středa 2. července 2014

Kapitola třetí

Soumrak.
Nízko ležící mraky zabarvovalo zapadající slunce do žluta.
V divočině kamenů a písku byl stín vrhaný vysokými ruinami budov delší a delší. Jestli budeme čekat další hodinu, měli bychom zvážit přepnutí na noční bojové vybavení.
Boj s brýlemi pro noční vidění tlumil vzrušení ze zabíjení nebo z toho nechat se zabít, takže se mu Sinon [výslovnost Šinon] raději vyhýbala. Než slunce úplně zmizí, ať se prosím cílová parta objeví, mumlala, zatímco se krčila za betonem. Jejích pět partnerů, kteří také sklíčeně čekali v záloze, si určitě mysleli to samé.
Člen party patřící do přední linie sklonil svou zbraň malé ráže a zašeptal ty pochyby, které se toulaly v hlavách všech: „Vážně, jak dlouho ještě budeme čekat… Hele, Dyne, vážně přijdou? Je ta informace spolehlivá?“
Dotazovaný muž, Dyne, se svým velkým tělem tvrdým jako skála a hrubou tváří, je velitelem jejich skvadry (gildy); sundal velkou útočnou pušku ze svého ramene a promluvil, zatímco vrtěl hlavou: „Tihle používají poslední tři týdny stejnou cestu, když jdou lovit, skoro každý den. Osobně jsem si to zkontroloval. Dneska mají fakt zpoždění; museli narazit na nějakýho moba (monstrum). To znamená, že se náš podíl zvýší, tak si přestaň stěžovat.“
„Ale.“
Muž z přední linie byl ještě nespokojenější, našpulil rty.
„Dnešní kořist je ta skupina, na kterou jsme zaútočili minulý týden, že jo? Možná pro jistotu změnili svoji trasu…“
„Od minulého přepadení je to šest dní. Od té doby pořád chodili na stejné loviště. Jejich skvadra se specializuje ve farmení mobů…“
Dyne měl na tváři posměšný výraz.
„Je jedno, kolikrát na ně zaútočíš, i když je někdo okrade, myslej si, že prostě musí lovit víc, aby si to vynahradili. Pro protipěchotní skvadru, jako jsme my, jsou nejlepší obětí, tohle můžeme udělat ještě dvakrát nebo třikrát.“
„Ale těžko se tomu věří. Když tě někdo napadne, přece vymyslíš nějaké protiopatření.“
„Den poté si asi dávali pozor, ale lidi jsou po chvíli neopatrní, protože jsou zvyklí na předpovídatelné algoritmy v každodenním boji s moby. Protože je loví tak dlouho, jejich opakující se farmení je nutí se taky chovat jako mobové. Je to jen skupina lidí bez pýchy.“
Čím víc toho Sinon slyšela, tím nepříjemněji jí bylo. Zabořila tvář hlouběji do své šály, kolísání emocí zpomalilo její prst na spoušti. I když tomu všemu rozuměla, Dynova drzá řeč rozvířila rozčilení v jejím srdci.
Smál se specializované rutině party lovící moby, ale už mu nevadilo, že jeho vlastní údajná PvP (protipěchotní) skvadra přepadává takovou partu docela podobně. Místo aby tolik hodin čekali na tomhle neutrálním bojišti, mohli by jít raději do podzemních ruin, kde by bojovali se skvadrami s vysokými levely, měli by tak větší výnos.
Samozřejmě že i šance na úplnou porážku, upuštění vybavení a vrácení se přes «Smrtící návrat» byla vyšší. Ale takový je opravdový boj a jen díky takovému napětí se duše zesílí.
Do skvadry vedené Dynem byla pozvána před dvěma týdny, ale brzy začala litovat, že se přidala. Jejich hlavní PvP cíl byl tak trochu lež, protože šli jen po slabších soupeřích. A když se objevil i jen droboučký náznak nebezpečí, ustoupili; záleželo jim jen na bezpečí.
Dosud Sinon následovala politiku skvadry bez jediné námitky, tiše poslouchala Dynovy instrukce a mačkala spoušť. Ale nedělala to z loajality. Sbírala data o tom, jak přemýšlí, snažila se naučit jeho pohyby, kdyby se jednou utkali jako nepřátelé a ona by mu mezi obočí vložila kulku (headshot, trefa do hlavy).
Neměla ráda jeho osobnost, ale v minulém Bullet of Bullets [Kulka kulek] byl osmnáctý. Jeho síla vycházela z jeho statů a ze vzácné útočné pušky «SIG SG550» pod jeho ramenem. Plivala kulky o ráži 5,56 mm a byla bez pochyb silná. Proto byla Sinon zticha a dál blýskala očima, sbírala informace, které ze sebe neopatrný Dyne sypal.
Dyne pokračoval ve své řeči: „…V podstatě si normálně nosí optické zbraně na lovení mobů; neměli by mít dost protipěchotních opravdových kulek pro všechny. Zvládnou nanejvýš podpůrnou palnou zbraň. Nechal jsem vzít Sinon její odstřelovací pušku, aby toho s palnou zbraní oddělala. V tomhle bojovém plánu nejsou žádná slepá místa. Že, Sinon?“
Když se rozhovor náhle otočil k ní, rychle přikývla s hlavou zabořenou do šály. Pusu nechala zavřenou, ukazovala, že nemá v plánu se do rozhovoru zapojit.
Dyne si znuděně odfrkl, ale jeden útočník se na Sinon usmál a řekl: „No, to je fakt. Sinonino odstřelování na dlouhou vzdálenost je jedno z nejlepších, a to se nezměnilo. – No jo, správně, Sinon…“
S úsměvem na tváři se útočník plazil po všech čtyřech k Sinon, neopouštěl přitom krytí stínu.
„Máš dneska po tomhle čas? Rád bych radu ohledně zlepšení mého odstřelování. Zašla bys se mnou někde na čaj?“
Sinon se rychle podívala na zbraň u mužova pasu. Byl to samopal na kulky «H&K UMP». Zřejmě AGI typ. Jeho vyhýbání se při boji tváří v tvář bylo nad průměrem, ale jeho level a vybavení způsobily, že nestál za zapamatování si. Musela tvrdě přemýšlet, aby si vzpomněla na jeho jméno, trochu ohnula hlavu.
„…Promiň, Ginrou-san. Dneska mám něco na práci ve skutečném světě…“
Její hlas byl podobný, i když ne zcela stejný jako ten ve skutečném světě. Vydával vysoký, jasný a roztomilý zvuk, který ji uvnitř unavoval, proto nerada mluvila. Ginrouovi zřejmě nevadilo, že byl odmítnut, jeho nadšený úsměv nikdy nebledl. Zdá se, že když někteří hráči i jen slyší Sinonin hlas, cítí jisté vzrušení. Když nad tím přemýšlela, začal ji studit pot.
Když začala tuhle VRMMORPG «Gun Gale Online», chtěla, aby byl její avatar muž, tvrdý a nepříliš výrazný. Brzy zjistila, že tento titul neumožňuje, aby měla postava jiné pohlaví než hráč, a tak chtěla být vysoká a svalnatá, jako vojačka.
Ale díky náhodně vygenerovaným parametrům byla malá a drobná, skoro jako panenka. Neustále přemýšlela nad tím, že by tento účet smazala a vytvořila si nový. Ale její kamarád, který ji do téhle hry pozval, řekl „Tak zbytečný!“. Kvůli jeho silnému naléhání a kvůli tomu, že mezi tím získala tolik levelů, znovu nezačala.
Její vzhled způsoboval, že se jí děly podobné nepříjemné příhody. Sinon, jejíž jedinou motivací ve hře byl boj, to opravdu deprimovalo.
„Aha, Sinon, jsi studentka? Na univerzitě? Musíš napsat nějakou práci nebo tak?“
„…Jo, no…“
Ve výsledku, jestli jednou neuspěl, mohl použít školu jako výmluvu, aby ji neúprosně zval dál. Ve skutečnosti chodila na vyšší střední školu, ale to by od ní nikdo nikdy neuslyšel.
Pak další dva muži z přední linie, kteří se vrtali ve svých oknech statusu, přišli blíž, jako kdyby chtěli Ginroua zadržet. Jeden z nich, s kouřově zabarvenými brýlemi a zelenou ofinou, promluvil: „Ginrou-san, vidíš, že Sinon-san je to nepříjemný. Nemluv tu o věcech z reálného světa.“
„Správně, on i já jsme osamělí mládenci.“
Další, muž s maskovací helmou, se zašklebil, pak Ginrou zatlačil točícími se pěstmi oběma na hlavy, odpověděl: „Neříkej, vy dva jste očividně už pár let nic neměli.“
Sinon ještě více scvrkla své tělo vedle tří „Hahaha“ smějících se mužů a přitom přemýšlela. Když bojujete proti jiným hráčům, měli byste se během čekání soustředit, zkontrolovat si vybavení nebo najít nějaký užitečný způsob, jak využít čas. Jestli si chcete prostě vydělat peníze, abyste je převedli na elektronické peníze, tak je lepší se přidat ke skvadře lovící moby. Jestli chcete potkat holky, tak i v titulu se zafixovaným pohlavím nemusí jít o nepříjemný zabijácký svět; pohádková hra s více hráčkami by byla lepší volbou. Proč do tohoto světa vůbec tihle lidé přišli?
Znovu zabořila tvář hluboko do své šály. Sinon pohladila tělo velké pušky sedící na dvounohé stoličce vedle sebe.
Jednoho dne tě touhle puškou odstřelím. Budeš se i pak usmívat, když se mnou budeš mluvit?
Zašeptala Sinon hluboko ve své mysli, a jako kdyby studená puška pohlcovala její rozčilení, pomalu se uklidnila.
Přicházejí,“ zašeptal poslední člen party o dvacet minut později. Dál hledal nepřítele, jeho triedr vykukoval z díry v betonové zdi.
Tři muži přední linie a Dyne přerušili svůj rozhovor, atmosféra náhle zhoustla.
Sinon se podívala na nebe. Žluté mraky se pomalu měnily v červené, ale stále bylo dost světla.
„Konečně se objevili,“ zamumlal tiše Dyne. Krčil se na zemi a od zvěda si vzal triedr. Vyhlédl z díry, aby zjistil, jaká je bojová síla nepřátel.
„…Tohle jsou naši hoši. Sedm lidí… o jednoho víc než minulý týden. Čtyři vepředu s optickými Blastery. Jeden s laserovou puškou s velkou ráží. A… ano, jeden s «Minimi» [Lehký kulomet]. Ten minulej tejden používal optickou zbraň, musel ve spěchu přeřadit na opravdové kulky. Toho odstřelíme. Poslední je… v plášti, takže jeho zbraň nejde vidět…“
Když to Sinon uslyšela, přešla do své odstřelovací pozice a položila tvář blízko silného zvětšovacího dalekohledu své pušky.
Šest lidí v Sinonině partě se skrývalo v ruinách bývalé civilizace, které byly o něco výš. Rozbité betonové zdi a ocelová konstrukce poskytovaly dostatečnou skrýš, bylo to nejlepší místo pro sledování rozlehlé divočiny vpředu.
Znovu se podívala na nebe, aby zkontrolovala, zda se virtuální slunce nebude odrážet od čočky. Když se ujistila, že nebude, otevřela předek dalekohledu a zvedající krytí vzadu.
Přiložila pravé oko k čočce a s nejnižším přiblížením si potvrdila přítomnost malých teček pohybujících se v divočině. Prstem změnila nastavení zvětšení. S tichým cvakavým zvukem se černé tečky velké jako sezamová zrníčka zvětšovaly a zvětšovaly, změnily se na sedm hráčů.
Jak Dyne řekl, čtyři lidé měli optické typy útočných zbraní a dva z nich měli na tvářích triedry, prohlíželi okolí. Ale najít Sinoninu skrývající se skupinu bylo téměř nemožné, pokud neměli skill hledání nepřítele na maximu.
Uprostřed nepřátelské skupiny šli dva lidé s velkými zbraněmi na ramenech. Jeden měl samonabíjecí optickou laserovou pušku, druhý lehký kulomet na živé kulky, «FN Minimi». Ve skutečném světě tyhle používala japonská obranná síla [Více informací zde] jako skvělé podpůrné zbraně. Jelikož se dá polovina zranění optických zbraní redukovat obrannými poli, Minimi je drtivě větší hrozbou.
Dva typy zbraní nacházející se v «Gun Gale Online», zbraně s živou municí a optické zbraně, se velmi liší.
Výhodou živých kulek je to, že jeden zásah způsobí velké zranění, navíc projde obranným polem. Ale nevýhody jsou takové, že s sebou musíte nosit velmi těžké kulky v zásobníku a že je trajektorie kulek hodně ovlivněna větrem a vlhkostí.
Optické zbraně jsou naopak velmi lehké, s vysokou přesností trefí vzdálené cíle a mají menší velikost zásobníku. Na druhou stranu může hráč s vybavením s vysokou odolností zranění rozptýlit.
Kvůli těmto důvodům platí nepsané pravidlo na monstra optické zbraně, na hráče živé kulky. Tyto dvě kategorie jsou až na charakteristiku vystoupení velmi odlišné.
To proto, že optické zbraně mají nápadité názvy a tvary, zatímco zbraně na živé náboje jsou vymodelovány podle zbraní, které ve skutečném světě existují.
A tak, jako Dyne a Ginrou, je podstatná část GGO hráčů nadšenci do zbraní, kteří mají rádi zbraně na živé náboje, a na optické zbraně přepínají, jen když loví monstra.
Puška vedle Sinoniny tváře je typ na živé náboje. Ale než přišla do tohoto světa, nic o výrobcích zbraní nevěděla. Pro hru bylo nezbytné, aby si zapamatovala zbraně jako předměty, ale to neznamenalo, že by se o zbraně nějak zajímala. Věřila, že nekonečno zbraní v tomhle světě je jen 3D objekty; pohled na zbraně ve skutečném světě nenáviděla.
Jen jedna věc. V tomhle světě zabíjení chtěla dál pokračovat ničením virtuálním nepřátel virtuálními kulkami, až bude její srdce tvrdé jako skála a její proudící krev zmrzne.
Proto zmáčkne Sinon spoušť i dnes.
Setřásla nadbytek myšlenek a trochu pohnula puškou. Na konci nepřátelské linie šel hráč s obřími ochrannými brýlemi zakrývajícími mu tvář a s maskovaným pláštěm a kabátem zakrývajícím jeho tělo. Jak Dyne řekl, jeho vybavení nebylo vidět.
Měl obří tělo. Možná měl i velký batoh, díky kterému se mu kabát vypoulil. Ruce vykukující z rukávů byly prázdné. Z pohledu na vybavení u jeho pasu se zdálo, že největší bude zbraň typu samopal.
„Kvůli kabátu mu nevidíš do obličeje?“ ozval se zpoza ní hlas Ginroua. Možná vtipkoval, ale jeho hlas zároveň obsahoval napětí, když pokračoval: „Možná to je on? Ten pověstný… «Death Gun».“
„Ah, ani náhodou. Nemůže být skutečný,“ odpověděl rychle Dyne se smíchem.
„A navíc, nemá Death Gun být malej a s maskovacím Ghillie oblekem? Tenhle je moc velkej. Má skoro dva metry. Možná… extrémní STR typ kurýr. Nese nalezené předměty, náboje, energetické balíčky. Neměl by mít žádnou velkou zbraň, v boji ho prostě můžeme ignorovat.“
Při poslechu těch slov se Sinon pozorně dívala na muže hledáčkem.
Jeho výraz nešel přes hrubé obrněné brýle vidět. Jen jeho ústa byla odhalena. Rty pevně semknuté, bez nejmenšího pohybu. Ostatní členi, i ti dávající pozor, si povídali a bílými zuby házeli odlesky. Ten muž vzadu byl zcela klidný, tiše šel a pohyboval nohama bez jediného vyrušení.
Sinonina intuice z půl roku hraní v GGO jí říkala, že tenhle muž je větší hrozbou než ten s Minimi. Ale až na batoh neviděla pod pláštěm žádné vybouleniny. Možná skrývá nějakou malou, ale silnou a vzácnou zbraň. Ale takové byly obvykle optické, které se v boji mezi hráči příliš využít nedaly. Pak byl její pocit tlaku z toho muže jen její představivostí…
Sinon, ponořená v myšlenkách, tiše promluvila: „Ten muž, mám z něj špatný pocit. Ráda bych napřed sundala toho v plášti.“
Dyne si z tváře sundal triedr a podíval se na Sinon s pozdviženým obočím.
„Proč? Očividně nemá žádné silné zbraně.“
„…I když nemám důkaz. Z té nejistoty mám špatný pocit.“
„Když mluvíš o tomhle, Minimi je jasně nestálý faktor. Jestli se Blastery přiblíží, zatímco se s ním vypořádáváme, mohlo by to být nebezpečné.“
I když jsou obranné štíty efektivní proti optickým zbraním, efekt se snižuje, jak se vzdálenost zkracuje. V blízkém boji by mohl být počet střel v jenom zásobníku Laserového Blasteru drtivý. Sinon zdráhavě stáhla svůj názor a přikývla.
„…Rozumím. První cíl je Minimi. Jestli je to možné, další střelu mířím na muže s kabátem.“
Ačkoli tohle řekla, nejefektivnější je u odstřelování první výstřel, než nepřítel odstřelovače najde. Když už nepřítel ví, odkud výstřel vyšel, «Balistická predikční linie» (Linie kulky) se objeví nepříteli, aby se mohl snadněji vyhnout útoku.
„Hele, už nemáme moc času na povídání. Vzdálenost 2 500,“ řekl zvěd poté, co se podíval skrz triedr, který převzal od Dyna. Dyne přikývl a otočil se k třem mužům za sebou.
„Fajn. Podle našeho plánu počkáme ve stínu budovu, dokud se nepřítel nepřiblíží. –Sinon, až se přesuneme, neuvidíme je, tak nás informuj o změnách situace. Dám ti pokyn, kdy začít odstřelovat.“
„Rozumím,“ odpověděla krátce Sinon a její pravé oko se znovu vrátilo k dalekohledu pušky. Cílová skupina se nezměnila. Členi se pohybovali svým obvyklým pomalým tempem divočinou.
Od Sinon je rozdělovalo 2,5 kilometru divočiny. Uprostřed, blíže k ní jen o trochu, se nacházely ruiny obří budovy. Pět lidí včetně Dyna je použije, aby se schovali na slepém místě, mají v plánu zaútočit všichni najednou.
Fajn, pojďme.“
Na Dynův krátký příkaz všichni ostatní, až na Sinon, krátce odpověděli. Se zvuky bot sjíždějících po písku a pohybujícího se písku sjeli po zadní straně kopce. Čekala, až večerní vítr zakryje jejich kroky, Sinon zpod své šály vytáhla malé sluchátko s mikrofonem a dala si jej na levé ucho.
Několik dalších minut musí Sinon jako odstřelovač bojovat s tlakem a samotou. Její první kulka výrazně ovlivní následný boj. Může se spoléhat jen na svůj prst a tichou zbraň. Její levá ruka pohladila velkou zbraň na dvounohém stojánku. Černý kov jí vrátil ledové ticho.
Sinon byla vzácným odstřelovačem v tomto světě a poměrně známou hráčkou jen díky téhle neskutečné zbrani na živé náboje.
Jmenovala se «PGM Ultima Ratio Hecate II» [Ultima Ratio je protipěchotní bráška Hecate II. Buď autor nezná rozdíl, nebo se jedná o kombinaci obou zbraní. O obou si lze něco málo přečíst zde]. Plná délka 138 cm, váha 13,8 kg, až tak velká, ráže .50, využívá kulky o průměru 12,7 mm.
Ve skutečném světě je klasifikována jako protimateriálová odstřelovací puška, alespoň to slyšela. Tedy že se ve skutečném světě používá proti vozidlům a budovám. Kvůli své neskutečné síle je zakázáno ji používat proti lidským cílům, podle nějakého článku s dlouhým názvem. Samozřejmě že v tomhle světě žádný takový zákon neexistuje.
Dostala se k ní před třemi měsíci, když se stávala veteránem v GGO.
Spíš náhodou šla sama do labyrintu starých ruin pod hlavním městem SBC Glocken. Kvůli své nepozornosti propadla skluzavkovou pastí.
Gun Gale Online byla hra zasazena do doby, kdy se lidé vrátili na vesmírných lodích, aby žili ve světě, který se před dlouhou dobou stal pustinou, vzniklou obří civilizační válkou. Ulice Glockenu byly původně vesmírnou lodí, pod kterou spaly ruiny obřího města zničeného válkou. Uvnitř ruin se nacházelo neomezené množství automatických zbraní a mutantních stvoření, která čekala na dobrodruhy, kteří snili o tom, že náhle prorazí. Sinon spadla na nejnižší podlaží toho místa, které bylo zároveň nejnebezpečnější.
Samozřejmě nečekala, že tam sólo něco většího zvládne. Jakmile na něco narazí, bude snadno poražena a vrátí se na svůj uložený bod na ulici, bude to «Smrtící návrat». Přijala ten fakt, když šla. Pak dorazila k velkému kruhovému místu podobnému stadiónu, kde se objevila zvláštně tvarovaná bytost.
Z velikosti a jména to vypadalo na monstrum typu bosse, ale jeho tvar ještě na žádných informačních stránkách neviděla. Když si to uvědomila, hráčská duše v ní trochu zaplála. Stejně zemřu, ale můžu s ním napřed trochu bojovat. S tou myšlenkou vyšla do vzduchového průduchu na vrcholu stadionu a umístila svou pušku.
Boj probíhal neočekávaně. Tepelný paprsek bosse, jeho železné drápy, jedovatý plyn a všechny ostatní útočné schémata, nic z toho ke skrývající se Sinon nedokázalo dostat. Na druhou stranu, jelikož byla jen stěží v dosahu střílení, způsobovala jen malé zranění. Když zvážila počet munice, kterou u sebe měla, zjistila, že by musela střílet na slepé místo bosse, malé oko na jeho hlavě, a ani jednou neminout, jinak by ho nedokázala zabít.
Sinon byla chladná jako led, když se na to soustředila. Když boss konečně padl, jeho obří tělo vybuchlo v mnohoúhelníky. Boj trval tři hodiny.
Boss po sobě zanechal velkou pušku, kterou nikdy předtím neviděla. Ve hře NPC ani hráči nemohli vytvořit nějaké opravdu dobré zbraně na živé náboje. Obchody mohly prodávat jen část horších zbraní, zbraně nad průměrem se daly získat jen v ruinách. Puška, kterou získala – «Ultima Ratio Hecate II» – patřila k nejvzácnějším z objevených zbraní.
Právě teď na serveru existovalo jen deset protimateriálních pušek, včetně Sinoniny. Díky tomu byla jejich cena děsivě vysoká, cena zbraně prodané v poslední aukci byla 20 mega kreditů, tedy 20 milionů v herní měně. Při převodu na elektronické peníze v poměru 100 ku 1 by to dalo 200 000 jenů [Zhruba 40 000 Kč].
Sinon byla středoškolačka žijící ve skutečném světě sama, výdaje na živobytí, které každý měsíc obdržela, jen stěží vystačily. Sužovala ji úskalí a skutečně si nebyla jistá, co se zbraní, když o její hodnotě zjistila. Nedávno zvládla získat ve hře polovinu poplatku za připojení, 1 500 jenů [300 Kč], ale to stejně znamenalo, že polovina jejího kapesného je pryč. Kdyby však hrála více jak teď, bylo by pro ni těžké si udržet známky. Ale kdyby měla 200 000 jenů, mohla by zaplatit všechny poplatky za připojení a ještě by jí hodně peněz zbylo.
Ale Sinon zbraň neprodala. Nehrála GGO, aby získala peníze, hrála, aby zabíjela nepřátele – především silnější, než je ona sama; hrála, aby porazila svou slabost. A především poprvé ucítila ve svém «srdci», že tahle zbraň není jen předmětem.
Hecate II, díky své obří velikosti a váze, vyžadovala děsivé množství STR. Sinon měla jako odstřelovač STR vyšší než AGI, takže byla schopná se jí vybavit, i když jen stěží. Když ji poprvé vzala na bojiště a podívala se na nepřítele dalekohledem, cítila v rukou těžkou chladnou váhu, sílu a záměr. Její vytesané zabíjení, předzvěst smrti. Sinon chtěla obejmout ten pocit, ničemu nepodléhající, nikdy neváhající, bez jediné kapky strachu tu byl ten tvar.
Brzy poté byla Sinon známá jako «Hecate»; zjistila, že to jméno pochází z řecké mytologie, je to bohyně vládnoucí podsvětí [Česky - Hekaté]. Ta zbraň bude její a poslední partner, tak se tehdy rozhodla.

V dalekohledu viděla, jak se cílová skupina dál pohybuje.
Sinon zvedla tvář, aby se do divočiny podívala přímo. Viděla, jak se Dynova pětičlenná skupina přibližuje k rozbořené budově mezi cílem a ní. Vzdálenost mezi dvěma skupinami se snížila o asi 700 metrů. Vrátila pravé oko k dalekohledu a čekala na Dynovy instrukce.
O desítky vteřin později sluchátko ožilo jeho hlasem a nějakým hlukem.
„–Jsme na místě.“
„Rozumím. Směr a rychlost nepřátel se nezměnily. Jsou 400 metrů od vás, 1 500 metrů ode mě.“
„Pořád daleko, zvládneš to?“
Na Dynovu otázku Sinon krátce odpověděla ‚Bez problému‘.
„…Dobře. Začni odstřelovat.“
„Rozumím.“
Po krátké výměně Sinon ztichla, její pravý ukazovák se pohyboval k velkému lučíku [Takový ten kruhový tvar kolem spouště].
V divočině, kterou sledovala dalekohledem, se první cíl, muž s Minimi na rameni, dál procházel a povídal si.
V boji během minulého týdne Sinon nebyla odstřelovač; měla útočnou pušku a byla zadní podporou. Musela toho muže vidět zblízka, ale nemohla si na něj vzpomenout. Ale jelikož se mohl vybavit podpůrnou zbraní, musí mít vysoký level.
Buch, buch, bušilo rychle její srdce, přizpůsobila se tomu rytmu, když pohybovala retiklem. Vzdálenost, směr větru, rychlost pohybu cíle, kvůli tomu všemu bude muset zaměřit víc než metr nahoru vpravo od něj; přesunula svůj prst, aby se dotkla spouště.
V tu chvíli se v Sinonině zorném poli objevil poloprůsvitný zářící kruh zeleného světla.
Průměr kruhu se mihotavě měnil v kružnicích, střed se nacházel na hrudi muže, nejširší bod mu sahal ke koleni. Byl to «Predikční kruh zásahu kulky» (Kruh kulky), který se ukazoval jen Sinon. Vystřelená kulka dopadne náhodně někam do toho kruhu. Právě teď mužovo tělo pokrývalo 30% kruhu; jinými slovy měla přesnost 30%. Ať už je síla Hecate II jakkoli velká, pokud se trefí do končetin, nohy nebo paže, bude nemožné ho zabít, šance na zabití jednou střelou je příliš nízká.
Velikost Kruhu kulky závisela na vzdálenosti cíle, schopnosti zbraně, počasí, světlu, schopnostech, hodnotách statů, ale nejdůležitější parametrem je tlukot srdce odstřelovače.
AmuSphere monitorovalo tlukot srdce skutečného těla a data posílalo do herního systému.
Když srdce zatluče, kruh se zvětší. Pomalu se zmenšuje, až se při dalším pulzu zase zvětší. Aby byla přesnost co největší, musí se proto odstřelování provádět v momentě mezi údery srdce.
Ale uvolněný stav je asi šedesátkrát za minutu – tedy vteřinový cyklus v uvolněném stavu, ovšem napětí ze snahy střelit tempo zdvojnásobí nebo i víc, kruh se tak rozšíří a sníží se zvýšení rychlosti. Bylo nemožné střelit mezi dvěma údery srdce.
Právě kvůli tomu bylo v GGO tak málo odstřelovačů.
Nedokázali se trefit. Nedokázali zastavit napětí, když měli střílet. Samozřejmě že v blízkém boji způsobí srdeční tep pulzování Kruhu kulky, ale při krátké vzdálenosti se stejně trefíte. Pro zcela automatické samopaly a útočné pušky to platí ještě víc. Nicméně při odstřelování na dlouhou vzdálenost, větší než 1 000 metrů, je Kruh kulky obvykle několikrát větší než cíl. Třicet procent přesnosti v Sinonině výhledu už je vlastně zázrak.
–Ale.
Zašeptala Sinon ve svém srdci.
Tenhle tlak, úzkost, strach je jen do nějakého rozsahu. Vzdálenost 1 500? To je jako hodit kuličku papíru do koše. Ano–
V porovnání s tehdy.
Jádro jejího srdce zchladlo. Její tep se snížil jako lež.
–Led. Jsem stroj ze studeného ledu.
Kruh kulky se náhle zpomalil. Ve stejnou chvíli se prodloužilo její vnímání času, takže jasně vycítila moment, kdy byl kruh nejmenší.
Jedna… Dva… Při třetím scvrkávajícím se kruhu, kdy ukazoval na srdce muže nesoucího Minimi, Sinon zmáčkla spoušť.
Světem zatřásl řev podobný hromu.
Z předního ústí hlavně Hecate II vybuchl obří plamen, vypuštěná kulka projela zvukem zbraně a pohybovala se kupředu. Zpětný ráz odstrčil zpět Sinon a pušku, její chodidla se zapřela, jak odolávala nárazu.
Na druhé straně retiklu si muž možná všiml záblesku hlavně, otočil hlavu tím směrem. Jeho pohled se střel se Sinoniným dívajícím se skrz dalekohled –
File:Sword Art Online Vol 05 -091.jpeg
V tu chvíli se mužova hruď k ramenům včetně hlavy, stala maličkými úlomky a zmizela. O chvíli později se zbytek těla rozbil, jako kdyby byla zasažena skleněná socha, rozptýlil se v úlomcích. Naneštěstí pro něj se děsivě drahé Minimi, které nesl, stalo náhodným dropem a spadlo na písčitou zem. Až se ten muž po znovuzrození vrátí na ulici, určitě se bude potýkat s šokem náhlé smrti a ztrátou své zbraně.
Sinon si výše uvedené potvrdila bez emocí, její pravá ruka se automaticky pohnula a zatáhla za rukojeť závěru Hecate II. S kovovým zvukem se vztyčil velký náboj, který zmizel, když narazil na skálu vedle.
Nabíjela další náboj, Sinon posunula svou pušku trochu doprava, druhý cíl, velký muž v kabátě, byl v jejím hledáčku. Brýle, zakrývající jeho obličej, se dívaly jejím směrem. Zamířila trochu nad tělo, ukazovák se jí trochu napjal. Znovu se objevil zelený Kruh kulky, hned se scvrkávající v tečku.
Od její první střely uběhly jen tři vteřiny. Samonabíjecí puška může pálit hned, ale opakovací Hecate II tohle nezvládne. Přesto, průměrní hráči jsou zděšení a šokovaní, když vidí náhle rozdrceného spoluhráče, trvá asi pět vteřin, aby se jejich mentální stav zotavil, aby identifikovali směr odstřelování a byli schopní se vyhnout. Jestli míříte na takové zmatení, druhý úspěšný výstřel by měl být možný, ale–
Muž v kabátu neukazoval žádné známky zmatení, zíral na Sinon ze svých velkých brýlí. Tohle je rozhodně zkušený veterán, musí to být dobře známý hráč, pomyslela si Sinon, když mačkala spoušť.
Právě teď se v mužově zorném poli objevila trajektorie kulky mířící na něj, «Balistická predikční linie» (Linie kulky), světle červené poloprůsvitné světlo. Tohle je herní nesmyslný způsob, jak oživit boj se zbraněmi, obranná systémová asistence. Když má hráč vysokou reakci, AGI a dost odvahy, může se vyhnout více jak 50% vypálených kulek z útočné pušky ze vzdálenosti 50 metrů.
Největší výhodou odstřelovačů je, že se Linie prvního výstřelu cíli neukáže. Ale Sinonina pozice již byla odhalena při jejím prvním výstřelu, tu výhodu už neměla.
Další řev. Z Hecate II byla nemilosrdně vypuštěna «smrt», krystalizovaná kulka, která proťala světle žlutou atmosféru a odletěla.
Ale jak Sinon očekávala, muž v klidu udělal velký krok doprava. Hned poté proťala kulka 12,7 mm prostor metr od toho velkého těla. Vybourala díru v betonové zdi v divočině daleko za ním.
Sinonina pravá ruka se bezděčně pohnula, nabíjela další náboj, její prst vracející se k držátku však nešel ke spoušti.
Další odstřelování by bylo zbytečné. Jestli chce znovu odstřelovat, musí se přesunout, skrýt se pohledu muže a počkat šedesát vteřin, až se identifikační informace resetují. Ale teď už je další průběh boje rozhodnut. Zatímco se dívala dalekohledem, zašeptala do mikrofonu: „První cíl čistý. Druhý cíl selhal.“
Dyne rychle odpověděl: „Rozumím. Útok začíná. …Běžte, běžte, běžte!!“
Zháá! Dostal se k ní zvuk, jak se země lehce pohnula, když se odrazili. Sinon maličko zadržela dech.
Misi, která jí byla zadána, již splnila. Protože je Hecate II velice vzácnou zbraní, kdyby ji měla v boji na blízko a zemřela by, pak pokud by zbraň spadla, nastala by velice vážná situace. Dyne řekl, že má po odstřelování čekat v záloze. V srdci jí zůstal propásnutý druhý zásah, přála si, aby se ten «špatný pocit», který měla, nenaplnil.
Při přemýšlení Sinon znovu pohnula svou puškou, snížila přiblížení, aby v dalekohledu viděla celou nepřátelskou skupinu. Čtyři muži v přední linii rychle skočili za blízké kameny nebo betonové zdi, aby se skryli, za nimi zadní stráž s velkou laserovou puškou a ten velký muž v kabátě–
„Ah…!!“
Sinon podvědomě vydechla nahlas. Ten velký muž zrovna pohnul oběma pažemi, odhodil ze svého těla maskovací kabát.
V jeho rukách byla žádná zbraň. A žádnou neměl ani u pasu.
Odhalilo se to, co měl na širokých zádech, to, co si myslela, že je batoh pro přenos věcí.
Mezi širokými rameny se točila kovová tyč a natahovala se. Z té visel obhroublý a precizní kovový předmět.
Uvnitř opory ve tvaru Y se nacházel válcovitý komponent stoje. Přední část měla velkou rukojeť, pod ní bylo šestihlavňové tělo zbraně. Celková délka více jak metr.
Součástí zbraně byl pás, spojoval ji s velkokapacitním zásobníkem, který visel ze stejného madla.
Obří velikost a kruté tvar té tak zvané pistole viděla Sinon jen jednou, na informační stránce GGO se seznamem předmětů.
Jmenuje se zřejmě «GE M134 Minigun». Patří mezi těžké samopaly. Je to jedna z největších střelných zbraní, které jsou v Gun Gale Online. Šest propojených hlavní se otáčí vysokou rychlostí, nabíjí se, pálí, vyhazuje náboje, plive 7,62 mm kulky při šílené rychlosti 100 kol za vteřinu, noční můra je vhodnou přezdívkou pro tuhle pistoli – ne, tuhle zbraň.
Samozřejmě i váha je ohromná. Jen hlavní tělo váží 18 kg. Spolu s tolika municí to musí být více než 40 kg. Je jedno, jak moc se zaměřuje na STR, je nemožné se vejít do váhového limitu. A protože je přetížen, musí mít penaltu pohybu.
Parta se pohybovala tak pomalu ne kvůli prodlouženému lovu. To kvůli maximální rychlosti chůze toho muže.
Vyděšená Sinon se dívala do svého dalekohledu. Uprostřed jejího zorného pole velký muž natáhl pravou ruku k zádům a popadl rukojeť Minigunu. Velký přístroj se hladce sklouzl po pásu a přetočil se o 90° doprava k tělu muži. Obě nohy široce od sebe, postoj, kdy šest hlavní mířilo kupředu – mužova ústa pod brýlemi se poprvé pohnula, vytvořila divoký úsměv.
Sinon rychle přizpůsobila číselník, snížila přiblížení dalekohledu na minimum.
Na levé straně zorného pole se Ginrouova skupina tří útočníků, držící samopaly, pohybovala kupředu. Světelné kulky z laserových Blasterů, které si připravil předvoj nepřátel, vykreslovaly bledě modré ocasy, když útočily, nechávaly za sebou vlnky, jako ty na povrchu vody, až do jednoho metru před Ginrouem a ostatními, pak zmizely. To byl vysoko výkonný efekt «Ochranného pole před optickými kulkami».
Vrátili palbu sprškou živé munice ze samopalů, jeden z nepřátelských uživatelů Blasterů, který se vykláněl zpoza skály, byl zakryt karmínovými efekty nárazu s ‚pa pa‘ zvukem a omdlel. Ginrou a ostatní se znovu rozběhli dopředu, ke stínu betonové zdi blízko nepřátel–
V tu chvíli se velký muž rychle sehnul.
Hlavně Minigunu se otočily vysokou rychlostí, pás jiskřivého světla tryskal asi tak 0,3 sekundy.
A prostě tak, spolu s částí betonové zdi, se Gunrouův avatar rozpadl, pak zmizel. Příliš rychle, jako písečná panenka vystavená proudu vody.
„…!“
Sinon se kousla do rtu, pak se postavila. Zvedla Hecate II ze země, ohnula nohy a hodila si řemen přes rameno.
Hecate II, s celkovou délkou 138 cm, se jí těžce zaryla do ramene. Sinon neměřila ani 155 cm, ale přesto se zbraň vešla do jejího váhového limitu. Její pistole, «H&K MP7», byla velmi malým typem samopalu, který zvládl nepřekročit její váhový limit. Sinonina hodnota STR jí jen tak tak dovolovala nést sedm zásobníků pro Hecate II.
I pouhým okem viděla záblesky hlavní na bojišti podobné květinám, i přes vzdálenost téměř kilometru a půl. Sinon zůstala potichu a běžela plnou rychlostí vpřed.
Teď už se průběh boje drtivě obrátil proti Dynovi a ostatním. Kdyby byl uživatel Minigunu sám, při zachování alespoň střední vzdálenosti a neustálém pohybu vysokou rychlostí by bylo možné jej porazit. Ale s uživateli laserových Blasterů, kteří Minigun kryjí, jste se nepříteli nemohli vyhnout, protože jakmile jste se moc přiblížili, obranné pole přestalo být tak účinné.
I když byla členkou skvadry, i kdyby se stáhla, předpokládala, že by si nikdo nestěžoval. Konec konců, svůj cíl odstřelovače splnila.
Ale Sinon běžela přímo k boji. Nemyslela na pomoc svým společníkům. Jen díky úsměvu muže s Minigunem se její nohy pohybovaly kupředu.
Ten chlap se na bojišti smál jen proto, že byl silný. Herní čas nutný k obdržení vzácného Minigunu byl podobný nebo i delší než ten u Hecate. Výbava vyžadovala vytrvalost k hromadění dostatku STR, až to nahánělo hrůzu. Navíc měl odvahu se v klidu vypořádat se Sinoniným odstřelováním.
Bojovat s takovým protivníkem, zabít ho, tím i mé slabé já – vždy fňukající, nedospělá «Asada Shino» bude také zničeno.
Jen kvůli tomu se věnovala tomuhle šílenému světa. Kdyby odsud unikla, pak vše, co dosud nashromáždila, by přišlo vniveč.
Odrazila se od suché země, pádila, co jí to jen její rychlostní parametry dovolovaly, hnala se prašným vzduchem.
Pohybovala se po písku se štěrkem, vyhýbala se vyčnívajícím skálám, rozpadajícím se zdem a jiným překážkám, skákala přes ně, vřítila se do bojové oblasti jen během několika desítek vteřin.
Její AGI parametr byl na plný plyn, aby jí pomohl v divokém sprintu po přímé linii. Ani trochu nezvážila, že by si našla úkryt. Nepřátelská skupina si už nejspíš všimla blížící se postavy Sinon.
V porovnání se začátek se postavení obou part výrazně změnilo. Samozřejmě, ti ustupující patřili k Dynově skupině. Minigun násilně poskytoval podporu střílením a předvoj nepřátelské skupiny postupně snižoval vzdálenost. Čtyři lidé, včetně Dyna, neustále ustupovali, aby unikli účinnému dosahu optických zbraní, přesouvali se z jednoho úkrytu do druhého.
Útěk do divočiny, to už nebyl možný únik. Kdyby se jejich postavy odhalily, hned by je jako vodopád a zaplavily kulky Minigunu. Navíc, betonová zeď, které Dyne a ostatní teď svěřili svá záda, na únikové cestě z velké části chyběla.  Zbývala jen více jak polovina spadlé budovy, kterou využili při počátečním přiblížení se. Kdyby tam unikli, byli by chyceni jako zajíci v pytli.
Sinon, která situaci okamžitě pochopila, se pokusila skočit do stínu zdi, kde Dyne a ostatní nabírali dech. V tu chvíli se přímo před ní objevila tři tenké červené světelné linie.
„Kch…“ zatnula zuby, přešla do úhybného postoje. To jsou trajektorie od nepřátelských útočníků s laserovými Blastery.
Napřed Sinon sklonila tělo, co to jen šlo, a proklouzla pod první Linií kulky. Hned poté, přesně stopující linii nad ní, sežehl prostor světle modrý tepelný paprsek. Před jejíma očima se natáhla druhá Linie kulky. Veškerou silou se pravou nohou odrazila od země a vyskočila, její tělo tancovalo ve vzduchu. Laser prošel těsně kolem jejího břicha, na chvíli viděla bíle.
Třetí Linie kulky procházela kousek nad Sinoninou trajektorií skoku. Stáhla hlavu mezi ramena co nejvíc, aby se vyhnula blížícímu se paprsku tepla, ale konce jejích modrých krátce střižených vlasů se paprsek dotkl; s praskavým zvukem se rozptýlily světelné částice.
Nějak se zvládla vyhnout palbě z laserového Blasteru, přistála na zemi. Před jejíma očima –
Hrozně tlustá, krvavě zbarvená linie o průměru asi 50 centimetrů mířila přímo na ni.
Bez pochyb to byla Linie kulky toho Minigunu. O několik desítek vteřin později přijde útok podobající se bouři.
Sinon vyburcovala své tělo ztuhlé strachy, ohnula pravé chodidlo, které se zrovna dotklo země, a znovu skočila za pomoci vší své síly. Ve vzduchu otočila svým tělem, její tělo ploché na vrcholku vysokého skoku.
Hned poté jí těsně pod zády prošla salva energie, cítila turbulenci. Poté, co shluk zářících bílých živých kulek minul její zorné pole, se roztrhla další část zničené zdi rozpadlé budovy o něco dál.
Těsně předtím, než její záda přistála na písčité zemi, znovu stočila svým tělem, přistála na rukách a nohách. Ve stejnou chvíli se vrhla dopředu tak silně, jak to jen šlo. Poté, co se několikrát otočila, se dostala ke stínu betonové zdi, kde se skrývala Dynova skupina.
Vůdce skvadry zíral se zděšením na Sinon, která se před ním náhle objevila. Bez ohledu na to, zda tohle vypadalo jako dobré úmysly, jeho oči nezářily vděkem, jen pochybami vůči někomu, kdo schválně strčil hlavu na smrtící místo.
Dyne brzy otočil svou tvář, podíval se na útočnou pušku ve svých rukou. Jeho mumlající hlas byl nízký: „…Ti hajzli si zavolali bodyguarda.“
„Bodyguarda?“
„To nevíš? Ten s Minigunem. Říká se mu «Behemoth», chytrej svalnatej chlap ze severního kontinentu. Skvadry s penězi, ale bez větší síly, si ho najímají na různé věci spojené s ochranou.“
To je mnohem lepší herní styl, než je ten tvůj, pomyslela si Sinon, ale samozřejmě, že to neřekla. Místo toho se podívala na tři útočníky za Dynem, kteří jednou za čas vystrčili hlavy z úkrytu a slepě pálili po nepřátelské skupině. Promluvila hlasitostí, která stěží dosáhla k celé jejich skupině: „Jestli se dál budeme schovávat, brzo nás dostanou. –Kdo ví, kolik tomu s Minigunem zbývá kulek. Když všichni zaútočí ve stejnou chvíli, bez problémů nás poseká. Musíme tuhle možnost eliminovat. Vy dva s SMG běžte doleva, já a Dyne půjdeme kolem pravé strany, M4 tu zůstane jako podpora…“
Náhle ji přerušil Dynův chraplavý hlas: „…To nevyjde, jsou tam ještě tři s Blastery. Když se tam přiženeme, efekt obranných štítů…“
„Blastery střílejí pomaleji než zbraně na živou munici, půlce se můžeme vyhnout.“
„Nemožný!“ zopakoval Dyne tvrdohlavě a zavrtěl hlavou.
„Když se tam vrhneš, stejně tě odhodí Minigun. …I kdy je to škoda, vzdáme se. Jestli jsi moc pyšná, než abys je viděla vyhrát, tak se tu odhlas…“
Když se odhlásíte na neutrálním místě, nezmizíte hned. Váš avatar bez duše tu zůstane ještě několik minut, zranitelný útoky. Pravděpodobnost je nízká, ale mohl by nastat náhodný drop zbraně nebo zbroje.
Dosud si myslela, že je příliš brzo na to, aby velitel chtěl ustoupit, ale s takovým zoufalstvím, ani nemluvě o dětském chování, nikdy by si nepomyslela, že by navrhl něco podobného. Sinon zírala napůl užasle na Dynovu tvář, která měla patřit veteránskému vojákovi.
V tu chvíli ukázal Dyne své zuby a zakřičel: „Co, neber tu hru tak vážně! Dopadne to stejně, i když tam poběžíme a zbytečně zemřeme…“
„Tak zemři!“ zakřičela Sinon v odpověď.
„Alespoň ve hře zkus zemřít, když budeš čelit hlavni!“
Vážně, proč by něco takového říkala muži, který je jen cílem. Předtím by to znamenalo, že by končila se skvadrou.
Zatímco si část jejího srdce tohle myslela, vzala za límec maskovací bundy Dyna a silou zatáhla. Ve stejnou chvíli promluvila na zírající trojici.
„Tři vteřiny stačí, ať se na vás Minigun zaměří, dokončím ho s Hecate.“
„…Em, rozumím,“ odpověděl po dlouhém uvažování muž s ochrannými brýlemi na zelených vlasech, zbývající dva členové týmu přikývli.
„Fajn, rozdělíme se ve dva, vpravo a vlevo najednou.“
Sinon odstrčila bok trucujícího Dyna, přesunuli se ke konci úkrytu. Od pasu si vzala krátkou MP7, začala odpočítávat rukou.
Tři… dva… jedna,
„TEĎ!!“
Ve stejnou chvíli se odrazila od země a o jednu vteřinu napřed se vrhla do bojiště, kde neustále čekala smrt.
Na chvíli se před ní objevily Linie kulek. Snížila své tělo, skluzem se jim snažila vyhnout. Uviděla nepřátelskou skupinu.
Vpředu vpravo, za zdí asi dvacet metrů daleko, byli dva lidé s laserovými Blastery. Kousek nalevo byl další. Muž s Minigunem, «Behemoth», byl uprostřed asi deset metrů za nimi, mířil na její spoluhráče, kteří vyšli zleva.
Zatímco Sinon běžela doprava, mířila MP7 v levé ruce na uživatele Blasterů. Lehké zmáčknutí spouště ukázalo Kruh kulky. Nijak nemohla ovládat svou frekvenci srdce, takže Kruh pulsoval kolem těl mužů.
Přesto vystřelila. Cítila zpětný náraz, který v porovnání s Hecate II v její dlani nic nebyl, vyprázdnila zásobník 20 kulek 4,6 mm najednou.
Při lehkovážného protiútoku zpanikařili, dva uživatelé Blasterů se pokusili skrýt za zdí, ale několik kulek i tak trefilo jejich těla. Nestačilo to, aby jejich HP spadla až na nulu, ale koupí jí to pár vteřin.
„Dyne! Pomoz mi!“ zakřičela Sinon a hodila sebou na zem, ve stejnou chvíli sundala Hecate II ze zad a chytla ji oběma rukama. Neměla čas, aby roztáhla dvounohou stoličku. Snášela tu hrozivou váhu a zamžourala dalekohledem zbraně.
Jelikož byl stále na nízkém přiblížení, viděla jen horní část Behemotova těla. Ta tvář se po ní hned podívala, Sinon zatáhla za spoušť, aniž by čekala, až se Kruh kulky zmenší.
Prostor roztrhl řev a jistý záblesk zabíjení— prošel těsně kolem Behemotovy hlavy. Útok mu z hlavy odhodil ochranné brýle, změnil je v prach. Zmizely.
Netrefila se—!
Sinon se kousla do rtu a chtěla se postavit, pak se její pohled v dalekohledu střetl s tím Behemotovým. Behemot ukázal svou pravou tvář, jeho šedé oči zářily světlem, jeho rty měly další nebojácný úsměv.
Sinonino celé tělo bylo pokryto obřím červeným světlem.
Tomu se nejde vyhnout, hned došla k tomuto závěru. Při její ležící pozici při pálení neměla čas na to, aby vstala a skočila doleva nebo doprava.
Alespoň bude čelit hlavni zbraně—
Následovala svá vlastní slova, postavila se a dívala se přímo na Behemotha. Náhle několik míst na tom obřím těle se zvukem „papáá!“ zazáří.
To Dyne. Klečel na jednom koleni na zemi a držel svou útočnou pušku, střílel s vysokou přesností. Pokud se v téhle situaci, při takové vzdálenosti, dokáže tolikrát strefit, znamená to, že jeho schopnosti jsou úžasné, ať už má jakoukoli povahu. S tou myšlenkou se Sinon co nejsilněji odrazila a skočila doprava. Hned poté bylo místo, kde zrovna stála, zasaženo desítkami nábojů bouře kulek.
„Dyne! Běž víc doprava…“
V tu chvíli během jejího křiku.
Dva uživatelé Blasterů se znovu vynořili ze svých krytů, mířili na stojícího Dyna a bez milosti pálili šípy světla.
Byli až příliš blízko. Tepelné paprsky prošly Dynovým obranným polem a jeden po druhém se do něj strefovaly.
Dyne se na chvíli podíval na Sinon. Pak se otočil kupředu—
„Uóóó!!“ s jediným výkřikem se rozeběhl vpřed.
Déšť světelných kulek útočil na Dyna. Vyhýbal se, proklouzával, přitom zběsile utíkal. Ale samozřejmě se všem střelám vyhnout nemohl.
Několik posledních vteřin, Dyne vytáhl pojistku plasmového granátu u svého pasu, pak ho hodil na jejich úkryt. Ve stejnou chvíli zmizelo všechno jeho HP. Jeho avatar byl stále zády k Sinon, rozbil se do velkého počtu mnohoúhelníků, které se rozprostřely po okolí.
Následně se svět zabarvil bílým zábleskem.
Obří kladivo boha narazilo do země. Zelenobílý proud energie se zbláznil, nastala obří prachová bouře. Těla uživatelů Blasterů se do toho přimíchala, letěla vzduchem, načež narazila do země, rozbila se a byla zničena.
—Tomu říkám odvaha!
Krátce se pomodlila za Dyna, který opustil boj, kvůli prachu přimhouřila oči a podívala se po bojišti.
Jeden z jejích společníků, který měl na starosti levé křídlo, byl zřejmě zabit Minigunem, uživatel Blasteru na tamtéž straně zmizel.
Pravé křídlo, díky Dynově sebedestrukci, bylo zmatkem. Vzal s sebou jednoho nepřátelského útočníka, ten zbývající byl nejspíš omráčený.
Pak— v postupně usazujícím se prachu uviděla, jak se k ní po přímé linii blíží obří silueta.
Jestli to takhle bude pokračovat, mohla by s Behemothem bojovat tváří v tvář. Ale při téhle vzdálenosti nemohla její odstřelovací puška vyhrát proti těžkému kulometu.
Musí najít způsob, jak se dostat na slepé místo Miniguna v pozici, ze které může střílet. Ale v přímém boji jeden na jednoho není žádné slepé místo…
—Ne.
Sinon na okamžik zadržela dech. Všepokrývající prach z Dynova granátu tu pořád byl, Behemoth nemůže vědět, kde přesně Sinon je. Samozřejmě nemůže střílet, protože ho ani ona nevidí čistě, ale možná by mohl jít na to jedno místo v téhle oblasti, kam se bouře kulek nedostane.
S tou myšlenkou se otočila a zběsile se rozeběhla. Mířila ke zničené a spadlé ruině budovy v zadní části bojiště.
Proskočila vchodem, neviděla, že zadní část budovy spadla a je vidět na žluté nebe. Mířila k pravé zdi – tam, kde vedly schody nahoru. Opatrně běžela, snažila se nestoupnout na rozbitou dlaždici a nedělat hluk.
Na kovovém schodišti by měla našlapovat opatrně, ale s tím se nenamáhala. Kopla do zdi jako tanečník, aby změnila svůj směr, a dostala se ještě výš.
Doběhla až na páté podlaží, kde schody končily, za méně jak dvacet vteřin. Po levici bylo obří okno.
Tady by měla mít několik vteřin, aby zaujala odstřelovací pozici, aniž by si toho Behemoth všiml.
S tou myšlenkou si Sinon položila Hecate II proti svému rameni a podívala se z okna dolů na bojiště.
Náhle se její zorné pole zabarvilo červeně.
Desítky metrů dole zvedal Behemoth Minigun co nejvýš a mířil přímo na Sinon. Přečetl si ji. Její myšlenky a bojový plán, vše.
Neměla čas ustoupit nebo si lehnout.
Tak silný. Byl to opravdový hráč GGO, ne, voják.
Ale tohle byl přesně ten protivník, se kterým chtěla Sinon bojovat. Zabít ho. Musela ho zabít.
Neváhala. Nezaujala odstřelovací pozici, položila pravé chodidlo na okenní parapet a vyskočila.
Ve stejnou chvíli se ze země nahoru začaly hnát záblesky energetických vln, podobné hořícím plamenům. Bum!! Zpod levého kolena přišel intenzivní šok. Noha jejího avataru byla odstřelena, její HP se o dost snížilo.
Ale pořád byla naživu. Proletěla kolem linie střel Minigunu, tancovala v prostoru. Byla přímo nad působivým postojem Behemotha.
Nejspíš chtěl střílet, dokud mu nedojdou kulky, tak couvl, snažil se udržet Sinon ve své linii střel. Ale nedokázal ji trefit. S Minigunem, který měl zavěšený na pásu na zádech, nemohl střílet přímo nad sebe.
Během pádu držela Sinon Hecate II na svém rameni a dívala se dalekohledem.
File:Sword Art Online Vol 05 -109.jpegVe výhledu měla Behemothovu tvrdou tvář. Obvyklý úsměv z té tváře zmizel. Ukázal své zuby, překvapení a vztek se staly hořícími lucernami v jeho očích.
Sinon si stěží všimla, že se její vlastní ústa pohnula.
Objevil se úsměv. Divoký, krutý, chladnokrevný úsměv.
Při pádu nebyla tak stabilní, aby střílela daleko, ale vzdálenost mezi nimi byla opravdu krátká. Když byla hlaveň její zbraně asi metr od Behemothovy hlavy, její Kruh kulky se zmenšil, zastavil se uprostřed mužovy tváře.
„Konec!“ zašeptala a zmáčkla spoušť.
Z prstu bohyně podsvětí se v tomhle světě uvolnilo největší energetické kopí z jedné kulky.
Okamžitě prorazilo obří díru v Behemothově tváři a horní části těla, pokračovalo do země tvořené troskami.
Když následně burácející výbušný zvuk přešel, Behemothovo velké válcovité tělo se rozložilo a rozptýlilo.

2 komentáře: