilá rukojeť měla držadlo na palec a naleštěné tmavošedé tělo zbraně vydávalo pocit, ze kterého mrazilo v kostech. Ale nejunikátnější na tom byl tlumič na ústí hlavně. Ne, nedalo se říct, že tam byl namontovaný, spíš jako by byla ta odstřelovačská puška vyrobená s úmyslem tlumič použít.
Správě se jmenovala «Accuracy International L115A3» a používala… kulky Lapua Magnum, 1230mm. I když byla palebná síla mnohem silnější, než jakou měla .50BMG Hecate II, tak L115 nebyla protitanková odstřelovačská puška. Už jen podle toho, že měla tlumič, se dalo poznat, že má odstřelovat lidi. Největší dosah je přes 2 000 metrů, takže ti, na které je mířeno, střelce nevidí a před smrtí ani nezaslechnou výstřel. A tak se zbrani začalo říkat «Tichý zabiják».
Sinon o té děsivé odstřelovačské pušce v GGO slyšela, ale ještě ji neviděla. Vlastně ani nikdy neslyšela o dalším odstřelovači, který by mohl pracovat sám. Ale ten potrhaný plášť zvládl vystřelit z hloubky lesa přes řeku a trefil Pale Ridera. Je nemožné něčeho takového dosáhnout bez dostatku zkušeností, soustředění a ovládnutí tepu srdce.
—Kdo je ten chlap?
Sinon si bezděčně zkontrolovala hodinky na levé ruce. Je 20:40. Do «Satelitního sken» zbývá ještě pět minut a zrovna teď se bude zdát, že čas plyne hrozně pomalu.
Záhadný plášť v jejím mířidlu vydával smrtící přítomnost s L115 přehozenou přes pravé rameno. Sinon se rozhlédla, jestli neuvidí nějaký štítek nebo skvadru, do které patří, ale kromě hlavně a tmavě šedé kapuce nic zvláštního neviděla. Sinon se dál dívala, jak se potrhaný plášť klouzavě blíží k Pale Riderovi, který spadl na zem.
File:Sword Art Online Vol 06 -103.jpegPale Rider sundal Dyna zřejmě bez škrábnutí, byl to hráč se silnou aurou. Sinon jeho jméno nikdy předtím neslyšela, ale na daleké severní pevnině by měl být stejně slavný jako «Behemoth» s tím Minigunem. Ale když je takhle viděla oba dva, tak ji mnohem víc překvapovala existence potrhaného pláště. Sinon získala Hecate tak, že sama porazila velké monstrum, možná bosse. Z potrhaného pláště mrazilo Sinon ještě silněji než z toho monstra – ne, mrazilo ji ještě víc.
Ale když přišla na schopnost potrhaného pláště, tak v ní vyvstala otázka, na kterou nedokázala odpovědět.
Má tak vzácnou zbraň a jako odstřelovač je dost zkušený, tak proč použil paralyzující kulku místo skutečné kulky? Pale Rider byl vybavený nalehko, takže by .338 Laqua měla mít šanci na jeho zabití, kdyby ho trefila do hlavy nebo do srdce. Ale tahle taktika je pochopitelná, jestli ho chtěl paralyzovat ještě před tím, než ho odstřelí přesněji. Hráč v potrhaném plášti se ale ukázal z lesa po střele první paralyzující kulky a šel k Pale Riderovi, který ztratil hodně HP, odhalil tak svou vlastní pozici. Není tak ten hrozně složitý odstřel úplně zbytečný?
Sinon se z úzkosti, že nedokáže předpovědět úmysl nepřítele, kousla do rtu.
A když už jsme u toho, Kirito vedle ní ztichl. Sinon s ním chtěla situaci prokonzultovat, ale váhala, jestli má odvrátit oči od potrhaného pláště, dívala se mířidlem Hecate.
Chlap v potrhaném plášti se přesunul před Pale Ridera a pravou rukou nahmátl něco v plášti, pořád měl L115. Dodělá ho podpůrnou zbraní? Pomyslela si Sinon. Dokonce i malá útočná puška z téhle vzdálenosti vynuluje Pale Riderovo HP—
„…Ech…“ zazněl znovu Sinonin překvapený hlas.
Vytáhl jednoruční pistoli. Stíny způsobené západem slunce byly příliš velké a zbraň byla hned zakryta stínem těla. Sinon tak nepoznala, co je to za pistoli, ale stačilo jí vidět siluetu, aby věděla, že je to obyčejná automatická pistole.
Střela z pistole nezpůsobí méně zranění než útočná puška, ale ani po několika zmáčknutí spouště nestřílí automaticky, k vyprázdnění nepřítelova HP je tak třeba dost času. Teď leží Pale Rider na zemi, brzy se z paralýzy vyléčí. A hned, jak se bude moct pohybovat, jistě vystřelí z brokovnice ve své pravé ruce. A tehdy zemře ten muž v potrhaném plášti.
A přesto tam ten záhadný hráč jen tak stál, čekal, až mu noční vítr foukne do Hejkalího pláště. Vůbec z něj nevyzařoval pocit úzkosti. Dál mířil pravou rukou na Pale Ridera ležícího na zemi, pak zvedl ruku z pláště. Nic v ní neměl. Kdo ví, co chtěl udělat, když si dal levý prst na čelo své kapuce. Pak jím přesunul k hrudi a nakonec doleva a doprava.
Tohle byl tak zvaný symbol kříže – modlil se za nepřítele, který zemře? Ale na to by neměl mít moc času. Myslí si, že se z téhle blízkosti vyhne brokovnici? Nebo je to namyšlenec, který měl štěstí a získal vzácnou zbraň…?
Sinon se z těch zbytečných otázek úzkostlivě kousla do rtu. Náhle jí do levého ucha vstoupil tichý hlas.
„…Sinon, střílej.“
Patřil Kiritovi. Ta krátká věta v sobě měla naléhavost, kterou nikdy předtím nepocítila. Sinon se prostě musela zeptat: „Co? Koho?“
„Toho v plášti!! Prosím, prostě ho zastřel! Střel ho, než něco udělá!!“
Ten neobvykle úzkostlivý hlas přinutil Sinon vyvinout sílu na pravý ukazováček na spoušti Hecate. Normálně by si Sinon stěžovala, ale teď bylo mířidlo zacíleno na záda toho pláště. Předpověděla směr větru a vlhkost podle efektu prachu kolem, trochu upravila úhel. Vyvinula sílu na prst na spoušti a nepřítele hned pokryla zelená trajektorie kulky.
Správně by měla Sinon čekat na to, až se mezi nimi rozhodne vítěz. Jestli teď zaútočí na plášť, tak se Pale Rider vzpamatuje ze svého ochromení a určitě uteče do křoví vlevo. Sinon tak ztratí šanci ho odstřelit.
Ale i s tím vědomím Sinon neuvolnila sílu, kterou na prst vyvíjela. Z nějakého důvodu měla pocit, že se musí za každou cenu trefit. Přestala dýchat, čekala, až se imaginární studený vzduch v její hrudi zastaví. Ten ledový pocit dokázal její srdce uklidnit. *Bekun*… *bekun*… kruh se zmenšoval podle pulzu a zrovna když se objevil malý kruh—
Výstřel.
Velká úsťová brzda vydala obří plamen, který vypadal jako ohnivý drak.
Mezi ní a cílem bylo jen tři sta metrů, nemohla tedy minout. Sinon i viděla iluzi, ve které měl avatar velkou díru.
—Nicméně.
Ve chvíli, kdy Sinon zmáčkla spoušť, se vrchní část hráče v plášti ohnula dozadu, jako přízrak, který se nezhmotnil. Kulka, která měla být jistou smrtí, prolétla kolem jeho hrudi a udělala velkou díru o kus dál.
„Co…“
Sinon nedokázala nic říct. Měla nějaký neurčitý pocit. Zjistila, že se podíval jejím směrem, tváří k ní z hloubi pláště. Ta odporná tvář se usmála a Sinon podvědomě zalapala po dechu.
„Ten… ten chlap věděl, že tu jsme… už od začátku…“
„Jak je tohle možný…! Ani jednou se na nás nepodíval!“
Při Kiritově podobně překvapeném hlase Sinon lehce zavrtěla hlavou a řekla: „Je nemožný se takhle vyhnout, když nevidíš Linii kulky. Takže si mě musel někdy všimnout a zkontroloval to přes systém…“ řekla a její ruka automaticky nabila další náboj do Hecate. Sinon se připravila k dalšímu odstřelu, ale začala váhat. Při srážce s nepřítelem s takovou rychlostí reakce je tu 99% šance, že se kulce vyhne. Mohla vypálit všechny 4 kulky v zásobníku, ale jestli je použije všechny, tak je pro něj snadné zaútočit na ni. Co bych měla dělat… co bych měla dělat.
Muž v plášti ohnul tělo zase dopředu, jako kdyby viděl Sinonino váhání.
Znovu namířil automatickou pistolí v pravé ruce na Pale Ridera, prudce zmáčkl kohout palcem. Levou rukou podpíral svůj úchyt a pak klidně stiskl spoušť.
Objevil se záblesk. O několik vteřin později slyšela Sinon suchý výstřel.
„Áách…!“ zaúpěl Kirito, zdálo se, že se něčeho bojí.
Samozřejmě, že kulka zasáhla střed Pale Ridera. Bylo to fyzické zranění, ale nikdo v tomhle světě by z 9mm kulky nezemřel hned, je jedno, kam by se trefila. Navíc by měl mít Pale Rider alespoň 90% HP. Ale z nějakého důvodu přestal muž v plášti útočit. Dál měl ruce na zbrani a jen tak tam stál. Věděl, že na něj Sinon míří, ale neměl v úmyslu se skrýt. Nejspíš věřil, že se dokáže vyhnout jakékoli kulce.
Jedna vteřina, dvě vteřiny, tři vteřiny—
V tu chvíli konečně zmizel efekt paralyzující kulky, který paralyzoval Pale Ridera.
Muž v modrém a bílém maskovacím obleku vyskočil a dech beroucí rychlostí zvedl svou brokovnici AR17, dal ji na hruď muže v plášti. Tohle byla nulová vzdálenost a všechny broky se mohou dostat do srdce muže v plášti. Síla brokovnice se od pistole lišila a muž v plášti mohl zemřít po jediném zásahu.
Sinon a Kirito, který ležel vedle ní, a obecenstvo na celém světě, v GGO i ve skutečném, které tenhle živý přenos sledovalo, se jistě dívalo s vykulenýma očima.
Odvetný výstřel – nikdy nezazněl.
Nahradil jej slabý zvuk toho, jak na zem dopadl těžký objekt. Byla to AR17 v Pale Riderově pravé ruce, která spadla na písčitou zem tmavé čajové barvy.
Pak si Pale Rider klekl, jako kdyby byly jeho klouby zničeny. Podobalo se to loutce. Pomalu se naklonil doprava, než si zcela lehl na zem.
Sinon viděla rty pod Pale Riderovou helmou. Otevřel ústa, jako by tiše křičel a zoufale lapal po dechu.
Náhle zvedl levou ruku, poměrně slabě, chytil se za střed hrudi. A v příští chvíli—
Tělo v modrém a bílém maskování bylo obklopeno světlem podobným statické elektřině a zmizelo.
Nakonec po něm zůstala jen krátká čára světla zobrazující [ODPOJENO], ale ta brzy vybledla v západu slunce a zmizela.
„…Co to bylo?“ zvládla Sinon promluvit po několika vteřinách.
Hráč v plášti jen na Pale Ridera vystřelil z pistole. Pale Riderovi by ještě mělo zbývat HP. Pak byl Pale Rider osvobozen ze svého stavu ochromení a připravil se na protiútok brokovnicí. Ale když už chtěl vypálit, tak se v obvodech naneštěstí vyskytla nějaká chyba a vyhodila ho ze hry.
Kdyby bylo třeba vysvětit, co se jí to právě odehrálo před očima, tak tohle by bylo nejlogičtější vysvětlení.
Ale jak ho to mohlo odhlásit s tak dokonalým načasováním? Muž v plášti, proti kterému se to málem pořádně obrátilo, neměl jen štěstí, spíš jako kdyby o tom odpojení věděl. Ne, vypadalo to jako—
Jako kdyby dokázal vykopnout Pale Ridera ze hry svou vůlí.
To je nemožné. Je nemožné zasáhnout do síťového připojení jiných hráčů ze hry.
Nezdálo se však, že by byl muž v plášti nějak překvapený Pale Riderovým zmizením, levou ruku navrátil pod plášť. Pak znovu zvedl pistoli v pravé ruce a na něco zamířil. Sinon hned věděla na co. Na video kameru, která vysílala živý přenos turnaje. Turnaj měl v nebi nastavené světle zbarvené věci, které hráčům ukazovaly, že jsou nahráváni. Takže tím chtěl obecenstvu vyhlásit své vítězství. Ale co vyhlašoval? Boj s Pale Riderem by se dal spíše prohlásit za kapitulaci kvůli chybě síťového připojení, chlubit se tím moc nedalo. Nebo — že by to zmizení teď bylo opravdovým vítězstvím muže v plášti? Což by znamenalo…
„Ten chlap… dokáže odpojit jiné hráče od serveru…?“ zamumlala Sinon chraplavým hlasem.
Kirito vedle ní jako by byl duchem nepřítomný, když odpovídal: „Špatně… tak to není. Není to nic tak obyčejného.“
„Jak obyčejného? Tohle je velkej problém! Jak může takhle podvádět? Co vůbec děláš Zasker…?“
„ŠPATNĚ!“
Kirito náhle pevně popadl Sinon za levé rameno. Sinon ho chtěla instinktivně setřást, ale následující slova dívku zmrazila na místě.
„On ho nevykopl ze serveru. Zabil ho. Ten Pale Rider teď… živý hráč, který Pale Ridera ovládal, je mrtvý!!“
„…Ty…“
Co to říkáš?
Chtěla se zeptat Sinon, ale Kirito dál mluvil a při jeho slovech Sinon ta svá spolkla.
„Takže jsem měl pravdu. Ten chlap… ten chlap je «Death Gun» — «Death Gun»!“
Sinon už o tom jméně slyšela. Na povrch vypluly nějaké nejasné vzpomínky.
„…Death… Gun. Jde o tu divnou zvěst…? Že někdo zastřelil vítěze minulého turnaje «XeXeeDa» a «Usujia Taraka», který byl dost vysoko v hodnocení, v hospodě a na náměstí, a že se ti dva už nikdy znovu nepřihlásili…“
„Přesně tak…“ přikývl Kirito a pak se podíval Sinon do tváře. Ty velké a černé oči v sobě měly silný vliv a strach, který Sinon nikdy předtím neviděla. A také se třásl.
„Myslel jsem… že to není možné. Včera jsem ho potkal během čekání v kupoli, a přesto jsem tu možnost dál odmítal. Ale teď už pochybovat nemusím… ten chlap určitě nějak zabil hráče ve skutečném světě. Vlastně byly nedávno nalezeny mrtvoly «XeXeeDa» a «Usujia Taraka»…“
„…“
—Jak o tomhle víš? Kdo jsi? Co máš s tím chlapem společného…?
Ještě předtím, než začala být překvapená faktem, že tenhle «Death Gun» vážně existuje, bylo Sinonino srdce zmatené Kiritem, nedokázala moc porozumět tomu, co se děje.
Samozřejmě, že tomu Sinon nedokázala uvěřit. Zabít někoho ve skutečném světě ze hry? To je moc přitažené za vlasy… a nebyl by to paradox? Jestliže herní věci ovlivňují životy ve skutečném světě, tak už to není hra. Ale když viděla Kirita s tak vážným výrazem, s takovým hlasem a pohledem, které ani nevypadaly, že by mohly patřit herní postavě, tak se tomu nemohla prostě jen zasmát. Kdo— kdo jen jsi…
Sinonina mysl byla zmatená, mohla jen zůstat zticha. V tu chvíli Kirito, který si udržoval pronikavý pohled, odvrátil oči od ní ke kovovému mostu, Sinon se tam také podívala, jako kdyby ji vedl.
Záhadný muž v plášti, který donutil Pale Ridera «se odhlásit» dal pistoli, kterou mířil na kameru, dolů a otočil se k Dynovi na jihu. Dyne měl nad břichem štítek [MRTEV] a byl pořád přihlášen, ale neschopen mluvit nebo se nějak zatvářit, nikdo tedy nemohl poznat, co si myslí o tom zvláštním boji, který se vedle něj odehrál.
Muž v plášti si dal pistoli zpět do pouzdra se šjari zvukem si připásal L115 zpět na rameno. Rozešel se k Dynovi. Zaútočí na Dynovu «mrtvolu»? Sinon při té myšlence zalapala po dechu. Kirito zřejmě myslel na to samé, jeho hubené tělo se trochu stočilo, jako by chtěl z lesa vyběhnout.
Ale možná že – měl Dyne štěstí, protože muž v plášti svou automatickou pistoli nevytáhl. Prošel kolem Dyna a přesunul se na kovový most. Nepřešel ho, ale zmizel za tlustým, velkým sloupem stejně, jak se objevil. Měl by teď jít víceméně mělkou řekou. I když ho neviděli, tak mohl jít jen na sever nebo na jih řeky. Jestli se teď Sinon pohne, určitě ho zase uvidí—…
„…Pořád se neobjevil…“ zamumlal Kirito. Sinon přikývla. Ani po deseti vteřinách se muž v plášti neobjevil. Takže se musí stále skrývat ve stínech za mostem. Zřejmě byl na pozoru před Sinoninou odstřelovací puškou.
V tu chvíli se z levého zápěstí ozvaly lehce zvonivé vibrace. Sinon se podívala na hodinky. 20:44 a 50 vteřin. Do třetího «Satelitního sken» zbývá deset vteřin. Sinon z vaku u pasu vytáhla přístroj a sledovala obrazovku.
„Kirito, sleduj most. Já tímhle zjistím jeho jméno.“
„Jasně,“ zazněla okamžitá odpověď. Sinon čekala, až se mapa obnoví. Zbývají tři vteřiny… dvě, jedna, sken začal. Špionský satelit z věku galaktické války prolétl nebem a naskenoval celý povrch, nevynechal ani jediné místo. Jeho elektronické oko snadno prohlédlo slabým krytím. Šlo se schovat jen v jeskyni nebo plaváním v řece, jak to udělal Kirito.
*PaPaPaPáá*… po několika zatlučení se na obrazovce objevila nová zářící jména. Lví král Richie pořád zůstával na vrcholku kopce na jihu. Do konce turnaje se odtamtud nedostane.
O osm set metrů severně od něj se dvě blikající světla schovával v lese a kopcích, to byli Kirito a Sinon. Hráči daleko od nich by si určitě mysleli, že spolu bojují na blízkou vzdálenost. Samozřejmě by nikdo nečekal, že se bok po boku skrývají v křoví. A Sinon se modlila za to, aby to ani nezjistili.
O dvě stě metrů dál ukazovala slabá záře mrtvého Dyna. A o kousek dál severně by měla být světelná značka pro Pale Ridera, ale mapa ji neukázala. A na východ od Dyne by se mělo ukázat světlo toho muže v plášti pod mostem—
„Eh… Ne-není tady?“ řekla Sinon překvapeně, když zírala na obrazovku s vysokým rozlišením.
Ale nezáleželo, kam se dívala, v okolí kovového mostu bylo jen světélko Dyna. Muž v plášti se už musel někam přesunout. Ale kdyby se pohyboval od řeky nahoru, všimla by si toho. Sinon při přemýšlení o tom, co se děje, zpanikařila, ale pak zase hned začala s myšlením.
Napadala ji jen jedna věc. Použil stejnou metodu jako Kirito, plaval pod vodou, aby se satelitnímu skeneru vyhnul. Což znamená…
„…Máme šanci,“ zamumlala. Kirito se zamračil. Sinon se na něj podívala a rychle vše vysvětlila.
„Ten chlap v plášti se na obrazovce neukázal, takže se určitě schovává na dně řeky. Kvůli tomu si musel sundat všechno vybavení. I kdybych chtěl vstát, zabere mu alespoň deset vteřin vyvolat okno a plně se vyzbrojit. Prostě na něj musíme zaútočit…“
„Co když má jen pistoli? S tak lehkou zbraní by se mohl pohybovat, ne?“ zapochyboval Kirito ještě předtím, než domluvila. Sinon zdráhavě odpověděla.
„Nikdy jsem to předtím nezkoušela, ale jestli má dost vysoké hodnoty STR a VIT, tak by to šlo… ale i tak bychom měli snadno přemoct někoho s pistolí…“
„NE!“ přestal Kirito náhle potlačovat svůj hlas a zakřičel, silou popadl Sinonino levé zápěstí.
„Vidělas to, ne? Ta jeho černá pistole nechala Pale Ridera zmizet! Jestli tě trefí, tak tě možná doopravdy zabije!“
Sinon nedokázala odvrátit pohled od Kiritových planoucích černých očí. Donutila se nepodívat se stranou, zavrtěla hlavou a odpověděla: „…Pořád nemůžu uvěřit tomu, že by ze střely ve hře někdo doopravdy umřel… Eh, spíš, jestli to pravda, tak by ten chlap v plášti mohl zabít kohokoli, jen kdyby to chtěl, ne? Jak je tohle možný… Vážně tomu nemůžu věřit. Jak by mohl někdo takový existovat v GGO… ve VRMMO…“
Správně. I když byl v divočině «Gun Gale Online» úmysl zabíjet všude kolem, pro Sinon/Shino to byl stále «laskavý svět».
V tomhle světě nebyl žádný skutečný zlý úmysl nebo skutečný úmysl zabíjet. Rozhovory nahradili kulkami a kouřem jen proto, že chtěli překonat své vrstevníky, být silnější než kdokoli další. V tomhle světě je jedno, jak moc postřeleni budou nebo kolik kulek se do nich vejde, neztratí ani kapku krve. A určitě ani nepocítí bolest, nebudou mít nějaká zranění. A i když jim bylo líto ztraceného boje, necítili by k nepříteli zášť. Stejně jako ten tvrdý boj před několika dny. Sinon ztratila celou levou nohu díky Miniguna toho Behemotha a Behemoth byl prostřelen Sinoninou Hecate. Ale po boji byla Sinon plná sebevědomí a o silném Behemothovi přemýšlela s respektem. Věřila, že on o ní přemýšlí stejně.
Kvůli tomu se Sinon rozhodla, že ji tenhle svět GGO a jeho vatový mechanismus ochrání před slabým já skutečného světa a tou děsivou vzpomínkou. Věřila, že když tu bude dál bojovat, tak sebevědomí, které vystavěla ve virtuálním světě, jednou přemůže tu zášť, která ji ve světě skutečném tolik mučila.
Ve VRMMO žádná opravdová nenávist neexistovala, kdyby ano, nebyl by to virtuální svět. Stal by se temnou realitou, které se Sinon vždy bála a před kterou utíkala…
„Já… vážně nemůžu věřit tomu, že je ve VRMMO hráč, který by zabíjel mimo PK,“ zamumlala.
Kirito na to odpověděl hlasem plným bolesti.
„Ale vážně existují. Ten chlap v plášti… «Death Gun» zabil hodně lidí v té VRMMO, kterou jsem dřív hrál. I když věděl, že tam lidé doopravdy zemřou, tak je přesto proťal. Stejně jako teď střelil Pale Ridera a… já…“ zastavil se Kirito, podíval se dolů a pustil Sinoninu ruku.
Ale když si dala dohromady ta těžká slova a rozhovor, který s Kiritem vedla dříve, bylo snadné si domyslet, co neřekl.
Před třemi lety – na konci roku 2022 otřásl celým Japonskem «ten incident». I když se Sinon v tu dobu o VRMMO nezajímala, tak o tom věděla dost, protože to média dlouho rozebírala každý den. Více než 10 000 mladých lidí bylo drženo jako vězni ve virtuálním světě; o dva roky později se do skutečného světa vrátilo asi 6 000 lidí. Takže 4 000 životů bylo během toho incidentu ztraceno.
Kirito je bez pochyb jeden z «přeživších» toho světa. A jestli nelže, tak je «Death Gun» stejný. Ne, tak to není. Za Kiritovým přiznáním se skrývá ještě děsivější pravda.
Ti, kteří v té hře zemřeli, zemřeli i ve skutečnosti. «Death Gun» věděl, že zemřou, a přesto úmyslně zabil mnoho hráčů. Byl to «hráč, který ve VRMMO někoho doopravdy zabil».
Ten muž v GGO… Právě teď byl na místě, kde se konalo «finále třetího BoB» a neznámým způsobem bral životy hráčům ve skutečném světě. Tohle se jí Kirito snažil říct.
Sinon se nějak zvládla dostat ze svých zmatených myšlenek a hned ucítila mrazení po těle.
Její zorné pole začalo z prostředka tmavnout. Jako by ji z temnoty něco sledovalo. Ten pohled – ten neživý, slabý pohled podobný lepkavé bažině byl…
„…-non. Sinon!“
Sinon náhle uslyšela, jak někdo volá její jméno, to ji donutilo se probudit. Za odcházejícím černým stínem se na ni Kirito ustaraně díval. Když viděla ty jeho nevinné a okouzlující oči, tak se dívka cítila tak otráveně, že to přesahovalo normální hodnoty, potlačilo to její fobii.
Sinon si lehce povzdychla a odpověděla: „…Neboj se, jen mě to trochu šokovalo. Popravdě… Napřed jsem ti nedokázala uvěřit… ale nemyslím, že lžeš nebo že si vymýšlíš.“
„Díky. To mi stačí,“ přikývl Kirito mírně hlavou. Ve stejné chvíli zablikala světla na přístroji v Sinonině pravé ruce. Satelit v nebi nad nimi brzy odejde. Sinon rychle přepnula mapu na celý záběr a začala počítat tečky. Teď jich tu bylo 17 a dalších 11 s tlumeným světlem, které označovaly mrtvé hráče. Celkem dvacet osm.
„Ta čísla vůbec nesedí…“
Na začátku bylo hráčů třicet. Když odpočítají zmizelého Pale Ridera, který se odpojil, zbývá ještě jeden člověk. To by měl být «Death Gun», který se skryl pod vodu, aby se skenu vyhnul. Ne, možná ve vodě jen tiše nečekal, ale pohyboval se. Těžko říct, jestli se chtěl od nich dvou přesunout. Kdyby se přiblížili, mohl hned vyrazit z vody na východ od keřů, kde se schovávali Sinon a Kirito, a odtamtud zaútočit…
Nad tím Sinon přemýšlela, když všechna světla na obrazovce zmizela. Dalších patnáct minut budou moci hledat nepřítele jen za pomoci svých pěti smyslů.
Sinon se krátce podívala na východ, ale žádný pohyb nezpozorovala. Muž v plášti se mohl přesunout po dně řeky na sever. I když je jeho hlavní zbraň L115A3 «Tichý zabiják» děsivá, je to odstřelovací puška, která se musí obsluhovat ručně stejně jako Hecate II, takže se nehodí k blízkému boji. Možná útok nezačne, ale vzdálí se, aby svou lokaci skryl.
S tou myšlenkou Sinon vydechla a zamumlala: „Musíme se odsud dostat první… ti daleko si myslí, že tu bojujeme, a přijdou sem pro zbytky.“
„…Máš pravdu…“
Kirito se podíval na zem, ale pak se otočil k Sinon a řekl: „Kdybych ti řekl, aby sis našla úplně bezpečnou skrýš až do konce turnaje… neposlechla bys, viď?“
„JASNĚ… JASNĚ ŽE NE!“ zakřičela Sinon hned zpět co nejhlasitěji to dokázala.
„Jak bych mohla udělat stejnou blbost jako ten «Táborník Richie»! Kromě toho na tomhle ostrově žádné bezpečné místo není. V severních pouštích jsou jeskyně, přes které satelit neprohlédne, ale určitě bych tam zemřela, kdyby tam někdo hodil granát.“
„…Chápu. Dobře, tak se tady rozdělíme.“
„Ech…“
Ta nečekaná slova zanechala Sinon beze slov. Několik vteřin mrkala a nakonec klidně promluvila: „T-tak co máš teda v plánu?“
„Já, chci… dál pronásledovat toho «Death Guna». Nemůžu mu dovolit střelit někoho dalšího. A… jestli mu budu čelit přímo, tak si určitě vzpomenu na jeho staré jméno. V tom případě…“ Kiritovy zářivé rty se v tu chvíli pevně zavřely. Zhluboka se nadechl a otočil se k Sinon čelem.
„…Sinon, prosím, dostaň se od něj. Dodržím slib s tebou. Až se potkáme někde na tomhle ostrově, tak dám do boje s tebou všechno… Díky, že mě nestřelíš a žes mě vyslechla.“
Černě oděný majitel světelného meče kývl hlavou a vyklouzl z křoví.
„Ach… počkej…“ chtěla na něj Sinon instinktivně zavolat. To už přistál na zemi v barvě tmavého čaje, postavil se a bez otočení se rozešel ke kovovému mostu na severu.
Sinon se chvíli dívala, jak ta hubená postava postupně odchází, načež silou zavřela oči.
„…“
Na sílu se nadechla a vydechla s tichým ‚to by stačilo!‘. Hned se z křoví postavila. Keříky poničené jejím násilným chováním roztrousily listy a zmizely.
„HNED ZASTAV!“ zakřičela dívka hlasitě a člověk dvacet metrů daleko se prostě zastavil. Okamžitě popadla Hecate a dala si ji na pravé rameno, pak doběhla ke Kiritovi. Sinon si jeho naprosto překvapeného pohledu vůbec nevšímala, dívala se jinam, když prohlásila: „…Jdu s tebou.“
„Co…?“
„Chceš bojovat proti tomu «Death Gunovi», viď? Je to expert i bez pistole. Jak můžeš dodržet svůj slib, když prohraješ ještě předtím, než mi budeš čelit? Moc radost z toho nemám, ale měli bychom spolupracovat a vyhnat ho z tohohle ostrova… a z finále turnaje BoB,“ pronesla Sinon všechna slova, která se jí honila hlavou, a podívala se na Kirita. I když se majitel světelného meče mračil a měl stočené rty, vypadal poněkud zvláštně. Chvíli usilovně přemýšlel, zřejmě se pořád bál o Sinonino bezpečí, pak potřásl těmi černými vlasy a promluvil.
„Ne… taky jsi viděla ten souboj, viď? Ten chlap je vážně nebezpečnej. Jestli tě trefí, tak tvoje tělo ve skutečném světě by mohlo…“
„Nevíme, kam ten «Death Gun» utekl, takže je to nebezpečné, ať už s tebou jsem, nebo ne. A vůbec, zelenáč jako ty, kdo by tu jen tak utíkal, aniž by si všiml toho, že se nachází na otevřeném prostranství, se o mě nemá vůbec co bát!“
„…No, tohle smysl dává…“
Kirito znovu několik vteřin váhal, ale nakonec uvolnil napětí v ramenech a přikývl. Pak mávl pravou rukou jako rychlostí blesku. Když si Sinon všimla, že od pasu vytáhl svůj světelný meč, tak už se modrofialová energetická čepel z rukojetě objevila v Kiritově ruce.
Ach, to na mě teď zaútočí, aby ten slib dodržel? Sinon přestala dýchat, ale Kirito se pak podíval na západ. Sinon se podívala stejným směrem a asi o sto metrů dál se pod stínem velké skály objevilo několik červených čar mířících k nim – Linie kulek, které zobrazovaly, kam kulky míří.
Plně automatický kulomet neznámého nepřítele zařval a Kiritův světelný meč po sobě zanechal několik paobrazů, když odhodil všechny kulky v bouři kulek, která nenechala žádné místo pro únik. Sinon byla ochromená výjevem odehrávající se před ní, takový v GGO nikdy neviděla. Prostě tam stála jako špalek, ale po chvíli se jí vrátila schopnost přemýšlet a ona padla k zemi. Ještě předtím uvolnila ve vzduchu Hecate a lehla si na břicho, připravila podstavec na zem.
Teď už bylo jasné, že nepřítel používá zcela automatický kulomet, ale mířidlo neukázalo Hejkalí plášť «Death Guna». Nepřítel měl záhadnou otevřenou helmu s horní části a na pravém oku měl očnici, která upravovala jeho míření. Sinon si vzpomněla, že už ho potkala. Byl to střelec, který se účastnil i minulého turnaje, «Kakouton». Zbraň v jeho rukách byla «Norinco CQ». I když to byl veterán s úžasnými schopnostmi, byl tak překvapený, že se jeho robustní brada nedokázala pohnout nahoru. Nebylo se čemu divit, jelikož náplň jeho zásobníku byla odražena světelným mečem, zbraní, o které si všichni mysleli, že se hodí jen na okrasu.
„Nemožný~!“ vydala Kakoutonova přísná tvář s bradkou, která se podobala nějakému dávnému čínskému generálovi, hlas, který se k ní vůbec nehodil. Pak se skryl zpět do stínů skály. Kirito sklonil hlavu, podíval se na Sinon, pokrčil rameny a řekl: „Postaráme se o něj. Já se na něj vrhnu. Ty mě budeš krýt palbou.“
„…Rozumím.“
A teď to začíná být zajímavé. Co se stane dál?
Pomyslela si Sinon a dala tvář k dřevěné pažbě své milované zbraně.

12 komentářů:

  1. Díky, díky, díky :)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky, už se těším na neděli, až bude pokračování. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jůů, ty si to odpočítáváš? To je hezké :)) (Což mi připomíná, že musím tu "korekturu" udělat co nejdřív)

      Vymazat
    2. Tak aj si odpočítavam, viem napočítať do 6(dní) :D Ale nechválim sa tým :D :D

      Vymazat
    3. To mela byt narazka na to, ze se tesim na pokracovani?

      Vymazat
    4. Hontech: jestli to myslíš na mě, tak já jsem ráda, chválím ti to a jen to podporuji!! :)

      Vymazat
    5. Hontech: Ano :D Ako to som ťa nechcel nejako nahnevať, som len srandoval. Tak aj ja som si všimol, že to naša super prekladateľka, vkladá po 6 dňoch aspoň v poslednej dobe. Peace ;)

      Vymazat
    6. Cindý to bylo na anonyma, jen jsem chtel trochu prudit. :-D

      Vymazat
  3. Maly preklep 8.radek odspoda. "Takový kulka se používá" . Jinak super preklad, jen tak dal. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Super, opraveno, díky za upozornění :) Tohle se mi vlastně stává docela často... Zajímavé je, že když píšu rukou, tak ne (tam mám teď problém nanejvýš tak s tím, že píšu československy)... Ale na počítači pořád :D

      Vymazat
    2. Pokud zas neco najdu dam vedet, urcite toho moc nebude. :-)

      Vymazat