sobota 6. září 2014

Kapitola sedmá

V pravém ukazováčku cítila trochu brnění, až se zamračila. Tření prstu palcem s úmyslem utišit to podráždění neudělalo nic, čím by ten pocit odstranilo.
Ovšem věděla proč.
Byla to Kiritova vina. Ten drzý, arogantní a velmi napjatý začátečník. Vší silou svého těla zaťala pravou pěst.
Normálně to bylo nemožné, z půlky tomu v hlavě rozuměla. Sinon teď byla ponořená ve FullDive, ve virtuálním světě za pomoci AmuSphere; bylo jedno, jak moc bude tisknout svou rukou, nijak tím neovlivní ucpání krevního toku skutečného těla nebo její tlak. Všechny pocity, které se děly v tomto světě, byly výsledkem elektrických impulzů přímo poslaných do mozku virtuálními signály přístroje.
————Ale.
Právě teď Sinonina pravá ruka stále cítila teplo a tlak, jak uživatel světelného meče silně držel její ruku, i když to se stalo už před téměř dvěma hodinami.
Vzdala se snahy vymazat ten pocit. Sinon vrátila pravou ruku k protimateriálové odstřelovačské pušce. Jemně položila ukazováček na lehce nastavenou pružinu spouště. Rukojeť její milované zbraně «Hecate II», která s ní prošla tolika boji, byla jako prodloužením jejího těla, ale to drobné brnění v jejím prstu přetrvávalo.
Sinon se teď schovávala ve shluku malých keříků na kraji vysokého srázu a čekala na šanci k odstřelení.
Tahle scéna byla «Divočina na křižovatce». Topografie byla charakterizována závratně suchou plošinou, přes kterou se křížily dvě rovné cesty. Protivníkovo jméno znělo «Stinger». BoB selekční skupina F, pátý boj; bylo to první semifinále a od začátku uběhlo už dvanáct minut.
Jestli vyhraje, tak se bez ohledu na výsledky dalšího zápasu bude moct zúčastnit hlavního turnaje BoB královské bitvy, což se koná zítra, v neděli v noci. Ale jestliže Stinger vyhrával až do teď, musí být také docela silný.
I když se jmenoval takhle, tak nebyl vybaven protiraketovým raketovým kompletem «Stingerem». Jeho hlavní zbraní by měla být karabinová puška «FN • SCAR», což bylo už samo o sobě docela hrozbou. Také měl ACOG puškohled, který zlepšoval přesnost. Takže jestli se dostanou dost blízko na to, aby viděli jeden druhého, Sinon možná nevyhraje.
Naštěstí byla tahle mapa rozdělená na čtyři bloky, oddělené cestami; museli jste projít po středové křižovatce, abyste se dostali z jednoho do druhého. Když se dva hráči poprvé objeví na této mapě, jsou od sebe alespoň pět set metrů daleko; a tak je nemožné, aby se nacházeli ve stejném bloku.
Jinými slovy, jestli se chtěl Stinger dostat do dosahu Sinon, aby ji mohl odstřelit SCARem, dokonce, i kdyby musel projít středovou křižovatkou, musí se probít; na druhou stranu musí Sinon  uspět v útoku na něj, zatímco on bude na křižovatce.
Stinger měl tuhle jedinou možnost a tak se nejspíš pokusí natáhnout čas před svým přeběhnutím, aby vyčerpal Sinoninu soustředěnost. I když to tak je, nemůže Sinon zavrhnout možnost, že začne jednat brzo, takže prostě musela natahovat limity svých nervů v soustředění a dál takhle zírat mířidlem.
Nyní už skončila více jak polovina rozhodujících soubojů v předvybraných turnajích označených od A do O rozdělených do 15 skupin. Právě teď se odehrávalo už asi jen deset soubojů. V čekací místnosti, na prvním patře či v hospodách a na ulicích jste se mohli dívat na všechny hry živě. Publikum soustředěné na Sinon a Stingera se už muselo opravdu nudit. Konec konců, od začátku souboje ještě nebyla vypálena ani jedna kulka.
Na druhou stranu se v semifinále skupiny F odehrával další souboj, který rozhodně nebyl nudný; ten souboj byl docela nápadný.
To proto, že – tam byl jeden z nich specialista na blízký boj se dvěma kulomety a druhý, který používal zbraň na ještě kratší dosah – byl to boj uživatele světelného meče.
Teď nesmí ztrácet soustředění. I když tomu rozuměla, její myšlenky se vracely k záhadné černovlasé dívce, ne, klukovi.

První boj jí zabral asi deset minut, a když se vrátila do čekací místnosti, tak jako prvního potkala Spiegela – Shinkawu Kyoujiho – a jeho gratulace. Vyměnila si s ním jednoduchý pozdrav a děkuji, pak se vrátila ke svému původnímu sedátku. Trochu ji překvapilo, že tam uviděla Kirita. To přece nemůže být pravda. Nemyslela si, že vyhraje a vrátí se dřív než ona sama. Hmm, asi teda něco málo umíš. Šla k němu a myslela si, že tohle řekne – ale pak znovu překvapilo Sinon něco jiného.
Před soubojem byl Kirito plný lehkovážného přístupu, ale teď seděl shrbený v boxu, držel si kolena, hlavu měl skloněnou a hubená ramena se mu třásla.
…Ale vyhrál. Byl boj s protivníkem tak děsivý?
Nad tím Sinon přemýšlela, když bezděčně natáhla pravou ruku, aby mu poklepala na rameno zakryté bundou s nočním maskováním.
Náhle sebou celé Kiritovo tělo překvapením cuklo, vzhlédl takovým způsobem, že se to dalo popsat jen jako opatrnost.
Sinon věděla, že někdo, kdo ho nezná, by si myslel, že je žena; s roztomilou a inteligentní tváří – ten pohled byl jako záblesk z hlubin pekla, plný hlubokého strachu.
„Co je tohle za výraz…?“ zašeptala Sinon bezděčně. Když Kirito její slova uslyšel, několika zamrkal a donutil svou tvář se ztuhle usmát.
„To nic,“ odpověděl Kirito velmi slabým hlasem, Sinon se zeptala, jestli byl jeho první boj těžký. Ale mladá tvář skrytá za dlouhými černými vlasy jen slabě dýchala, jinak neodpovídala.
Nebyl to protivník, se kterým by se měla nějak zaplétat.
Kirito měl vědět, že si Sinon spletla jeho pohlaví. Ale úmyslně to neobjasnil a nechal se od Sinon provést po ulicích, pomoct mu s nakupováním a nakonec dovést do stejné kabinky.
Samozřejmě to ona si ho spletla s dívkou a byla její chyba, že po něm nechtěla vizitku. Takže něco přes polovinu hněvu směřovala Sinon na sebe.
Ve skutečném světě se už od chvíle, kdy byla využita svými spolužačkami, rozhodla, že se nebude spoléhat na ostatní a nebude si hledat přátele. Když narazila na vzácnou hráčku v GGO, která se ptala na směr kudy jít, úplně na své rozhodnutí zapomněla.
Byla to zábava. Když ho odvedla do obchodu a jela za ním na tříkolové bugině, Sinon si uvědomila, že se upřímně smála, něco, co už v GGO hodně dlouho nedělala. Správně – Sinon nebyla naštvaná kvůli tomu, že je Kirito kluk. Když s ním byla, byla obzvlášť bezbranná, a to si nemohla odpustit.
Proto když zjistila, že Kirito vyhrál první souboj, byla opravdu šťastná.
Potká se s ním ve finále a pak rozdrtí tu jeho roztomilou tvářičku kulkami z Hecate a zesílí víc než před potkáním toho kluka. I když si myslela tohle, tak Kirito byl ovládnut strachem, jako by z něj byl někdo jiný.
Sinon promluvila téměř nevědomky, hlas měla plný vzteku.
„Už je ti tak nepříjemně po prvním boji? Vypadá to, že finále je pro tebe sen ve snu. Vzchop se… Musím ti splatit to, jak jsi mě podvedl!“
Měla pravou ruku sevřenou v pěst a znovu bouchla Kirita do ramene.
Ta ruka byla náhle zakryta dvěma bílými. Pak si silně přitáhl její ruku a pevně ji držel u své unavené hrudi.
„Po-počkej chvíli… co to děláš!?“ vykřikla Sinon v odpověď a snažila se ruku vytáhnout, ale nikdy by si nepředstavila, že Kiritovo drobné tělo bude mít tak vysoký stat STR, dál držel její ruku.
Ruce měl chladné jako led, Sinon cítila, že i jen dotek jeho rukou způsoboval, že byl její dech ledový.
Tentokrát se v Sinonině zorném poli objevilo tlačítko ‚Nahlásit sexuální harašení‘. Kdyby jej zmáčkla levou rukou nebo řekla „Nahlásit,“ pak by byla Kiritova postava přesunuta do vězení Glockenu a on by se odtamtud nemohl chvíli dostat.
Nicméně Sinon se nepohnula, ani nic neřekla.
Dívala se na jeho zaťaté ruce a to slabě se třesoucí tělo. Zasáhl ji silný pocit déjà vu. Už někdy viděla nějakou dívku ve stejné poloze. Po chvilce přemýšlení si uvědomila, že tou dívkou byla ona sama.
Ne Sinon odstřelovačka, ale Asada Shino ze skutečného světa. Bylo to jako doby, kdy Shino ležela stočená v posteli ze vzpomínky plné pachu krve a střelného prachu, brečela, aby ji někdo zachránil.
Když si tohle Sinon uvědomila, tak proti své vůli uvolnila napětí své ruky.
„…Proč jsi…?“ zeptala se jemně, ale nedostalo se jí odpovědi. Přesto to Sinon cítila.
Lpící na její ruce, černovlasá postava – ne, uvnitř ní, hráč, jehož tvář nebo jméno ona neznala, je možná chycen v podobné temnotě jako Shino.
Co se stalo, chtěla se Sinon zeptat.
Ale předtím obklopilo Kiritovo tělo slabé světlo a on zmizel. Jeho další protivník byl rozhodnut, takže byl přesunut na místo druhého souboje.
Takhle nejspíš nebude moct pořádně bojovat. Sinon tohle rozhodla a trochu si povzdechla.
Poražení se vrátí do haly, ne sem do podzemní čekací místnosti. To proto jestli Kirito prohraje, tak dnes – nebo jinak, už ho nejspíš znovu nepotká.
Samozřejmě o moc nejde. Nebyli ani přátelé, jen měli společnou cestu do Prezidentské vily. Po dnešku zapomene na jeho tvář a jméno.
Tohle si řekla, pak svou ruku, která zůstala ve vzduchu, přesunula na svou hruď.
Takhle to má být.
Ale stalo se to, co přesahovalo Sinoniny nejdivočejší představy. Kirito vyhrál druhý, třetí a dokonce i čtvrtý souboj, za použití světelného meče a pistole.
Když Sinon čekala na další souboj, měla šanci vidět jej jednou bojovat na obrazovce. Jeho bojový styl byl jako ‚Kdo bude stát poslední‘ nebo ‚Banzaj‘, s extrémními sebevražednými taktikami. Čelil protivníkovi zaměřenému na AGI s rychlopalnou útočnou puškou, používal malou pistoli Five-SeveN, koupenou podle Sinoniny rady, jako podpůrné střílení při čelním útoku. Ignoroval nepřátelské kulky, které mířily na vnější části jeho postavy, a světelným mečem blokoval ty smrtící. Takhle zkrátil vzdálenost mezi sebou a soupeřem mrknutím oka, pak rozřízl nepřítele na kusy společně s jeho puškou.
V prvním a druhém BoB takhle nikdo nebojoval. Lidé v čekací místnosti byli užaslí a překvapení, Sinon se mohla akorát tak dívat s vykulenýma očima.
S touhle rychlostí se Kirito mohl snadno dostat do finále skupiny F. Nicméně jak má ona bojovat proti tak absurdnímu protivníkovi?
Po shlédnutí Kiritova souboje přemýšlela Sinon takhle, i když začal její semifinálový souboj, část její mysli nad tím nepřestávala uvažovat. Zároveň nedokázala přestat myslet na hráče, který si říkal Kirito.
Když spolu nakupovali, odhalil přirozený zvědavý úsměv. Když se ukázalo, že je to kluk, nechal ji, aby ho stáhla z kůže zaživa za jeho drzý přístup. A pak, po svém prvním boji, držel Sinoninu ruku a jeho slabé tělo se třáslo. A – se svou modrou světelnou čepelí neúnavně rozsekával své nepřátele, vypadal skoro jako duch.
Který «Kirito» je opravdový?
A proč ona myslí na takové věci?
Uvědomila si, že je bezdůvodně naštvaná. Sinon se trochu kousla do spodního rtu, její pravé oko namířené do mířidla s vysokým zvětšením. V tu chvíli –
Sledovala křižovatku kilometr daleko a zachytila velký stín uhánějící po straně hory.
Sinon automaticky doladila Hecate. Vítr foukal zleva, 2,5 metru za sekundu. Vlhkost vzduchu 5%. Namířila střed mířidla kousek nad stín a čekala, až se Kruh kulky zmenší, než bez váhání zmáčkla spoušť.
*ŽUCH*—
Z mířidla viděla, jak kulka o ráži 50 proletěla vzduchem v závoji horka jako tunelu. Vykreslilo to slabou stopu spirály dolů vlevo a trefilo to horní část stínu.
„…Tak,“ vydechla Sinon, když vytáhla závěr Hecate, vyprázdnila patronu a do komory vložila další kolo munice.
Stín, který se s lehkým zvukem rozdrobil, nebyl její protivník Stinger. Místo toho to byla hrouda skály, o průměru asi jednoho metru.
V další chvíli vyběhla ze stejného místa, kde byla skála, ještě větší silueta, zanechala za sebou pěšinu prachu.
Čtyřkolové ozbrojené vozidlo – «Humvee». Věci jako vozidla nejsou předměty hráčů, ale bonusy na jistých místech mapy. Lidé, kteří se k nim dostanou jako první, je mohou použít. Vypadalo nově, až na malý důlek vepředu – Sinon hned pochopilo: kámen byl úmyslně vyražen tím autem.
Stinger, který by měl být na místě řidiče, věděl, že Sinonina Hecate II je opakovací puška a také věděl, že bude mířit na křižovatku, kterou on musí přejít.
A tak srazil ten kámen na křižovatku Humveem, aby do něj střelila, a zatímco se ona bude připravovat na další střelu, on přejde křižovatku.
Ten nápad byl správný. Vlastně se vozidlo už dostalo ke středu křižovatky, když ona tahala za rukojeť závěru. Měla jen jednu další střelu. Navíc neměla čas pořádně zamířit.
Ale Sinon nepanikařila.
Stinger vzal Sinon největší výhodu odstřelovače, «Žádná Linie kulky při první střele». Ale výměnou jí také poskytl důležitou informaci. V Sinonině výhledu byla vypálena trajektorie první její střely. Dokud nebude panikařit, může donutit druhou kulku letět úplně stejnou cestou. Jestli tohle udělá, bude moc dosáhnout mnohem větší přesnosti než při první střele.
Trochu přizpůsobila tělo zbraně a podruhé zmáčkla spoušť. BUM!
Kulka o ráži 50 zasáhla postranní okénko na řidičově straně a snadno prošla tlustým neprůstřelným oknem.
V další chvíli udělalo vozidlo velký oblouk, dostalo se mimo cestu a pak narazilo do hory. Z předního motoru začaly šlehat plameny.
„…Kdybys vylezl z auta a utíkal, možná bys viděl Linii kulky a mohl se jí vyhnout,“ zašeptala Sinon, když vložila do komory třetí náboj. Stinger se neobjevil, ať už čekala jakkoli dlouho. Vypadalo to, že zemřel na sedadle řidiče, ale ona zůstala v pozici pro střílení.
Jakmile večerní vzduch ukázal barevné „GRATULUJEME“, postavila se Sinon z keřů.
Herní čas 19 minut a 15 vteřin. Semifinále ukončeno.
Takhle získala lístek do turnaje BoB, přesně jak plánovala. Ale neukázala žádný náznak vítězství, dokonce ani úsměv. Její myšlenky mířily k nadcházejícímu finále předkola skupiny F.
Záhadou bylo, že Kirito, bez pochyb, strávil ve svém semifinále méně času jak ona. Jeho protivník byl ozbrojen dvěma samopaly. Nezáleží, kolik kulek vystřelí, jestli se k němu uživatel světelného meče dostane dost blízko, zasáhne ho okamžitá smrt z energetické čepele, než Kiritovo HP zmizí. Konec konců má Kirito úžasnou reakční rychlost, schopnost «předpovědět trajektorii Linie kulky». Největší šanci zastavit ho má krycí palba z minigunu M134 nebo jiných podobných zbraní.
A tak Sinon dál držela Hecate, zatímco bez pohybu čekala, až se přesune na další bojiště.
Po několika vteřinách se nevrátila do čekací místnosti, ale vletěla rovnou do poslední přípravné oblasti. Šestihranné okno na obrazovce zobrazovalo jméno protivníka a to jméno bylo [Kirito].

Po další teleportaci otevřela oči a viděla zvednutou cestu natahující se v rovné čáře a krvavě červený západ slunce, do kterého cesta mířila.
Scéna «Mezikontinentální dálnice». I když je bojiště zhruba stejně velké jako to minulé, o asi jednom kilometru čtverečním, nemůžete sejít z dálnice jdoucí z východu na západ, takže je vlastně bojiště docela tenké a jednoduché.
Nicméně je tu hodně vraků aut, nákladních vozidel a dokonce i helikoptéry, na cestě byly praskliny jdoucí nahoru i dolů, takže z jedné strany silnice nebylo vidět na tu druhou.
Sinon se rychle ohlédla, aby se ujistila, že se nachází v nejvýchodnějším rohu mapy. V tom případě bude její oponent, Kirito, na západě cesty, alespoň 500 metrů daleko.
Rozhlédla se a brzy vyběhla po cestě. Jejím cílem byl velký zájezdový autobus stojící na druhé straně silnice, vpředu vpravo. Z napůl otevřených zadních dveří do vnitřku autobusu a pak po schodech do druhého patra. Hodila sebou k zemi zhruba v prostředku podlahy, sundala si Hecate II z ramene a otevřela její dvě nohy. Zamířila hlavní zbraně na panoramatické okno na přední straně autobusu, zaujala odstřelovací pozici a otevřela přední a zadní kryty mířidla.
Slunce je přímo před ní. To znamená, že ať už se venku schová kdekoliv, odrazí se sluneční světlo v čočce mířidla a je tu nebezpečí toho, že si jí všimne nepřítel. Odstřelovač, jehož pozice je objevena, je docela snadným cílem.
Ale zrcadlo předního okna v tomhle autobuse skryje odraz mířidla. A také s touhle výškou vidí většinu překážek na cestě.
Kirito se nejspíš rychle blíží, dostává se přes jednu překážku k druhé. Nemyslela si, že tohohle nepřítele zvládne trefit s Linií kulky. Má šanci jen tehdy, když ještě nezná její lokaci, ten první výstřel.
—Musím. Ho trefit.
Vryla si tu víru hluboko do svého srdce, přiložila pravé oko k mířidlu.
Sama si nebyla moc jistá, proč chce tak moc vyhrát.
Ano, Sinon byla oklamána, když Kirito skryl své pohlaví a nechal se provést a pomoct s nákupem vybavení. Navíc ji viděl převlékat se v kabince.
Nicméně to nebylo nijak moc vážné. Neztratila žádné předměty a viděl jen spodní prádlo její postavy. Od jejich setkání na ulici Glockenu k jejich odloučení v čekací místnosti uběhly jen desítky minut, zapomenout by tedy nemělo být těžké.
Ale teď všechny jiné boje, které v GGO zažila, vybledly v porovnání s tím, jak moc chtěla nad Kiritem vyhrát. Ano— ještě víc než jak tomu bylo s tím děsivým uživatelem Minigunu, Behemothem. Proč by zacházela tak daleko kvůli někomu, kdo do GGO přišel teprve dnes, navíc používal světelný meč, který všichni střelci považovali za kacířství…
…Ne.
Ne, možná už věděla, proč tomu tak bylo.
To proto, že Už ho v srdci nepovažuju za «nepřítele». Když se ten kluk posadil na tvrdé sedadlo a jeho studené ruce držely její, uvědomila si, že se jí v srdci zrodil pocit, který nedokázala pojmenovat.
Soucit? Ne.
Lítost? Ne.
Pochopení…? Ne, rozhodně ne.
Nikdo mě nedokáže pochopit. Nikdo další nemůže nést stejně bolestnou temnotu jako já. Takového člověka jsem hledala, ale nakonec jsem byla pořád, pořád, pořád zrazována.
Zachránit ji může jen její vlastní síla. Byla tady proto, že tomu rozuměla.
Nechce znát Kiritovu situaci a nepotřebuje ji znát. Pokud nemilosrdně roztrhá ten jeho avatar, který ji tak mátl, pohřbí jej mezi mnoha svými zabitími. Pak zapomene.
To je vše, co musí udělat.
Opatrně, ale úmyslně, si Sinon udělala v hlavě pořádek a zírala skrz mířidlo; její prst chytl spoušť.
Takže—
V pozadí šarlatového zapadajícího slunce se objevil stín. Sinon v okamžiku zapomněla na svou sebekontrolu odstřelovače a vydala zvuk: „Co…?“
Vítr rozfoukával dlouhé černé vlasy, maskovací oblečení obtáčelo to drobné tělo, světelný meč visel u opasku. Nebylo pochyb, byl to Kirito.
Ale neutíkal. Nevypadalo to, že se snaží skrýt. Byl přímo uprostřed dálnice na mírně zvednuté středové čáře, houpavě šel. Naprostý opak od jeho předchozího boje, naprosto bezbranný postoj.
—Snaží se říct, že se mé střele vyhne snadno i bez Linie kulky?
Pomyslela si a hněv vybuchl v její mysli, křížek mířidla byl na Kiritově hlavě. Pak už chtěla Sinon zmáčknout spoušť – ale těsně předtím, než to udělala, si uvědomila, že její odhad z vteřiny předtím byl špatný.
Kirito se nedíval dopředu. Prostě sklonil hlavu, jeho končetiny jako by zeslábly, automaticky šel kupředu. Tohle byl úplný opak jeho útoku „pronásledován duchy“ v jeho předchozím souboji, to tempo bylo letargické.
Takhle bylo zcela nemožné, aby se vyhnul Sinoninu výstřelu. Kulka Hecate II vystřelí rychleji než rychlost zvuku, už je příliš pozdě, když uslyšíte výstřel. A když se dívá dolů, tak samozřejmě neuvidí ani signál hlavně.
To znamená – že Kirito neměl v plánu vyhnout se její střele. Měl v plánu se nechat úmyslně střelit a prohrát, aby tak souboj skončil. Získal právo vstoupit do turnaje, a to, co přišlo pak… jeho souboj se Sinon již nebyl důležitý. Tohle to znamená.
„…Nedělej si…“ vydaly Sinoniny rty ten chraplavý zvuk.
Dala prst na spoušť a vyvinula sílu. Objevil se zelený Kruh kulky, pak se ustálil na Kiritově skloněné hlavě a rychle se zmenšil. Rychlý pohyb Kruhu ukazoval Sinonin chaotický tlukot srdce. Ale s jen jemným vánkem a vzdáleností 400 metrů se rozhodně trefí.
Její ukazovák zmáčkl, pružina spouště zavrzala. Tady uvolnila svůj prst. Znovu zmáčkla, spoušť zavrzala. A znovu uvolnila.
„…Nedělej si ze mě srandu!!“
Její křik byl pokroucený, jako když dítě začíná brečet.
Ve stejnou chvíli zmáčkla Sinon spoušť. Řev pušky o ráži 50 naplnil vnitřek zájezdového autobusu a více jak polovina předního skla se naplnila bílým mrakem, pak se rozbila.
Kulka proletěla přímou čarou karmínovým západem slunce – prošla asi 50 centimetrů daleko od Kiritovy pravé tváře a trefila auto daleko za ním. Napřed vybuchl ohnivý sloup a pak černý kouř.
Kirito se lehce zhoupl z tlaku 12,7 mm kulky, která proletěla kousek od jeho hlavy. Zastavil se a vzhlédl.
Na jeho dívčí tváři se objevila otázka ‚Proč jsi minula?‘. Sinon se na tu tvář dívala mířidlem, zároveň zatáhla za opakovací rukojeť a znovu vypálila.
Tentokrát přeletěla kulka nad Kiritovou hlavou a letěla daleko za něj.
Nabít. Zatáhnout za spoušť. Třetí kulka zasáhla asfaltovou cestu vedle jeho pravé nohy v černé, zanechala velký kráter. Nabít. Vystřelit. Nabít. Vystřelit. Nabít. Vystřelit.
Šest prázdných patron poskakovalo kolem Sinon a po chvíli zmizelo.
Kirito tam stál, nezraněn, a skrz mířidlo pokračoval jeho tázavý pohled.
Sinon se pomalu postavila, rukama držela Hecate. Rozešla se autobusem. Vyskočila tím zbytečkem toho, co bývalo přední okno, na cestu a pokračovala v chůzi.
O několik desítek vteřin později, když už byla asi jen pět metrů od Kirita, se zastavila.
Dívala se na tvář klidně stojícího uživatele světelného meče a vydechla: „…Proč?“
Význam té otázky a kritika v ní zřejmě Kiritovi došel. Jeho černé zorničky se zatřásly, pak se znovu podíval dolů na své nohy.
Nakonec promluvil bez pocitů, jako NPC.
„…Mým cílem je zúčastnit se zítřejšího hlavního turnaje. Jinak nemám důvod bojovat.“
Sinon tuhle odpověď očekávala. Ale pocit ‚proto ti nemůžu odpustit‘ se jí vzedmul v hrudi a znovu vytlačila slova: „Tak ses měl střelit tou pistolí hned na začátku souboje. Bojíš se, že budeš plýtvat náboji? Nebo mi chceš přidat počet zabití, myslel sis, že s tímhle budu spokojená…!?“
Udělala další krok ke Kiritovi se skloněnou hlavou—
„Jen VR hra nebo jen jeden souboj, je na tobě, jestli se takhle cítíš! Ale nevnucuj mi svoje pocity!!“ vykřikla třesoucím se hlasem. Uvědomila si, že řekla něco nelogického.
Vnucovat osobní hodnoty svému protivníkovi, to přesně udělala i ona. Jestli nedokáže odpustit Kiritovi, pak měla použít první náboj a rozhodnout tak souboj, poté na něj zapomenout. Místo toho použila šest nábojů, aby ho zastrašila, navíc mu hodila své pocity do tváře. Na druhou stranu, možná právě ona se chová nesmyslně.
——Nicméně.
I tak se Sinon nedokázala zastavit. Hecate, kterou držela v třesoucích se rukách, pokřivená tvář. Nedokázala zastavit slzu, která se jí drala z koutku oka.
Se zády k dalekému zapadajícímu slunci měl Kirito polovinu těla ve stínu, oči pevně zavřené a ústa napjatá.
Nakonec se drobná postava uvolnila. Pak řekl s náznakem emocí; slabým, ale přece: „…Já taky… Před dlouhou dobou jsem takhle někoho vinil…“
„…“
Kirito se podíval na tichou Sinon, pak uklonil hlavu.
„…Moc se omlouvám. Mýlil jsem se. I když je to jen hra, jen souboj, měl bych se stejně snažit ze všech sil… jinak nemá žádný význam tu žít, nemám k tomu žádný předpoklad. Měl bych to dávno vědět…“
Pak zvedl hlavu, černé oči se dívaly přímo na Sinon. Šermíř z cizí země promluvil: „Sinon, můžeš mi dát šanci ti to vynahradit? Dej si se mnou souboj.“
Při těch nečekaných slovech zapomněla Sinon na chvíli na svůj vztek, svraštila obočí.
„Ale i když řekneš tohle…“
Kvalifikace BoB a hlavní turnaj jsou boje, kdy neznáte začáteční lokaci nepřítele. Jelikož se takhle potkali tváří v tvář bez boje, neměl by být žádný způsob, jak se vrátit k původnímu stavu.
Nicméně se Kirito slabě usmál, pak vytáhl Five-SeveN z pouzdra na levé straně pasu. Rukou zastavil Sinon, která už už zajímala pozici, a jednou zatáhl za závěr. Dovedně chytil prudce vyhozenou kulku ve vzduchu, pak dal pistoli zpět do pouzdra.
Točil 5,7 mm kulkou prsty levé ruky a řekl: „Pořád máš ještě munici, viď?“
„…Jo, jen jeden náboj.“
„Tak teda duel. Hmm… 10 metrů od sebe. Můžeš použít svou pušku a já použiju svůj světelný meč. Hodím tu kulku. Až spadne na zem, začneme. Co tohle?“
Sinon byla překvapená, nebo spíš ochromená. Ani si nevšimla, že její předchozí vztek se zmenšil, když pohnula ústy: „Podívej… myslíš, že to vůbec bude nějaký souboj? Jen s deseti metry se kulka Hecate určitě trefí. S mými zkušenostmi a staty, společně s jejími staty, je to jistá vzdálenost zásahu v systému. Nebudeš mít šanci svým světelným mečem ani pohnout. Pro tebe se to nijak neliší od sebevraždy.“
„To nebudeme vědět jistě, dokud to nezkusíme,“ řekl s arogancí – jeho červené rty ukazovaly drzý úsměv.
Když uviděla ten výraz, cítila, jak jí po zádech projel mráz.
Byl vážný. Ten uživatel světelného meče chtěl opravdu vyhrát nad Sinon v duelu ve stylu westernu.
Opravdu, Hecate II zbýval v zásobníku jen jediný náboj. Takže aby vyhrál, musí se nějak vyhnout. Takhle možná přemýšlí, jak naivní. Proto jistému zásahu a jistě zabijácké kulce není žádné «nějak». V porovnání s «hrou o vyhnutí se kulkám» v obchodu, kde měl střelec stařičký revolver, tak rychlost kulky, přesnost a síla nejsou na stejné úrovni.
Ale – jestli má Kirito vážně to «něco», pak.
Chci to vidět. Za každou cenu.
V další chvíli Sinon přikývla a řekla: „…Fajn. Souhlasím, že takhle rozhodneme.“
Pak se otočila, udělala asi deset metrů na východ od rozdělovací čáry, a pak se otočila tváří zpět ke slunci.
Vzdálenost mezi těma dvěma byla přesně deset metrů. Zvedla Hecate, kterou nesla, usadila konec pušky proti svému pravému rameni a roztáhla nohy v standardní střelecké pozici.
Ve skutečném světě i ten nejsilnější nemohl střílet z protimateriální pušky ze stojící střelecké pozice. Ale v GGO už to nebylo nemožné, pokud fyzické schopnosti dosahovaly dostatečných hodnot. Jistě, nikdo nedokáže vystát obří zpětný ráz a spadne dozadu, ale protože má jen jednu kulku, tak na tom nezáleží.
Zatáhla za rukojeť, aby dostala poslední náboj do komory.
Když se podívala mířidlem, tak i při nejmenším přiblížením naplnil Kiritův obrys její výhled.
Jako kdyby krása mladých dívek, jako by slabost a bezmocnost, které tam byly ještě před několika minutami, už neexistovaly. Jeho obsidiánové oči jasně zářily, na rtech měl nebojácný úsměv na rtech.
Kirito dal prsty, kterými držel kulku Five-SeveN, k sobě a natáhl ruku přímo kupředu, zároveň vytáhl světelný meč od pravé strany pasu. Zmáčkl tlačítko palcem. Vyšla modrobílá zářivá čepel energie.
Právě teď muselo obecenstvo sledující finále skupiny F klonit hlavy ke straně a přemýšlet, co ti dva dělají. Na tom jí nezáleželo. Kulka versus čepel. Podle selského rozumu to není pořádný souboj, ale Sinon opravdu cítila, jak v ní roste napětí.
—Tenhle kluk má rozhodně «něco».
S tak přímým pocitem Sinon lehce upravila cíl Hecate.
Na druhé straně síťové mříže Kirito promluvil: „…Tak začněme.“
File:Sword Art Online Vol 05 -288.jpegKirito se snížil v pasu, dal levou nohu dopředu a naklonil polovinu svého těla kupředu a světelný meč v jeho pravé ruce se naklonil dolů ke straně. I když jeho prsty držely čepel, nebyl v tom žádný pocit nebo síla; byl to uvolněný postoj. Ale i tak vydávala drobná postava tlak, jako kdyby jí na srdce mířila hlaveň pušky. Pak neváhal hodit kulku do vzduchu. Odrážené světlo ze zapadajícího slunce způsobilo, že kulka vypadala jako rubín, když cestovala vzduchem.
I Sinon si uvědomila, že jí smysly zbystřily. 5,7 mm kulka pohybující se ve vzduchu se zdála být velmi pomalou. Všechny ostatní zvuky vybledly. Uvědomovala si existenci jen svého těla a Hecate II. Ne, rozdíl mezi těma dvěma zmizel. Střelec a zbraň se zcela slili do jednoho, v mysli měli stejnou touhu trefit cíl kulkou.
Z jejího výhledu zmizely i bílé mířidlo a zelený kruh.
Před tichým šermířem v černém pomalu padala signálová kulka. I když kulka prošla výhledem mířidla a zmizela jí z dohledu, Sinon přesto cítila její existenci. Otáčela se a padala k zemi – Ostrá kulka narazila na asfalt – Herní systém rozeznal kontakt dvou objektů a vydal příkaz, který přenesl zvukový efekt do AmuSphere – Signál vydal elektronický puls, v Sinonině sluchu –
*CINK*.
Ve chvíli té tiché ozvěny její pravý ukazováček zmáčkl spoušť.
V několika dalších vteřinách se odehrál jev, který se jasnými barvami vryl do Sinonině zrychleného vědomí.
Z velkého ústí Hecate vyšly oranžové plameny.
Na druhé straně prosekl modrobílý blesk soumračnou temnotu.
Dva malé kousky zazářily jako hvězdy, rozletěly se napravo a nalevo.
Sinon byla odhozena protimateriální puškou s obřím zpětným rázem a opožděně si uvědomila, co znamenala ta scéna, kterou právě spatřila.
Byla rozseknuta.
Ve chvíli, kdy kulka spadla na zem, sekl Kiritův světelný meč nahoru a rozsekl kulku o ráži 50, tu, která měla být smrtelným zásahem. Dvě letící hvězdy, které Sinon viděla, byly úlomky kulky, které byly rozseknuty vysoce koncentrovanou energetickou čepelí, letěly za Kirita z obou stran.
Ale— to přece není možné!
Jestli uhodl cestu kulky a máchl mečem, pak by byl výsledek pochopitelný. Nicméně Sinon nemířila do středu postavy, jak by měla, ale mířila na Kiritovu levou nohu.
Hecate je zbraň o tak vysoké ráži, že má něco, čemu se říká «nárazové zranění» jako přídavné zranění. V případě velmi blízké vzdálenosti stačí, aby byly zasaženy i jen zápěstí nebo chodidlo, nárazová oblast útoku rovnou stáhne HP přímo k nule.
Kirito, který dnes přišel do GGO a o střelných zbraních nic nevěděl, by neměl vědět ani o tomhle. A tak jestli by hádal cestu kulky, určitě by si kryl střed svého těla.
Přesto Kirito přesně určil, že kulka míří na jeho levé stehno a dokázal ji zábleskem svého světelného meče zneškodnit. Nebyl to hazard. Navíc při téhle vzdálenosti, při téhle rychlosti projektilu, by pomoc Linie kulky byla zbytečná. Nakonec proč – jak to…?
I když byla Sinon ohromená překvapením, její ruka se nezastavila. Zatímco byla vržena dozadu, její levá ruka pustila Hecate a pak se instinktivně natáhla k MP7 u pasu.
Ale on byl rychlejší.
Jako blesk přeběhl Kirito desetimetrovou mezeru mezi nimi a objevil se před Sinon. Čepel v jeho pravé ruce zabzučela a obarvila její zorné pole zářivou modrou.
Bude přeseknuta.
I přes tu předpověď nezavřela Sinon oči. Její otevřené oči viděly zářivé vlasy vlající v obloucích jako vějíře, spolu s velkým zapadajícím sluncem v pozadí.
A pak se vše zastavilo.
Hecate v její pravé ruce a MP7 v její levé volně visely, když se Sinon hluboce zaklonila. Ať už to trvalo jakkoli dlouho, na cestu nespadla. To kvůli Kiritově levé ruce držící její záda.
Poté namířila šermířova pravá ruka se světelným mečem proti Sinoninu odhalenému a bezbrannému krku. Slyšet bylo jen bzučení plasmové čepele a zdaleka foukající vítr.
S levým chodidlem vepředu byl Kirito ohnutý k Sinon, která se zakláněla, jako kdyby to byla scéna z tance, jak u sebe byli blízko, a zůstala na chvíli pozastavená.
Černé zorničky přímo před jejíma očima. Až dosud nikomu ve skutečném ani v tomhle virtuálním světě nedovolila, aby se k ní takto přiblížil. Nicméně Sinon si tohle neuvědomovala a šeptem se zeptala, když se dívala do Kiritových očí: „…Jak jsi předpověděl, kam mířím?“
Na druhém konci energetické čepele tiše odpověděl: „I přes čočku jsem viděl tvé oko.“
Oko. Jinými slovy – kam mířil její pohled.
Přečetl si cestu kulky podle linie jejího pohledu, tohle měl Kirito na mysli.
V tomhle světě tohle vlastně někteří dokázali. Sinon se nad tím nikdy nezamýšlela. Malé chvění, které mohlo, i nemuselo být strachem, cestovalo z jejích zad až k vrcholku hlavy.
Tak silný. Kiritova síla zacházela daleko za úroveň VR hry.
Nicméně když je to tak – proč se tedy v rohu čekací místnosti tak třásl? Proč se ty studené ruce tak pevně držely Sinoniny ruky?
Sinon otevřela ústa a slabým hlasem se zeptala: „Jsi takhle silný. Čeho se bojíš?“
Pak uviděla, jak se Kiritovy oči krátce zatřásly. Po chvíli ticha Kirito odpověděl, jako kdyby snášel něco těžkého: „Není to síla. Jen dovednost.“
Ve chvíli, kdy ta slova uslyšela, zapomněla Sinon na čepel světla vedle svého hrdla, a prudce zavrtěla hlavou.
„Lžeš. Jsi lhář. Jestli to byla jen technika, tak bys nedokázal rozseknout kulku Hecate. Měl bys to vědět. Jak ses stal takhle silným? Já… já to chci vědět, tak…“
„Tak se tě napřed na něco zeptám!“ přerušil ji náhle Kirito hlubokým hlasem, v hlase měl přimíchán modrý plamen jako teplo.
„Jestli by ta kulka doopravdy zabila hráče ve skutečném světě… A pak, jestli nezabiješ, ty nebo někdo pro tebe důležitý bude zabit. V tom případě, ZMÁČKLA. BYS. SPOUŠŤ!?“
„…!“
Sinon zapomněla dýchat, vykulila oči.
Ví to? pomyslela si na chvíli. Věděl ten záhadný návštěvník o Sinonině minulosti kreslenou temnotou, o tom incidentu?
Ne, špatně. Takhle to není. Nejspíš… i on, v minulosti…
Levá ruka držící Sinonina záda ztuhla napětím, ale brzy se zase uvolnila. Jeho vlasy se dotýkaly jejího čela, Kirito zavrtěl hlavou a zašeptal: „…Já už tomhle nemůžu udělat. To proto nejsem silný. Já… tehdy jsem sekl dva lidi, ne, tři lidi, a ani neznám jejich skutečná jména… Prostě jsem zavřel oči, zacpal si uši a předstíral, že jsem na všechno zapomněl…“
Sinon nerozuměla, o čem to mluví.
Nicméně si byla jistá jednou věcí. Uvnitř Kirita se skrývala temnota podobná Sinonině – podobný strach. A když byl v čekací místnosti, tak se nejspíš něco stalo. Něco, kvůli čemu vybublala ta temnota, která měla být pohřebná.
Sinonina levá ruka pustila MP7 na zem.
Její prázdná ruka se zvedla, jako by byla tažená neviditelnou nití, zastavila se kousek od Kiritovy tváře za čepelí světelného meče.
Těsně předtím, než se její prsty dotkly—
Kiritovi se do tváře nečekaně vrátil obvyklý bezstarostný úsměv. Jeho oči si stále zachovávaly bolestné světlo. Přesto zavrtěl hlavou a promluvil, jako by chtěl zarazit Sinoninu ruku: „—No. Vypadá to, že jsem souboj vyhrál… Souhlasíš?“
„Co…? Ach, to…“
Zamrkala, jak byla neschopná přepnout své pocity, Kiritova tvář se přiblížila a on zašeptal.
„Nevzdáš se? Nerad bych přesekl holku.“
Když Sinon uslyšela ta velmi drzá a namyšlená slova, konečně jí došlo, v jaké situaci se nachází. Levá ruka na zádech jí nedovolovala se hýbat a u hrdla měla světelný meč. Takto nehybná a velmi blízko u Kirita, ten hrozný obraz – ta scéna byla živě vysílána v čekací místnosti, v lobby Prezidentské vily a ve všech hospodách v Glockenu, taková situace to byla.
Uvědomovala si, jak se jí do tváře hrne krev, se zaťatými zuby zavrčela: „…Jsem vděčná, že mám další šanci s tebou bojovat. V zítřejším hlavním turnaji rozhodně zůstaň naživu, aby ses se mnou mohl utkat.“
A pak odvrátila tvář a hlasitě zakřičela: „Vzdávám se!“

Čas souboje: 18 minut a 52 sekund.
Skupina F, kvalifikační finále třetího Bullet of Bullets skončilo.

(Pokračování příště)

2 komentáře: