Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z červenec, 2014

Anketa

Poslední dobou přemýšlím, že bych změnila přepisy vlastních jmen na české, vzhledem k tomu, že většinu ostatních věcí tu mám také v českém přepisu.
Anketa bude trvat do konce července.

Kapitola čtvrtá

Obrázek
Ve chvíli, kdy vyšla školní bránou, se jí suchý a ledový vítr opřel do tváře. Asada Shino se zastavila a pevně si převázala bílou šálu. Měla brýle s plnými obroučkami a více jak polovinu tváře jí zakrývala látka šály. Znovu se rozešla. Pokračovala svižným tempem po chodníku pokrytém podzimním listím, z hrudi jí unikl malý povzdech. …Z celkem 608 dní z tří let střední vyšší školy jich proběhlo 156. Konečně čtvrtina. S tou myšlenkou byla ohromena odříkáváním si, kterému byla vystavena příliš dlouho. Nicméně kdyby přidala i nižší střední školu, pak už 60 procent dní vybledlo v minulosti. Jednou to skončí… jednou to skončí. Ta slova si v hlavě opakovala jako mantru. Samozřejmě, i když se den ukončení studia blížil, nebylo to tak, že by chtěla něco dělat nebo se něčím stát. Jednoduše, její momentální já bylo uprostřed toho nucení, aby někam patřilo; chtěla se osvobodit ze skupiny zvané «středoškolští studenti».

Den poté

Obrázek
Část první„Už sis na tenhle avatar zvykla?“ Asuna při té náhlé otázce zvedla tvář od okna ukazující úkol z angličtiny. Odpověděla, třela si mezi prsty modré vlasy, typické pro Undine, padající jí po pravém rameni: „Hm… trochu déle, možná? Je to zvláštní, ne… moje tvář a tělo jsou úplně stejné, jako byly v Aincradu, nic se nezměnilo až na barvu mých vlasů a očí, ale někdy mi to přijde divné. Jako kdyby moje tělo nebylo správně spojené s mým vědomím…“ „Fmm…,“ zafuněl sprigganí chlapec, jemuž uhlově černé vlasy stály přímo vzhůru. Asuna si nemohla pomoct, i když byl jen o rok mladší než ona sama, jí bude tento rok osmnáct, díky rošťáckému vzhledu jeho postavy měla pocit, jako by to byl jen chlapec.

Kapitola třetí

Obrázek
Soumrak. Nízko ležící mraky zabarvovalo zapadající slunce do žluta. V divočině kamenů a písku byl stín vrhaný vysokými ruinami budov delší a delší. Jestli budeme čekat další hodinu, měli bychom zvážit přepnutí na noční bojové vybavení. Boj s brýlemi pro noční vidění tlumil vzrušení ze zabíjení nebo z toho nechat se zabít, takže se mu Sinon [výslovnost Šinon] raději vyhýbala. Než slunce úplně zmizí, ať se prosím cílová parta objeví, mumlala, zatímco se krčila za betonem. Jejích pět partnerů, kteří také sklíčeně čekali v záloze, si určitě mysleli to samé. Člen party patřící do přední linie sklonil svou zbraň malé ráže a zašeptal ty pochyby, které se toulaly v hlavách všech: „Vážně, jak dlouho ještě budeme čekat… Hele, Dyne, vážně přijdou? Je ta informace spolehlivá?“