Sword Art Online

Neděle 31. prosince 2022, 11.00.

Odešla jen minutu po něm, ale na rovné cestě do hlavní části města ho nikde neviděla. Musel se rozběhnout hned, jak vyšel z hostince. Napsala by mu rychlou zprávu, ale než by to udělala, vzdálenost mezi nimi by se ještě zvětšila. A tak jí nezbývalo než běžet. Ale ani po několika zatáčkách Kiritova záda nezahlédla. „…Ježíši, jak rychle běží?“ zareptala, když z postranní uličky vyběhla na hlavní a kolem bylo stále víc lidí. Rozhlédla se a vydechla úlevou, když před sebou uviděla povědomou siluetu. Nechtěla na něj zakřičet, aby k sobě na tak plném místě nepřitáhla pozornost ostatních, a tak musela v pronásledování pokračovat. Kirito pořád běžel a vyhýbal se hráčům i NPC. Přeběhl teleportační náměstí a pokračoval do severní části města. Po chvíli bez zastavení vběhl do katedrály, která sloužila jako vchod do katakomb.

K Asunině úlevě se schodiště vedoucí dolů nepohroužilo hned do tajemné a strašidelné atmosféry. Vlastně bylo ve velké místnosti na konci schodiště několik desítek hráčů. Postávali roztroušení v menších skupinkách a o něčem se radili nebo snídali – a někteří dokonce spali ve spacácích podél zdí. „…Tohle je bezpečná místnost?“ zeptala se Asuna a Kirito se k ní otočil se zmateným výrazem. „Ne, pořád jsme v bezpečné zóně. Neobjevilo se nám přece upozornění, ne?“

Šťastné a veselé! Ani se mi nechce věřit, že jsou to už dva roky, co vyšla poslední Materiální edice – ale vážně je tomu tak! Celý tenhle rok byl zvláštní a běžel zároveň hrozně pomalu i strašlivě rychle. Mně se pořád nechce uvěřit, že už je skoro za námi… Ale je to tak, a proto nezbývá než si přát, že příští rok bude lepší než letošní. Všem vám přeji klidné svátky plné pohody a do nového roku štěstí, zdraví, lásku a přátele!

Co to bylo za zvuk?! Eugeo zíral směrem, odkud přicházel nenormální řev. Všechny techniky vytváří různá světla a zvuky. Ale tohle se lišilo od všeho, co doposud slyšel. Ten zvuk byl temnější, těžší, tvrdší a pronikavější – jako by zařval sám meč. Vycházel z černého meče v Kiritově pravé ruce. Ten zářil jako černý krystal, ostrá hrana čepele rachotila a vydávala zvuk, ze kterého až bolely uši. A nebyl to jen zvuk – celý meč byl obklopen tmavě červeným světlem.

Dvacet tři měděných mincí, každá v hodnotě deseti corů. Devět stříbrných mincí, každá v hodnotě sta corů. Dvě malé zlaté mince, každá v hodnotě pěti set corů. Jedna velká zlatá mince, v hodnotě tisíce corů. Tři drahokamy v poměrně dobré kvalitě. Jeden náhrdelník, který měl zřejmě magický efekt. Jeden náramek, taktéž zřejmě magický. Dva prsteny, taktéž zřejmě magické.