S překladem si teď kvůli škole a práci dávám nucenou pauzu, od pondělí 18. se zase pustím do překladu. Další část určitě ještě v červnu.

úterý 29. dubna 2014

Příběh z podložky


Dvě věci Asuna, uživatelka rapíru a zastupující vůdce gildy Rytířů krve, přezdívaná «Záblesk», zbožňovala, ačkoli nebyly spojené s vyčištěním smrtící hry SAO.
Jednou z nich bylo «vaření». Zvyšovat stupeň naučení bylo velice problémové a neplatilo, že když zvládnete výborné jídlo, zvýší to vaši pravděpodobnost přežití v jeskyni — ačkoliv existovala jídla, která dočasně zvyšovala staty nebo odolnost — díky čemuž Asuna neznala žádné jiné hráče mezi šermíři, kteří by dokončili svůj skill vaření.
A to další nebyl skill. Nebyl to ani předmět nebo úkol. Byla to chvíle naprostého blaha, kdy se mohla ponořit do horké vody, až po ramena, uvolnit své tělo a srdce, jinými slovy «koupel».
Ve svém domově v hlavním městě šedesátého prvního podlaží, v Selmburgu, měla koupelnu s vanou, i když byla malá, a sestavila vyčerpávající seznam obytných čtvrtí, které zahrnovaly velké koupelny na každém podlaží, pro chvíle, kdy toužila po větší koupeli.
A taková Asuna byla, ale nemohla se rozmyslet, když nedávno koupila nově zjištěné informace týkající se koupele od prodejkyně informací, Argo. Chtěla jít. Rozhodně chtěla jít. Ale její rozum tentokrát šlapal na brzdu. To proto, že ta lázeň byla mimo oblast protizločinného kodexu a co hůř, neměla kolem ani žádné pevné zdi, byla to takzvaná «lázeň pod širým nebem».
Jít se koupat a nesundat si vše vybavení, to nemělo smysl. Ale to, že je to mimo oblast znamenalo, že mohou zaútočit monstra nebo i oranžoví hráči. Zbraně se, přinejmenším, mohly dát vedle vany pro okamžitou reakci, aby bylo nezbytné manipulovat různými okny pro nasazení vybavení. A navíc nemohla jít do vody a uvolnit se, když bude na pozoru před útoky.
—A Asuna si stěžovala své blízké kamarádce, Lisbeth, kovářce, odpoledne prvního října 2024.
Lisbeth přiložila Asunin milovaný meč, Zářící svit, k brousícímu kolu, trochu se zamyslela, ale zanedlouho předložila se samolibým úsměvem návrh.

„.....Háááá... tohle je nejlepší......“ poznamenala Lisbeth tak otupěle, že už to ani víc nešlo. Asuna s ní zcela souhlasila.
„Rozhodně, tohle je druhá nejlepší koupel, co jsem v Aincradu.“
„To si docela protiřečí. Kde byla nejlepší?“ odpověděla Lisbeth a otočila se s cákancem, usmívala se.
„Myslím, že to bylo na prvním podlaží, když jsem poprvé vlezla do vany.“
„Áá, no jo, jasně! Na začátku jsem nevěděla, že má Aincrad vany.“
„Hehe, ani já.“
Přikývla, pořád lehce nejasně, horká voda jí kapala z mezer mezi prsty.
Lázeň pod širým nebem, která měla stejné souřadnice, jaké popisovala informace, byla autentičtější, než Asuna předpokládala. Koupel obklopená kameny byla trochu nakloněná a štědrý proud horké vody se řinul shora, bez míry proudil dolů. Za jednoduchým dřevěným plotem obklopujícím lázeň se nacházelo listoví stromů měnících se na jasně červené a modré nebe bez hranic, jelikož byl vnější obvod blízko. V podstatě to tu bylo stejné jako v přírodních horkých pramenech s volně tekoucí vodou.
Asunin rapír a Lisbethin palcát ležely na nedalekých kamenech jako minimální stupeň ochrany, ale jinak byl pár zcela neozbrojený. Když se nad tím zamyslela, tohle bylo poprvé, kdy vešla do koupele s někým jiným — nebo to bylo především poprvé, kdy viděla avatar někoho jiného zcela nahý. Lisbeth otočila své tělo nahoru ve chvíli, kdy si to uvědomila, takže na ni Asuna neúmyslně zírala.
Lisbeth si všimla pohledu a zašklebila se, trochu se červenala.
„Co je to s tím úchylným pohledem, Asuno?“
„Eh, t-tak to není, tak jsem to nemyslela, erm... Jen jsem si myslela, že vypadáš hezky a...“
„Co, to má být sarkasmus!? Jo, máš hubený pas, ale i tak!“
Asuna byla náhle stisknutá dvěma rukama, které se natáhly a chytily ji za pas, stočila tělo.
„Ahaha, h-hele, to lechtá!“
„To proto, že tě lechtám!“
Chvíli dělaly povyk a voda stříkala kolem, než úplně natáhly ruce a nohy, jedna vedle druhé. Přes půl vany bylo stále volné, i s těma dvěma.
Podle informace, kterou Asuna koupila, byla tahle koupel klíčem k jistému úkolu a zdálo se, že v jeho příběhu tady zaútočí záhadná ninja jednotka. Samozřejmě, že o to se teď nebála, ale možnost monster, která se netýkala úkolu, nebo hráčů stále zůstávala, jak si na začátku dělala starosti.
Ale Asuna, a nejspíš i Lisbeth, nemohly být uvolněnější s celými těly v horké vodě. To proto, že byly chráněny něčím spolehlivějším než zbraní nebo zbrojí.
Jemný podzimní vánek otřel povrch vody a zahrál si s párou.
V tu chvíli se za dřevěnými dveřmi ozvalo hrozné kýchnutí. A pak nešťastný hlas: „Erm~, myslíte, že by bylo možné, abychom se ještě trochu vyměnili~~?“
Asunin a Lisbethin pohled se setkal, obě se zachichotaly, než Asuna zavolala zpět na toho, o kom věřila, že je nejsilnější v čisticí skupině — což by z něj udělalo nejsilnějšího mezi všemi hráči — toho černovlasého uživatele jednoručního meče.
„Dalších deset minut, prosím!“
Bez otálení Lisbeth dodala: „Ne, dvacet!“

4 komentáře: