Sword Art Online

I na druhé straně teleportační brány byl vzduch stále mrazivý. Na rozdíl od Karluinu, hlavního města pátého podlaží, které se rozkládalo v ruinách starodávného města, byl Stachion na šestém podlaží postavený svědomitě. Hlavním materiálem byl lesklý šedý kámen připomínající leštěnou žulu a úplně všechny struktury tvořily bloky stejné velikosti ve vzoru mřížky o délce strany 20 centimetrů – takže všude byly rovné linie a pravé úhly. Bylo to tak efektní, že když jsem tu byl během betatestu poprvé, reagoval jsem… no, úplně stejně jako teď Asuna: „Týjo… Je to tu tak hranaté…“

Prolog k SAOP 5 vyšel napřed jako samostatný příběh s názvem SAOP 4.1. Vydávám tedy pouze jednou a přidávám obrázek, se kterým původní vydání vyšlo.

  Níže najdete barevné ilustrace k SAO Postup 4. Úprava ilustrací:  Danda  – děkuji mnohokrát!  ❤️

Děkuji, že jste si přečetli čtvrtý díl Sword Art Online Postup , Scherzo hluboké noci.

„Desééét, devěěět, ooosm, seduuum…“ Karluin, hlavní město pátého podlaží, se otřásalo hlasy více jak tisícovky hráčů, kteří společně odpočítávali. „Šééést, pěěět, čtyřiii, třiii…“ Čísla neukazovala žádná obrazovka, ani dav nevedl moderátor s mikrofonem, ale přesto odpočet probíhal v dokonalé harmonii. „Dvááá, jednááá…“

„No, nakonec jsem ji dostal já… co mám dělat teď?“ Vzhlédl jsem ke stříbrné žerdi, kterou jsem držel tak, aby se koncem opírala o kamennou podlahu. Byl jsem poslední, kdo v místnosti bosse pátého podlaží zůstal. Zbytek týmu jsem poslal nahoru po točitém schodišti a ujistil je, že se k nim za pár minut připojím. Kamenná místnost teď byla zcela tichá, po lítém boji s golemem, který se odehrával ještě před několika minutami, nebylo ani památky. Napětí povolilo a na mě dopadala únava. Se stožárem místo hole jsem odpajdal ke zdi a s: „Táák,“ se svezl do sedu na zem.

„Výměna!!“ Šivata s Liten vydali zpoza svých ocelových štítů, kterými blokovali trojdílný úder pěstí malého golema (ačkoli stále měřil skoro dva metry), jednohlasný příkaz. Využili sílu ran, aby odskočili dozadu, a Hafner vyběhl mezi ně s pozvednutým mečem. Silná čepel obouruční zbraně oranžově zazářila a systém škubnul bojovníkem kupředu. Uslyšel jsem, jak skill obouručního meče Kaskáda zasáhl malého golema do čela a zničil zbývající třetinu jeho HP. Rozpadl se podél spár na končetinách. Jakmile se z něj stala neživá hromada kamení, roztříštil se do modrých úlomků.

Na mýtině v lese nedaleko Mananareny se ostatní členové shromáždili už před naším příchodem. Díky Asunině impozantnímu skillu Přesvědčování jsem tu viděl Agilův Tým chlapáků, Šivatu, Liten a jednoho dalšího člena z každé gildy, přičemž oba na sobě měli příslušné barvy. Požádal jsem je, aby přizvali ještě někoho, ale očekával jsem, že to nevyjde, takže tohle bylo příjemné překvapení. Nezha se šel pozdravit s Asunou a ostatními, a tak jsem přešel k Šivatově skupince. „Pardon, že jdeme tak…“

Nebyl jsem si jistý, jestli je místní specialita Mananareny inspirovaná spirálovitou strukturou města, ale rozhodně mi tak obří roláda s pořádnou porcí krému s banánovou příchutí připadala. Rozhodl jsem se, že si ji dám, když jsme do města dorazili, ale když ta chvíle teď nadešla, už jsem neměl chuť. Dvaceticentimetrová roláda na mě zírala ze středu stolu. Asuna na druhé straně měla ve tváři smrtelně vážný výraz. „…Zajímalo by mě, jestli spolu oficiálně chodí.“

„Silvestr…,“ zamumlal jsem k nikomu konkrétnímu. Ležel jsem v trávě a sledoval namodralý spodek podlaží nade mnou. Skutečně bylo 31. prosince, ale pořád byl ještě jasný den, vzduch nebyl nijak zvlášť studený a nemusel jsem uklízet doma, takže mi nepřišlo, že by byl konec roku. Zavřel jsem oči a pokusil se vzpomenout, jaký byl loňský Silvestr.